Otázka, zda upravit maturitní zkoušky, postrádá význam. Málokterý prvek v českém školství vyvolává tak vysokou míru oprávněné nespokojenosti. Ptejme se – jaké kroky musíme učinit, aby jejich formát odpovídal realitě 21. století?

Iniciace, jež dávno proběhla

V prvé řadě je třeba překonat archaické pojetí maturitních zkoušek. Iniciaci dospělosti představuje každé samostatné rozhodnutí jedince. Nikoliv soubor testů zakončujících středoškolské vzdělávání. Studentský život je často pokládán za bezstarostný. Jde o mylnou představu. Přílišný stres v rámci maturit není nikterak prospěšný. Snižuje kvalitu odvedené práce.

Jak jej omezit? Umožněme nahrazení jednotlivých zkoušek relevantním certifikátem z příslušného oboru. Ten lze získat v průběhu celého studia. Ne pouze v jednom stanoveném termínu. V současnosti daný princip platí u cizích jazyků, kde se více než osvědčil.

Ve většině zbývajících předmětů můžeme využít Advanced Placement. Jedná se o testy s mezinárodní akreditací, jež uznává Oxford či Cambridge. Jejich náplň odpovídá učivu prvního ročníku vysoké školy. Úrovní tedy přesahují maturitní standardy. Argument, že studenti nedokáží zmíněné zkoušky složit, je lichý. Již dnes máme středoškoláky, kteří právě v testech Advanced Placement excelují.

Výsledky, které uznávají nejlepší univerzity světa, může vzít v potaz nepochybně i české střední školství. Uvedený systém navíc motivuje k dalšímu vzdělávání.

Otázkou zůstává, co může škola studentovi nabídnout po zvládnutí Advanced Placement? Ačkoliv zmíněné zkoušky nemusejí pokrýt všechny části vzdělávacího programu, jejich úspěšné složení prokazuje vysokou míru orientace v příslušném oboru. Ta často přesahuje i výstupní úroveň školních znalostí. Věřím, že student, jenž v testu tak obtížném dosáhl výborného výsledku, dokáže sám zvážit, zda mu středoškolské studium daného předmětu bude dostatečně přínosné. Pokud ne, umožněme mu využít čas perspektivnějším způsobem.

Odbornost před přílišnou všeobecností

Jedním z hlavních problémů stávající podoby maturitních zkoušek je omezená výpovědní hodnota. Jde o formát, který ověřuje spíše vědomosti než kompetence. Existuje však řešení – závěrečná středoškolská práce.

Uvedený koncept vychází z ideje – odbornost před přílišnou všeobecností – představující základ moderní společnosti. Nestaví výhradně na memorování, ale především na reálné znalosti tématu. Studenti si vyzkouší vést vlastní výzkum i psaní odborného textu. Zmíněná praxe je značnou výhodou pro vysokoškolské studium.

Závěrečná práce by mohla být variantou části maturitních zkoušek, s níž se obsahově překrývá. V případě českého jazyka by tak nahradila sloh a didaktický test. Rovněž by představovala alternativu k maturitnímu předmětu, z kterého téma práce pochází. Eventuálně lze její přiměřený úsek napsat v cizím jazyce. Student prokáže znalost nejen gramatiky, ale i odpovídající slovní zásoby. Vzhledem ke své náročnosti musí závěrečná práce vycházet ze svobodné volby, neboť vyžaduje kompetence a vědomosti, jež někteří středoškoláci postrádají. Vynucení vede k demotivaci i rezignaci na celkový výsledek.

Výše sepsané myšlenky disponují potenciálem přínosnosti pro budoucí úpravu maturitních zkoušek. Nejedná se však o jejich komplexní reformu – ta vyžaduje odstranění mnoha dalších problémových aspektů.