Francie zavádí od září povinnou výuku školáků s cílem seznámit je, jak se chovat při teroristickém útoku. Žáci se třikrát ročně zúčastní cvičení, kde se naučí a procvičí správný postup pro případ teroristického útoku. Jedním ze scénářů je i útok "šíleného střelce" ve školských zařízeních, který je častý zejména v USA. Děti ve věku 13 a 14 let budou současně proškoleni v základních záchranářských a dovednostech, včetně základů poskytnutí první pomoci (zdroj: express.co.uk).
Označení plavek „burkini“ vznikl spojením názvů burka a bikini. Používají je hlavně muslimky a v určité úpravě i asijatky, zejména pak Číňanky. Rozdíl mezi asijskými a islámskými plavkami spočívá v tom, co mají zahalovat. Čínské především obličej a muslimské tělo. Číňanky chtějí vypadat co nejdéle mladé a vizuálním příznakem mládí je u nich především bílá barva pleti. V procesu stárnutí se jim pleť postupně zbarvuje do hněda, a proto čínské plavky chrání před sluncem hlavně obličej. Často se proto označují jako „facekini“. Háček samozřejmě nespočívá v tom, co mají plavky zahalovat, ale v profilaci nebezpečí. Zatímco čínské turisty jako nebezpečí nevnímáme, muslimské už ano, i když zrovna v případě Cannes mi to moc nesedí. Řekněme ještě v Marseille, kde je silná muslimská komunita, tam bych to ještě pochopil, ale zrovna v Cannes?
Zamyšlení nad natalitou evropských a muslimských žen nemůže začít jinak, než připomenutím legendárního výroku Muammara Kaddáfího: „nemusíme s vámi válčit se zbraní v ruce, snadno vás porazíme dělohami našich žen“. Nedávno jsem o jeho platnosti hovořil s jedním chytrým a vzdělaným tuniským obchodníkem. Byl naprosto trudnomyslný, protože i u nich se už objevil feminismus, v jejich případě islámský. Moc jsem se tomu nasmál a připomněl mu známou esej Maureen Dowd, nazvanou „Cowboy Feminism“, začínající freudovskou otázkou: "Proboha, co ty ženské chtějí?". Maureen na ní odpovídá: „Kdysi jsme chtěly lovce. Potom lékaře a právníky. Přišla léta šedesátá a požadavky rovnoprávného partnerství, stejnou odměnu za stejnou práci. Následovalo předělávání mužů, aby se podíleli na práci v domácnosti a při přebalování nemluvňat. Poté, co jsme muže feminizovali, vypuká zájem o svalnatce s veškerým mozkem v rozkroku - takové, kteří nejsou schopni rozlišit King Konga a King Leara, a kteří o Shakespearovi beztoho nikdy neslyšeli“. Její závěr nás oba pobavil a hned na místě jsme si slavnostně slíbili, že ženám v tomto bodě vyhovíme.
V Baku, za naprostého nezájmu českých médií, se uskutečnil summit prezidentů Ruska, Íránu a Ázerbájdžánu. Analytický portál Katehon.com uvedl, že nejvíce diskutovaným ekonomickým projektem byl plánovaný dopravní koridor Sever-Jih, určený pro přepravu zboží z Indie, Íránu a zemí Perského zálivu na území Ruska a dále do severní a západní Evropy (viz obrázek).
Reakce na diskusi čtenářů.
Na místo útoku, ať už jde o vyšinutého jedince či skutečného teroristu, dorazí policie vždy s určitým časovým zpožděním. Někdy s několikaminutovým, jindy - jako v případě havlíčkobrodského střelce - až s několikahodinovým. Aby například policie v hlavním městě byla schopná proti útočníkovi včas zasáhnout, musely by její hlídky být rozmístěny v maximálně stometrových rozestupech. A tolik policistů v Praze prostě nemáme. První, kdo v hlavním městě přijdou do kontaktu s útočníkem, jsme bohužel my, nevycvičení a neškolení Pražané. A jak si dále ukážeme, ani budoucnost pro nás nevěstí nic dobrého.
S oblibou čtu komentáře Kláry Samkové, od níž jsem si vypůjčil i název svého příspěvku. Jednak nejsou mlácením prázdné slámy a jednak nejsou nikdy nudné. V jednom z nich položila zajímavou otázku: „máme se bát natolik muslimských teroristů, že by každá žena měla mít v kabelce pistoli“? Její odpověď zní: „jednoznačně ano“. Rád bych s jejím závěrem polemizoval a uvedl některé protiargumenty.