Před pětadvaceti lety jsme měli relativně lehkou volbu: z nefunkčního socialismu jsme upgradovali na systém, který nám dal svobodu v nejširším slova smyslu, demokracii a navíc prosperitu. Co kdyby volba byla buď, anebo? Co kdybychom museli volit buď mezi nesvobodou a bohatstvím, nebo svobodou a chudobou? Co by pro nás bylo přednější?
Největší hrozbou demokracie je populismus. Populismus není strašidelný proto, že by byl demokratický málo, populismus je strašidelný právě proto, že je – vzato do důsledků – demokratický příliš. Máme se na pozoru před demokratickým populismem a podbízení se libidálním touhám lidu, což je správně. Otázkou je, proč se toho stejného nebojíme, co se ekonomiky a trhů týče.
Daně jsou pro nás mnohdy červený hadr, protože samotné to slovo je takové nějaké divné. Na druhou stranu jsou daně a různé kvazidaně (třeba zdravotní a důchodové pojištění) doprovodným jevem civilizovaného státu.
Co kdyby teď opět do západní civilizace přišla další krize? Stát již nyní do ekonomiky (která, zdá se, potřebuje jakousi pomoc neustále) narval maximum možného, jak monetární, tak fiskální politika jede téměř na maximum. Státy se již více zadlužovat nemohou (vyčerpání fiskální politiky) a centrální banky mají již dlouhou dobu úrokové sazby zakleslé k nule nebo i pod bod mrazu (vyčerpání monetární politiky).