Podzimní deprese, aneb jak čelit „bahňákům“
Skončily krajské a senátní volby, ale netěšme se na chvíli klidu. Fakticky začíná kampaň pro volby parlamentní i prezidentské; člověk nemusí být prognostikem, aby odhadl, že nás více jak rok nečekají žádné příjemné chvilky ve veřejném prostoru.
Stále výraznějším znakem volebních kampaní je vyprazdňující se obsah a posilující se formální a technická stránka komunikace. Kampaně se personalizují, někdy se až zdá, že se politik dostává až do jisté fascinace protivníkem, potřebuje se k němu vyjádřit při jakékoli vhodné či nevhodné příležitosti. Zahradníkovo heslo „zničit krtka“ ze známého kresleného seriálu se proměňuje v různých verzích bonmotů, vtipů a poznámek ve „zničit Babiše“ (Miroslav Kalousek) či ve „zničit Sobotku“ (pan prezident). Již nyní má kvalita těchto výroků klesající úroveň, s postupujícími měsíci se dostaneme zřejmě až do naprostého bahna. A protože slušnost je v naší společnosti vnímána jako slabost, tak již nyní přemnožení „bahňáci“ procházejí přímo populační explozí.
Čelit se tomu dá jen obtížně, osobní obranou slušných lidí může být jen vlastní kritické vyhledávání informací, konfrontace toho, co se slibovalo a co se uskutečnilo. O tom, jak se politici chovají, co prosazují, jak hlasují apod., se dá najít řada informací (viz například Rekonstrukce státu Život, i ten politický, není černobílý. Nenechme s sebou manipulovat a vtáhnout se do obsesí mocných. Sledujme realitu a konkrétní činy.
Následující text je glosou pro protikorupční barometr, jež každý měsíc hodnotí, co se stalo a co nás čeká ve snahách omezit korupční prostředí v naší zemi.
Co se stalo v říjnu? Politicky elektrizující konec října nabitý kritikou za způsob (ne)udělování státních vyznamenání prezidentem a tanečky kolem postojů k Číně ukázal, že Masarykem zmiňovaný „Hulvátov a Kocourkov“ se u nás i nadále úspěšné rozvíjí a posiluje. Neschopnost rozlišit osobní a institucionální roli, neprofesionalita, mlžení i lhaní v přímém přenosu je častým jevem i ve věcech, jimiž se zabývá i Protikorupční barometr. Ten se snaží ukazovat, zda na poli boje proti korupci politici mluví či nemluví pravdu a hlavně, zda jejich slova jsou rovněž doprovázena činy. To je například případ zákona o praní špinavých peněz a zejména zákona o veřejných rejstřících. Ten byl v říjnu schválen Senátem a přes proklamovanou transparentnost byla nakonec schválena verze, která zcela zamezila přístupu fyzických i právnických osob s oprávněným zájmem k přístupu do budoucího rejstříku skutečných majitelů firem. Nejenže v tomto případě činy politiků popírají jejich slova, ale Česká republika se vystavuje nebezpečí porušení evropského práva, protože evropská směrnice proti praní špinavých peněz přístup veřejnosti do skutečných rejstříků vyžadovala. Sněmovní komise pro vyšetřování reorganizace policejních útvarů měla během října vydat své konečné stanovisko, nicméně požádala o prodloužení mandátu až do konce ledna, takže, jak se zdá, bude vyšetřovat, vyšetřovat a vyšetřovat... Prvního října vstoupil v účinnost nový zákon o zadávání veřejných zakázek. Jak bude z hlediska eliminace protikorupčních rizik úspěšný ukáží následující týdny a měsíce.
Co očekáváme v listopadu? Neúprosný běh času obnažuje, že řada z protikorupčních iniciativ – regulace dozorčích rad firem s podílem státu, ochrana oznamovatelů korupce (whistleblowerů), zákon o řízení a kontrole veřejných financí atd. – zůstanou s největší pravděpodobností pouze na papíře. Nebudou-li předloženy během listopadu, již zřejmě nebude možné, aby se jejich schválení s ohledem na trvání zákonodárného procesu i při nejlepší dobré vůli stihlo. Šance, že se proklamace v protikorupční strategii vlády v uvedených oblastech stanou skutkem, se tak den ode dne zmenšuje. Ale nejde jen o to, co se zřejmě nestihne, jde i o to, jak se již přijaté normy vyprazdňují. Listopad se totiž bude nést ve znamení pokračující snahy dostat do „výjimky pro Budvar“, co nejvíce dalších subjektů, tak aby se ze zveřejňování smluv mezi veřejnou správou a soukromými subjekty stala pouze děravá vyprázdněná nádoba. Opět jasně vidíme rozpor mezi slovy politiků – proklamovaný boj za transparentnost – a jejich činy – reálná snaha, aby zveřejňování smluv bylo z velké části osekáno. Přitom první měsíce zkušeností s fungování registru smluv ukazují, že jde o nástroj, jenž má smysl, otevírá veřejnou správu občanům, čímž zvyšuje její důvěryhodnost.
Stále výraznějším znakem volebních kampaní je vyprazdňující se obsah a posilující se formální a technická stránka komunikace. Kampaně se personalizují, někdy se až zdá, že se politik dostává až do jisté fascinace protivníkem, potřebuje se k němu vyjádřit při jakékoli vhodné či nevhodné příležitosti. Zahradníkovo heslo „zničit krtka“ ze známého kresleného seriálu se proměňuje v různých verzích bonmotů, vtipů a poznámek ve „zničit Babiše“ (Miroslav Kalousek) či ve „zničit Sobotku“ (pan prezident). Již nyní má kvalita těchto výroků klesající úroveň, s postupujícími měsíci se dostaneme zřejmě až do naprostého bahna. A protože slušnost je v naší společnosti vnímána jako slabost, tak již nyní přemnožení „bahňáci“ procházejí přímo populační explozí.
Čelit se tomu dá jen obtížně, osobní obranou slušných lidí může být jen vlastní kritické vyhledávání informací, konfrontace toho, co se slibovalo a co se uskutečnilo. O tom, jak se politici chovají, co prosazují, jak hlasují apod., se dá najít řada informací (viz například Rekonstrukce státu Život, i ten politický, není černobílý. Nenechme s sebou manipulovat a vtáhnout se do obsesí mocných. Sledujme realitu a konkrétní činy.
Následující text je glosou pro protikorupční barometr, jež každý měsíc hodnotí, co se stalo a co nás čeká ve snahách omezit korupční prostředí v naší zemi.
Co se stalo v říjnu? Politicky elektrizující konec října nabitý kritikou za způsob (ne)udělování státních vyznamenání prezidentem a tanečky kolem postojů k Číně ukázal, že Masarykem zmiňovaný „Hulvátov a Kocourkov“ se u nás i nadále úspěšné rozvíjí a posiluje. Neschopnost rozlišit osobní a institucionální roli, neprofesionalita, mlžení i lhaní v přímém přenosu je častým jevem i ve věcech, jimiž se zabývá i Protikorupční barometr. Ten se snaží ukazovat, zda na poli boje proti korupci politici mluví či nemluví pravdu a hlavně, zda jejich slova jsou rovněž doprovázena činy. To je například případ zákona o praní špinavých peněz a zejména zákona o veřejných rejstřících. Ten byl v říjnu schválen Senátem a přes proklamovanou transparentnost byla nakonec schválena verze, která zcela zamezila přístupu fyzických i právnických osob s oprávněným zájmem k přístupu do budoucího rejstříku skutečných majitelů firem. Nejenže v tomto případě činy politiků popírají jejich slova, ale Česká republika se vystavuje nebezpečí porušení evropského práva, protože evropská směrnice proti praní špinavých peněz přístup veřejnosti do skutečných rejstříků vyžadovala. Sněmovní komise pro vyšetřování reorganizace policejních útvarů měla během října vydat své konečné stanovisko, nicméně požádala o prodloužení mandátu až do konce ledna, takže, jak se zdá, bude vyšetřovat, vyšetřovat a vyšetřovat... Prvního října vstoupil v účinnost nový zákon o zadávání veřejných zakázek. Jak bude z hlediska eliminace protikorupčních rizik úspěšný ukáží následující týdny a měsíce.
Co očekáváme v listopadu? Neúprosný běh času obnažuje, že řada z protikorupčních iniciativ – regulace dozorčích rad firem s podílem státu, ochrana oznamovatelů korupce (whistleblowerů), zákon o řízení a kontrole veřejných financí atd. – zůstanou s největší pravděpodobností pouze na papíře. Nebudou-li předloženy během listopadu, již zřejmě nebude možné, aby se jejich schválení s ohledem na trvání zákonodárného procesu i při nejlepší dobré vůli stihlo. Šance, že se proklamace v protikorupční strategii vlády v uvedených oblastech stanou skutkem, se tak den ode dne zmenšuje. Ale nejde jen o to, co se zřejmě nestihne, jde i o to, jak se již přijaté normy vyprazdňují. Listopad se totiž bude nést ve znamení pokračující snahy dostat do „výjimky pro Budvar“, co nejvíce dalších subjektů, tak aby se ze zveřejňování smluv mezi veřejnou správou a soukromými subjekty stala pouze děravá vyprázdněná nádoba. Opět jasně vidíme rozpor mezi slovy politiků – proklamovaný boj za transparentnost – a jejich činy – reálná snaha, aby zveřejňování smluv bylo z velké části osekáno. Přitom první měsíce zkušeností s fungování registru smluv ukazují, že jde o nástroj, jenž má smysl, otevírá veřejnou správu občanům, čímž zvyšuje její důvěryhodnost.