Obecní volby 2010
/ráno pro ČRo6
Vývoj se zastavit nedá. Když Jaroslav Hašek psal na počátku století jedni ze svých nejlepších povídek Obecní volby, netušil, do jaké dokonalosti je jeho potomci přivedou. V jeho povídce kandidovalo deset politických stran v okresním městě, podotýkám, v okresním městě.
Hašek líčí zrod té desáté následovně: Pokud se týče poslední politické strany, byla zplozena v nepříčetném stavu místním občanem Augustinem Vencelídesem a obsahovala ve svém jádru kuželkářskou společnost v hotelu U růže. Pan Augustin Vencelídes patřil původně ke straně spasitelů lidu, kam patří též pan Chaura, který ničemně však zradil jednotu strany tím, že zčistajasna začal prodávat metr širtynku o třicet haléřů laciněji než pan Vencelídes.
Širtynk, pro nepamětníky, je odvozenina od anglického shirt, košile, tedy látka na košile.
Hašek barvitě popisuje nelítostný zápas stran. Facky v měsíční záři, za noci, kdy měsíc leje své bledé světlo a když někoho tam škrtí, poněvadž přívrženec strany realistických, socialisticky založených agrárníků řekl straně spasitelů lidu, že jim jde o koryto. A tak dále.
Po devadesáti letech jsme dál. Žádné facky v měsíční záři, to přece není naše politická kultura. Tedy mluvím o obecních volbách, ne o sjezdech lékařské komory. Chce to fištrón!
Stačí si všimnout, že některé obce jsou sice nepočetné, zato velmi bohaté. Třeba populární lázně v podhůří Pradědu. Voličů méně než 200, ale příjem do obecní kasy z lázeňských poplatků tak 30 milionů. A těch příležitostí, co by se dalo udělat s obecním majetkem! Vždyť přes radnici se už zrodilo tolik milionářů!
Jenže co s obcí, v níž pravidelně kandiduje skoro polovina občanů? Devět – deset kandidátních listin po devíti kandidátech, to je polovina voličů. Není divu, že volební účast přesahuje 80 procent. Jsou-li karty takhle rozdány, nový subjekt se může prosadit jen stěží.
Co s tím? Inu, řekneme-li o firmě, že má kreativní účetnictví, není to právě lichotka. Spíš to znamená, že používá triky a fígle, aby skryla pravý stav věcí. Chce-li se někdo prosadit v obci s tak předurčenou voličskou podporou, musí k tomu přistoupit taky „kreativně“.
V čem je potíž? V obecních volbách smějí kandidovat a volit občané jenom na základě trvalého pobytu v obci. Otrava. Co zbývá dynamickému podnikateli, chce-li se v zakonzervovaném prostředí prosadit? Sehnat čerstvou krev.
A tak jsme svědky pozoruhodné turistiky. Ve zmíněné obci existuje hotel. Z jeho části nechal majitel udělat byt. A do tohoto bytu, světe div se, se před volbami hlásí k trvalému pobytu nejen devět kandidátů, ucházejících se o posty v obecním zastupitelstvu, ale desítky dalších osob, zřejmě potencionálních voličů. Nad tím, jak se do toho bytu vejdou, zůstává rozum stát. Nicméně obecní úřad koná a trvalá bydliště uděluje jak na běžícím pásu. Zákon mu (údajně) jinou možnost nedává.
Už je to skoro otravné: před očima státní moci dochází k evidentnímu pokusu zmanipulovat volby a stát přihlíží. Hašek by jen zíral. Něco takového nenapadlo ani jednu ze stran jeho okresního města. Ty se zmohly pouze na pomluvy. Kupodivu, tehdy je soudy trestaly. Když pan Vencelídes psal po záchodcích hostinců Chaura je zloděj!, byl odsouzen pro urážku na cti a vyloučen jako trestaný lotr z obecního zastupitelstva. To je citát z Haška. Kde jsou časy první republiky.
Neškodilo by, kdyby samospráva byla při výkladu zákonů sebevědomější. Svoboda není svévole. Několik desítek lidí hlášených v jednom bytě přece nemůže být naplněním povinnosti mít v obci trvalý pobyt. Nebo už lze zfixlovat skutečně všechno?
Vývoj se zastavit nedá. Když Jaroslav Hašek psal na počátku století jedni ze svých nejlepších povídek Obecní volby, netušil, do jaké dokonalosti je jeho potomci přivedou. V jeho povídce kandidovalo deset politických stran v okresním městě, podotýkám, v okresním městě.
Hašek líčí zrod té desáté následovně: Pokud se týče poslední politické strany, byla zplozena v nepříčetném stavu místním občanem Augustinem Vencelídesem a obsahovala ve svém jádru kuželkářskou společnost v hotelu U růže. Pan Augustin Vencelídes patřil původně ke straně spasitelů lidu, kam patří též pan Chaura, který ničemně však zradil jednotu strany tím, že zčistajasna začal prodávat metr širtynku o třicet haléřů laciněji než pan Vencelídes.
Širtynk, pro nepamětníky, je odvozenina od anglického shirt, košile, tedy látka na košile.
Hašek barvitě popisuje nelítostný zápas stran. Facky v měsíční záři, za noci, kdy měsíc leje své bledé světlo a když někoho tam škrtí, poněvadž přívrženec strany realistických, socialisticky založených agrárníků řekl straně spasitelů lidu, že jim jde o koryto. A tak dále.
Po devadesáti letech jsme dál. Žádné facky v měsíční záři, to přece není naše politická kultura. Tedy mluvím o obecních volbách, ne o sjezdech lékařské komory. Chce to fištrón!
Stačí si všimnout, že některé obce jsou sice nepočetné, zato velmi bohaté. Třeba populární lázně v podhůří Pradědu. Voličů méně než 200, ale příjem do obecní kasy z lázeňských poplatků tak 30 milionů. A těch příležitostí, co by se dalo udělat s obecním majetkem! Vždyť přes radnici se už zrodilo tolik milionářů!
Jenže co s obcí, v níž pravidelně kandiduje skoro polovina občanů? Devět – deset kandidátních listin po devíti kandidátech, to je polovina voličů. Není divu, že volební účast přesahuje 80 procent. Jsou-li karty takhle rozdány, nový subjekt se může prosadit jen stěží.
Co s tím? Inu, řekneme-li o firmě, že má kreativní účetnictví, není to právě lichotka. Spíš to znamená, že používá triky a fígle, aby skryla pravý stav věcí. Chce-li se někdo prosadit v obci s tak předurčenou voličskou podporou, musí k tomu přistoupit taky „kreativně“.
V čem je potíž? V obecních volbách smějí kandidovat a volit občané jenom na základě trvalého pobytu v obci. Otrava. Co zbývá dynamickému podnikateli, chce-li se v zakonzervovaném prostředí prosadit? Sehnat čerstvou krev.
A tak jsme svědky pozoruhodné turistiky. Ve zmíněné obci existuje hotel. Z jeho části nechal majitel udělat byt. A do tohoto bytu, světe div se, se před volbami hlásí k trvalému pobytu nejen devět kandidátů, ucházejících se o posty v obecním zastupitelstvu, ale desítky dalších osob, zřejmě potencionálních voličů. Nad tím, jak se do toho bytu vejdou, zůstává rozum stát. Nicméně obecní úřad koná a trvalá bydliště uděluje jak na běžícím pásu. Zákon mu (údajně) jinou možnost nedává.
Už je to skoro otravné: před očima státní moci dochází k evidentnímu pokusu zmanipulovat volby a stát přihlíží. Hašek by jen zíral. Něco takového nenapadlo ani jednu ze stran jeho okresního města. Ty se zmohly pouze na pomluvy. Kupodivu, tehdy je soudy trestaly. Když pan Vencelídes psal po záchodcích hostinců Chaura je zloděj!, byl odsouzen pro urážku na cti a vyloučen jako trestaný lotr z obecního zastupitelstva. To je citát z Haška. Kde jsou časy první republiky.
Neškodilo by, kdyby samospráva byla při výkladu zákonů sebevědomější. Svoboda není svévole. Několik desítek lidí hlášených v jednom bytě přece nemůže být naplněním povinnosti mít v obci trvalý pobyt. Nebo už lze zfixlovat skutečně všechno?