Komentář k odchodu nám. Zdeňka Zajíčka z Ministerstva vnitra

Když je odborník politickým náměstkem
Václav Žák
Spor, který vznikl na ministerstvu vnitra okolo náměstka Zajíčka, je názornou ukázkou kvality politické komunikace mezi našimi hlavními stranami.
Ministr vnitra Pecina nedávno změnil kompetence náměstkovi Zajíčkovi. V Radiožurnálu to odůvodnil tím, že řídil bezmála polovinu ministerstva a svou práci nestíhal. A když se ukázalo, že bude ministerstvo řídit až do řádných voleb, rozhodl se rozdělit práci na ministerstvu rovnoměrnějším způsobem. Proto nám. Zajíčkovi nechal v agendě pouze zabezpečení státní správy informačními technologiemi.
Náměstek Zajíček argumentoval, že informatizaci civilní správy lze zajistit jedině tehdy, když civilně-správní úsek i informační technologie řídí jeden člověk. Když mu ministr ponechal jenom technologie, z ministerstva odešel se zdůvodněním, že nechce být překážkou, aby opět jeden člověk řídil totéž, co on.
Ihned se rozvinula vášnivá polemika mezi ODS a ČSSD. ODS nařkla ministra Pecinu, že je nekompetentní, porušuje zákony i dohody, že se na ministerstvech nebudou dělat změny, je stranickým ministrem, politizuje ministerstvo ve prospěch ČSSD a zobe Paroubkovi z ruky. Ministr kontroval tím, že náměstek Zajíček svou agendu nezvládal, řídil 750 lidí, čtyřikrát víc než ministryně spravedlnosti, byl politickým náměstkem ODS a po rezignaci šel na tiskovou konferenci do centrály ODS. Naznačil, že náměstek mohl mít problémy s dokončením agendy datových schránek a také ceny projektů mohly být nadsazené.
Klasika. Věcná stránka zmizela v záplavě politických obvinění. Zkusme se pro změnu podívat právě na věcnou stránku kauzy. Zaprvé, ministr nominovaný levicovou stranou řídí ministerstvo, které je obsazeno „politickými“ náměstky pravicové vlády. Žádný důvod k důvěře a názorná ukázka, jaké potíže plynou z toho, že dvacet let po převratu nemáme funkční zákon o státní službě.
„Politický“ náměstek obvykle znamená, že jde o člověka, který na ministerstvu hlídá zájmy strany, jež ho nominovala, ale věcně problematice moc nerozumí. V případě náměstka Zajíčka však toto obecné pravidlo neplatilo. Disponoval kompetencí profesionálního státního úředníka. Právník, bývalý poslanec, s manažerskou znalostí informačních technologií. Neprovázejí ho žádné skandály, žádná podezření z korupce, vybíral si kvalitní IT spolupracovníky. Předvedl svoje kompetence mj. v digitalizaci televizního vysílání – bez jeho přispění by se digitalizace stále točila na místě.
Jeho požadavek, aby úsek, který se má informatizovat, řídil člověk zodpovědný za informatizaci, má hlubokou logiku. Informatizace, má-li přinést novou kvalitu, nutně mění rozhodovací a informační procesy v organizaci. To bolí: mnoho lidí se musí učit něco nového, někteří dokonce odejít, vedoucí mívají mindráky, jestli nepřijdou o svá místa atp. A tak se informatizace buď odsabotuje nebo se stávající neefektivní řízení „překlopí“ na počítač. Jediná šance, jak tomu zamezit, je podřídit daný úsek jednotnému velení.
Bylo tedy logické a rozumné, že náměstek Zajíček resignoval. Podle informací v médiích si pan ministr a pan bývalý náměstek nepadli do oka. Je to ale škoda. Pan ministr je také racionální člověk, není to stranická loutka. S odchodem náměstka Zajíčka však je projekt e-Governmentu, který skutečně mohl posunout Českou republiku hodně dopředu, vážně ohrožen.
Autor je šéfredaktorem časopisu Listy
(Psáno pro Právo)