O vyrovnání s minulostí – tentokrát poválečnou
Psáno pro ČRo6
Česká televize odvysílala program o nálezu lidských ostatků v obci Dobronín u Jihlavy. Jedná se pravděpodobně o oběti „odplaty“ páchané ve dnech a měsících po skončení druhé světové války.
Europoslanec Jan Zahradil napsal na svůj blog na serveru aktuálně.cz článek Letní záchvat vzteku. Ocitujme z jeho začátku: „A už se to na nás zase valí, z ČT, i odjinud. Čtu články, koukám na reportáže o dnes již slavném místě kousek od Jihlavy. Vidím Berndta Posselta, jak potěšeně pochrochtává a vzkazuje českým politikům, aby podpořili vyšetřování ohavného zločinu z roku 1945, a ještě tam a ještě onde. A mám zase vztek nad celým tím humbukem.“
Europoslanec pokračuje:
„Někdy se mi totiž zdá, že hlavním problémem nebyl německý teror, vyhlazování české inteligence, plánovaná likvidace celého českého národa, ale poválečné vraždy Němců, spáchané Čechy, zdivočelými šesti lety nacistické okupace. Neomlouvám je. Ale také nesoudím. (…) Nasazovat na tu dobu dnešní měřítka je zpozdilost.“
Tolik Jan Zahradil. Hans-Jörg Schmidt, korespondent listu Die Welt, který o případu referoval pár dní před tím v Die Weltu a rakouské Die Presse, do diskuse pod blogem, která obsahovala vesměs pozitivní hodnocení Zahradilova přístupu, napsal, že je mu Zahradilova postoje líto. Editor ho proto požádal, aby se k případu vyjádřil vlastním článkem. A začaly se dít věci. Na jeho článek mj. reagoval profesor Václav Hořejší, ředitel Ústavu molekulární genetiky Akademie věd.
Zahradilův postoj je jasný a z diskuse pod blogem plyne, že ho sdílí většina spoluobčanů, přinejmenším těch starších. Potíž je v tom, že se k minulosti nemůžeme nikdy vztahovat jinak než na základě dnešních měřítek. Představte si, že stojíte tváří v tvář člověku, jemuž revoluční či polovojenské jednotky zabily rodiče. Třeba v Tocově, kde postřílely přes dvacet rukojmích. Myslíte, že bude považovat za férové, když mu řeknete, že za to může Hitler a nacisti? A že to nehodláte soudit? I když je nepochybně pravda, že bez Hitlera by nebyl odsun, co opravňuje takhle mávnutím ruky přejít vraždění civilistů bez soudu?
Hans-Jörg Schmidt ve svém blogu nejprve jasně deklaruje, že chápe německou vinu za zvěrstva druhé světové války. Píše: „Dnešní Němci vědí nadmíru přesně, co spáchali jejich otcové a dědové. A dodnes se zato stydí. Já osobně vyjadřuji svůj stud každou kyticí položenou v Lidicích.“
Pak klade otázku, mají-li Němci nebo Rakušané právo vytýkat Čechům, že selhali. Klade po reakcích českého tisku na jeho věcný článek, který o kauze Dobronín do německých a rakouských novin napsal. Troufl si pojmenovat, jak on vidí česká selhání: poukaz na to, že nezničení zbraní po Mnichovu, vnímání dějin prizmatem „hodní Češi“ a „zlí Němci“. Nakonec dodává, že reflexe vlastních zločinů osvobozuje.
No, dovolil si zřejmě hodně. Jeho blog rozhořčil profesora Hořejšího, autora, který postoj „dostali jste, co jste chtěli“ dříve nezastával. Nicméně nyní je kategorický: německé zločiny jsou nesouměřitelné. Věcné konstatování Schmidta, že Němci svoje dějiny zvládli, zatímco Češi to mají před sebou, pana profesora velmi pobouřilo. Ještě víc konstatování, že po Mnichovu jsme neudělali nic, abychom zničili svůj zbojní arsenál. To pan profesor považuje za přímo nestoudné. Ptá se, jestli by napsal podobný článek vybízející Brity k reflexi vojensky bezvýznamného zničení Drážďan, při kterém zahynulo stokrát víc nevinných civilistů než v poválečném Československu? Nakonec Schmidta, který svůj článek začal oblíbeným heslem Ericha Honeckera Vorwärts immer, rückwärts nimmer! (Vždy kupředu, nikdy zpět) poučí, že heslo „Kupředu levá, zpátky ni krok“, jak překladatel Honeckera pochopitelně přeložil, pochází z české budovatelské písně. Dodá, že nechápe, proč se o tom Schmidt vlastně zmiňuje.
To není zrovna zářivý příklad, jak český vzdělanec zvládá národní minulost a diskusi o ní. Začněme Honeckerem: v roce 1989 prohlašoval, že berlínská zeď bude stát dalších 50 nebo sto let. Vždy kupředu! A co se stalo za pár měsíců? Šlo se hezky rychle zpátky, až do poválečné doby, a Německo se sjednotilo.
Říká-li teď premiér Nečas, stejně jako celá česká politika od roku 1992, že je třeba jít dopředu a nedívat se zpátky, nečíhá na ni v budoucnosti Nemesis jako na Honeckera? Co se týče zbrojních arsenálů, z nichž Hitler vyzbrojil několik divizí, to je přece skutečně ostuda. Ano, Mnichov nám byl vnucen velmocemi. Ale byla orientace na Berlín, která se prosadila bezprostředně po Mnichovu, skutečně jediná možná? Co vypovídá o pevnosti našich demokratických zásad? Byly naším vnitřním přesvědčením, nebo jsme je drželi jenom ve spojenectví s Francií? Tyto otázky jsme si s kolegy kladli ještě hluboko v komunistickém režimu. Nevidím důvod, proč by je nemohl položit kdokoliv.
Teze, že Němci a Rakušané nemají právo nás kritizovat, je naprosto neudržitelná. Proč? Protože její východisko, které pan profesor sdílí s europoslancem Zahradilem, je neudržitelné. Minulost totiž nelze posuzovat jinak než z dnešních měřítek. Jsou jedinou půdou, kterou máme s Němci společnou: respekt k lidským právům. A jedině na této půdě může dojít ke smíření. Proto také v Británii běžela po léta diskuse, jestli bombardování Drážďan nebyl válečný zločin. Jako gesto smíření předal v roce 2000 vévoda z Kentu Drážďanům kříž, zhotovený synem jednoho z pilotů, kteří město bombardovali. Po pět let před tím putoval po Británii od města k městu. Od roku 2004 zdobí kopuli obnovené drážďanské Frauenkirche. Peníze se vybraly ve sbírkách.
Je to jednoduché: chceme-li žít bez železné opony v jednom světě, musíme se odnaučit strachu a předsudkům. Britové mohli klidně říci: co je nám po Frauenkirche, rozbili jste nám Coventry. Ne. Rozumějí tomu, že v Drážďanech zemřely desítky tisíc lidí, kteří Coventry nerozbili. Kéž by konečně i Češi pochopili, že nacistické zločiny nevyviňují český gestapismus a začnou se za něj také stydět. A je úplně jedno, že nacistické zločiny byly mnohem masovější, to přece každý ví. Jestli je totiž něco vodou na mlýn věčně nesmířeným sudetským Němcům, pak je to tato neschopnost. Ti ostatní, kteří si prošli zpytováním svědomí, neochotě přijmout odpovědnost za svoje zločiny prostě nerozumějí. Mají pravdu: ukazuje to nedospělost značné části české veřejnosti.
x************************************************************************x
P. S. Pro Pepu Řepu: zase pozdě.
Česká televize odvysílala program o nálezu lidských ostatků v obci Dobronín u Jihlavy. Jedná se pravděpodobně o oběti „odplaty“ páchané ve dnech a měsících po skončení druhé světové války.
Europoslanec Jan Zahradil napsal na svůj blog na serveru aktuálně.cz článek Letní záchvat vzteku. Ocitujme z jeho začátku: „A už se to na nás zase valí, z ČT, i odjinud. Čtu články, koukám na reportáže o dnes již slavném místě kousek od Jihlavy. Vidím Berndta Posselta, jak potěšeně pochrochtává a vzkazuje českým politikům, aby podpořili vyšetřování ohavného zločinu z roku 1945, a ještě tam a ještě onde. A mám zase vztek nad celým tím humbukem.“
Europoslanec pokračuje:
„Někdy se mi totiž zdá, že hlavním problémem nebyl německý teror, vyhlazování české inteligence, plánovaná likvidace celého českého národa, ale poválečné vraždy Němců, spáchané Čechy, zdivočelými šesti lety nacistické okupace. Neomlouvám je. Ale také nesoudím. (…) Nasazovat na tu dobu dnešní měřítka je zpozdilost.“
Tolik Jan Zahradil. Hans-Jörg Schmidt, korespondent listu Die Welt, který o případu referoval pár dní před tím v Die Weltu a rakouské Die Presse, do diskuse pod blogem, která obsahovala vesměs pozitivní hodnocení Zahradilova přístupu, napsal, že je mu Zahradilova postoje líto. Editor ho proto požádal, aby se k případu vyjádřil vlastním článkem. A začaly se dít věci. Na jeho článek mj. reagoval profesor Václav Hořejší, ředitel Ústavu molekulární genetiky Akademie věd.
Zahradilův postoj je jasný a z diskuse pod blogem plyne, že ho sdílí většina spoluobčanů, přinejmenším těch starších. Potíž je v tom, že se k minulosti nemůžeme nikdy vztahovat jinak než na základě dnešních měřítek. Představte si, že stojíte tváří v tvář člověku, jemuž revoluční či polovojenské jednotky zabily rodiče. Třeba v Tocově, kde postřílely přes dvacet rukojmích. Myslíte, že bude považovat za férové, když mu řeknete, že za to může Hitler a nacisti? A že to nehodláte soudit? I když je nepochybně pravda, že bez Hitlera by nebyl odsun, co opravňuje takhle mávnutím ruky přejít vraždění civilistů bez soudu?
Hans-Jörg Schmidt ve svém blogu nejprve jasně deklaruje, že chápe německou vinu za zvěrstva druhé světové války. Píše: „Dnešní Němci vědí nadmíru přesně, co spáchali jejich otcové a dědové. A dodnes se zato stydí. Já osobně vyjadřuji svůj stud každou kyticí položenou v Lidicích.“
Pak klade otázku, mají-li Němci nebo Rakušané právo vytýkat Čechům, že selhali. Klade po reakcích českého tisku na jeho věcný článek, který o kauze Dobronín do německých a rakouských novin napsal. Troufl si pojmenovat, jak on vidí česká selhání: poukaz na to, že nezničení zbraní po Mnichovu, vnímání dějin prizmatem „hodní Češi“ a „zlí Němci“. Nakonec dodává, že reflexe vlastních zločinů osvobozuje.
No, dovolil si zřejmě hodně. Jeho blog rozhořčil profesora Hořejšího, autora, který postoj „dostali jste, co jste chtěli“ dříve nezastával. Nicméně nyní je kategorický: německé zločiny jsou nesouměřitelné. Věcné konstatování Schmidta, že Němci svoje dějiny zvládli, zatímco Češi to mají před sebou, pana profesora velmi pobouřilo. Ještě víc konstatování, že po Mnichovu jsme neudělali nic, abychom zničili svůj zbojní arsenál. To pan profesor považuje za přímo nestoudné. Ptá se, jestli by napsal podobný článek vybízející Brity k reflexi vojensky bezvýznamného zničení Drážďan, při kterém zahynulo stokrát víc nevinných civilistů než v poválečném Československu? Nakonec Schmidta, který svůj článek začal oblíbeným heslem Ericha Honeckera Vorwärts immer, rückwärts nimmer! (Vždy kupředu, nikdy zpět) poučí, že heslo „Kupředu levá, zpátky ni krok“, jak překladatel Honeckera pochopitelně přeložil, pochází z české budovatelské písně. Dodá, že nechápe, proč se o tom Schmidt vlastně zmiňuje.
To není zrovna zářivý příklad, jak český vzdělanec zvládá národní minulost a diskusi o ní. Začněme Honeckerem: v roce 1989 prohlašoval, že berlínská zeď bude stát dalších 50 nebo sto let. Vždy kupředu! A co se stalo za pár měsíců? Šlo se hezky rychle zpátky, až do poválečné doby, a Německo se sjednotilo.
Říká-li teď premiér Nečas, stejně jako celá česká politika od roku 1992, že je třeba jít dopředu a nedívat se zpátky, nečíhá na ni v budoucnosti Nemesis jako na Honeckera? Co se týče zbrojních arsenálů, z nichž Hitler vyzbrojil několik divizí, to je přece skutečně ostuda. Ano, Mnichov nám byl vnucen velmocemi. Ale byla orientace na Berlín, která se prosadila bezprostředně po Mnichovu, skutečně jediná možná? Co vypovídá o pevnosti našich demokratických zásad? Byly naším vnitřním přesvědčením, nebo jsme je drželi jenom ve spojenectví s Francií? Tyto otázky jsme si s kolegy kladli ještě hluboko v komunistickém režimu. Nevidím důvod, proč by je nemohl položit kdokoliv.
Teze, že Němci a Rakušané nemají právo nás kritizovat, je naprosto neudržitelná. Proč? Protože její východisko, které pan profesor sdílí s europoslancem Zahradilem, je neudržitelné. Minulost totiž nelze posuzovat jinak než z dnešních měřítek. Jsou jedinou půdou, kterou máme s Němci společnou: respekt k lidským právům. A jedině na této půdě může dojít ke smíření. Proto také v Británii běžela po léta diskuse, jestli bombardování Drážďan nebyl válečný zločin. Jako gesto smíření předal v roce 2000 vévoda z Kentu Drážďanům kříž, zhotovený synem jednoho z pilotů, kteří město bombardovali. Po pět let před tím putoval po Británii od města k městu. Od roku 2004 zdobí kopuli obnovené drážďanské Frauenkirche. Peníze se vybraly ve sbírkách.
Je to jednoduché: chceme-li žít bez železné opony v jednom světě, musíme se odnaučit strachu a předsudkům. Britové mohli klidně říci: co je nám po Frauenkirche, rozbili jste nám Coventry. Ne. Rozumějí tomu, že v Drážďanech zemřely desítky tisíc lidí, kteří Coventry nerozbili. Kéž by konečně i Češi pochopili, že nacistické zločiny nevyviňují český gestapismus a začnou se za něj také stydět. A je úplně jedno, že nacistické zločiny byly mnohem masovější, to přece každý ví. Jestli je totiž něco vodou na mlýn věčně nesmířeným sudetským Němcům, pak je to tato neschopnost. Ti ostatní, kteří si prošli zpytováním svědomí, neochotě přijmout odpovědnost za svoje zločiny prostě nerozumějí. Mají pravdu: ukazuje to nedospělost značné části české veřejnosti.
x************************************************************************x
P. S. Pro Pepu Řepu: zase pozdě.