Tisíce životů zachráněny. Preventivní restrikce, jež by měly jen velmi omezený dopad na každodenní činnosti. Tak jsme mohli čelit covidu-19. Naneštěstí jsme selhali.

Česká republika pravděpodobně vstupuje do nejzávažnější krize její prozatím krátké historie. Krize, která nikdy nemusela nastat, nebýt alibismu a bezpáteřnosti, jež řídí tento stát.

Kdo za to může?

Vláda nedbající vlastních povinností v zájmu zvýšení voličské přízně? Kabinet, jenž není schopen postavit se tváří v tvář realitě a učinit nezbytné kroky pro ochranu zdraví občanů?

Jedná se o pochybné iniciativy, které svou činností aktivně přispívají ke zhoršení epidemické situace? Jde snad o iracionální politické subjekty nazývající absurdní vzdor vůči viru bojem za svobodu a demokracii?

Ne, odpověď je výrazně prostší – společnost. Národ fragmentovaný odpornou demagogií a přílišnou politizací. Pokud chceme zabránit tragédii, je nezbytné se opětovně sjednotit. Musíme akceptovat zavedení celostátní karantény, včetně rozsáhlé uzávěry vzdělávacího systému, a dalších v tuto chvíli nevyhnutelných restrikcí.

Nic již nezabrání znovuzavedení distanční výuky. Vzdělávání na dálku stále zůstává neohraničeno potřebnými úpravami, jež jsem zmínil ve svém článku Pandemická hybridní výuka na základních a středních školách ( 6. 1. 2021 ). Mnohé školy rovněž na něj nejsou připravené. Jestliže máme minimalizovat dopady distanční výuky, je třeba neprodleně začít konat.

Příslušná opatření budou tvrdá a jejich důsledky znatelné, avšak nesmíme se jim trucovitě bránit. V případě, že k jejich implementaci do praxe nedojde, cena, již zaplatíme, bude nepředstavitelně vysoká.

Jednejme okamžitě a adekvátně k vážnosti situace – jen tak můžeme zabránit kolapsu zdravotnictví. Jen tak můžeme udržet prezenční výuku alespoň pro žáky nejmladší a znevýhodněné. Jen tak se můžeme vyhnout katastrofě.