Ekonoma napadají různé věci. Vyloženě praktické i o něco obecnější, nadstavbové. Například: Jak by vypadal takový ideální svět nebo alespoň ideální systém? A pokud má být naše debata o změně kapitalismu uspokojivá, musíme si nejprve položit otázku, k jaké podobě se má měnit.
Descartes kdysi řekl: Jsem, protože pochybuji, Adam Smith (tatíček klasické ekonomie) řekl: Jsem (člověkem), protože soucítím. Bůh řekl: Jsem ten, který jsem. My říkáme: Jsme ti, kteří nejsme zcela ti, kterými jsme, či chceme být, jsme, co (ještě) nejsme. Z onoho hesla Je suis Charlie zdá se mi užitečnější soustředit se na Je suis - co tedy jsem?
V současné době se mnoho hovoří - a je to dobře - o chybějící duši ekonomie, o humanomice místo ekonomiky a o snaze přestavět náš systém tak, aby nevykazoval mnohé nesrovnalosti, které se nám duševně (eticky) nelíbí, přestože jsou logickým výsledkem logických dílčích rozhodnutí. V těchto debatách zdá se mi vhodné rozdělovat na tři oblasti: tělo ekonomiky, duši ekonomiky a ducha ekonomiky.
Podsvícený plakát v pražském metru s patřičně krásnou ženou na obálce, vybavenou neúnosným množstvím nákupních tašek, hlásá hlavním nadpisem Merry Shopping. Zdánlivě nedůležitá banalita reklamního sloganu však prozrazuje cosi velikého o naší době. Místo Merry Christmas říká rovnou bez ideologického komponentu Merry Shopping, protože se v naší době z Vánoc obecně stalo právě toto.
Uplynulo čtvrtstoletí svobody, nastává rok dva tisíce a čtvrt, dva tisíce a patnáct. Čtyři země visegrádské čtyřky se střídají v období slávy a období propadu, v jakémsi pomyslném ekonomickém "každý chvilku tahá pilku".