Bezpečný návrat do škol – ochrana životů a pomoc vzdělávání
Epidemiologická situace se v naší zemi pozvolna ale jistě začíná obracet k lepšímu. V důsledku zmíněné skutečnosti tak budeme moci po dlouhé době uvolnit některá opatření. V tomto ohledu, jak již avizovala vláda, disponuje prioritou znovuotevření škol. Otázkou zůstává, jak jej zorganizovat efektivním způsobem, jenž zabrání další uzávěře vzdělávacího systému.
JAK?
Ne, do konce epidemie už nikdy více celoplošně a bezhlavě. Jakmile to stav věcí dovolí, je v rámci rozvolňování nutno zohlednit regionální specifika. Samotný návrat studentů do lavic nemůže probíhat masivním znovuzahájením prezenční výuky, nýbrž je třeba postupovat pozvolna a opatrně. Zkušenosti ze září snad představují dostatečnou výstrahu před neuváženým jednáním. Optimální postup spočívá v prospěšné hybridní výuce založené na kvalitní výuce distanční, časově únosné bezpečné výuce prezenční a pravidelném PCR testování. Pokud opětovně přistoupíme až k desetihodinovému pobytu v rizikovém prostředí, zhoršení epidemiologických parametrů se stane nevyhnutelným.
KDO?
Kdo by měl jít první? Na položenou otázku nelze najít ideální odpověď. Při smysluplném rozhodování o upřednostnění jednotlivých skupin se musíme oprostit od zjednodušených úvah. Jak jsem již zmínil v článku „Nezbytnost prezenční výuky?“, přítomnostní vzdělávání je ve své podstatě klíčové především pro praktickou výuku, znevýhodněné studenty a žáky nejmladší. Návrat příslušných třech kategorií by tak měl představovat prvotní krok. Teprve až uvedené skupiny budou alespoň částečně zpět ve školách, můžeme zvolna zahájit obnovení hybridní či prezenční výuky pro ostatní, v pořadí určeném na základě reálných vzdělávacích a zdravotnických kritérií. Nevěřím však, že se nám za předpokladu udržitelného rozvolnění podaří do konce školního roku vrátit všechny třídy do lavic.
VOLBA
Tu v rámci dnešních událostí často postrádáme. Ve světle dlouhodobě nekontrolovatelného šíření nákazy považuji povinnost přítomnostního vzdělávání za zcestnou. Jelikož pobyt ve škole je stále rizikový, myslím si, že každý žák by měl mít právo zvolit si mu vyhovující vzdělávací formu. Určitá část studentů se již před počátkem pandemie vzdělávala čistě na dálku a většinu z nich to nijak závažně oproti ostatním neznevýhodnilo. Pro covidem-19 ohrožené rodiče či prarodiče představuje docházka jejich potomka do školy významné zdravotní riziko, jež může mít fatální důsledky.
Vzdělávání současnou krizí strádá. Ve fázích rozvolnění musí být na předním místě, avšak zmírnění restrikcí nesmí za žádných okolností ohrozit lidské životy.
JAK?
Ne, do konce epidemie už nikdy více celoplošně a bezhlavě. Jakmile to stav věcí dovolí, je v rámci rozvolňování nutno zohlednit regionální specifika. Samotný návrat studentů do lavic nemůže probíhat masivním znovuzahájením prezenční výuky, nýbrž je třeba postupovat pozvolna a opatrně. Zkušenosti ze září snad představují dostatečnou výstrahu před neuváženým jednáním. Optimální postup spočívá v prospěšné hybridní výuce založené na kvalitní výuce distanční, časově únosné bezpečné výuce prezenční a pravidelném PCR testování. Pokud opětovně přistoupíme až k desetihodinovému pobytu v rizikovém prostředí, zhoršení epidemiologických parametrů se stane nevyhnutelným.
KDO?
Kdo by měl jít první? Na položenou otázku nelze najít ideální odpověď. Při smysluplném rozhodování o upřednostnění jednotlivých skupin se musíme oprostit od zjednodušených úvah. Jak jsem již zmínil v článku „Nezbytnost prezenční výuky?“, přítomnostní vzdělávání je ve své podstatě klíčové především pro praktickou výuku, znevýhodněné studenty a žáky nejmladší. Návrat příslušných třech kategorií by tak měl představovat prvotní krok. Teprve až uvedené skupiny budou alespoň částečně zpět ve školách, můžeme zvolna zahájit obnovení hybridní či prezenční výuky pro ostatní, v pořadí určeném na základě reálných vzdělávacích a zdravotnických kritérií. Nevěřím však, že se nám za předpokladu udržitelného rozvolnění podaří do konce školního roku vrátit všechny třídy do lavic.
VOLBA
Tu v rámci dnešních událostí často postrádáme. Ve světle dlouhodobě nekontrolovatelného šíření nákazy považuji povinnost přítomnostního vzdělávání za zcestnou. Jelikož pobyt ve škole je stále rizikový, myslím si, že každý žák by měl mít právo zvolit si mu vyhovující vzdělávací formu. Určitá část studentů se již před počátkem pandemie vzdělávala čistě na dálku a většinu z nich to nijak závažně oproti ostatním neznevýhodnilo. Pro covidem-19 ohrožené rodiče či prarodiče představuje docházka jejich potomka do školy významné zdravotní riziko, jež může mít fatální důsledky.
Vzdělávání současnou krizí strádá. Ve fázích rozvolnění musí být na předním místě, avšak zmírnění restrikcí nesmí za žádných okolností ohrozit lidské životy.