Ne že by snad žili tak, jak kdysi prohlásil norský spisovatel Aksel Sandemose: „jako divoká zvířata, ani nekouřili, ani nepili“.
Ale i tak to v Norsku spěje k úplnému zákazu tabákových výrobků. Jenže jen stěží by kouření vymíralo samo od sebe.
Kuřákům se velmi ztížily podmínky pro holdování tomuto zlozvyku.
Jsou Norové skutečně šťastní, když organizace jako např. OSN, OBSE nebo ústav a think tank The Legatum Institute několikrát umístily Norsko na nejvyšší či některou z nejvyšších příček mezi země (z celého světa), kde je kvalita života nejvyšší? Nejednou bylo Norsko dokonce označeno jako „nejlepší země k životu“.
Ke kritikům takových hodnocení patří mj. profesor Kalle Moene a jeho tým z norského Střediska pro studia rovnosti, organizace společnosti a hospodářského rozvoje. Míní, že je dílem náhody, jak se jednotlivé země v těchto a podobných studiích umístí, a že základy srovnávání jsou pochybné mimo jiné proto, že se klade velký důraz na neexistující rozdíly. Další kritici studiím vyčítají, že ukazatelé neodrážejí, nakolik dobrá je politika a jak je hospodářství té které konkrétní země přizpůsobené tomu, aby země podporovala svůj vlastní rozvoj.
K obdivovaným i proklínaným aspektům severských národů údajně patří zrovnoprávnění a feminismus. Prohlašují, že nikdo nebude svobodný, dokud nebudou svobodní všichni. Co ještě zbývají za překážky?
Do r. 2040 se podle organizace norských přepravců po silnici zdvojnásobí dnešní množství přepravovaných nákladů a současná norská pravicová vláda jako opatření na cestě k tzv. nízkoemisní společnosti rozhodla, že se od r. 2025 nebude smět prodávat žádné jiné nové vozy než bezemisní.
Jde o symbolickou politiku záchrany světa zemí, jež se na emisích podílí nepatrnou měrou a další drén na peníze občanů? Dělejte jak vám říkám, ne jak dělám! Politici si údajně jako terč své nelibosti vybrali symbol svobody č. 1 /auto/, jež má v zemi, kde je na velké části veřejná doprava neexistující nebo není reálnou alternativou k autu a lidé se jen snaží časově vycházet.