Psáno pro Čro6


Málokdy se stane, aby do polemiky, kterou vedou komentátoři, zasáhl autoritativně Ústavní soud

Většinou soudní rozhodnutí přicházejí se značným zpožděním.

V případě plzeňských práv však došlo k výjimce.

Studentka magisterského studijního programu Právo a právní věda, studijního oboru Právo na Fakultě právnické Západočeské univerzity v Plzni se ústavní stížností domáhala zrušení stanoviska Akreditační komise týkajícího se návrhu na prodloužení platnosti akreditace zmíněného programu. Namítala, že jím bylo porušeno právo na spravedlivý proces, stěžovatelčino právo na zachování lidské důstojnosti, osobní cti a dobré pověsti, právo na svobodnou přípravu ke zvolenému povolání, právo na vzdělání, jakož i právo vlastnit majetek.

Proto po Ústavním soudu požadovala jednak předběžné opatření proti stanovisku AK, jednak zrušení té části zákona o vysokých školách, který podmiňuje souhlas ministerstva s akreditací souhlasným stanoviskem AK.

Co to znamená?

Studentka práv tím de facto požaduje přímou kontrolu státu nad vysokým školstvím, likvidaci, samosprávného charakteru kontroly kvality univerzit, v důsledku čehož by přestalo platit uznávání diplomů z českých univerzit v Evropské unii, protože kontrolu kvality musí provádět nezávislý orgán.

Je skutečně tristní, pokud se budoucí magistra práv obrací na ÚS s takovouto žádostí.
Je dvojnásob tristní, jestliže ji přitom zastupuje člen Akademického senátu.

ÚS však při odmítnutí stížnosti konstatoval několik velmi důležitých skutečností.
Ministerstvo školství sice na straně jedné nesmí prodloužit akreditaci studijního programu, pokud k tomu nedala Akreditační komise souhlasné stanovisko (a fortiori nesmí ani prodloužit akreditaci na dobu delší, než dovoluje stanovisko), avšak je oprávněno vyzvat Akreditační komisi k novému jednání k vydání stanoviska a k odstranění nedostatků v odůvodnění, zjistí-li, že skutečnosti uvedené v odůvodnění nevydání souhlasného stanoviska neodpovídají skutečnosti nebo zákonu.

Jinými slovy ÚS nepřímo konstatuje, že jednání ministra školství, který prodloužil plzeňské právnické fakultě akreditaci magisterského programu, bylo v naprostém rozporu se zákonem.

Teď už zbývá jen položit několik velmi nepříjemných otázek. Není reakce plzeňských právníků nejlepším důkazem žalostné kvality úrovně fakulty?

Jak může fungovat fakulta, jejíž děkan s úsměvem obhajuje nezákonné rozhodnutí
ministra?

Jací právníci asi vyrostou ze studentů, kteří ministrovi děkují, místo aby se snažili svůj problém řešit podle pravidel?

Jak může být ministrem školství člověk, který předvádí, že nemá tušení, jaká jsou pravidla akreditací a chová se svévolně a protiprávně?

Jak dlouho bude takového ministra premiér vlády „rozpočtové odpovědnosti“ držet v jeho křesle, když je evidentní, že to republiku může stát mnoho miliard evropských dotací?

Studenti, kteří se nesnažili řešit problém fakulty podle pravidel,ale místo toho hlasitě podporovali ministra v jeho evidentně nezákonném jednání, jednak předvedli, že se nechali použít jako beranidlo v útoku ministra na nezávislost AK, jednak zpochybnili svoji právnickou erudici i morální způsobilost hájit právo. Smutná ukázka dědictví děkana Kindla