Šestnáctka odjíždí od Vodárny. Držím knihu - Když v ráji pršelo, zamyšlení pod věží vodárny, v ráji pršelo... . Hm, samá voda, vybavuji si matně děj knihy, koupil jsem jí vlastně z povinné nostalgie, takový skoro můj příběh. Vodárna, přemýšlím na tím deštěm v ráji - když v ráji prší tak hodně jako na Šumavě, tak je to potopa? Záplava nebo jen povodeň? Pohroma a škoda vždy nějaká přijde. Zanese čisté potůčky, pramínky, studánky, mechová jezírka... jak je uchránit i když jsou v ráji? Marně to v sobě vyzvídám, možná už i déle než si uvědomuji zrovna v tramvaji mířící k Šumavské ulici. Aquarius nese mou mysl stále v záplavě slov, myšlenek a nápadů. Když v ráji pršelo tak bahno zaneslo studánky, tuším. A nějaké ruce asi do studánek budou muset vstoupit s pomocí, jen tak, holýma rukama. A čistit prameny a pramínky. Jako otvírání studánek?
Zase jsem jel služebně do Rumunska. Tentokrát ne do Bohem i lidmi zapomenutého kraje, ale do města poblíž Bukurešti.
Můj australský pracovní program mne často zavedl do míst, kde se zpracovávájí suroviny živočišného původu, abych se vyjádřil služebně. Rád jsem jezdil na jedno takové pracoviště v západním předměstí Melbourne, bylo velmi moderní, to znamená, že problémy hygieny masa tam nebyly takové jako v těch postavených před sto lety. Nebyl jsem zaměstnancem tohoto průmyslu, můj úřad mne ale pověřoval dozorem, aby provoz vyhovoval zákonným předpisům.