Stále se ukazuje, že protikorupční opatření se prosazují jen velmi pomalu a narážejí na pevnou hradbu odporu.

Co se stalo v listopadu? Parlament schválil zákon o střetu zájmů. Jde o potřebný a užitečný zákon, který by měl alespoň částečně omezit propojování byznysu a politiky. Toto propojování, jež zde bylo nastaveno hned na počátku 90. let a stalo se systémovou součástí celé transformace, pokřivuje vytváření a fungování politických stran, narušuje konkurenci na trhu a snižuje atraktivitu země pro zahraniční investory. Je nicméně paradoxní, že ministr Dienstbier, jenž zákon o střetu zájmu předložil a připravil, byl z vlády odejit v den, kdy tento zákon byl Parlamentem schválen. Paradoxní je i to, že „ostřejší verze“ zákona, díky níž získal nálepku „lex Babiš“, prošla jen díky tomu, že byla namířena proti ministru financí, který svou politickou kariéru založil na tématu boje proti klientelismu. A ještě paradoxnější je to, že tento zostřující „pozměňovák“ připravil poslanec Jan Chvojka, jenž Dienstbiera v křesle ministra vystřídal. V čem je ale největší paradox? „Pozměňovák“ je (možná vědomě) dost ústavně nekonformní, takže je docela možné, že se sice někdo „zviditelní“ v boji proti Babišovi, ale efektivita výsledku bude na „nule“. Uvidíme. A s odchodem ministra je možná dobré se zamyslet na jeho tříletým působením. Dienstbier nesporně rozhýbal systémový a preventivní boj s korupcí, a to na všech frontách: již zmíněný zákon o střetu zájmu, zákon o financování politických stran, zákon o rozšíření pravomocí Nejvyššího kontrolního úřadu (neschválený), věcný záměr návrhu zákona o oznamování korupce či o nominaci dozorčích rad atd. – a to se zapojením akademického i občanského a neziskového sektoru. A byť to bylo poněkud stranou mediálního zájmu, je důležité zmínit hodnocení transparentnosti hospodaření krajů provedené neziskovou organizací Oživení, jež také vydala doporučení o tom, jak transparentně a efektivně spravovat krajské rozpočty.

Co očekáváme v prosinci? Předvánoční čas ve Sněmovně bude vyplněn diskuzí nad známými evergreeny. Nejprve již poněkud unavující debatou o výjimkách ze zákona o registru smluv. Je zajímavé sledovat, jaké usilí stojí některé politiky snaha zvrátit či omezit zákon, jehož existenci voliči bez ohledu na jejich politické sympatie kvitují s povděkem a jež začíná přinášet na poli řádného hospodaření s veřejnými prostředky viditelné výsledky. Podobné myšlenky se vkrádají s novým projednáváním, již jednou zamítnutého zákon o rozšíření pravomocí NKÚ. Opět zákon, který může významnou směrou přispět účinnému hospodaření s veřejnými prostředky, opět snahy napříč politickým spektrem zákon torpédovat. Dá se předpokládat, že v diskuzích na nás opět vyjukne obraz nebohého starosty z Horní Dolní , jenž úpí pod konrolou NKÚ, zatímco nikdo nebude zmiňovat šíbry ovládající velké zakázky (typu stavby metra v Praze), kteří si i nadále budou jisti , že NKÚ sice bude moci zkontrolovat dotace od státu či EU, ale na miliony či miliardy z rozpočtu „obce“ nedosáhnou. Ke konci roku lze očekávat vydání zprávy Evropské unie o stavu korupce v jednotlivých členských státech, včetně České republiky. V roce 2014 při vydání předchozí zprávy Evropské komise to nebylo věru příjemné čtení. I když lze na základě monitoringu Protikorupčního barometru konstatovat, že se od té doby v boji s korupcí učinila řada dobrých systémových opatření, takže by hodnocení ČR mohlo být pozitivnější, nelze nevidět, že v poslední době klesá chuť korupci vyšetřovat a potírat.

Psáno pro Protikorupční barometr