Blažej Macák byl ve svém dosavadním životě ledasčím. Elitním vojákem, elitním policajtem, fotografem, novinářem, spisovatelem. Sestupná tendence jeho zdrojů obživy nebyla dána jeho upadajícími schopnostmi či snad přibývajícím věkem, nýbrž neustále se zvětšující leností a rostoucí vrstvou podkožního tuku. Po definitivním zjištění, že všude je potřeba tvrdě pracovat, se začal zabývat šmírováním, neboť to mu umožňovalo využití rutiny získané v předchozích profesích a značnou část své pracovní doby mohl sedět nebo i ležet a při tom se pozvolna nacpávat dobrotami z fast foodu, zatímco události hodné zaznamenání za něj prováděla nejrůznější elektronická udělátka.
Rozkošnicky se rozvalovala v kožené sedačce svého off-roadu, pohrávala si s volantem, pobrukovala si s Kate Perry cosi o nemožném chlapovi, předla jak nakrmená kočka. Svištěla po úzké asfaltce lesem, užívala si noční jízdu i mohutnou, pomalu opadající vlnu vzrušení podobnou dlouhému orgasmu. Nebyl to ale sex, co ji tak silně vzrušilo, úplně jí stačilo být s někým jen ve dvou, dívat se poslouchat, čichat, vnímat. Do takřka nekončícího transu ji přivádělo umění naladit se na stejnou vlnu jako její společník, schopnost extrémní empatie, čtení zdánlivě nepostřehnutelných nonverbálních signálů jeho těla. Bylo to stejné, jako když hudební virtuóz splyne v jedno s neživým nástrojem, jež se v jeho rukou promění v živou bytost, která exponenciálně umocňuje umělcovy schopnosti.