S novým měsícem přichází další glosa pro protikorupční barometr. Ani s jarem však optimismus nestoupá.

Co se stalo v březnu? Poněkud bizarní politický kabaret předchozích měsíců vrátil březen do starých známých kolejí. Opět zde máme korupcí silně zavánějící kauzu, jež ohrožuje stabilitu vlády. Kauza Čapí hnízdo poskytla nepěkný obrázek nejen o způsobu využívání evropských dotací, ale i o fungování českých veřejných institucí. Česko jako firma s nejasnými vlastníky čerpající veřejné prostředky – bohužel asi nic nevystihuje fungování českého státu lépe. Pohled na evropské dotace jako na zdroj čerpání, nikoli jako na zdroj investic pro budoucí rozvoj země, též není nijak povzbudivý. Neexistující kontrola oprávněnosti poskytování veřejných prostředků ostře kontrastuje s někdy až obsesivním bazírováním na dodržení formálních detailů při jejich poskytování. Absence alespoň funkčního oddělení kontroly čerpání evropských dotací od politického vedení ministerstva financí odpovědného za rozdělování veřejných prostředků je v konečném důsledku smutným dokreslením celé této kauzy. Dobrou náladu nevrátilo ani tradičně divoké schvalování zákona o veřejných zakázkách v Poslanecké sněmovně. Do zákona se podařilo vsunout řadu „zlepšováků“ rozšiřujících korupční prostor. Jedinou naději tak v tuto chvíli dává nenápadný návrh zákona o elektronických informacích, který by mohl technicky i věcně přispět k větší transparentnosti veřejných institucí, co se týče přístupu občanů k informacím o fungování těchto institucí.

Co očekáváme v dubnu? Duben ohlašuje tři možná i čtyři zásadní střety ohledně přístupu k řešení korupce v České republice. Politicky nejexplozivnější, byť z perspektivy praktického protikorupčního účinku spíše omezený, je návrh sociálně-demokratického poslance Chvojky. Tento návrh zakazuje budoucím členům vlády vlastnit a zároveň ovládat společnosti získávající veřejné prostředky a provozující média. I když návrh míří z hlediska zamezení nezdravého propojení byznysu a politiky správným směrem, nelze si neklást otázku, jak bude prakticky proveditelný. Předpokládá totiž rozkrytí vlastnické struktury firem, což v současnosti veřejné orgány nevyžadují. Co je však nejdůležitější, návrh nezmiňuje, jak řešit problém kmotrů, kteří ovládají politiky a rozdělování veřejných peněz a zakázek ze zákulisí. Na ty už navrhovaná novela zákona o střetu zájmů nedosáhne. Senát se bezpochyby vyřádí na zákoně o zadávání veřejných zakázek, který s velkou pravděpodobností poputuje ještě zpátky do Sněmovny. Ve střetu o Budvar půjde ve skutečnosti o to, zda se podaří uhájit zákon o registru smluv alespoň v minimálně účinné formě. Poslední očekávaná protikorupční bitva tohoto volebního období se odehraje na poli regulace financování politických stran a volebních kampaní. Ambiciózní návrh z pera ministra Dienstbiera spí ve Sněmovně už podezřele dlouho a volební kampaně pro krajské volby jsou nebezpečně blízko.

Psáno pro protikorupční barometr