O potřebě pesimismu

22. 05. 2013 | 13:44
Přečteno 4888 krát
Kniha Rogera Scrutona o potřebě pesimismu (The Uses of Pessimism and the Danger of False Hopes), v níž anglický filosof jako v celém svém rozsáhlém díle, velmi zdařile vysvětluje a objasňuje největší bludy, které rozkládají Západní civilizaci je pro čtenáře, který prožil významnou část svého života v marxleninském táboře (míru a socialismu) podivuhodně familiérním čtením jakýmsi déjá vu. To přece známe, řekne si, tohle jsme zažili na vlastní kůži. Ano i ne. Totalitní systém nepochybně vycházel ze stejných jakobínských předpokladů jako dnešní tzv. levicový liberalismus, byl však staršího data, od libertariánského světa šedesátých let izolován a v mnohém tkvěl ještě v devatenáctém století. Zastydlá revoluční moc byla statická, své dobové představy už uskutečnila. A tak rozklad rodiny, školy, sexuální morálky i etikety postupoval v zafixované společnosti kupodivu mnohem pomaleji, než je tomu dnes ve společnosti svobodné.

Scruton analyzuje osm smrtelných hříchů naší doby, které přežily sovětskou ideologii, a hledá v nich společného jmenovatele. Zřejmě za nejzávažnější považuje problém, jenž v první kapitole nazval gramaticky „První osobou budoucího času.“

Na světě se sváří dva postoje. První je jakési univerzální fanaticky optimistické já, které vidí neomezené možnosti lidského rozvoje, vždyť věda, technika a medicína neustále člověka osvobozují. Co máme společného s pravěkými lovci, jejichž život byl krátký, hladový, brutální a primitivní? Lidská přirozenost se přece vyvíjí, není daná. Nesmíme proto klást žádné omezení experimentální vědě; morálka a tradice jsou jako každá regulace odvozeny z minulosti a brzdí vývoj. Veškerý pokrok znamená rozšíření individuálních možností.

Proti takovému optimismu a víře v neomezený pokrok klade Scruton obezřetný postoj, který vychází z gramatiky množného čísla „my,“ z potřeby života v normativním společenství. Žádný člověk není ostrov. Kolektivní já hledá další já, čili adaptaci, spolupráci a kompromis ve svobodě a náklonnosti i v harmonii se světem. Takový postoj vychází z vědomí omezených možností rozumu, svobody a přírodních zdrojů, které paradoxně určují pozitivně konstantu lidské přirozenosti; je ochoten vyjednávat, protože s pokorou uznává své sebeomezení a je si i vědom svaté hranice, za níž číhá anarchie rozvrat a pád. Ví, že ve společenském uspořádání je mnohé generacemi prověřené a osvědčené. „Svobodě se daří v zodpovědností – kybernetický prostor nám připomíná, jak dvousečné jsou nové technologie. Lidé jsou nedokonalí, lidská komunita křehká a proto musí mít pevné hranice. Revolucionáři jsou schopni zničit sociální i přírodní prostředí.

Nejlepší možný scénář

Inženýři budoucnosti páchají omyl, který lze nazvat vírou v nejlepší možný scénář, jsou přesvědčení, že každá radikální nebo originální změna je pokrok, je pozitivní a zapomínají, že to může být pravda jen výjimečně. Neznají pravidlo nepředvídaných důsledků. Předpokládají jediný optimistický výsledek. Nepočítají s nejhorším možným scénářem a náklady, které odnesou jiní nebo příští generace, je nezajímají. Jsou nevinní jako Dostojevského hráč, protože za špatný osud odpovědnost nenesou. Příkladem takového pachatele dobra a bezohledného optimismu slouží Scrutonovi americký prezident Carter, který v roce 1977, třicet let před úvěrovou krizí, podepsal hypoteční zákon s futuristickým záměrem, aby „věřitelé zohledňovali potřeby společenství,“ aby považovali úvěr za nástroj sociální politiky a půjčovali rodinám s nízkým příjmem a neřídili se jenom omezenou obchodní úvahou.

Co se vlastně skrývá za optimismem takového myšlení? Není to jakási „futuristická narkomanie,“ snaha nahradit omezenou a omezující realitu vlastní poddajnou servilní iluzí? Změnou nedokonalého co je, na to, co teprve má nastat. Takhle triumfuje nereálné nad reálným. Spekulanti budoucnosti projektují ten nejlepší ze všech teoreticky možných scénářů. Už na začátku naší historie proti nim stáli proroci hebrejské bible.

Svoboda od narození

A pak tu je syndrom, jenž Scruton nazývá podle Rousseaua svobodou od narození (born free), neplést se slavnou větou z americké ústavy, kde jde o popření aristokratického principu. Svoboda je chápána jako to, co zůstane, když si odmyslíme omezující instituce, hierarchie a zákony. Jeho následovníci věřili, že taková svoboda vede k bratrství a nikoli k válce všech proti všem. Proto ono rozporuplné liberté, egalité, fraternité, triáda, která zničila stát a vedla k anarchii teroru. Zajímavé, že navzdory masivním historickým důkazům, tato víra dodnes žije v umění, pedagogice, politice i ve „filosofii“ sexuální revoluce. Jak ukázal Hegel, jsou instituce a normy součástí svobody, protože ti druzí chtějí také něco realizovat. Existence samotného nadjá je iluzí nejen solipsismu ale i každé neodvolatelné ideologické nadvlády.

Nulový součet

Všichni socialisté už od dob Saint Simona podnes pevně věří v Marxovu formulaci nadhodnoty. Každý zisk je něčí ztráta. Ve skutečnosti to neplatí ani v ekonomii, jinak by nikdo neuzavíral obchodní smlouvu, a nejlepším důkazem proti ní je rozvoj svobodného trhu a inovací, jenž znásobil globální hospodářství exponencionálně, a přestože je společnost bohatá velmi nerovnoměrně, vymanila z bídy za posledních padesát let zhruba dvě miliardy lidí. Navzdory tomu sociálně demokratičtí ekonomové nulovým součtem argumentují, aby odstranili námitku, že vysoké zdanění bohatých ochudí celou společnost, zejména tu s podprůměrnou životní úrovní.

Tragický důsledek má ale tahle rovnice především ve školství. Představa, že spravedlnost vyžaduje intelektuální zrovnoprávnění, že vzdělávací systém, nesmí být šitý na míru odlišných schopností, protože jedněm umožňuje dosáhnout vysoké mety a tím znevýhodňuje ostatní, způsobila už hotovou katastrofu. Školy a univerzity pohřbívají talent (který by společnosti prospěl mnohonásobně), chrlí -náctileté poloanalfabety a vysokoškolské humanitní polovzdělance.

Víra v politický pokrok

Není pochyb, že vedle ohromného vědeckého, technického a materiálního pokroku Západní společnosti, došlo od 18. století i k výrazné emancipaci politické, k proměně poddaného subjektu v občana. Jenomže představa 19. století, že neustále se měnící politické, právní a administrativní zásahy povedou automaticky k větší důstojnosti a respektu se ukázaly naivní. Společnost se dnes hroutí. Dochází ke ztrátě morálních norem, přestože blahobyt a pečovatelský stát odstranil tvrdá omezení daná chudobou. Statistika ukazuje, že nám méně dřiny a více zábavy, lepší strava a lékařská péče, mnohem více životních možností ke spokojenosti nestačí. Indikátor rozvodů, čili téměř masový krach partnerských vztahů, a tím i poškození následných generací u kterých se objevují stavy nejistoty, úzkosti a deprese, obezita, drogy, násilí a bezdomovectví v tak nevídané míře, jasně ukazuje, že děti let devadesátých budou mít nejen radikálně snížený průměrný věk dožití, ale téměř patologickou neschopnost navázat „normální“ důvěřivé a optimistické vztahy. Nemluvě o schopnosti trvalé lásky. Pokrok se evidentně zastavil.

Plánovaná budoucnost

Všichni reformátoři mají kromě víry ještě jedno společné – plánují. Pokud jde o ekonomii, tento univerzální omyl vyvrátili analytici trhu Mises, Hayek, Friedman – žádný člověk ani komise nemůže mít k dispozici nadhled o lidských potřebách, přáních a zdrojích. O racionalitě výroby a spotřeby totiž rozhodují myriády každodenních svobodných transakcí a ty určují správnou cenu, výsledek nabídky a poptávky. A přece navzdory fiasku socialistického plánování se stále znovu snaží nějaké ústředí podřídit trh netržnímu záměru. Téměř celý svět už pochopil tržní racionalitu hospodářství a dnes v údivu sleduje experiment Evropské unie, která chtěla po sebezničující válce jednou provždy odstranit konflikty a místo rivality a konkurence zavést nový řád spolupráce. Jistě pochopitelná poválečná naděje. Jenže architekti utopie požadovali víc než pouhou racionální spolupráci nezávislých demokratických států – chtěli vytvořením nadstátní ústřední autority a vnucenou standardizací života dosáhnout jednoty, oné antinomie svobodné, heterogenní a nedokonalé demokracie. Každé nařízení Unie se odvolává na integraci „stále těsnější jednoty,“ jako na nezbytnou součást konečného plánu (eschatonu) nové světské víry v jediný evropský stát a lid, kterému navíc podsouvá liberálněsocialistickou ideologii dávných Jakobínů. Novodobí osvícenci tak chtějí osvobodit jedince od tradice (předsudků), náboženské víry i tradiční sexuální morálky a zároveň jej podřídit politickému diktátu nevolených panevropských vládců. Evropské národy se ocitají v expandující síti ničivých sociálních a ekonomických regulací (znásilňovaná matérie se bouří první), jež postupně likvidují invenci i sociální kapitál celé Evropy. Plánování dobra není empirický pokus a omyl, každé rozhodnutí je předem legitimní a neodvolatelé. Podobně jako v komunismu se však plán někam ztratil a ve jménu standardizace se vytváří jen více pravidel, více regulací, více moci a vlády centra.

Světská transcendence

Jak je možné, ptá se anglický filosof, že na takové zjevné absurdity žádné důkazy neplatí? Odpověď nalezli Aurel Kolnai a Eric Voegelin: jde o sekulární, světské spekulace zasažené utopií, čili metafyzickou potřebou lidské mysli věřit.
Jde o přenos transcendence do reálného světa, o požadavek finálního konce (eschatonu) nedokonalého světa, o primární kacířství, představu, že někdo zná tajemství budoucího vývoje světa (gnozi) a také o mesianistickou alternativu vůči křesťanské doktríně spásy. Světskou utopii vyvolal v život paradoxně jako svůj protiklad osvícenský rozum a přestože po sobě v totalitní verzi zanechala hekatomby mrtvých, je racionálně nevyvratitelná. Existuje na rozdíl od židovsko-křesťanské víry navzdory rozumu. Scholastická teologie středověku byla založena na dogmatice víry, ale podporovala partnerství rozumu. Nové světské věrouky, dnes už i univerzitní obory, jako feministická, ekologická, mírová a jiná studia jsou proti racionální argumentaci vnitřně imunní, jsou tautologická. V jakémsi zavilém kruhu rozvíjejí svůj agresivní revoluční nonsens.

Obrana před utopismem

Scruton vidí ve sklonu k utopismu nereálný a nebezpečný budovatelský optimismus ideálu alternativního světa právem. Jestliže si však zoufá nad hermeticky uzavřenou iracionalitou utopických věr, na které argumenty neplatí, protože svobodu pluralitní společnosti, trhu a demokracie odmítají jako kompromis, který nikam nevede, nestačí k obraně reálného světa pouhá skepse, jak se domnívá, skálopevné přesvědčení, že utopie musí nakonec zkrachovat. Nestačí jen trpělivě čekat, až to praskne, jako se utěšovali naši předci za stalinismu a promarnili svůj život, a proti regulacím glajchšaltovatelů zdůrazňovat pozitivní riziko svobody a trpělivě, nostalgicky vyhlašovat lásku k nedokonalému, ale nádherně tradičně mnohovrstevnatému, rozmanitému, idiosynkratickému (bizarnímu) někdy i opilému a praštěnému světu, který je pravým lidským domovem. Unijní budovatelé nám výměnou za svou vládu v polepšovně nabízejí rovnostářský, regulovaný, zdravý, bezpečný, multikulturní, antináboženský, antiseptický svět s jedinou lákavou svobodou pornografie – svobodou sexuální. Ne nadarmo kdysi jeden francouzský vtipálek zvolal: liberté, egalité, fraternité a cizoložství. Dehumanizující je svoboda sexuální zvůle. Dobytku lze lépe vládnout.

Proto se konzervativci všech stran nostalgicky ohlížejí za útulným hierarchickým národním domovem, kde svobodný život nenápadně řídila tradice, autorita starších a rodičů, obce i církve a kde nebylo zapotřebí regulovat (omezovat) každou pitomost. Ten útulný neideální svět byl přesným opakem postmoderní liberální (levicové) vize. Brzdil totiž bezuzdné vášně, odsuzoval deviace, zdůrazňoval ctnosti a povinnosti, a chránil rodinu, jediné společenství, ve kterém se rozvíjí dítě ke společenské loajální pospolitosti. Na rozdíl od dnešního pochlebování průměru, kultivoval. Nebyl hygienický, ani státně poručnický, ale byl ve skutečnosti mnohem bezpečnější a srdečnější než dnešní atomizovaná společnost odcizených jedinců, přibývající vulgarity i kriminality.

Proti nehumánní abstrahované vizi dnešních budovatelů musíme samozřejmě poukazovat na jejich zavádějící a společensky rozkladnou koncepci tolerance, na zločinný individualismus práv, který rozkládá rodinu za pomoci pečovatelského státu, na falešnou statickou představu předem dané lidské důstojnosti, na neuskutečnitelná práva individuálních nároků vůči celku a postupnou chudobu, do které nás spolu s ekonomickým plánováním uvrhne. To všechno ovšem na světskou víru budovatelů nové Evropy nestačí, proto se Scruton utíká k anglosaské skepsi (a ironii) v přesvědčení, že každá reforma musí být cestou zpátky, cestou ke kořenům, a jestliže v posledních dvou kapitolách elegicky nabádá k návratu do politické stoické polis, kde se mírumilovně, svobodně vyjednává pragmatický kompromis loajálního souručenství a neplánuje budoucnost, musí vědět, že taková racionální obrana a ideál je na světský utopismus chabá. Zdá se, jako by zapomněl, že je moderní mesianismus derivátem křesťanství, a že to byla především historická církev, která zatlačila stát do pragmatické neideologické podoby. Ohromný objev Západu, z něhož filosof vychází; rozdělení vlády na moc duchovní a světskou bylo možné jen proto, že církev získala monopol na správu duchovní. Musela za to neustále zápasit s mileneristami a náboženskými sektami. Filosof idealizuje empirický stav dávné fungující anglické demokracie, kde vládne územní láska k vlasti, tradice, starobylé instituce, svoboda pod zákonem a politický kompromis. V sekularizovaném vákuu, ve kterém se nachází homo religiosus, je celkem přirozené, že se spasitelské ideologie snaží ovládnout stát. Scruton ale zůstává na půdorysu osvícenství – křesťanských hodnot bez Boha. Je to jako nevěřit v Boha a přece zázrak chtít.

Máme-li zachránit evropskou civilizaci, je třeba proti utopistům nově zažehnout víru v transcendentální, vznešený úděl člověka, jehož konečné naplnění (eschaton) je mimo tento svět, ale který zásadním způsobem přispívá ke kvalitě života zde (Buďte svatí, jako já jsem svatý!), což znamená na prvním místě reformu sama sebe, zlepšování vlastního (a tím i kolektivního) já. Naší dynamické a reformní civilizaci se jako jediné na světě zásluhou proroků Izraele podařilo stát a vládu desakralizovat. Proroky mít nemůžeme a láska k vlasti na dnešní pachatele univerzálního dobra nestačí. Můžeme sice proti nim postavit vášnivou lásku ke svobodě a tudíž i k nedokonalému, riskantnímu a nerovnostářskému světu, našemu dočasnému domovu, právě v jeho nereformovatelné podobě, tak jako odpouštíme sobě i svému bližnímu a milujeme, co není milováníhodné.

Avšak dnešní nelehký spor se týká především institucionální podoby pravé svobody, vždyť v srdci konzervativce doutná věčná vzpoura, protože ví, jak mají instituce státu fungovat, aby si Císař nebral, co mu nepatří. Skepse ani nostalgie tady nestačí.

Teprve až nalezneme pozitivní ideál nového řádu, který bude v souladu s lidskou matrix (matečnou látkou) přirozenosti, tak se nám podaří být legitimními spolutvůrci světa.

Alexander Tomský
Kontexty 2/2013

Komentáře

Aktuálně.cz má zájem poskytovat prostor jen pro korektní a slušně vedenou debatu. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se zároveň zavazujete dodržovat Kodex diskutujících. Pokud Váš text obsahuje hrubé urážky, vulgarismy, spamy, hanlivá komolení jmen, vzbuzuje podezření z porušení zákona, je celý napsán velkými písmeny či jinak odporuje zdejším pravidlům, vystavujete se riziku, že jej editor smaže.
Přejeme Vám zajímavou a inspirativní výměnu názorů.
Libor Stejskal, editor blogů (blogy@aktualne.cz)

český maloměšťák napsal(a):

".... Naší dynamické a reformní civilizaci se jako jediné na světě zásluhou proroků Izraele podařilo stát a vládu desakralizovat...."

????

Stejně tak by bylo možno napsat , že " naší dynamické a reformní civilizaci se jako jediné na světě zásluhou proroků Izraele /koncept vyvoleného, nadřazeného národa/ podařilo stát a vládu sakralizovat - v rámci jakéhosi etnocentrického náboženství dokonce jeden velký národ provozoval průmyslové zabíjení coby - prostředek naplnění těchto proroctví".
Což je nesmyslné, že....

Ostatně existuje cosi jako zbošštění peněz, úspěchu...dost masově je to provozované a zakotvené - v duších lidí " naší dynamické a reformní civilizace /která se rozpadne s tím, jak dojde ropa - pokud včas nenastoupí nové zdroje energie/".
-------------------------------------------------------------------
Knížka to může být zajímavá. jestli vybyde čas - koupím, přečtu.
22. 05. 2013 | 14:06

David napsal(a):

"...Máme-li zachránit evropskou civilizaci, je třeba proti utopistům nově zažehnout víru v transcendentální, vznešený úděl člověka, jehož konečné naplnění (eschaton) je mimo tento svět, ale který zásadním způsobem přispívá ke kvalitě života zde (Buďte svatí, jako já jsem svatý!), což znamená na prvním místě reformu sama sebe, zlepšování vlastního (a tím i kolektivního) já...."

------------------------

Společnost založená na lži a podvodu musí zákonitě skončit katastrofou.

Je nutné usilovat o rovnováhu mezi ekonomickým růstem a růstem morálky - mravnosti. Proto je třeba si změnit žebříček životních hodnot, kde o peníze NESMÍ jít až v první řadě.

Pokud si nezměníme žebříček životních hodnot, tak se to s námi nemůže zlepšit.

Co tak, jako první krok ke změně, uvažovat alespoň o tom, že bychom si změnili pořadí v našem žebříčku životních hodnot například takto:

1. Pokora 2. Láska 3. Pravda 4. Spravedlnost 5. Svědomí 6. Čest 7. Zdraví 8. Peníze.

Myslím si, že už je nejvyšší čas nějak začít. Změna nejen myšlení, ale zejména změna v jednání je už nutná!

Čas neúprosně běží!

Prostě jinak řečeno - Nežijeme proto, abychom jedli, ale jíme proto, abychom žili.
22. 05. 2013 | 14:39

argun napsal(a):

Konečně někdo napsal o něčem jiném, než o tom, co je mi úplně Putna.

Výborný text pane Tomský.
22. 05. 2013 | 14:50

mirekP napsal(a):

Článek mi vychází z duše, ale napsat bych to tak nedokázal.
Dost obtížné čtení.
22. 05. 2013 | 15:01

Xury napsal(a):

Velmi dobré! Musím se po té knize podívat v knihkupectví.
22. 05. 2013 | 15:07

Infra napsal(a):

Budoucnost jedné iluze (nespokojenost v kultůře):
http://www.historie.upol.cz/19/prameny/freud.htm
http://books.google.cz/books/about/The_Future_of_an_Illusion.html?id=ttL5PtIY9PMC&redir_esc=y
22. 05. 2013 | 15:32

český maloměšťák napsal(a):

Odstavec "Plánovaná budoucnost" je plkáním...naprosto nezmíní vůdčí roli bank a nadnárodních korporací, které samozřejmě také jednají cíleně. A díky svému tržnímu potenciálu a politické moci/ nikým nevoleni !!!!/ - pitvoří nejen trh, ale vyssávají socioabilitu téměř plošně - přisátí na da%nové výnosy pak už je jenom speciálním vyjádřením univerzálního.

Solidně udělaná propaganda...ale mám rád namyšlenou propagandu, kvalitně udělanou /sice ani jedno číslo, zjevná selekce faktů, ale ve srovnání s plky čecháčkovskými...bude to asi leták na poměrně slušné úrovni/.

U Scrutona se mi líbí, jak se pouští ostře do"pseudooborů" a "pseudověd" a přitom je sám jednoho takového pseudooboru zastáncem a protagonistou - coby milovník paradoxů jej už jen kvůli tomu samozřejmě musím mít ve své knihovně.
22. 05. 2013 | 15:37

Anna napsal(a):

Zajímavé. Díky za tento blog.
22. 05. 2013 | 15:45

šašek z Jihlavy napsal(a):

Takhle si pana Tomského pamatuji z doby popřevratové, toto filosofování je jeho parketa a já jsem si s chutí početl. Mnohé mi mluví z duše, asi jsem konzervativec.
Dlouhodobý pobyt v Anglii se zdá být středoevropanu prospěšný. Tak alespoň zprostředkovaně, díky za to.
22. 05. 2013 | 15:51

český maloměšťák napsal(a):

Homo sapiens prostě plánuje, s tím se bude musez Scruton jednou smířit.
Nebo ne - ale to je pak jen jeho problém a problém jeho pseudooboru - konzervaidealismu, homo sapiens bude stále usilovat o to, aby hledal změny stavu X ve stav Y tak, aby vedlější náklady Z byly minimální - z co nejvíce úhlů pohledů....anebo ne, ale to už je spíše o lodech, kteří neučí na fakultách pseudoobory, nýbržto skutečně šíří a předávají vzdělání.

Kdyby Homo sapiens byl ochoten ve svém relevantním celku přistoupit po WW1 na obdobu Marshallova plánu /zejména pro Německo, paradoxně Hoover pro SSSR pomoc zorganizoval a poskytl/, tak jak tomu bylo po WW2...nebylo by možná tolik nedorozumění, a to i v samotné stařičké Británii.

---------
OPrava k předchozímu komentáři : Samozřejmě že do čela některých korporací jsou lidé navoleni - například na valné hromadě...a když si třeba někdo nakoupí 51 % hlasů....pak lze říci, že je skutečně někdo volil.

Ha, ha, ha...prej demokraty jsme , víš...ale odsaď podsaď....:))))
22. 05. 2013 | 15:55

historično napsal(a):

Není na škodu připomenout (i v souvislosti se vzdáváním se "feudálních přežitků" M.Zemanem dle jeho vlastních slov ),že feudalismus byl politickou formou monarchismus.A ten se zuby nehty kdysi bránil být vyměněn za konstituční monarchii nebo dokonce republiku.
Kupříkladu události těsně po roce 1700: Znovuobnovená po Cromwellově smrti původní anglická královská dynastie ctila svého ministra financí a génia fyziky Isaaca Newtona,protože byla jako každá monarchie tehdy nesmírně těsně spojena s vírou-náboženstvím,které ji tmelilo.A Newton byl i náboženský fanatik a teolog navíc.Ovšem v okamžiku kdy monarchie vycítila jak obrovské nebezpečné odstředivé síly v ní přírodovědecké objevy Newtona následně vyvolávají-Newton musel být inteligentně uklizen na venkov.Jako "sedlák" už neměl prostě šanci snobské publikum nadchnout .A záminka se našla lékařsky-prý Isaac trpí silnou neurozou.
Obdobně v těch samých létech-Newtonův souputník a s ním spolutvůrce diferenciálního počtu a moderní mechaniky -německý génius G.W.Leibnitz musel zmizet.Uznávaný polyhistor se stal,byť ryzí filosofický idealista,obětí kněží.Německo bylo knížecími státy.
A do třetice ve Francii musela o trochu později totálně krachnout západoindická akciová společnost,zakládaná u královského dvora jansenistou,americkými akciemi.Amerika se svými volenými presidenty Washingtonem,B.Franklinem,,začala být ideologickým nebezpečím pro tělesnou schránku Boží-monarchii.Do Francie byla importována coby francouzská královna polská šlechtična,nesmírně bigotní.
Ukázalo se,že teprve téměř o 100 let později někteří lidé připraví půdu postupně pro zánik mnarchismu.J.J.Rousseau,který odmítnul přijít na audienci ke králi a tak si vysloužit doživotní pensi podle zvykového práva.M.Robespierre,který drtil s Konventem gilotinou všechny elitářská privilegia vytvořená monarchií.Včetně gilotinování chemika Lavoisiera,královského výběrčího daní a objevitele zákona zachování hmoty v chemii.Ale i to nestačilo.Teprve tisíce a tisíce děl Napoleonových,které bez přestání střílely v šílených bojích,které stály život dvacet milionů mladých venkovských Francouzů, rozrušily pevnost evropských monarchií.V rukavičkách je prostě ničit nešlo.Ale i to nebylo konečné vítězství nad houževnatými monarchiemi:protože koneckonců to vyneslo Napoleonovi pověst nechvalnou-loupežníka-zotročovatele cizích národů.
Připomeňme že nejvlastnějším principem feudálního monarchismu ve městech byla cechovní organizace s cechovními principy.Jejím rozpadem -vzdáním se autonomie asamosprávy oborů-začala moderní doba a svoboda moderního člověka.
22. 05. 2013 | 16:00

historično napsal(a):

opravy : připraví půdu postupně pro zánik monarchismu,....autonomie a samosprávy
22. 05. 2013 | 16:04

Fialenka napsal(a):

Hezké, i když na některé věci mám jiný názor.

Kdysi taky Benjamin Kuras psal, že čínská akademie věd zkoumá proč je západní civilizace nejúspěšnější. Prý došli k závěru, že to je křesťanstvím. Já bych řekla, že je to úctou k člověku a vůbec k Životu.
Takže podle té knihy uváděné v blogu se „na světě sváří dva postoje.“ Třeba mají hlavní světové postoje každý svého boha nebo bohy.
22. 05. 2013 | 19:29

český maloměšťák napsal(a):

Fialenka
http://www.patria.cz/zpravodajstvi/2338328/neviditelna-pomoc-technologii.html

Zkuste pak vygooglovat např. " opiové války".
Nebo srovnat GDP USA, UK a Číny před nimi.
Budete překvapena.Pak něco o Indii a investicích do její ekonomiky za panování Británie. Atd...
/třeba Gabor Steingart - docela dobré informace/

Čína se v pdostatě vrací tam, kde už - docela nedávno, z hlediska trvání civilizací..byla.

http://www.patria.cz/zpravodajstvi/2335408/cinska-e-tailova-revoluce.html

Nepřemýšlejte v mýtech, informace jsou dnes dostupné. Víra je dobrá pro uklidnění, před spaním se pomodlit a tak.
22. 05. 2013 | 19:48

Důchodce68r napsal(a):

Výborný článek. A problém - vzpamatovat se včas.
V rámci rodiny se snažím jak mohu. Na působení na vládu, parlament a soudy zatím nemám dost silné zbraně.
23. 05. 2013 | 02:22

Aleš napsal(a):

Hrstka Homosexuálů svojí demonstrací zdolala prezidenta Zemana a ten podepsal !Jmenování úchylného Putnu profesorem !Je to špatný příklad mládeži.Hodnocení Zemana budeme muset přehodnotit !Má kvality,kyž dal 30 % platu na snížení státního dluhu !Má,ale také slabiny,bojí se nátlaku hrstky demonstrantů a pár homosexuálních aktivistů !Otázka zní :K čemu příště homosexuálové ,či jiní demonstranti donutí prezidenta Zemana !
23. 05. 2013 | 10:12

Láďa napsal(a):

Homosexuál Putna nám ukázal,že prezident Zeman se bojí demonstrantů !To by v budoucnosti mohlo mít neblahé následky,pokud nějací hnusové by zase demonstrovali !
23. 05. 2013 | 10:29

Pepa Řepa napsal(a):

Tomský nechte toho
už jednoho Scrutona mám od Amazonu na cestě.
Kde mám ty prachy brát? Nenosím je v putně.

O optimismu už řekl svý Kundera.....platí to pořád.
23. 05. 2013 | 11:18

scientist napsal(a):

namátkou:
-první světová válka byla výsledkem politiky starých konzervativních elit, a jest to dobře známo
-nacismus, původce druhé války, má mnohem blíže ke konzervatismu, část idejí z něj čerpá, při cestě k politické moci to byly němečtí konzervativci, kteří mu vydláždili cestu - a nic není vzdálenějšího nacismu, než liberální levice, přestože nacisti měli silný sociální program.
-byla to německá tuhá konzervativní výchova dětí, která umožnila Hitlerovi manipulovat s německou společností (viz. teorie autoritářská osobnosti)
-je to Trh nebo uvolněná sexuální morálka, které ničí rodinu? Trh kašle na rodinu, Trh potřebuje volná individua, která se na rodinu nevážou. Ochrana rodiny je dnes na Trhu vyvzdorovaná. Že stát přebral tak trochu roli Otce? No jistě, ale oba rodiče z domovů a pryč od dětí odvedl Trh. Byla daň za mohutný ekonomický rozvoj.
-uvolněná sexuální morálka... je to Trh který ze sexu udělal zlatý důl a který skrze reklamu nejrůznějšího zboží (od písniček přes šampón až po pivo) sexualizuje veřejný prostor. Liberální levice volá po toleranci, ne po tom, abychom se všude koukali na kozy!
-Rozvodovost? Do poloviny 19. století nízkou rozvodovost "řešila" i smrt + sňatečnost byla nižší, protože velká část populace vůbec nevstupovala do manželství! Pokrok prodloužil naše životy a dovolil, aby více lidí vstoupilo do sňatku. Důvody vysoké rozvodovosti nejsou pouze kulturní (změna morálky), ale mají hluboké strukturální příčiny (fungování Trhu, prodloužená délka života, revoluční pilulka proti početí...)

Dalo by se pokračovat do aleluja. Ale je to marný, je to marný, je to marný... :)
23. 05. 2013 | 11:25

Hugo napsal(a):

Ad "scientist" - docela dobrá protiargumentace, ale:
- 1. sv. v. - ano, to bylo selhání - ale především samotných elit!
- nacismus - blízkost konzervativismu, to tedy nevím, spíš to bylo pološílené hnutí vymklé z rozumu, ruský komunismus byl taky pološílený,
- tuhá výchova dětí - opět pochybuji, tuhou výchovu měli i Angličané, kteří stáli proti - spíše to byla historická nezkušenost národů, zde Němců, s vládou "lidu", která se zde demokraticky vymkla,
- ničení rodiny: ano, dnes se uplatňují tržní síly v oblasti "svobody slova", tedy především média, ale
- ničení rodiny ovšem: vysoká rozvodovost zde byla již i za socialismu (asi třetina manželství se rozváděla), kdy o trhu nemohlo být řeči, takže spíše je faktor moderní ekonomie s vysokou "dělbou práce" (ta zde byla zde i za socíku, byť málo produktivní) a s tím související časové i ekonomické vydělování žen z rodiny, levice bezpochyby rodinu rozbíjela tehdy (státní podpora samoživitelek ať již rozvedených nebo svobodných, přidělování dětí výhradně matkám) a to opět činí i dnes, byť ještě dalšími novými metodami,
- uvolněná sexuální morálka: ano, reklamní průmysl plus média (zejména televizní, nově i internet), využívají mezer, které musela vyklidit církev.
23. 05. 2013 | 14:01

scientist napsal(a):

Hugo
na to bych řekl:
-ad nazi použili určité klasické idee které konzervativním Němcům velice lahodily (rodina, vlast, pořádek, podřízenost autoritám atd atd.) Samozřejmě, že to byl ideologický hybrid, protože nazi prosazovali i idee vysloveně NEkonzervativní (mysticismus, budování nového řádu a člověka, vyzdvihování dělnické třídy atd.)
-ad tuhá výchova: podívejte se na web a zadejte obrat "autoritářská osobnost"
-ad Trh a rozpad rodiny: reálný socialismus byl derivát industriálního kapitalismu, tzn. že nebyl tak úplně jeho popřením, byť to o sobě rád tvrdil. Svým způsobem to byl státní kapitalismus, protože řada klíčových mechanismů Trhu existovala i za socíku (peníze, mzda, spotřeba, výrobci, dělníci, byrokracie, koneckonců i logika nabídky a poptávky, i když v silně regulované formě). Ale do krve se o to hádat nebudu :)

Abych to řekl přesněji: Tomský i Scruton míří v něčem úplně vedle. Nepřítelem totiž často není vždy a jen liberální levice, které oba s gustem nasazují psí hlavu. Nepřítelem jsou ve skutečnosti disfunkce účelové racionality, která dominuje našemu myšlení v Západní civilizaci od 19. století. Byrokratismus a utopické plánování, rozpad rodiny, dysfunkce školství atd atd lze připsat na bedra právě tomuhle "vynálezu zkázy i dobra", nikoliv výhradně liberální levici. A abych byl ještě přesnější, úplně nejhorší je koalice účelové racionality a konzervatismu. To jsou ve skutečnosti dva antipody, něco jako voda a oheň, které se však podařilo intelektuálním kutilům spojit v monstrum, jenž má dneska pojmenování "neokonzervatismus" či "liberální konzervatismus" (však oba pojmy jsou protimluvem!).
Tenhle ideový potrat pracuje s tezí, že účelovou racionalitu necháme s klidem "řádit" v oblasti Trhu a všude jinde bude panovat takzvaná tradice (mnohdy vynalezené docela nedávno!). Jenže to je HOLÝ nesmysl, asi tak jako chtít nechat pedofila bez dozoru v mateřské školce. Trh je totiž dominantní institucí, která hraje prim.
Jestliže je Trh ústřední institucí, pak nutně jeho logika ovlivňuje všechno ostatní ať chceme nebo nechceme. Takže ať chceme nebo nechceme, účelová racionalita pomalu válcuje všechno ostatní. A v tomto rozložení sil je neokonzerva ve vleku. Jev ve vleku účelové racionality, tedy "hokynářské logiky" a byrokratické mentality aniž si to uvědomuje! Neokonzerva, aniž to tuší, si s klidem nechá Trhem vytunelovat ostatní sociální instituce (třeba rodinu), ale lpí na principech, které jsou v dané situaci už mimo mísu (např. si nechá Trhem odvést matky do výroby a pak brečí, že se ženy chovají nezávislena svých mužích). Nechce reflektovat, co se děje a v čem tkví příčina, natož aby na to reagoval přehodnocením svých tezí či, nedejbože, změnou institucí. A pak ječí, že za to všechno může liberální levice:) Ale mne si nevšímejte, já mám podle Tomského pouhé humanitní polovzdělaní.

A sorry za elaborát.
23. 05. 2013 | 17:18

Hugo napsal(a):

Nerozumím, co míníte obratem "účelová racionalita"?
23. 05. 2013 | 20:34

scientist napsal(a):

to je od klasika Maxe Webera
nejjednodušeji by se to snad dalo nahradit slovem utilitární myšlení a jednání zaměřené na efektivitu - veskrze vynálezy posledních cca 250ti let. Co je toho příkladem? Třeba byrokracie - logika fungování byrokracie je čistě instrumentální. Byrokracie je užitečná jak v nacismu tak v demokracii. Je jedno, zda slouží dobru nebo zlu, protože jejím nejvlastnějším určením je efektivita plnění zadaných úkolů. Dalším příkladem je moderní Věda - běžně se tvrdí, že věda má být hodnotově neutrální, důležitá je jen efektivita v podobě Pravdy (nevím, co si o tom myslí např. ti z Osvětimi, když tahle morálně indiferentní Pravda umožnila konstrukci plynových komor a Cyklonu B).
Moderní ekonomika funguje na podobné samoúčelné logice. Důležitá je efektivita měřená vydělanými penězi - jaký to má všechno smysl, to je jaksi druhořadé, ponechané leda na soukromém uvážení jednotlivců, ale společenský konsensus už o tom neexistuje, rozpadl se. Definitvně. (Až do 19. století byla ekonomická činnost podřízená náboženství a s ní související politice - tedy explicitním společenským hodnotám/ideologiím, které považují samoúčelnou maximalizaci Zisku za hodnotu velice pochybnou). Nenechte se zmást, když se dneska říká, že cílem toho všeho pinožení za penězi je "mít se dobře". Protože mít se dobře znamená mít peníze. Není to trochu divné? :)
Cokoliv omezuje princip Zisku, který se dá efektivně kumulovat pouze pomocí účelové racionality (tedy racionálního utilitárního kalkulu), je podezřelé či přímo nežádoucí a musí se tváří tvář Zisku ospravedlnit. Tak se dostáváme k dalšímu podstatnému bodu: tedy že Trh (myšleno ekonomika) dominuje všechny ostatní společenské sféry. Jedině ve společnosti, která je takto zařízena, se může podnikatel nebo dělník vážně dovolávat toho, že za své daně nebudou platit vědu, která neslouží ekonomice. Věda na jedné straně tvrdí, že jejím jediným účelem je Pravda (viz výše), zároveň ale vede nekonečný boj o to, aby se ospravedlnila před přísným panem Účetním, který je dneska v každém z nás: "Vědo, buď ekonomicky užitečná nebo zhyň!" V tomto smyslu Trh "tuneluje" všechny ostatní společenské sféry. On chce být tím hlavním měřítkem všeho. Totálně vyhráno ale nikdy mít nebude - totální Tržní společnost je totiž utopie :) Trh je paradoxně závislý na tom, co se mu ještě nepodařilo tak úplně ovládnout. Např. zmíněná rodina, která pod jeho drtivým tlakem skomírá, ale pořád tak nějak žije. Trh bez rodiny - tedy bez lidí, kteří se biologicky a sociálně reprodukují, jaxi fungovat nemůže :)

Takže: moderní politika (a koneckonců i kultura, tedy společnost) není jen ve znamení viditelného souboje levice a pravice (tj. daně, málo státu/hodně státu, pojetí lidských práv a svobody). Ale je také nekonečným hledáním balancu mezi pozitivními dopady účelové racionality a jejími zvrácenými důsledky. Kdyby se politická debata takto přeformulovala, byla by sice daleko složitější, ale možná také daleko odpovídající tomu, o co se vlastně skutečně hraje posledních 200-150 let (od nástupu Osvícenství a později kapitalismu). (Například nezdar socialismu není v takovém interpretačním rámci, který jsem nastínil, vůbec překvapivý. Byl odsouzen k zániku od počátku).
Proto jsem napsal, že Tomský a Scruton kritikou liberální levice míří zčásti vedle. Jejich některé(!) vlastní myšlenky a hodnoty také stojí u zkázy, kterou popisují. Ale jsou slepí, nevidí to. A abych to zabil úplně: nemyslím,že se koná nějaký společenský Armagedon. Tahle společnost je zatraceně příjemná k životu. Snad jen věřit v Boha je paradoxně těžší... Paradoxně?
23. 05. 2013 | 23:22

Karel Mueller napsal(a):

scientist:

Nějak se mi nechce psát a tak to zestručním, maximálně.

Víte, co Vám řeknu? Že místo studia tlustospisů jmen nejzvučnějších stačí vzít jednu brožůrku z antikvariátu a v ní si přečíst pár stránek myšlenek jednoho fousáče z 19. století.

To je to nejhorší.
24. 05. 2013 | 00:16

Pavel napsal(a):

Homosexuálové už útočí už i na děti !Jakýsi spisovatel - hnus,vydál pohádku o 2 homosexuálních princích !Pokud se lidstvo zavčas nevzpamatuje a bude se ubírat cestou Sodomy a Gomory,mám obavu,aby pořádek na planetě neudělala atomová bomba !Za rozmach homosexuálů v ČR mohou někteří politikové a veřejně činné osoby a také některá média !Ústup prezidenta Zemana Homosexuálovi Putnovi je důkazem,že Homosexuálové mají v ČR zelenou !Jsou to devianti a normální člověk je nemůže podporovat!Vrcholem hnusu bude pochod homosexuálů Prag Praid.Pražan,který je proti deviantům si na pochod připraví nejlépe zkažená vejce!Bude to symbol,který patří ke skaženosti účastníků pochodu!
24. 05. 2013 | 11:30

scientist napsal(a):

K.M.
ten fousáč byl ale přímo mistrem tlustopisů
24. 05. 2013 | 14:11

Hugo napsal(a):

Děkuji za vysvětlení. Asi by to byla na delší debatu jak rozprostřít problémy mezi klasické strany politického spektra, ale jsem spíše na protipólu Vašich stanovisek. Spíše než o zisku jako mechanismu bych hovořil o konkurenci. Bez ní se tak nějak zahnívá, lhostejno zda se jedná o činnost v klasickém komerčním sektoru (ať jako podnikatel nebo zaměstnanec) nebo ve vědě. Ve vědě je problém stanovit hodnotící srovnávací kriterium. V tržním hospodářství jsme někde producentem a někde spotřebitelem, přičemž jako spotřebitel má každý velké výhody z konkurence.
Soukromé vlastnictví a osobní soběstačnost (vydržet z úspor například rok bez příjmů apod.) je podle mne základem osobní svobody, jak před sférou politiky, tak před zneužitím ekonomické moci.
Nemyslete si, že éra před r. 1800 byla nějak ideální. Z hlediska stálosti hodnot a společnosti celkem ano, ale život sám snadný rozhodně nebyl. Ani Karel IV. si nežil v takových podmínkách, v jakých si žije dnešní průměrný občan ČR.
Přílišně silná ekonomie byla v historii párkrát zneužita (Gilded Age), ale přesto nevedla vysloveně k hladomoru a zabíjení. Oproti tomu příliš silná a nekontrolovaná politická moc byla zneužita mnohokrát. Před r. 1800 i po něm.
24. 05. 2013 | 18:24

Lspeedy napsal(a):

Velmi dobrý článek, jen malou poznámku - ohledně svobody trhu vs. řízení trhu. Tady je otázkou, co myslíte oním svobodným trhem. Souhlasím s tím, že ekonomika není hra s nulovým součtem. Ovšem pokud si pod pojmem svobodného trhu představíme to, že každý hráč sleduje strategii, která má maximalizovat jeho vlastní zisk, nelze tvrdit, že takové chování vede k nejlepšímu výsledku v součtu, ba právě naopak. Pokud budeme chápat regulaci trhu jako soupis (vynucených) dohod, můžeme s jistotu tvrdit, že při správné volbě regulace (dohod), je takové uspořádání trhu pro společnost výhodnější, než souhrn individuálního chování hráčů.
04. 06. 2013 | 16:10

Pavel napsal(a):

Pane Tomský moc hezký článek, pod to bych se také podepsal, knížku R.Scrutona si půjdu koupit. Nicméně mám pocit, že hodně z nás ví co je špatně, ale méně víme co s tím v praktické rovině dělat. Jistě snažím se začít u sebe. ale stačí to ?

To David :
Teoreticky souhlasím , ale jak chcete v praktickém životě dát peníze až nakonec ?
Jíst, topit, šatit se to vše je něco bez čeho nemůžete existovat.
05. 06. 2013 | 14:10

Skogen napsal(a):

Fialenka,
bílý muž ovládl svět bezstarostností, s jakou ho dobýval.

Úcta k čemu že? To se asi někde psalo. Třeba Japonci mají úctu k tomu, kdo neztratí tvář. Třeba není prodejný, dodrží slib a vyvodí osobní odpovědnost. To chápu. Ale proč mít jen tak šmahem úctu k něčemu co nestojí za řeč?
06. 06. 2013 | 01:03

Vysedlina napsal(a):

Autor
Instituce, hierarchie a zákony jsou neoddělitelnou součástí našeho bytí, avšak často nečiní, co proklamují. Jsou "pozemními" ustanoveními a podléhají vývoji.
Vnímání jakéhosi univerzálního svědomí a z toho požadavek nápravy ze strany lidské společnosti i jednotlivců musí být umožněno. O původu universálního svědomí jako neoddělitelného od osobního a naopak se vedou debaty i pře od věků.
Totalita a utopismus jako hrubá praxe a snění jsou krajními mantinely v boji o zralost lidstva.
06. 06. 2013 | 10:52

Přidat komentář

Tento článek byl uzavřen. Už není možné k němu přidávat komentáře ani hlasovat

Blogeři abecedně

A Arnoštová Lenka Teska B Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bízková Rut · Bobek Miroslav · Boučková Tereza · Bursík Martin C Cimburek Ludvík Č Černý Jan · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Fajt Jiří · Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr G Gazdík Petr · Gregor Kamil H Hamáček Jan · Hamplová Jana · Hasenkopf Pavel · Havel Petr · Havlík Petr · Heger Leoš · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hnízdil Jan · Hokeš Tomáš · Hokovský Radko · Holmerová Iva · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Horváth Drahomír Radek · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hovorka Jiří · Hradilková Jana · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hůle Daniel · Hvížďala Karel CH Chromý Heřman J Janeček Karel · Jarolímek Martin · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Keményová Zuzana · Klan Petr · Klíma Vít · Klimeš David · Kněžourková Tereza · Komárek Michal · Kopecký Pavel · Kostkan Tomáš · Kostlán František · Košák Pavel · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Krištof Roman · Křeček Stanislav · Kubita Jan · Kubr Milan · Kučera Vladimír · Kuchař Jaroslav · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Lalák Adam · Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipold Jan · Lomová Olga · Ludvík Miloslav M Mahdalová Eva · Marksová-Tominová Michaela · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Mihovičová Jana · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Navrátil Vojtěch · Němec Václav · Novák Martin O Oláh Michal P Palik Michal · Paroubek Jiří · Payne Jan · Pecák Radek · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Peychl Ivan · Pikora Vladimír · Pixová Michaela · Poc Pavel · Pohled zblízka · Pokorný Zdeněk · Pražskej blog · Procházka Adam · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rath David · Redakce Aktuálně.cz  · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Řízek Tomáš S Sedláček Tomáš · Sedlák Martin · Shanaáh Šádí · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sláma Bohumil · Slimáková Margit · Sobotka Bohuslav · Sokačová Linda · Sportbar · Staněk Pavel · Stanoev Martin · Stehlíková Džamila · Stejskal Libor · Stránský Martin Jan · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Syková Eva Š Šilerová Jana · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Špok Dalibor · Štádler Petr · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Šumbera Filip · Švejnar Jan T Tejc Jeroným · Tejkalová N. Alice · Tolasz Radim · Tomášek Pavel · Tomčiak Boris · Tomský Alexander · Tošovský Michal · Tožička Tomáš · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vaculík Jan · Vácha Marek · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vileta Petr · Vlach Robert · Vlk Miloslav · Vodrážka Mirek W Wagenknecht Lukáš · Wheeler Adrian · Wichterle Kamil · Wollner Marek Z Zahradil Jan · Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zděnek Michal · Zelený Milan · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy