Tak to nakonec vypadá, že evropské hodnoty otestuje ukrajinská krize více než krize ekonomická. Brzy možná ještě rádi budeme vzpomínat na propady indexů na burzách a naježené vlasy z negativního znaménka před číslem ohlašujícím vývoj HDP. Vlastně to člověka mrzí, že to je tak primitivní, až to bolí.

A taky je až protivné, jak krystalicky černobílé to je. Veškeré slovní kudrlinky stranou, zde stojí Rusko proti EU - a to nejen myšlenkově a ideologicky, ale - a to zatím tedy jen z jedné strany - vojensky. Buď s Ruskem a jeho velice drahým plynem a ropou (za který se neplatí penězi, ale závislostí a ztrátou autonomie, proto drahým), nebo s EU. Až dojemně krystalický coming-out, byť dlouho tušený, provedl náš bývalý prezident, který se, jak jinak, de facto přiklonil raději na stranu Ruska. Jaké štěstí, že jeho pochroumaně ojedinělý názor již nikoho nezajímá.

A díky bohu, že bývalý. Jen těžko si představit, jak by takovéto vyjádření bylo bráno z úst nejvyššího ústavního představitele země, a též těžko věřit, že by si jej jako hlava státu odpustil: Pokud volit mezi Západem a Ruskem, preference jsou jasné: za krizi může Západ tím, že Ukrajině, "hluboce zakotvené v postsovětském prostoru", dává vůbec volbu a živí v ní naděje. No fuj!

A my nejsme také zakotveni v postsovětském prostoru? Vždyť Slovensko je s Ukrajinou sousední stát. Tak jen doufejme, že ruské tanky mají dobré brzdy. Nebýt nezpochybněným členem EU, kdoví, třeba by sesazení Nečasovy vlády (nebo nepokoje při Děkujeme, odejděte či cokoli jiného) někdo v Rusku mohl také interpretovat jako "ambice nezodpovědných radikálů" a poslat sem "osvobozující vojska", neb by se jistě někdo našel, kdo by o to požádal.

Což jen ukazuje na to, jak je situace vážná. EU by v tomto kvaziválečném stavu měla udělat výjimku a nabídnout Ukrajině otevřenou náruč - po konání klasického referenda nabídnout to, co jí měla nabídnout již dávno - urychlené členství.

Že nás to bude něco stát? Ano. Ale opačný postup by nás stál mnohem více - totiž naši evropskou důstojnost. Že na to Ukrajina není připravena? No a co? Žijeme ve světě, kde vše nalinkovat a připravit nelze, a jak je vidět, i perfektně připravené vzorové a výstavní země EU, jakou bylo třeba Irsko, potřebovaly pomoc. Oproti tomu, a v tom je tato krize pro nás, Česko, vlastně příjemná, jsme již dlouho nebyli troublemakery my. Dějiny předem soudit nelze, každý stát chvilku tahá pilku. A dokonale provedená přístupová jednání jsou jen malým prediktorem toho, zda země bude členem problémovým, nebo bezproblémovým.

Takové řešení by bylo mnohem čistější a přímočařejší než ekonomické sankce, protože se týká Ukrajiny, která do EU chce, a nikoli Ruska. Pokud v takovém referendu vyhraje proevropská tendence, takový výsledek bude muset Rusko respektovat, pokud alespoň vzdáleně vidí základní princip demokracie. Navíc ruská agrese se potom stane (z ruského hlediska) kontraproduktivní, neb lze počítat, že vojenská přítomnost pomůže proevropské volbě. Pokud se zemi do EU chtít nebude, dobré to vědět, aspoň skončí zbytečná koketerie. Ze strany EU by však měla být náruč otevřená. Ostatně, která jiná země projevila větší odhodlání, vůli a odvahu stát se členem?

Právě proto Ukrajina testuje evropské hodnoty Evropanů více než krize - u ní šlo o naše interní bohatství a naši soudržnost, v rámci modelu "pevnost Evropa", pro kterou je zbytek světa periferií. Nyní jde o něco více. Jde o životy členů sousedního národa, o couvání před hrubou vojenskou silou, o ochotu pomoci někomu, s kým bude hodně práce, o nenechání se podplácet ropou či plynem. Jde o pomoc někomu, koho napadl větší agresor. Jako kdysi nás. Na EU si Rusko netroufne. Na své satelity ano. Jsme sami hodni svých hodnot?

Psáno pro HN