Víkendové volby rozdaly nové karty na české politické scéně. Část veřejnosti a bohužel většina médií pojala tyto volby jako pokus o „vyhnání“ Andreje Babiše a je nutno říct, že pokus zčásti úspěšný. Pojďme si při jeho příležitosti připomenout předchozí oběti česká snahy vyhánět politiky.

Když byl předseda vlády za ODS Petr Nečas, velmi inteligentní člověk a specialista na sociální politiku odstaven od moci policejní razií (dodnes bez pravomocného výsledku, našly se jen nezdaněné kabelky), byla to politická prohra a současně osobní tragédie člověka, který sice velel ve svém úřadu, avšak zcela podlehl milence. Nebyl první. Jeho nástupce, Jiří Rusnok, t.č. guvernér ČNB byl jako premiér „úřednické“ vlády mediálně nenáviděn za spříznění s prezidentem Zemanem a vyprovázen vypjatými emocemi. I jeho nástupce, Bohuslav Sobotka, tentokrát z ČSSD to neměl snadné a do konce kariéry v čele vlády a ČSSD v roce 2017 čelil ostrým útokům z řad opozice i vlastní strany, která ho části členů překřtila na „hrobníka“. Andrej Babiš, který ho ve funkci premiéra nahradil byl považován za „nestranického politika“…

Podívejme se hlouběji do minulosti. Mirek Topolánek, také ministerský předseda, si ze své funkce odnášel nejenom trefné označení „chlap s gulama“, ale otevřenou nenávist části novinářů, které se nebál inzultovat. Jeho stranický kolega a předchůdce Václav Klaus (starší) byl koncem kariéry doslova vymítán z úřadu a dodnes se najde dost těch, kteří považují tohoto v osobním životě ješitného, ale jinak brilantního ekonoma za spolustrůjce všeho zla. Právě tak, jako jeho politického vrstevníka, avšak skalního ideologického odpůrce, prezidenta Miloše Zemana.

Předchozím krátkým exkurzem jsem samozřejmě výčet ministerských předsedů a jejich hořkých konců nevyčerpal. Co však bude dál? Petr Fiala, pravděpodobný budoucí premiér, se rád stylizuje do role politického sjednotitele, „Nového Masaryka“ jak někteří říkají. Je však na místě se domnívat, že i on bude jednou nenáviděn, mediálně pomlouván a vyhazován, přesně jako jeho předchůdce Andrej Babiš, Sobotka, Rusnok či statistik Jan Fischer, kterému se dokonce dostalo nelichotivé přezdívky „želé“. Domněnka, že jde o „spasitele“, který všechny sjednotí a zavede v naší zemi nový styl, které věří jeho voliči a velmi pravděpodobně i on sám je lichá.

Proč je tomu tak? Protože moc a elita funguje na principu opakujících se cyklů. Vůdci přicházejí a odcházejí, nadšení střídá zklamání. Kdysi „korupční“ ODS je nyní vítána jako nositelka nového stylu, dost možná se za pár let totéž stane ANO.
Uvažujme nad tímto kdykoli se kterémukoli politikovi pokusíme nasadit masku „zlouna“ a prohlašovat o něm, že je zástupcem ďábelské moci na Zemi. O těch před nim jsme to říkali také. O těch po něm rovněž budeme.

¨Vždycky mějte na paměti, že tentýž dav, který jásá při vaší korunovaci bude stejně jásat při vaší popravě“ – Terry Pratchett, Zaslaná pošta.