Jak se ukázalo v novoročním projevu předsedy Senátu, korupci část našich politiků nepovažuje za problém a podle toho se také staví k zákonům, které mají prostor pro korupci, respektive zneužívání veřejných peněz, omezit.

Po dlouhé době chci znovu upozornit na existenci protikorupčního barometru, který sleduje a hodnotí realizaci protikorupčních opatření. Jednoduše řečeno, jde o opatření, která mají zkomplikovat zneužívání veřejných prostředků a také, která umožní případná zneužití také prokázat z hlediska zákona. Naše zákony jsou totiž mnohdy nastaveny tak, že dokázat korupci, podvody a zneužití veřejných prostředků je skoro nemožné. Přestože jde o závažné problémy, které úzce souvisejí s oligarchizací naší politiky, veřejnost ani média příliš nezajímají. A jak ukazuje následující glosa, plíživě probíhají změny, které místo omezování korupčního prostoru jej více či méně rozšiřují.

Co se stalo v lednu?
Transparency International vydala na konci ledna aktuální Index vnímání korupce, ve kterém Česká republika díky zisku dvou bodů stoupla z 42. místa na místo 38. ve srovnání s rokem minulým. Nicméně důvod k jásotu to není. Od počátku vlády Andreje Babiše se přijímání systémových protikorupčních opatření výrazně zpomalilo. Sice máme v rámci EU zemí pravděpodobně nejdetailněji popsanou vládní protikorupční strategií, ale co se týče jejího plnění, jsme spíše na chvostu. A co je ještě horší, místo přijímání nových opatření se politici často napříč politickým spektrem snaží přijatá opatření zrušit či alespoň zeslabit.

Díky rozhodnutí Ústavního soudu se podařilo udržet registr smluv, ale depolitizace státní správy v lednu opět zaplakala. Sněmovna v lednu přehlasovala Senát a usnadnila tak vyvíjení nátlaku, respektive zbavování se státních tajemníků. To se jistě bude hodit při realizaci ohlášených 10 % čistek ve státní správě, jež sice mají „ušetřit“, ale především mají otevřít státní správu lidem z praxe a podnikání. Takže vše zřejmě proběhne ve zcela tradičním, respektive kalouskovském stylu – plošné procentní škrty bez hlubší analýzy, jaké úkoly vlastně státní správa plní a má plnit v budoucnu. Ušetří se určitě za úředníky, zato se nám rozmnoží „zplnomocněnci pro…“, poradci, či se opět mnohé služby budou „outsourcovat“ u osvědčených (nebo třeba i nových) „firem“. Konec konců, kdo ví, kdo za kterou „firmou“ stojí, protože ani zavedení rejstříku skutečných majitelů firem od 1. ledna 2019 nám příliš nepomůže. Podnikatelé sice musejí do rejstříku vkládat i informace, kterými státní správa již disponuje, ale půvab tohoto rejstříku spočívá v tom, že je neveřejný. Takže si klidně ověřujte, kdo je kdo.

Dobojováno není ani ohledně zákona o střetu zájmů ve vztahu k zákazu střetu zájmů členů vlády a členů Parlamentu: tento zákaz účinný od února 2017 byl v praxi poprvé aplikován, když černošický úřad rozhodl, že Andrej Babiš je ve střetu zájmů ve vztahu k mediální části holdingu Agrofert; nicméně je nutno mít na paměti, že zmíněnou novelu z roku 2017 stále posuzuje Ústavní soud. Doufejme jen, že snaha ovlivňovat soudy (tzv. poskytování či vysvětlování stanoviska pana prezidenta) a nedůvěra pana kancléře k soudům, spíše posílí soudcovskou profesní etiku a udrží pozornost veřejnosti ve vztahu k soudním řízením. Délka některých soudních řízení je skutečně neúměrně dlouhá.

Co očekáváme v únoru?
Doufejme, že legislativní práce na ochraně oznamovatelů (whistleblowerů) korupce a zpřehlednění lobbingu budou dále pokračovat kupředu, byť se zřejmě ono hlemýždí tempo nezmění. Možná by bylo záhodno si povšimnout, že v Evropském parlamentu se obě témata, jak lobbing tak ochrana oznamovatelů korupce, momentálně řeší. Ona pověstně pomalá bruselská mašinérie se může nakonec ukázat jako rychlejší než legislativní mašinérie česká. A konec konců jistá kompatibilita přípravy české právní úpravy s tou evropskou by asi byla i na místě. Je zajímavé, že mnohá evropská protikorupční opatření, byť se musejí opírat o kompromisy mezi jednotlivými státy, jsou mnohem účinnější, než mnohá naše protikorupční legislativa, kde kompromisy spočívají ve vykosťování všeho, co by mohlo vést ke skutečně protikorupčnímu účinku.

V únoru bude dále pokračovat kauza šetření střetu zájmů Andreje Babiše. Ten již avizoval, že se proti rozhodnutí černošického úřadu odvolá k úřadu Středočeského kraje. Nekonečný příběh střetu zájmů a trestního stíhání Andreje Babiše tak budou dále kalit politické ovzduší bez přílišné naděje na alespoň částečné rozuzlení. Rovněž budou v únoru pokračovat audity Evropské komise ohledně jeho střetu zájmů a výplaty evropských dotací, ale ani na této úrovni se během tohoto měsíce ještě definitivní rozhodnutí neočekává. Doufejme alespoň, že se během února zbavíme politického smogu vycházejícího z nejvyšších pater exekutivy, jimiž se pokouší o ovlivňování justice a dalších veřejných institucí, jež mají být ze své podstaty na jejím aktuálním obsazení a jejich přání nezávislé.

Glosa psaná pro www.protikorupcnibarometr.cz