Představa, že parlamentní komise potvrdí či nepotvrdí „mafiánské“ zadání při reorganizaci policie, byla naivní. Různí kolibříci, mazánci, mývalové sice „zajímavým“ způsobem oživují českou politicko-ekonomicko-mafiánskou scénu, ale prostor pro to, aby mohly být odčerpávány veřejné zdroje pro soukromé či politické cíle, se většinou vytváří jinak.

Odborné studie, které se zabývají způsobem, jak „dobývat“ veřejné prostředky, v zásadě potvrzují, že základním způsobem je zeslabování formálních kontrolních institucí. Většinou tedy nejde o „zadání“ konkrétních skupin či osob (byť i to může být přítomno), ale o nastavení systému, který umožňuje jeho dlouhodobě nekontrolovatelné, netransparentní, obtížně monitorovatelné a ještě obtížněji vyšetřovatelné fungování. To zahrnuje přijímání zákonů, které je možné lehce obejít, omezované pravomocí kontrolních institucí, chybějící kvalitní zákony o střetu zájmu a také prostor pro libovůli při rozhodování, jež není protiprávní, ale nedodržuje základní „civilizované“ postupy (anglicky krásně vyjádřeno – „things are properly done“). Patří sem i snaha dostat pod kontrolu vyšetřování trestních činů spjatých s „dobýváním“ veřejných prostředků. Ani zde nemusí jít nutně jen o „útok“ na konkrétní osoby, ale o nastavení systému, který bude vyšetřování komplikovat či je fakticky znemožní. Ony osoby s „odvahou“ pak odejdou samy, protože boj „s větrnými mlýny“ je dost vyčerpávající.

To je základní odborný rámec, přes který je možné se dívat na reorganizaci policie i výsledky činnosti parlamentní komise. Zkusme tedy použít tuto optiku bez předvolební hysterie, která samozřejmě zamlžuje základní otázky.
Hlavním nálezem komise bylo, že se nic z různých (slovy komise) „více či méně nepodložených dohadů a úvah“ , nepotvrdilo. To nebylo překvapivé, protože komise není vyšetřující orgán a nemá k dispozici nástroje ani profesionální schopnosti, jež má (či alespoň by měla mít) policie a pro mnohé věci skutečně může být problém najít jasné důkazy. Nutno pochválit několik komentátorů, kteří postřehli, že ve zprávě komise se ale naleznou i velmi podstatné závěry. Komise totiž potvrdila klíčovou věc, a to, že reorganizaci policie „nepředcházely žádné koncepční a strategické materiály, jež by ji zmiňovaly či snad dokonce zdůvodňovaly a klíčové osoby vyšetřující korupci a organizovaný zločin se na její přípravě nijak nepodílely a fakticky nebyly s ní, do medializace celé kauzy, ani seznámeny.“ A to je jádro pudla. Takto nemůže ministerstvo ani policie pracovat. To, co komise snad mohla a měla zjistit, byla odpověď na otázku, zda takto dělaná reorganizace byla pouze výsledkem „neschopnosti“ těch, kteří se na ní podíleli, nebo měla konkrétní úmysl rozbít fungující instituci a nastavit „bezzubý“ či dokonce politicky kontrolovaný systém. Obojí alternativa – neschopnost či úmysl – je velký politický problém a tím by se parlamentní komise, jež je politická sui generis, měla zabývat. Komise ale tuto souvislost nijak dále neanalyzovala; zato interpretovala některá a neinterpretovala jiná fakta získaná z výslechů, čímž celkový problém ještě více zatemnila a odvedla pozornost od podstaty problému: Proč bez koncepce, strategie, odborných podkladů a konzultací s kličovými osobnostmi, v utajení a ve velké rychlosti probíhal takto závažný zásah do fungování nejvýznamnějších útvarů odhalujících organizovaný zločin, korupci a finanční kriminalitu?

Ještě smutnější je, že pokud odbornou optiku uplatníme i na činnost komise, tak je zjevné, že komise ať již vědomě či nevědomě, cíleně či náhodně pokračovala v logice snahy na zeslabení kontrolních mechanismů. Podala totiž trestní oznámení na ty, jež se oné podivné reorganizaci policie bránili, což je další velmi dobře v odborné literatuře popsaný rys, jak posilovat nekontrolovatelnost a obtížnou monitorovatelnost fungování institucí. U nás to také není nic nového, protože praxe již mnohdy ukázala, že každý takovýto pokus „musí být po zásluze potrestán“ a být dostatečným varováním, pokud by snad někdo ještě chtěl na něco upozorňovat. Vrcholem zprávy komise je pak usnesení č. 43, které žádá vládu, aby do tří měsíců předložila návrh zákona, který by výrazně zasahoval do současných pravomocí státních zástupců. A přesně v tuto chvíli by pak cílená reorganizace útvarů mohla plně přinést své plody, protože státní zástupce, i když by si byl vědom, že z daného útvaru unikají informace či mohou být i někteří vysocí policisté přímo napojeni na vyšetřované osobnosti, by nemohl nijak zabránit, aby se k těmto informacím takovéto osoby nedostaly. Nebylo by pak již nutné hledat nějaké další vrchní „zametače“, kteří ještě před nedávnem ochotně bránili vyšetřování sami od sebe, systém by to již zvládal sám. Kruh by byl uzavřen.


Podrobnější snahy o ovlivnění fungování institucí najdete na Protikorupčním barometru