To, že má naše země zlomenou nohu, ještě neznamená, že na ni máme zanevřít. To, že jsme zklamaní politikou, neznamená, že máme možnost se nevyjádřit. Ti, kdo nevolí, volí nejvíce: mají pocit, že nevolením posílají politikům vztyčený prostředníček, ve skutečnosti dělají pravý opak.

Já se na pátek těším: sice bych si svoji ideální stranu představoval trošku jinak, nicméně zhruba vím, koho chci volit. Zato vím úplně přesně, koho volit nebudu. A těším se, až to dám v pátek najevo. A o tom zejména demokracie je, totiž právo říci, koho nechceme. Nikoli naděje, že zde budeme mít ideál, ale že zde některé politiky mít nebudeme, že se jich zbavíme hlasováním (někoho jiného), nikoli nehlasováním. Lidi, které nechcete, aby vám vládli, můžete poslat k šípku právě tím, že je nebudete volit. K ukázání vztyčeného prostředníčku jej musíte především ukázat - tedy jít k volbám, aby byl vidět. "Ukazovat" vztyčený prostředníček doma u televize je nejenže pokrytecké a ubohé, ale bude to znamenat, že tento politický neprojev bude také jediné, co vám do budoucna zbude.

Já nic, já volič

U nás je celkem rozšířený mýtus, že nevolením těm politikům posíláte vzkaz, ať jdou někam. Jenže tímto politiky ani politiku netrestáte. Jen přenecháváte váhu svého hlasu jiným. Takže pokud například nepůjde volit půlka voličů, nová vláda nebude jaksi napůl legitimní, bude legitimní na sto procent, jen ti, co volit půjdou, budou volit dvakrát: za sebe a za vás. Váš hlas nepropadne, jen jej delegujete neznámému davu, který rozhodne o vás bez vás. A tak se třeba stane, že nejdůležitější volby možná rozhodne menšina s rekordně nízkou volební účastí. A naopak ti z vás, kdo půjdou k volbám, volí i za ty, co "nevolí".

Pokud tedy přesně nevíte, koho volit, udělejte to následovně: vyškrtejte seznam stran, které volit určitě nebudete. Pak si rozmyslete, zda volit stranu, u které není jasné, co chce. Osobně mi přijde lepší volit stranu - u které vím, jak se bude chovat (byť se vším nebudu souhlasit), než zajíce v pytli - která sice může dopadnout dobře, ale riziko nedopadnutí je šílené. Nevolte lidi s diktátorskými tendencemi, byť se ohánějí sebevznešenějšími frázemi. Zvolte stranu, která má šanci dostat se do parlamentu. Osobně nebudu nikdy volit komunisty, nacisty a xenofoby ani nikoho, kdo koketuje s možností s nimi spolupracovat. A strany, které mají jen a pouze protikorupční náboj? Byť to považuji za prioritu, nestačí mi to. A poslední věc: jak bude daný reprezentant reprezentovat naši zemi - vůči světu a vůči historii? Umí se dotyčný či dotyčná chovat důstojně, nebo existuje pádné riziko trapasů a ostud?

Zbude vám tak seznam několika stran, ze kterých můžete volit. Zde si můžete skoro hodit kostkou. Neb důležité bylo splněno: zvolili jste jasně, koho volit nebudete. To je ona hlavní přednost demokracie.

Jinak skončíme jako národ, který se nevměšuje ani do vlastních interních záležitostí. A pořád se jen diví a diví.

Rusko versus Rusko

V jistém slova smyslu jsem rád, že tyto volby aspoň krystalizují pozice. Dnes například víme, kde se cítí doma bývalý prezident a ten současný. Každý má vlastní stranu.

Chtěl bych vládu, která se nebojí Evropy, neb to bylo to nejlepší, co se nám za poslední generaci stalo - ekonomicky i politicky. Nechci koketovat s žádnou jinou orientací než evropskou, protože to v reálpolitice znamená Rusko, jiná mentální alternativa pro nás není. Hrát si na zemi nikoho dnes nedělá ani Švýcarsko, které se uprostřed finanční krize zavěsilo na euro, a udělalo tak pravý opak toho, co hlásali čeští eurofobové, totiž rozpad eurozóny. Pokud chcete ukázat vztyčený prostředníček těm, co si jej zaslouží, ukažte jej zítra. V opačném případě si své ruce nechte zafačovat.

Psáno pro HN