Čísla jen jednou týdně
Zcela vážně navrhuji, aby byly údaje o vývoji koronavirové pandemie zveřejňovány jen jednou týdně formou souhrnné infomace. Jde o zdraví lidí. To duševní.
Začíná podzim a tedy nová etapa, chcete-li „vlna“, koronavirové pandemie. Věříme, že bude jiná než ty předchozí díky masivnímu promoření, proočkování, nicméně, bohužel, také nakažlivějšímu viru.
Ruku v ruce se zdravotní epidemií přichází mediální. Noviny, weby a televize se začnou předhánět ve zveřejňování „čísel“, samozřejmě co nejhorších, vytržených z kontextu a z celkového obrazu, často srovnávaných s jinými „čísly“ tak, aby realita vypadala co nejhůře. Nelze se jim divit, že to dělají, protože fixování pozornosti na vyvíjející se údaj je osvědčenou metodou jejího udržení, nicméně důsledky, které přináší, jsou neblahé.
Snahou opakovaného informování o „růstu pandemie“ je vyvolat a udržet zájem prostřednictvím strachu. Strach (který čtenáře nutí se k těmto informacím vracet, protože ohrožení máme tendenci podvědomě sledovat), vede ke snižování výkonnosti a růstu chybovosti ve všech ostatních ohledech. Lidé, kteří se bojí, se nesoustředí na práci, zhoršuje se jim imunita vůči skutečnému viru, mohou se dopouštět chyb, ztrácejí chuť k jídlu, hůře spí. Toto vše jsou zcela reálné důsledky ne pandemie jako zdravotního problému, kterému čelíme, ale způsobu, jakým se o ní informuje.
Co s tím dělat? Zcela vážně navrhuji vzít médiím jejich hračku a upravit ji tak, aby sloužila veřejnosti. Můj návrh je zveřejňovat údaje o počtu nakažených, hospitalizovaných a mrtvých pouze jednou týdně formou celkového souhrnu a ne online v reálném čase, jako se to děje teď. Údaj, který potřebujeme pro posouzení stavu problému tak bude veřejnosti k dispozici, ale sníží se jeho informační frekvence a hustota. Média nebudou mít tak velkou motivaci ho neustále opakovat a děsit diváky „dramatickým vývojem“, což v realitě není nic jiného než několik dokola omílaných čísel. Tím se sníží signální závislost publika a to se tak bude moci soustředit na skutečné problémy.
Nechci žádným způsobem snižovat závažnost situace. Zastávám také názor, že její řešení, tj. očkování proti koronaviru, by mělo být povinné, nicméně vytvořit vedle pandemie ještě pandemii strachu je nezodpovědné a šílené. A vzhledem k tomu, že v demokratické společnosti nelze média účinně regulovat a samoregulace nefunguje, je třeba zasáhnout u kořene problému, tedy u zdroje informací.
Hezký den.
Začíná podzim a tedy nová etapa, chcete-li „vlna“, koronavirové pandemie. Věříme, že bude jiná než ty předchozí díky masivnímu promoření, proočkování, nicméně, bohužel, také nakažlivějšímu viru.
Ruku v ruce se zdravotní epidemií přichází mediální. Noviny, weby a televize se začnou předhánět ve zveřejňování „čísel“, samozřejmě co nejhorších, vytržených z kontextu a z celkového obrazu, často srovnávaných s jinými „čísly“ tak, aby realita vypadala co nejhůře. Nelze se jim divit, že to dělají, protože fixování pozornosti na vyvíjející se údaj je osvědčenou metodou jejího udržení, nicméně důsledky, které přináší, jsou neblahé.
Snahou opakovaného informování o „růstu pandemie“ je vyvolat a udržet zájem prostřednictvím strachu. Strach (který čtenáře nutí se k těmto informacím vracet, protože ohrožení máme tendenci podvědomě sledovat), vede ke snižování výkonnosti a růstu chybovosti ve všech ostatních ohledech. Lidé, kteří se bojí, se nesoustředí na práci, zhoršuje se jim imunita vůči skutečnému viru, mohou se dopouštět chyb, ztrácejí chuť k jídlu, hůře spí. Toto vše jsou zcela reálné důsledky ne pandemie jako zdravotního problému, kterému čelíme, ale způsobu, jakým se o ní informuje.
Co s tím dělat? Zcela vážně navrhuji vzít médiím jejich hračku a upravit ji tak, aby sloužila veřejnosti. Můj návrh je zveřejňovat údaje o počtu nakažených, hospitalizovaných a mrtvých pouze jednou týdně formou celkového souhrnu a ne online v reálném čase, jako se to děje teď. Údaj, který potřebujeme pro posouzení stavu problému tak bude veřejnosti k dispozici, ale sníží se jeho informační frekvence a hustota. Média nebudou mít tak velkou motivaci ho neustále opakovat a děsit diváky „dramatickým vývojem“, což v realitě není nic jiného než několik dokola omílaných čísel. Tím se sníží signální závislost publika a to se tak bude moci soustředit na skutečné problémy.
Nechci žádným způsobem snižovat závažnost situace. Zastávám také názor, že její řešení, tj. očkování proti koronaviru, by mělo být povinné, nicméně vytvořit vedle pandemie ještě pandemii strachu je nezodpovědné a šílené. A vzhledem k tomu, že v demokratické společnosti nelze média účinně regulovat a samoregulace nefunguje, je třeba zasáhnout u kořene problému, tedy u zdroje informací.
Hezký den.