ÚSPĚCHY NĚMECKÉ EKONOMIKY A JEJICH VLIV NA ZAHRANIČNÍ OBCHOD

Z výše uvedených dat je zřejmé, že Hartzovy reformy jednoznačně zlepšily kondici německého trhu práce. Měly však také výrazný přesah do dalších odvětví. Díky pomalejšímu nárůstu nákladů práce a rychlejšímu růstu produktivity práce oproti přímým konkurentům Německa rostla konkurenceschopnost německého zboží na zahraničních trzích. Dostáváme se tak k zahraničnímu obchodu, který je důležitým tahounem růstu německé ekonomiky.

Převis německého vývozu nad dovozem od roku 2002 do roku 2007 sílil. Až v letech 2008 a 2009 došlo k poklesu. S nástupem krize se totiž mnoho evropských ekonomik propadlo do recese. To se promítlo v klesající poptávce po německém zboží z okolních zemí. Státy eurozóny se totiž podílejí na německém vývozu zhruba ze 40 %. Pokles přebytku obchodní bilance ze začátku krize však už v Německu dávno zapomněli. Přebytek obchodní bilance totiž v posledních letech vesele narůstá. V porovnání s rokem 2009 narostl převis obchodní bilance Německa do konce roku 2014 o 56 %.
Německý zahraniční obchod se může také opřít o oporu v podobě institucí. V první řadě ministerstvo zahraničních věcí a jemu podřízená velvyslanectví a konzuláty připravují půdu pro příchod německých firem. Další podporou pro německý zahraniční obchod představuje Germany Trade and Invest. Tato organizace zaprvé poskytuje poradenství zahraničním podnikům, které chtějí vstoupit na německý trh nebo zde rozšířit své dosavadní aktivity. Zadruhé pak podporuje německé podniky při vstupu na zahraniční trhy, a to především poskytováním zahraničně-obchodních informací. Německý zahraniční obchod se může opřít také o zahraniční obchodní komory. Ty mají tři základní funkce: 1) oficiální zastoupení německého hospodářství na daném zahraničním trhu, 2) činnost členské organizace a 3) poskytování služeb pro podniky. Navíc německá vláda poskytuje garance a podporuje jednotlivé obchodní projekty. (Viz následující tabulka.)
Německé firmy se mohou spolehnout také na finanční pomoc od německé vlády. Německá vláda poskytuje exportní garance skrze pojišťovnu Hermes. Okolo 80 % garancí poskytovaných pojišťovnou směřuje na pokrytí garancí německého zahraničního obchodu s rozvíjejícími se zeměmi. V těchto zemích totiž na německé firmy často číhají nejen rizika ekonomická (protistrany), ale i rizika politická. Podporu ze strany pojišťovny Hermes využívají především malé a střední podniky. Pro ně by bylo složité sjednat klasické komerční pojištění na projekty v zemích, které leží daleko od hranic Německa. Přitom právě investice v rozvíjejících se zemích mohou mít pro německé firmy do budoucna velký přínos. Ekonomická kondice těchto zemí bude růst, což bude zhodnocovat investice německých firem. Na velikost německé podpory je možné se podívat v následující tabulce:









Německé exportní firmy se mohou obránit s žádostí o pomoc i na specializované banky. V první řadě je to KfW IPEX. Ta podporuje německé projekty v zahraničí, stejně jako zahraniční investice v Německu. Zajímavostí je, že při poskytování podpory jednotlivých projektů soutěží přímo s nabídkami komerčních bank. KfW IPEX se pak podílí na takových zahraničních projektech, jako je budování přístavů, letišť, placených silnic, mostů, tunelů, železnice atd. Právě tyto investice mohou mít strategický význam do budoucna. Pro zajímavost v roce 2014 činila bilanční suma KfW IPEX-Bank celkem 26,3 mld. euro.
Další finanční institucí, která přímo podporuje německý export, je investiční agentura DEG. Ta poskytuje úvěry soukromým společnostem, které investují v rozvíjejících se zemích. Svým obchodním modelem se snažila inspirovat od International Finance Corporation Světové banky. DEG se nejvíce podílí na podpoře v oborech bankovnictví, zemědělství, obnovitelné zdroje energií, telekomunikace a výroba.
Posledním pilířem německé podpory exportu je KfW Development bank. Jedná se o instituci, která doplňuje německý systém podpory exportu. Její důležitou vlastností je, že dokáže své služby přizpůsobit rozličným podmínkám, které panují v zahraničí.

Obecně je tak podpora německého exportu mnohem propracovanější než v ČR. Němci se nebojí podporovat projekty v rozvíjejících se zemích, které mohou být výnosné až v třeba řadu jednotek nebo i desítek let.

Přesto se Německo v posledních letech na poli zahraničního obchodu také spálilo. V době, kdy eurozónu dusila dluhová krize, hledalo Německo nová odbytiště za hranicemi měnové unie. Významné odbytiště našlo v Rusku. Od roku 2009 do roku 2012 narostl německý export směřující do Ruska o 84 %. Jenže vlivem ukrajinské krize začaly vztahy mezi Moskvou a Berlínem houstnout. Výsledkem byly vzájemné sankce, kvůli kterým v roce 2014 propadnul vývoz z Německa do Ruska meziročně o 18 %. V tu chvíli si Německo vzpomnělo, že evropské státy mají tu nejhorší krizi za sebou. Díky tomu Německo znovu navyšovalo svůj vývoz do zemí Evropské unie. Objem exportu do Evropské unie v roce 2014 narostl o 5,4 %. Německu se tak daří za Rusko postupně nacházet staronová odbytiště v Evropě.
Rusko však nebylo jediným problematickým trhem, na který začalo Německo v posledních letech sázet. Významné odbytiště našlo také v Číně, která se začala otevírat světu. Vývoz do Číny se mezi lety 2008 a 2014 zvýšil o 120 %. Dnes Německo vyváží 2,6x více do Číny než do Ruska. Jenže i v případě Číny musíme zmínit jedno ale. Čínská ekonomika byla v posledních letech motorem růstu světového hospodářství. Jenže nyní se zdá, že Čína postupně ztrácí lesk. Tím se jen potvrzuje, že při růstu taženém dluhem to musí dříve či později začít skřípat. S daty z čínské ekonomiky se pracuje velmi složitě, protože jsou jen obtížně dostupná a nevěrohodná. Výraznou část čínského zadlužení tvoří dluh místních samospráv a ne samotné vlády. My odhadujeme celkovou výši dluhu Číny na 250 % HDP. Pro srovnání v předkrizovém roce 2008 tvořil celkový dluh Číny 148 % HDP. Pryč jsou léta, kdy Čína rostla 10, 12 nebo 14% tempem ročně. Čínskou ekonomiku proto čeká složitá přeměna. Čínský HDP totiž už neroste z tak nízkého základu. Kvůli vyšším nákladům na práci se bude muset Čína přeorientovat z ekonomiky založené na exportu na ekonomiku více se opírající o domácí poptávku. Tím bude trpět čínský průmysl, což negativně poznamená čínskou poptávku po komoditách. V roce 2014 Čína rostla o 7,4 %. Letos čínský růst zpomalí výrazně pod 7 %. Problémy čínské ekonomiky navíc komplikují výprodeje na tamních akciových trzích. Ačkoliv čínské úřady vymýšlí jedno opatření na stabilizaci tamního akciového trhu za druhým, výprodeje se nedaří zastavit. Klesající důvěra investorů v Čínu v kombinaci se zpomalujícím čínským růstem mohou v příštích letech ochromit německý vývoz směřující do Číny.

Důležitým německým vývozním arktiklem jsou auta. Když vezme značky jako Mercedes, BMW či Volkswagen, Němci mají být po právu na co hrdí. Jak je však možné, že se tolik aut stále vyrábí v Německu? Přestože byl přesun výroby z Evropy do Asie trendem minulé dekády, toto riziko samozřejmě stále existuje i v případě německých automobilek. Na druhou stranu manažeři firem již pochopili, že logistika a vyškolení místních pracovníků také není zadarmo a všechny procesy na dálku řídit nelze. Vždy jde proti sobě kvalitativní a nákladová stránka věcí. Německý trh díky své dlouhé tradici produkuje auta s vysokou kvalitou. To je hlavní důvod, proč německé automobilky i přes vyšší náklady dál vyrábějí většinu automobilů určených pro evropský trh v Německu (či poblíž svých hranic.) Přesně touto politikou se řídí Volkswagen Group. Celkový počet automobilů vyrobených v Německu se tak nesnižuje, naopak se v posledních 10 letech (mezi roky 2004 a 2014) dle OICA meziročně navýšil o 6,1 %. Světová produkce aut však mezitím narostla o 39 %. Přesun výroby směrem na východ dnes automobilky přesto využívají. Důvodem je lepší prosazení na tamním trhu. Nejde jen o psychologický efekt, že si zákazníci kupují auto vyrobené jejich v zemi, a proto k němu cítí větší důvěru. Přesunem výroby do mnoha zemí velké automobilky především obejdou cla, daně a další administrativní opatření, která komplikují dovoz hotových aut. Proto si velké automobilky budují své montovny třeba v Rusku. Evropské automobilky se přesouvají i na mnohem vzdálenější trhy. V případě vybudování továren v Číně dochází navíc k významné úspoře nákladů na přepravu. Tento trend by měl i v dalších letech pokračovat. Auta určená pro evropský trh budou evropské automobilky montovat v Evropě, zbytek výroby se přesune do oblastí, kde by měla auta najít své kupce.

Automobilovému průmyslu se velice daří i v České republice. Jen v roce 2014 narostla výroba motorových vozidel v Česku meziročně o 13,5 %. Také tady platí, že automobilky vyrábějící v České republice živí prodeje na evropském trhu. Česko je pro výrobu automobilů příhodné ze dvou důvodů – na jedné straně se nacházíme uprostřed Evropy a silné západní trhy máme poblíž. Na druhé straně disponujeme stále nákladově přijatelnou a přitom kvalifikovanou pracovní sílu.

Členství v eurozóně a jeho vliv na zahraniční obchod Německa

Na závěr části o německém zahraničním obchodu si položme otázku, co stojí za úspěchem německého zboží za hranicemi. Když se na německý zahraniční obchod podíváme přísnějším okem, zjistíme, že německému zahraničnímu obchodu nepomáhá k úspěchu jen tradičně vysoká kvalita německého zboží a rostoucí německá produktivita práce. Ač se to může zdát paradoxní, Německo výrazně těží ze svého členství v eurozóně. Slabé euro bylo jedním z důvodů, proč se Německo může tak výrazně spoléhat na zahraniční poptávku namísto té domácí. Výsledkem je rostoucí přebytek německé obchodní bilance. Zatímco v roce 2003 tvořil německý vývoz 32,6 % německého HDP a v roce 2008 43,5 %, do roku 2014 tento podíl vzrostl na 45,6 %. A dostáváme se k paradoxu. Kvůli tomu, že je Německo členem eurozóny, nevzniká tlak na posílení domácí měny – v tomto případě eura. V eurozóně totiž není zdaleka jen Německo, ale také problémové státy jižní periferie eurozóny. Pokud by Německo dál setrvalo u marky, vysoké přebytky obchodní bilance a běžného účtu platební bilance by vedly k jejímu posílení. Tím by Německo ztratilo část své exportní výhody.

Je otázkou, jak by byla německá měna silná dnes. Pro zajímavost přepočítací koeficient marky k euru před vstupem do eurozóny k 31. 12. 1998 činil 1,95583 DEM. Jenže v roce 1998 činil přebytek německého zahraničního obchodu 64,9 mld. EUR, do konce roku 2014 se přebytek německé obchodní bilance zvýšil na 216,9 mld. EUR. Narostl tak 3,3x. Zásadnější pro vývoj kurzů měn je vývoj běžných účtů platební bilance. Deficit běžného účtu Německa při obchodování se zbytkem světa dle dat Eurostatu v roce 1999 činil 25,8 mld. EUR, do roku 2013 narostl do přebytku 206 mld. EUR. V podání Evropské unie (EU) činil deficit běžného účtu při obchodování se zbytkem světa v roce 1999 -54,4 mld. EUR, do roku 2013 se přebytek běžného účtu zvýšil na 155,7 mld. EUR. Z toho je zřejmé, že přebytek běžného účtu Německa narostl výrazněji než v podání EU. To je jasný důkaz o tom, že by si Německo zasloužilo silnější měnu, než je euro.

U vlivu členství v eurozóně na hospodaření Německa se ještě chvíli zdržíme. Německu nepomáhá jen slabé euro. Německo je zemí, která nejvíce nalila do zadluženého Řecka. Se zajímavou studií přišel institut IWH. Podle ní dluží Řecko Berlínu zhruba 90 miliard eur. Podle institutu však bude Německo v plusu, i když mu Řecko nesplatí ani euro. Podle studie institutu IWH totiž řecké problémy ušetřily německému rozpočtu od roku 2010 víc než 100 miliard eur. Důvod? V době nejistoty na trzích totiž investoři zvyšovali poptávku po bezpečných německých dluhopisech. Německo si totiž mohlo půjčovat stále levněji a nyní si na 10 let půjčuje s úrokem pod 1 %. K tomu také přispěla rozvolněná politika Evropské centrální banky. Ta v první řadě drží své úrokové sazby u nuly. Navíc začala sama na vlastní pěst vykupovat státní dluhopisy. To přineslo ještě větší tlak na pokles výnosů německých státních dluhopisů. Položme si však otázku, proč investoři v té době nepreferovali před německými dluhopisy dluhové papíry jiného evropského státu. Německé dluhopisy jsou totiž považovány za extra bezpečné z nějakého důvodu. Ten se nazývá zodpovědné hospodaření německé vlády. Německo je navíc pro investory ověřenou značkou. Je to o dlouhodobém budování pověsti a důvěry.

Co z toho plyne pro ČR? Aby byla země důvěryhodná, musí se vyznačovat nízkou korupcí a stabilitou. Nesmí se často měnit vlády a podnikatelské prostředí. Zároveň musí být dobrý rating a jeho výhled.

Prestižní značka jménem Německo

Podle indexu vnímání korupce se na Německo díváme z uctivé vzdálenosti. Zatímco Německu patří 12. místo, Česká republika je až na 53. místě ze 174 hodnocených států. Problém vidíme také v tom, že si nevedeme nijak dobře ani v rámci středoevropského regionu. Rakušané jsou 12., Poláci 35. a Maďaři 47. Za Českem je ze středoevropských republik jen Slovensko, a to hned na 54. místě. Boj proti korupci je během na dlouhou trať. Na druhou stranu u soudu v posledních letech stanuly s obviněními z korupce velké ryby politického světa a světa byznysu. Vláda navíc schválila zákon o prokazování původu majetku. To by mohly být náznaky, že proti korupci se začíná v ČR účinně bojovat. Proč by ale tento boj nemohl být rychlejší? Třeba protikorupční skupina Rady Evropy se zlobí, že boj proti korupci u nás není dostatečný. Ve státní správě by měl vést boj korupci podle nás přes maximální zjednodušování postupů a jejich otevřenost. Díky tomu se skulinky pro případnou korupci začnou zmenšovat. Ještě jednou však opakujeme, že boj proti korupci je během na dlouho trať.

Obchodní propojení Česka s Německem, resp. s Bavorskem

Že je Německo pro české vývozce nejdůležitějším odbytištěm, se všeobecně ví. Do Německa míří dlouhodobě zhruba třetina českého vývozu. Navíc absolutní velikost vývozu do Německa už řadu let roste. Konkrétně velmi úzké propojení má Česká republika zejména s Bavorskem. Česká republika byla v roce 2014 s objemem obchodu přesahujícím 16 mld. eur nejdůležitějším obchodním partnerem Bavorska ze středoevropských a východoevropských zemí. Bavorsko je na druhé straně pro Českou republiku důležitějším obchodním partnerem než jednotlivé spolkové země Německa. Objem vývozu Svobodného státu Bavorsko do České republiky v roce 2014 činil 5,6 mld. eur. Česko se tak dostalo na 8. příčku mezi nejdůležitějšími odbytišti Bavorska. Co se týče dovozu, obsadila ČR v roce 2014 s objemem dovozu ve výši 10,6 mld. eur 3. pozici. Bavorské přímé investice v ČR dosáhly do konce roku 2012 částky 4,8 mld. eur. Přímé investice ČR dosáhly v Bavorsku do konce roku 2012 částky 50 mil. eur. Obchod mezi ČR a Bavorskem tak jen kvete. Jaký bychom si z toho měli závěr? Legislativa by měla jít tomuto svazku naproti. A to znamená, že by se zákony v České republice měly začít postupně sbližovat s legislativou Německa a ještě konkrétněji Bavorska. Pro posilování obchodních vztahů je přitom nejdůležitější sblížení v daňové oblasti.

Text bude pokračovat v dalším díle

Kapitoly:

1. díl https://blog.aktualne.cz/blogy/vladimir-pikora.php?itemid=26197
2. díl https://blog.aktualne.cz/blogy/vladimir-pikora.php?itemid=26198
3. díl https://blog.aktualne.cz/blogy/vladimir-pikora.php?itemid=2619
4. díl https://blog.aktualne.cz/blogy/vladimir-pikora.php?itemid=26296
5. díl https://blog.aktualne.cz/blogy/vladimir-pikora.php?itemid=26297
6. díl https://blog.aktualne.cz/blogy/vladimir-pikora.php?itemid=26723