Jablečné dny dojíždí, startují týdny rajských jablíček,
jenom ten jedenadvacátý srpen se nepovede,
je to jako vždy studený hrob,
nejedlý chlebíček strašných snů,
léta se z nich pokouším utéct,
Po týdnu zase sjíždím z dálnice, propletu se několika rušnými ulicemi Bílého Města a stojím před branou celního terminálu, kývnu bradou na obsluhu v buňce, neznatelné mrknul levým víčkem, přidal prchavý úsměv a plaché gesto. Vykloním hlavu z okna kabiny, podávám peníze a přebírám stvrzenku.