Kdo sleduje Hru o trůny, ví, že polovina zápletky je o Zdi a o zimě, která nastává. "Přichází zima" je zvolání, které se prolíná celým seriálem jako refrén. Zeď, která chrání civilizovaný svět před divokými národy a nemrtvými příšerami ze severu, je pečlivě hlídána a její protržení znamená něco jako konec světa. Zeď má stovky metrů do výšky a táhne se 300 mil. Je to taková ostrá sněžná hora osázená hlídkou. Poslední epizoda páté série končí tím, že králové severu zjistí, že skutečným nepřítelem nejsou barbarsky divoké národy, ale zlo samo o sobě.
Zajímavé, v národě, kde je nejfrekventovanější jméno Novák, Novotný, Nováková, Novotná (následované Svobodou, Svobodovou) se obáváme nového, protože se bojíme, že nám to ukradne svobodu.
Byly doby, kdy životaběh ovládali šamani. Lidé jim věřili a zdá se, že alespoň některé jejich praktiky − byť třeba shodou okolností − fungovaly. Později dominovali vojevůdci, šlechta či silný panovník. Někdy byla doba ve vleku byrokracie, jindy teologů, občas tep dějin určovali mnohem víc než vládci například vynálezci. A někdy může atmosféru a témata celého desetiletí převálcovat třeba hudba. Kterému oboru se podaří obsadit centrální postavení, záleží na tom, v co lidé aktuálně vkládají své naděje, víru a strachy. V době literárního vzletu a v národě, který literaturou žije, se bude naslouchat spisovatelům. V době válek pak do popředí zájmu a pozornosti vystoupí generálové, kteří v časech míru mlčí. Zkrátka každá doba má svá klíčová témata, kvůli kterým jsme se v jeden moment schopni povraždit, přestože je v době jiné vůbec nechápeme. Třeba protestantské války byly vedeny nad tématy, nad kterými dnes jen kroutíme hlavou: jak je možné, že cosi takového bylo pro naše praotce tak smrtelně důležité?