Mám přítele, který si notoricky a tvrdošíjně plete pravou a levou stranu. Když mu řeknete, že je moták, podá vysvětlení: „No jo, to víte, já jsem přeučený levák!“ Čímž je pro něj hotovo. Problém je, že -- coby spolujezdec v automobilu -- má sklon (a opět notoricky a tvrdošíjně) fungovat v roli navigátora. S řidičem, který netuší nic o kamarádově přeučeném leváctví, a podlehne jeho naléhavosti, s níž se pasuje do pozice palubního velitele, končí cesta v divokém zmatku.
Pokaždé, když společnost reaguje na darebáckou invazi vojsk Varšavské smlouvy pod vedením Moskvy a následující ponižující sovětskou okupaci, ozvou se kritické hlasy: toto výročí se připomíná, ale 15. březen 1939 ne. Zaznívá to zejména z táborů neonácků a starobolševiků, dvou vrhů z jednoho pelechu; podobné jsou si mnohým, hlavně opovržením pravidly a zásadami lidskostí.