Schopnost přiznat si problém, rozebrat jej a hledat systémová řešení vedoucí k nápravě patří mezi nejdůležitější dovednosti každého významného činitele. Kultura toho, jak se na zjištěné problémy reaguje a jak se řeší, silně vypovídá o společnosti jako takové.

Ostravská univerzita má problém, který souvisí s její lékařskou fakultou, na níž podivně probíhaly přijímací zkoušky. Na signály, že je něco v nepořádku, reagoval Národní akreditační úřad (NAÚ), což je instituce, která vznikla v roce 2016 a jež má vyšší pravomoci, než měla dříve Akreditační komise. Především do rozhodování NAÚ již nemůže vstupovat ministerstvo školství, které dříve vedlo správní řízení a kde AK byla občas svědkem toho, jak se některým školám přes politický (nebo možná i ekonomický) nátlak na ministry, náměstky či poradce, dařilo udělení sankcí protahovat či dosáhnout dokonce jeho zrušení. To by již podle současného zákona nemělo být možné.

Co se vlastně stalo? NAÚ na fakultě provedl kontrolu (podle zákona o kontrole), jejíž hodně závažná zjištění, byť neveřejná, unikla do médií a to takřka jistě přímo z prostředí univerzity. Univerzita má právo do 30 dnů podat ke zprávě námitky, které NAÚ musí vypořádat buď samostatně nebo v rámci správního řízení, pokud Rada NAÚ rozhodne o sankcích. Ty mohou být různé; zpráva navrhuje omezení akreditace – zákaz přijímání studentů (nevztahovalo by se na studenty přijímané v letošním roce). Univerzita relativně nedávno získala (kupodivu) institucionální akreditaci, což je jakýmsi potvrzením schopnosti vnitřními silami zajišťovat kvalitu studia, kontrolu a přijímat nápravu. Na základě toho si v některých oblastech vzdělávání (nikoli lékařství) může sama schvalovat studijní programy. Toto právo ale může být ohroženo – kontrolní mechanismy na univerzitě zjevně dobře nefungují. I když ony ale asi moc nefungovaly ani v době získávání institucionální akreditace – tehdy měla lékařská fakulta dokonce dva děkany a vedení univerzity nevědělo, který je ten správný. Není tedy vyloučeno, že se kontrola NAÚ rozšíří na další fakulty či programy. Kosmetické úpravy přijímacích zkoušek na jedné fakultě nemusejí být vnímány jako dostatečné; univerzita by měla předvést, jak její systém funguje, zda je schopna problém skutečně analyzovat, důkladně sama zkontrolovat další fakulty či programy, a přijmout adekvátní opatření atd.
Jaké jsou reakce? Podle idnes.cz z 14.6. Jan Lata, rektor Ostravské univerzity, sice přiznává chyby z minulosti, ale ty se prý týkaly jednotlivců a nikoli kvality výuky či úrovně absolventů. „Nerozumíme proto závěrům komise, která navrhuje omezení akreditace, a nesouhlasíme s nimi. Máme 30 dní na vyjádření. Protokol je obsáhlý, budeme jej společně s právníky studovat a rozporovat. Jsou v něm chyby.“ Ještě že neřekl, že jde „o nesmysly z Prahy“. Je s podivem, že takové zprávě pan rektor nerozumí. Ono tam nejde totiž jen o pochybení u „jednotlivců“, ale o netransparentní systém, který například vedl k tomu, že více jak polovina uchazečů byla přijímána na odvolání. Źe jsou ve zprávě chyby? To nikdy nelze vyloučit, proto všechny tyto kontrolní, auditní, hodnotící zprávy jsou běžně nejdříve dány ke kontrole kontrolovanému, protože mohou některé věci kontrolorům uniknout, kontrolovaná instituce je třeba zapomněla předložit, může tam být překlep. Je dobré mít vše přesně před tím, než je daná zpráva oficiálně přijata. Závěrečné změny bývají ovšem jen dílčí a bez hlubšího dopadu na celkové vyznění zprávy.

Ale vrcholem bylo vyjádření pana Iva Vondráka, poslance Sněmovny, hejtmana severomoravského kraje za ANO a, což je ještě více zarážející, bývalého rektora jiné univerzity v Ostravě. Takže by se předpokládalo, že se v dané problematice orientuje. Zprávu sice nečetl, ale domnívá se, „že ta doporučení, co mají učinit, tak už byla učiněna, takže pevně věřím, že se to co nejdříve podaří dojednat, aby bylo nebezpečí (myšleno omezení akreditace V.D.) odvráceno. Pokud by to ale dále hrozilo, tak bychom museli zahájit politická jednání s ministerstvem školství i ostatními.“

Jak souvisí politika s netransparentnosti a nefunkčním systémem kontroly na Ostravské univerzitě? Jakou podobu tato jednání budou mít? Ministerstvo do tohoto procesu přeci podle zákona vůbec nesmí vstupovat! A kdo budou ti ostatní? Bude se jednat s členy Rady či „aparátem“ s cílem je ovlivnit, zastrašit, uplatit?

Pokud Ostravská univerzita podlehne dobové marketingové módě, že kontroly se zpochybňují, zesměšňují, ale do hloubky neřeší, může mít skutečně velký problém. Ta zpráva upozorňuje na problémy systémového nastavení instituce a jedinou cestou je prokázat, že univerzitní vnitřní kontrolní systémy fungují.

Jako bývalá předsedkyně Akreditační komise vím, že Ostravsko má nesporně intelektuální potenciál pro kvalitní univerzitní prostředí. Ale to je dlouhodobě likvidováno bojem politicky krytých univerzitních klik soupeřících o přístupy k finančním zdrojům, které k rozvoji univerzitního prostředí dlouhodobě nepřispívají. To vedlo a vede k odchodům špičkových odborníků, na nichž by naopak měla univerzita stavět. Politické tlaky jsme vnímali i kdysi za Akreditační komise, ale takto otevřené hrozby, jak zazněly od pana poslance a hejtmana Iva Vondráka, jsme od politika nikdy nezažili.