Očkování jedině po dobrém
Snažit se donutit veřejnost k očkování „strašením“ je cesta do pekla. Tím horšího, když se ho dopouštějí zdravotničtí odborníci. Lidi je možné přesvědčit jen po dobrém. Vysvětlím proč.
Jednou z největších chyb české, a dlužno dodat, že nejen české vlády, v pandemii koronaviru bylo to, že většinu prováděných kroků sice konzultovala s experty na danou problematiku, tedy na viry a na epidemie, ale ne s odborníky na ty, kterých se opatření týkala, tj. na lidi. Důsledkem bylo ignorování, obcházení, švejkování a v konečném důsledku mnohem více mrtvých a dlouhodobě nemocných, než muselo být.
Pokud nechceme, aby se pandemická tragédie zopakovala, potřebujeme se očkovat. Na tom se shodne, zdá se, většina odborníků na viry, bohužel… způsob, jak tuto skutečnost vysvětlit lidem, tedy těm, kteří by se měli nechat očkovat, opět není konzultován s těmi, kteří jim rozumí.
Opakuje-li se chyba, je dobrý potenciál toho, že se budou opakovat i její důsledky. Bohužel, způsob, kterým se jak vláda, tak oni biologičtí odborníci snaží veřejnosti vysvětlit potřebu očkování je poslední dobou výrazně kontraproduktivní a mimořádně nešťastný.
V současné době (polovina července 2021) dostalo z přibližně 10,6 milionu obyvatel České republiky alespoň jednu dávku podle oficiální statistiky něco přes 5 milionů osob. 50% saturace shody (tj. objem lidí, kteří očkování akceptovali) z pohledu managementu compliance znamená, že se nacházíme ve fázi, kdy nemá smysl seznamovat veřejnost se základními fakty o povaze rizika i jeho řešení a současně lze předpokládat, že většina těch, kteří byli k vakcinaci vnitřně motivováni, ji už podstoupila. Zbývají tedy lidé, kteří by se chtěli nechat očkovat, ale z nějakého důvodu pro to doposud neměli příležitost, dále lidé, kteří „vypadli ze systému“, přestože již měli být očkováni, a pak skupiny obyvatel, které se očkovat nechtějí nebo jsou v komunikačním stínu. To znamená, že nepoužívají příliš sociální sítě, neberou v potaz „odborné autority“, které jim nic neříkají, nevnímají zdravotní benefit očkování, případně jsou zcela pasivní (v Americe se pro takové lidi, zejména z řad těch mladších, vžil výraz „slackeři“ – více o nich zde).
Oslovovat tyto skupiny obyvatel a přesvědčovat je, aby se, pro dobro sebe i ostatních, nechali naočkovat, je velmi obtížné. Podstata této obtížnosti spočívá v tom, že i když všechny potřebné informace už mají, nevnímají je a postrádají motivaci – důvod proč. Nápady některých politiků nabídnout jim za očkování třeba tenisky, uspořádat pro ně soutěž nebo loterii, dávat dárky za doporučení nebo přesvědčení staršího (jako je tomu třeba na Slovensku) mohou do systému přinést stovky nebo malé tisíce jednotlivců, ale problém rozhodně nevyřeší. Ještě horší nápad je snažit se je „děsit“, protože toto vede přinejmenším u části veřejnosti, která je skeptická k systému a vládnutí – ne k politikům ve vládě, ale k instituci vlády jako takové – k ještě silnějšímu odmítnutí a u té, která je pasivní, pak vzbuzuje diskuse s negativním spinem.
Za takových okolností se problémem stávají právě oni „experti“ na biologii, biochemii a další tvrdé složky pandemie, když věří tomu, že když budou veřejnost v dobrém úmyslu virem „děsit“, donutí ji se očkovat. Efekt je opačný. Jejich strašení velmi rádi posílí novináři, kteří chtějí slyšet katastrofy a černé scénáře, ale ta část populace, která má zareagovat, udělá paradoxně to, že se proti vakcínám ještě více utvrdí, a ta část, která doposud není rozhodnuta, začne pochybovat. Dobrý úmysl, katastrofální důsledky.
Co tedy udělat, aby se lidé, zejména mladší, nechali očkovat? Za mne, a hovořím z pohledu člověka, který se prosazováním opatření pracovně zabývá, není správné snažit se je podplatit či jinak „fyzicky motivovat“, ale zato v maximální míře využít těch, které považují za své vzory. Vyhledat opinion leadery, influencery, sportovce, podnikatele, televizní kuchaře, baviče, instagramové hvězdičky a zaangažovat je do podpory očkování. Požádat je o to, aby jasně a srozumitelně svému publiku řekli, že je to správně. Publikum nemusí poučovat, nemusí mu nic vysvětlovat, nemusí dokonce ani argumentovat, protože všechny argumenty ve veřejnosti jsou. Musí však dát jasné, srozumitelné a jednohlasné doporučení. Touto cestou je možné problémovou částí veřejnosti pohnout. Do budoucna je pak kriticky nezbytné nejen komunikaci s veřejností, ale konstrukci opatření s ohledem na její potřeby zahrnout do základů zvládání jakékoli krize.
Hezký den.
Jednou z největších chyb české, a dlužno dodat, že nejen české vlády, v pandemii koronaviru bylo to, že většinu prováděných kroků sice konzultovala s experty na danou problematiku, tedy na viry a na epidemie, ale ne s odborníky na ty, kterých se opatření týkala, tj. na lidi. Důsledkem bylo ignorování, obcházení, švejkování a v konečném důsledku mnohem více mrtvých a dlouhodobě nemocných, než muselo být.
Pokud nechceme, aby se pandemická tragédie zopakovala, potřebujeme se očkovat. Na tom se shodne, zdá se, většina odborníků na viry, bohužel… způsob, jak tuto skutečnost vysvětlit lidem, tedy těm, kteří by se měli nechat očkovat, opět není konzultován s těmi, kteří jim rozumí.
Opakuje-li se chyba, je dobrý potenciál toho, že se budou opakovat i její důsledky. Bohužel, způsob, kterým se jak vláda, tak oni biologičtí odborníci snaží veřejnosti vysvětlit potřebu očkování je poslední dobou výrazně kontraproduktivní a mimořádně nešťastný.
V současné době (polovina července 2021) dostalo z přibližně 10,6 milionu obyvatel České republiky alespoň jednu dávku podle oficiální statistiky něco přes 5 milionů osob. 50% saturace shody (tj. objem lidí, kteří očkování akceptovali) z pohledu managementu compliance znamená, že se nacházíme ve fázi, kdy nemá smysl seznamovat veřejnost se základními fakty o povaze rizika i jeho řešení a současně lze předpokládat, že většina těch, kteří byli k vakcinaci vnitřně motivováni, ji už podstoupila. Zbývají tedy lidé, kteří by se chtěli nechat očkovat, ale z nějakého důvodu pro to doposud neměli příležitost, dále lidé, kteří „vypadli ze systému“, přestože již měli být očkováni, a pak skupiny obyvatel, které se očkovat nechtějí nebo jsou v komunikačním stínu. To znamená, že nepoužívají příliš sociální sítě, neberou v potaz „odborné autority“, které jim nic neříkají, nevnímají zdravotní benefit očkování, případně jsou zcela pasivní (v Americe se pro takové lidi, zejména z řad těch mladších, vžil výraz „slackeři“ – více o nich zde).
Oslovovat tyto skupiny obyvatel a přesvědčovat je, aby se, pro dobro sebe i ostatních, nechali naočkovat, je velmi obtížné. Podstata této obtížnosti spočívá v tom, že i když všechny potřebné informace už mají, nevnímají je a postrádají motivaci – důvod proč. Nápady některých politiků nabídnout jim za očkování třeba tenisky, uspořádat pro ně soutěž nebo loterii, dávat dárky za doporučení nebo přesvědčení staršího (jako je tomu třeba na Slovensku) mohou do systému přinést stovky nebo malé tisíce jednotlivců, ale problém rozhodně nevyřeší. Ještě horší nápad je snažit se je „děsit“, protože toto vede přinejmenším u části veřejnosti, která je skeptická k systému a vládnutí – ne k politikům ve vládě, ale k instituci vlády jako takové – k ještě silnějšímu odmítnutí a u té, která je pasivní, pak vzbuzuje diskuse s negativním spinem.
Za takových okolností se problémem stávají právě oni „experti“ na biologii, biochemii a další tvrdé složky pandemie, když věří tomu, že když budou veřejnost v dobrém úmyslu virem „děsit“, donutí ji se očkovat. Efekt je opačný. Jejich strašení velmi rádi posílí novináři, kteří chtějí slyšet katastrofy a černé scénáře, ale ta část populace, která má zareagovat, udělá paradoxně to, že se proti vakcínám ještě více utvrdí, a ta část, která doposud není rozhodnuta, začne pochybovat. Dobrý úmysl, katastrofální důsledky.
Co tedy udělat, aby se lidé, zejména mladší, nechali očkovat? Za mne, a hovořím z pohledu člověka, který se prosazováním opatření pracovně zabývá, není správné snažit se je podplatit či jinak „fyzicky motivovat“, ale zato v maximální míře využít těch, které považují za své vzory. Vyhledat opinion leadery, influencery, sportovce, podnikatele, televizní kuchaře, baviče, instagramové hvězdičky a zaangažovat je do podpory očkování. Požádat je o to, aby jasně a srozumitelně svému publiku řekli, že je to správně. Publikum nemusí poučovat, nemusí mu nic vysvětlovat, nemusí dokonce ani argumentovat, protože všechny argumenty ve veřejnosti jsou. Musí však dát jasné, srozumitelné a jednohlasné doporučení. Touto cestou je možné problémovou částí veřejnosti pohnout. Do budoucna je pak kriticky nezbytné nejen komunikaci s veřejností, ale konstrukci opatření s ohledem na její potřeby zahrnout do základů zvládání jakékoli krize.
Hezký den.