Éra, kdy prezenční výuka představovala jedinou vzdělávací formu využívanou primární a nižší sekundární částí českého vzdělávacího systému, již definitivně skončila. Pro konzervativní jedince pokládající jakýkoliv jiný nežli čistě přítomnostní formát za krajně nevhodný nastávají krušné časy. V rámci školství se však jedná o přímé vítězství progrese a pokroku.

Uplynulé měsíce distanční výuky nám jasně ukázaly, že za předpokladu vyzrálosti studenta a kompetentního učitele není výhradně prezenční vzdělávání nezbytné. Na celoplošné uzákonění výuky na dálku si ještě nějaký čas počkáme. V horizontu blízké budoucnosti ovšem základní školy zřejmě získají možnost učit své žáky na bázi kombinovaného vzdělávání.

Hybridní výuka představuje vzdělávací formu budoucnosti. Její benefity však pro teď nechme stranou, naším hlavním cílem v současnosti musí být její postupné, a především prospěšné uvedení do praxe.

V prvé řadě si je třeba uvědomit, že kombinované vzdělávání propojující docházku do školy s distanční výukou není ani zdaleka pro každého. Pro některé studenty může být systém pravidelného střídání vzdělávacích forem problematický. Pro další zase nesmírně přínosný. V rámci jeho implementace do praxe je nezbytné zohlednit faktor, který často v našem školství opomíjíme – lidskou jedinečnost.

Každý jedinec disponuje rozdílnými učebními potřebami a návyky. Při debatě o tom, jaký formát hybridní výuky zvolit, zda týdenní střídání, měsíční střídání nebo snad 3 dny ve škole a 2 dny doma atd., se musíme oprostit od všeobjímající absolutizace. Minimálně z počátku bude kombinované vzdělávání využíváno výhradně studenty nadanými v různých oborech. Časový formát, který je výhodný pro jednoho, se ale pro jiné může stát silně problematickým. K hybridní výuce jednotlivce – zvláště pak žáka základní školy – proto nutno přistupovat individuálně. Typ kombinovaného vzdělávání nesmí určovat autoritativně škola, spíše student v součinnosti s ní, jenž sám ví, co je pro něj nejvhodnější. Spolupráce obou stran na maximalizaci efektivity obdobného stylu výuky rovněž představuje mimořádně důležitý prvek.

Osobně považuji umožnění kombinovaného vzdělávání našim žákům za přelomové. Zda a kdy se však hybridní výuka začne využívat i celými třídami, toť otázka budoucnosti. V žádném případě nesmí uvedená progresivní vzdělávací forma skončit jako víceletá gymnázia: Koncept teoreticky krásný, v realitě znehodnocen neschopnými školskými vedeními a pedagogickou zkostnatělostí.