Témata, která nebývají tak často vidět

30. 01. 2014 | 17:24
Přečteno 3161 krát
Málokdy mám takovou radost, jako když se seběhne nový ročník závěrečných prací mých studentek a studentů z předmětu Novinář a menšinová témata. Už jednou jsem je tu nabízela k přečtení a shlédnutí a setkaly se stejně tak s příznivými reakcemi, jako s těmi méně příznivými v případě některých tradičních diskutujících pod mými blogy.

Nevědomá lhostejnost, foto: Eliška Junková
Nevědomá lhostejnost, foto: Eliška Junková


Věřím, že zaujme i nejnovější ročník, ať už se podíváte třeba na jeden den v chráněné dílně Harcov Jakuba Plíhala, Nevědomou lhostejnost Elišky Junkové, přečtete si Čekání na Harveyho Milka od Matouše Hartmana, dozvíte se něco o ramadánu Nguyen Thuong Ly nebo se seznámíte s Příběhem zámku Jemnice od Terezy Pavelcové a řadou dalších neméně povedených reportáží a článků na této stránce.



Komentáře

Aktuálně.cz má zájem poskytovat prostor jen pro korektní a slušně vedenou debatu. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se zároveň zavazujete dodržovat Kodex diskutujících. Pokud Váš text obsahuje hrubé urážky, vulgarismy, spamy, hanlivá komolení jmen, vzbuzuje podezření z porušení zákona, je celý napsán velkými písmeny či jinak odporuje zdejším pravidlům, vystavujete se riziku, že jej editor smaže.
Přejeme Vám zajímavou a inspirativní výměnu názorů.
Libor Stejskal, editor blogů (blogy@aktualne.cz)

Joe Ratata napsal(a):

Příběh o zámku Jemnice bych měl. Jako čerstvě narukovaný voják jsem na jeho nádvoří půlhodiny dupal na místě před jídelnou, abych se pak za dvě minutky nadlábl a s knedlíky v ruce honem šel zase dupat na nádvoří.
30. 01. 2014 | 17:53

Martin1 napsal(a):

Dílna - chráněná - před čím (tomu také přesně nerozumím)
Vůbec si nedovedu představit, že bych mohl v takové dílně s těmi "klienty" (kulantní název) pracovat déle než jeden den na ukázku.
Proč bych to nedokázal?

Musel bych tam mít nějakého normálního spojence - nějakou krásnou ženu - pak snad týden - maximálně měsíc - umřel bych smutkem - v depresích.
Jsem zvyklý celý život komunikovat s lidmi - zde to přece nejde - reakce těch "klientů" jsou nečekané - ne neuměl bych to.

Co ty lidi k té práci s těmito lidmi vede? Mají někoho takto "zaklientovaného" v rodině? Trpí snad i sami nějakým pro nás neviditelným hendikepem? Trpí naopak velkou láskou a je jí v nich i pro tyto "klienty".? Nebo prostě jen nemohli získat pro sebe nějakou jinou práci? Dělají tam jen přechodně - na celý život?

To je otázek a ještě jsem tam nepřekročil ani práh. A co tam jít dělat - ne to bych nedokázal.
Jsem mizera - chudák - sprosťák - slaboch - jsem normální? Kdo jsem?
30. 01. 2014 | 18:49

.K.V napsal(a):

Ona se ta novinařina nějak zvrhla-už to není o tom podat pravdivé a oběktivní informace
ale sehnat něco šokujícího, co nejvíce odporného, nebo alespoň neobvyklého.
Bulvarizace, show za každopu cenu- a studuje jich čím dál víc, dnes chce být alespon novionářem i dítě co nedokončí ani pomocnou školu. Přece nebude makat ve šroubárně
30. 01. 2014 | 19:02

Drzá zrzka napsal(a):

Martin1

Každopádně nejste klient chráněné dílny. :-)
30. 01. 2014 | 19:49

Občan napsal(a):

Martine1,
ty lidi k takové práci vede a) potřeba pomáhat jiným a b) vlastní katarze. Pokud ji někdo jde dělat jen proto, že to je jediná dosažitelná práce, obvykle to dlouho nevydrží.
Pečovatelské typy ji dělají z přirozeného puzení starat se o slabé, znevýhodněné, nemocné, staré, invalidní. Často už mají odrostlé děti a tak se věnují jiným (řada"klientů" zůstává pro své mentální postižení dítětem celý život, jiní se jimi stanou stářím nebo po úrazu).
Ti, co prošli nějakým traumatizujícím obdobím vlastního života, najdou leckdy v práci s postiženými, nemocnými nebo starými lidmi útěchu. Životní trauma je naučilo radovat se z maličkostí, vážit si každého dalšího dne, obejít se s málem nebo minimem.

Normálních spojenců v takovém prostředí moc nepotkáte; musíte ho hledat sám v sobě. On to je dost zvláštní svět, uzavřený do sebe a izolovaný od toho vnějšího. Ti "klienti" ve vnějším světě nemají šanci buď pro své postižení, nebo pro svůj věk. Zařízení a lidé tam pracující jim poskytují bezpečí, jistotu a oporu; plus to, že nejsou sami.

Ano, je to často hodně depresivní a smutná práce. U starých a terminálně nemocných lidí víte, že zemřou; ale někdy se podaří vhodnou péčí prodloužit jim život o pár týdnů, nebo jim spolu s rodinou umožníte zemřít doma. To není málo.
Ale občas se vyskytnou i chvíle radosti. Třeba když svěřenec s nějakou formou demence zvládne uplést ošatku nebo se naučí luštit křížovky nebo třeba hrát prší. Pro nás zdravé samozřejmost, ale pro ně to je úctyhodný výkon. A oni s umějí radovat - nefalšovaně, protože pokrytectví a falše mentálně nezvládají.
Ale i staří nebo invalidní lidé leckdy najednou objeví v sobě něco, v čem jsou dobří. A předávají to druhým. Někdo umí skvěle vyprávět nebo hezky zpívá, jiný zase umí krásně číst a působí tím radost těm, co už číst nemohou, další zase třeba vyšívá nebo plete, jiný je "jenom" bezva společník. Ti mladší třeba umějí s počítačem a svým starým "kolegům" pomohou v komunikaci s dětmi či vnoučaty. Pro nás opět samozřejmost, ale pro ně to znamená strašně moc.

To by bylo na příliš dlouhé povídání. Je to jiný svět, trochu divný svět a většina "integracistů" o něm vykládá nesmysly, protože se v přímé péči nikdy nevyskytli.
Pak je ovšem i určitá skupina "integracistů", kteří v přímé péči působí již delší dobu, trošku jim z toho hráblo a začali mít poněkud megalomanské sklony. Ti mohou být ještě problematičtější než čistí teoretici "sociální práce" bez jakékoli praktické zkušenosti.
30. 01. 2014 | 20:15

gaia napsal(a):

já bych zas měla něco k tomu Harvey Milkovi

tohle je nádherný comingout

https://www.youtube.com/watch?v=Mrwojzcv8YY&feature=youtube_gdata_player
škoda, ze nerozumíte těm slovům, ale překládat se mi to nechce.
30. 01. 2014 | 20:30

Martin1 napsal(a):

Občan
Občane, to co jste napsal ukazuje, že tu práci znáte. Vím, že ve společnosti je určitý počet lidí, kteří se rádi starají o druhé. Možná jsme dokonce o tomu už někdy spolu debatovali.
Já jsem někde na poloviční cestě, mám cit, ale nedokázal bych to - paradoxně by ta velká míra citu by byla pro nějaké vykonávání práce mezi těmito klienty z mé strany překážkou.
Myslím, že jste pochopil, že když se podivuji nad těmi lidmi, kteří tam pracují, proč tam pracují, že tam nebylo ani trošku něčeho, čím bych jim chtěl ublížit.
Ještě k sobě, už od školních let a později ve všech zaměstnáních jsem dělal baviče třídy a později baviče v práci, celou dobu v rodině. Je v tom celý můj postoj k životu - to je moje parketa - já chci lidi bavit - asi i ti jsou ve společnosti potřební - snad.
Tam by mne přešla asi legrace. Mají ti zaměstnanci pochopení i "pro složitější humor". Nebo sklouzávají jen - když už "humor", tak do toho "klientského". Nevím - zda tomu rozumíte, tak jinak: zjistil jste, že třeba učitelky v mateřských školkách, ale i v 1. třídách ZŠ jakoby ustrnuly v tom dětském humoru? Nepotkává to ty lidi také? Co jejich partneři? Nestagnují ti lidé i v jiných oblastech. Vždyť při normálním setkávání dostáváme "do těla množství informací" a rozvíjíme se. Vím, že tito lidé často mluví, že i ta jejich práce s takovými lidmi je obohacuje. Není to jen fráze?
30. 01. 2014 | 20:45

gaia napsal(a):

Martin1
tak to tak nedramatizujte, Každá práce má něco, co by měli říkat třeba ti, co dělají v kravíně, nebo na patologii, nebo na jatkách, nebo já nevím kde?
30. 01. 2014 | 20:53

Dumpling napsal(a):

Martin1
"já chci lidi bavit - asi i ti jsou ve společnosti potřební - snad.
Tam by mne přešla asi legrace."

Mám návrh: zkuste to na týden či dva. Všem by to pomohlo. Jednak těm postiženým, a pak i všem nám ostatním. Byl by to velký přínos, kdyby vás přešlo to, čemu říkáte "legrace".
Znám samozřejmě lidi, které úžasně baví a rozveselují jejich vlastní vtipy. Seznámil jsem se tady na blozích s některými ukázkami vašeho humoru, bylo to smutné čtení.
30. 01. 2014 | 20:57

Martin1 napsal(a):

gaia napsal(a):
Martin1
tak to tak nedramatizujte, Každá práce má něco, co by měli říkat třeba ti, co dělají v kravíně, nebo na patologii, nebo na jatkách, nebo já nevím kde?
-------------
Tak nevím, jste vy ta správná osoba pro práci s těmi klienty?
Tak nevím, nejste vy ta správná osoba pro práci s těmi klienty?
------------
Kdo z nás by se tam dříve zapracoval a více osvědčil?
Já v tom viděl něco vyššího a vy zase něco přízemního. Takovou mám doma manželku - naprosto praktická, ale ta by tam nikdy nepracovala, volno na nemocné děti jsem si bral v 90% já - a rád. A pak ty peníze za to.:)))
30. 01. 2014 | 21:03

Martin1 napsal(a):

Dumpling
Tak to se vám omlouvám, ale jen se sám pokuste vyhledat nějaký svůj příspěvek, který by mohl trochu náznakem připomínat vtip.
Ale ne tento poslední, něco lepšího.:))

Jsou i lidé, kteří řeknou, že Mr. Bean je blbec a je to hrozná nuda. Vždy je to věc názoru. Já budu rád, když vy osobně něčím polechtáte mou bránici a ostatní jistě také.

Já svůj nick neměním a tak je přeci jednoduché ty mé "srandy" nečíst. Už když jsem to psal, tak jsem tušil, že někomu slabšímu mohu nahrát i na vtip vašeho provedení. To mne vůbec nevadí, vidím že jsem dokonce čten i těmi, kteří se tím nebaví, je to něco, jako povinná četba ve škole.Že ano?

Mějte se pěkně a už ty mé příspěvky nečtěte - nedělejte si čtenářský deníček. :)))
30. 01. 2014 | 21:18

gaia napsal(a):

Martin1

vás nikdo nenutí tam dělat, druhého to zas třeba baví.
Já bych tam taky nemohla dělat, neb nevím o knihařství nic. Ale v tom skleníku bych s nima klidně pěstovala sadbu a slaměnky, z těch by se daly dělat věnečky a vazby jako dekorace a na hrob, to by zvládli a me by to bavilo.
30. 01. 2014 | 21:19

Dumpling napsal(a):

Martin1

Fajn, nic ve zlém.
Ale je pravda, že já se nesnažím být vtipný, nedeklaruji to, dokonce se tomu i jaksi bráním - což se mi daří.
Já vzhledem k tomu, že skutečné vtipnosti je ve světě žalostně málo, se například už dlouhé roky odmítám dívat na jakoukoliv "komedii", neboť to je žalostné.
Ovšem že znám lidi, kteří dělají baviče a ostatní se tomu z ohleduplnosti smějí, aby je neurazili a nanejvýš si po straně vymění rychlý vznamný pohled.
30. 01. 2014 | 21:24

Martin1 napsal(a):

gaia
Gaio já vím, tak se na ten blok koukněte, co se dá o tom psát, nechtěl jsem to tu nechat jako sirotka, tak jsem zauvažoval. Výsledek? - dostal jsem po kušně, že jsem svými příspěvky rozesmutněl opakovaně pana s nickem Dumpling - jdu někam plakat do kouta, pokud mi nezalžete, že jste se alespoň někdy trošku u mých pokusů o vtip zasmála. Čekám. Podívejte, jak jsem smutný :(
30. 01. 2014 | 21:32

Občan napsal(a):

Proto jsem, Martine1, napsal, že by to bylo na příliš dlouhé povídání.
Cit mít musíte, ale nesmíte ty lidi svou péčí dusit, obtěžovat, eventuálně jim přehnanou péčí škodit (to se týká případů, kdy bystejim příliš usnadňoval sebeobslužnost). O to je ta práce těžší - musíte neustále hledat rovnováhu mezi pomocí a hýčkáním.
I sebepostiženější jedinec umí do jisté míry lenošit, fixlovat, poutat na sebe pozornost. Ti mentálně zdraví, ale velmi staří nebo tělesně postižení, jsou v tom opravdu dobří :o))
Navíc musíte umět rozpoznat, jestli tomu člověku skutečně zrovna není dobře, nebo jenom potřebuje místo péče trochu pozornosti, času, komunikace. A to jsou hodně stresující chvíle. Protože v přímé péči je zoufalý nedostatek lidí a na "socializační" práci je tak strašně málo času. Hlavně senioři to vědí a tak jim nezbývá než předstírat potíže, aby Vás udrželi u sebe ještě chvilku a mohli s Vámi prohodit ještě pár slov.
Jenže...
Na "socializaci" a "aktivizaci" nejsou peníze, "klienti" také nemají prachy, jejich rodiny (pokud vůbec nějaké mají) také ne. A jste v loji. Víte, co ti lidé potřebují, víte, co by jim udělalo dobře a pomohlo, ale nemůžete jim to poskytnout, protože na to nemáte čas, ten čas nemáte proto, že je vás málo a málo vás je proto, že na víc lidí nejsou peníze. Bludný kruh a schizofrenie, v nichž se potácí pracovníci přímé péče, zatímco jim do práce neustále kecají teoretici nedotčení prací v terénu. A navíc je zahrnují stále větším počtem tabulek, výkazů, "standardů", kontrol a dalších buzerací. PLUS ještě musíte uživit majitele "sociálních služeb" a "proudžektisty" - protože péče o nemocné, staré, invalidní a mentálně postižené je u nás ze 70% zprivatizovaná a stala se prachsprostým businessem. O nějaké "neziskovosti" nemůže být řeč. Zejména církevní "sociální služby" jsou tvrdým podnikáním, kde majitelé a vedoucí hlídají každou korunu jak ostříži - PRO SEBE. U "klientů" je důležité pouze to, aby nějak zůstali naživu dostatečně dlouho a aby měli co nejvyšší příspěvek na péči a důchod a mohli si tak nakoupit dostatek služeb; a aby byli ochotni poskytovat "dary".
POKRAČOVÁNÍ
30. 01. 2014 | 21:43

Občan napsal(a):

POKR.:
Legrace by Vás nepřešla. Jen se člověk musí trošku převekslovat na jinou kolej, aby se svým svěřencům přiblížil. Ne mentálně, to by jim bylo naprd. Spíš tak jako lidsky, ale také psychologicky a sociologicky. Když je začnete brát takové, jací jsou, tak postupně proniknete do jejich světa a zjistíte, že mají smysl pro humor, že umějí dělat legraci, že klidně žertují o svém postižení nebo nemoci. Zpočátku musíte našlapovat po špičkách, ale když se sbížíte, tak je to v pohodě. Ovšem je to hodně individuální a je v tom opravdu hodně psychologie.
A je to HODNĚ vyčerpávající práce. Nejde si ji nebrat sebou domů, nejde zavřít jako účetnictví či vypnout jako noťas. Pokud nemáte třeba skvělé rodinné zázemí, musíte mít nějakého totálně odlišného koníčka, který Vám dodá vnější podněty a vyvede Vás z izolace. Když nemáte ani to, tak se regulérně zblázníte.
Kromě toho se musíte naučit odpočívat. Intenzivně a totálně vypnout, nebrat alespoň chvíli žádný ohled na rodinu a absolutně relaxovat PLUS pořádně spát.

Zaměstnanci socslužeb samozřejmě mají smysl pro humor a baví možná raději než jiné druhy zaměstnanců. Umějí velmi doře odlišovat mezi humorem "pro sebe" a humorem "klientským". Ale profesionální deformace se samozřejmě projevuje i u nich.
Jj, učitelky předškoláků a prvního stupně jsou "postižené" podobně jako pracovníci socslužeb :o) Máme jednu v rodině a občas by ji člověk prohodil oknem; ovšem pak si řeknu, že je mi vlastně zrcadlem a často se přistihnu, jak si děsně hlídám svoje vlastní chování, abych nepůsobil divně.

Někdy to fráze je. Hlavně u teoretiků.
A někdy to je už spíš materiál pro psychiatry; jak u pracovníků socslužeb, tak u rodinných příslušníků "klientů". Často u rodičů mentálně nebo kombinovaně postižených dětí a mládeže. Protože ono se stává, že si takového potomka doslova zbožští; a to je pak průser.

Nicméně ta práce skutečně obohacuje. Člověk se naučí trpělivosti, empatii, důslednosti, radosti i z mikroskopických úspěchům, naučí se povzbuzovat i kárat tak, aby neurazil a neublížil, držet slovo. Také se, pokud chcete přežít se zdravým rozumem, naučíte držet si trošku odstup a nadhled.
Když ale získáte důvěru "klientů" a nikdy ji nezklamete, tak získáte svým způsobem přátele. Nebo jinak - když jim dáte najevo, že je máte rád, že Vám nevadí a nejsou odporní, že je chápete, tak Vám dají kousek sebe sama, cit, jejž lze těžko popsat. Já nevím, jak to pojmenovat - je v tom přátelství, důstojnost, vzájemný respekt.

Ono to je totiž hodně složité. Vezměte si, že ty lidi často poznáte až do nejintimnějších detailů vč. tělesných. Oni i Vy musíte překonat přirozený stud, zároveň zachovat jejich i svou důstojnost, musíte se chovat, jako by vše, co děláte, bylo zcela přirozené. Někdy se stáváte doslova jejich rukama, nohama, očima, nesmíte je zklamat a zároveň se nesmíte stát jejich otrokem. Najít ve všem tohle rovnováhu je občas na palici. A do toho vstupují Vaše emoce, jejich emoce, nálady, změny zdravotního vztahu, počasí, roční období a milion dalších faktorů :o)
30. 01. 2014 | 21:44

gaia napsal(a):

Martin1

na nějaké sražené knedlíky nehleďte, on je vtipný i když nechce.
Ale uznávám, že v novinách toho bývá vtipného a zábavného málo a málokdy , takových historek, jak předvádí Tejkalova je každý měsíc plný Digest výběr, s tím studenti díru do světa neudelaji a mám obavy,že se ani neuživí.Dnes už ani ten Dikobraz nevychází, neb do něj neumí nikdo vymyslet nic vtipného.
30. 01. 2014 | 21:46

Martin1 napsal(a):

Dumpling
Pane, tím, že jste řekl, že se už ze zásady nedíváte na komedie, tak jste o sobě řekl mnoho. Já se na zase na některé komedie koukám opakovaně a to dokonce s celou rodinou a to i když už celé filmy známe skoro slovo od slova.
Mohl bych jmenovat, ale jsem ohleduplný a ctím to, že držíte z neznámých důvodů celoživotní smutek.

Ani se na vás nezlobím, ale já když nerozumím vážné hudbě a nevyhledávám vážnou hudbu, tak neříkám, že je to trapas, ale řeknu: "Je škoda, že nemohu při vážné hudbě prožívat to krásné, co prožívají ti, co ji rozumí a milují".
Prý vztah k vážné hudbě lze do jisté míry vypěstovat. Já tomu nevěřím - možná tak vytvořit nějakého snoba.

S humorem je to jinak - s tím se určitě rodíme. Ale jsou různé druhy humoru. Někomu stačí, že byl někdo nakopnut do zadnice - umělecky. A druhý musí k tomu mít Woody Allena. Já jsem ten šťastlivec, co má rád obě skupiny - jsem tak stále šťasten - blbou náladu mám však i z toho, když je bližní bez humoru. Snad by to šlo řešit plastickou operací. Vždyť ty celebrity si nechávají dělat tak našpulené rty, že to svět neviděl, tak si nechte udělat úsměv jako má ten Joker a hned budete mít lepší pohled na svět a svět na vás - musíme si pomáhat.

A vy si myslíte, že se lze smát uměle - že to bavič nepozná? Možná se vám nelíbí ten výraz bavič - on ho Horníček také neměl rád. Tak co tam dát něco jiného? Vymyslete něco :))
30. 01. 2014 | 22:00

gaia napsal(a):

Martin1

proč když máte tak rád legraci,nekoukáte na Cimmrmany na dvojce a ztrácíte tu čas s nějakým knedlíkem?
30. 01. 2014 | 22:13

Martin1 napsal(a):

Občan
Občane, opravdu vám děkuji za vhled do prostředí, které známe většinou jen z nějakých krátkých televizních šotů.
Všemu, co jste popsal jsem porozuměl. Co k tomu ještě dodat, že jsem také "Berlíňan" i když nejsem z Berlína. Rozumíte? Tak ještě třeba jinak - jsem také Občan.
To by mělo stačit.
Mějte se moc pěkně
a až budete mluvit
s klienty, tak že i je
pozdravuje Martin1
30. 01. 2014 | 22:21

Martin1 napsal(a):

gaia
Já na ně zapomněl, ale já mám stejně všechny natočený.Ale už jsem si je pustil.
Díky!
30. 01. 2014 | 22:24

pozorovatel napsal(a):

To Občan:
Občane, oba dva známe prostředí sociálních služeb. I když s Vámi často nesouhlasím (vadí mi Vaše skepse), přesto před Vámi smekám.
30. 01. 2014 | 23:30

olga napsal(a):

Obdivuji autorku. Obdivuji všechny lidi, kteří dovedou pracovat s handicapovanými. Já bych to asi nedovedla. Já bych trpěla. Já bych všechny asi litovala. A být litován, to uráží. Já bych to asi nezvládla. Handicapovaných je mi líto. Horší je však to, že vždy hledám odpověď na otázku: proč? Proč se to stalo? Kde je vina? Bůh nás stvořil dokonalé. Kde se stále berou nemoci? Proč se rodí děti, které nejsou takové jaké by měly být? Pak vždy cítím vinu. I když ne osobní, ale vždy naši. Vždy naši lidskou...
31. 01. 2014 | 02:41

Pavel13 napsal(a):

Těšil jsem se, že se dovím něco nového o Elišce Junkové. No nic.
Článek a fotky o zámku Jemnice v odkazu tvoří kompletní závěrečnou práci? Vůbec mně to připadá jakési chudé.
31. 01. 2014 | 03:22

.K.V napsal(a):

Olgo, asi byste sama potřeboala stacionář.
Autorka NEN9 ošetřovatelka, ona chce být NOVINÁŘKA která v ton prostředí natočí nějaké SHOW, trháky , kasaštyky. A potom se na chudáčky z ústavu vypr...dne
.
Tady se ta diskuse uplně hnnula někam jinam.
Ale jsou tady obvyklé plačky a hurá humanisti podle hesla- napíšu pár frází o nemocných a invalidech, už jsem superhumanista a mohu nadávat těm ostatním jaké jsou svi...ně necitlivé.
Zase to zpustili, ani nechápou co říká článek
31. 01. 2014 | 08:59

.K.V napsal(a):

Humanistické plačky začaly kvílet na cizím hrobě.
Trapas kolosální
31. 01. 2014 | 09:26

Martin1 napsal(a):

.K.V
Osobo, co tady urážíte lidi, co tady do nás kopete, my máme v sobě tolik cítění, že se snažíme pochopit i takové lidi, jako jste vy.

My víme, že i vaše nenávist "zde rozlitá" byla způsobena možná někdy v mládí vaším necitlivým okolím. Nadávat vám nebudeme, ani od vás nečekáme omluvu.

Podstatnou část diskuze v tomto blogu jsem vyplnil já s nickem "Občan", který toto prostřední v chráněných dílnách i v ústavech pro lidi postižené zná - zná velice dobře.
31. 01. 2014 | 09:58

Baba Jaga napsal(a):

Kdo ví, kolik je u nás v současné době studentů a především studentek novinářství (nebo třeba herectví). Nu, však časem se všichni možná něčím živit budou - všem to také ze srdce přeju.
Já nahlédla do článku o vietnamských obchodech (Z bláta do louže). Budu muset do nějakého zajít a ujistit se, že jejich majitelé svým zákazníkům vykají - o jejich chování a mluvě se autorka příliš nezmiňuje, i když 10 % nepřístojností jim připsala bez uvedení jediného příkladu. Kdysi v našem okresním městečku bývalo zaměstnaných mnoho českých občanek (co prodavaček či chův), převážně důchodového věku, možná je tak pořád.
Autorka je mladá - termín "rákosník" asi nepřetrval. Její článek také není o "bohatosti" české mluvy, ale o tom, že se k sobě máme všichni a za všech okolností chovat slušně. Takže souhlas.
31. 01. 2014 | 10:12

.K.V napsal(a):

Tak Martine, promiňte a nenechte se rušit.
Dokonce Stejskal bude nadšený když i vy přidáte blog o tom jak by se mělo pomáhat:
invalidům, nemocným, dětem, seniorům, opuštěným, dětem samoživitelek, nemocným seniorům, nemocným dětem, nemocným a opuštěným.
A jsou i nemocní opuštění senioři
a dokonce i nemocné opuštěné děti
Také by se mělo dát více na zdravotnictví, školství, kultůru, vědu, mateřské školky, mimoškolní vzdělání a sport, ušlechtilé koníčky.
Mělo by o tom více novinářů psát, více humanistů psát studie, další neziskovky na začleňování.
.
No a jako solokapra budete mít blog o tom jak chápete lidi, kterým se nelíbí spoučasný ekonomický, sociální a morální rozvrat, to jak už se neumíme ani uživit bez dluhů. Sice nechápou jak úžasná je svoboda nepracovat a parazitovat, ale vy je chápete i tak.
.
A super perla, blog- vaše zvláštní pochopení pro ty co žili za komančů a poctivou prací se uživili lépe než dnes
31. 01. 2014 | 12:19

gaia napsal(a):

Staří Řekové se soustředili na krásu, tělesnou sílu a harmonii, tak se zapsali do dějin, dnes se jde cestou přesně opačnou, zviditelňují se nefunkční oškliví a slabí, jak to dopadne a jak to posoudí budoucnost?

Když je někdo nadaný, tak se nechá zakrnet,když je někdo nefunkční, budou se s nim dělat psí kusy, dotyčný bude nefunkční pořád, ale budem se pyšnit nějakou humanitou. Jen doufám, že se ti slabomyslní po te fingované svatbě nezačnou ještě množit.
31. 01. 2014 | 12:22

alice, nic ve zlém napsal(a):

gaia
Vy mi budete asi taky pěkně vypečenej kryptofašoun, jako všichni, co melou vo feminismu a Zemněkouli.
Že by staří Řekové pracně zapisovali majzlíkem do dějin voľaké kokotiny o šoustředění se na oblost půlek, tělesnou váhu a (dis)hormonii?
Nebyli-li by byli ÚPB?
Stačilo jim vytesat Venuši Kallipygos.

Slabomyslní k tomu, aby se množili nepotřebují fingovat svatby.
Slabomyslní z lepších rodin dokonce mohou vystudovat afirmativní ZČU za pět měsíců a nechat se zaměstnat u státní správy, napříště už s definitivou. A pak se množit jak králíci.
Doby se mění, místo řádění kádrováků v 50. letech máme požadavky na zdělání (u kterého blbeček z chudé rodiny šuftí 3 roky jako minimum, o chlebu a vodě, eventuelně prostětuci a udavačství) a samoobslužné univerzity.
S těmi zviditelněnými celebráty máte ovšem pravdu. Někteří a některé jsou opravdu ohyzdní.
Obvzláště ten co celebruje ty mši, kterými žehná veřejněvyděračské televizi.
31. 01. 2014 | 13:20

gaia napsal(a):

alice, nic ve zlém

nejsem s vámi ve sporu, tak proč bych měla být kryptofasoun. Kalokagathiu vymysleli staří Řekové, harmonii těla i ducha vyznávali, to nepopřete.
Dnes jen člověk pustí televizi a otevře noviny,hned se na něj vysypou same negativní a dysharmonicke věci. Takovychle historek byl vždy plny Digest výběr, stačila jsem to odebírat 2 roky a pak konec. Už to dál nešlo číst.
31. 01. 2014 | 14:28

.K.V napsal(a):

Gaio, ale kde chcete dnes najít POZITIVNí zprávy???
Komunistické týdeníky mně hodně štvaly, ale pořád byly plné PRAVDIVÝCH informací co se kde postavilo, vybudovalo, otevřelo, kde se něco zlepšilo.
Co mají psát dnes??? Leda že někde něco ještě stojí a nikdo to zatím neukradl, jenže tím dají jen návod a do rána to zmizí.
Ale jinak, dnešní realita- ruší se , ukradeno, nemáme na to peníze, musíme odložit, pachatelé nevypátrání, jedna státní organizace dostala pokutu od jiné, tedy odešle peníze a potom ohlásí že bez těch peněz nemůže fungovat, tak se jim ty peníze musí jinudy vrátit a ještě 1/3 zase cestou rozkradena.
Ale můžete říci jak jsou paraziti a kriminálníci svobodní, a že pravda a láska určitě jednou zvítězí
31. 01. 2014 | 14:59

gaia napsal(a):

Gaio, ale kde chcete dnes najít POZITIVNí zprávy???
Toť otázka, K.V, dnes v novinách pozitivní zprávy skoro nejsou a zřejmě se o nich neučí psát ani budoucí novináři.
A mně je líto, že slabomyslní maji lepší prostředí a dílny,než děti ve škole.

Neb kdyby se kvalitně vzdělávaly děti, pak by vydělaly i na ty slabomyslné, že by nemuseli žebrat. Ale 26 milionů nezaměstnaných v EU, to mi přijde skoro dost.
31. 01. 2014 | 15:53

Martin1 napsal(a):

K.V.
Vážený pane.
1) souhlasím s vámi v mnohém, mnoho věcí není u nás pěkných, ale mnoho věcí je přímo skvělých a návrat do doby komunismu bych nechtěl za žádnou cenu - nikdy.
2) já jsem se spíše ale zaměřil na motivaci těch lidí, kteří pro ty postižené pracují, mnohé jsem jako člověk, který již něco v životě prožil i tušil a "Občanovi" děkuji, že mne to vlastně jen potvrdil
3) práce pro tyto lidi, přímo kteří jsou s nimi v stále v kontaktu je důležitá ještě více, než nějakého bankovního úředníka. Jsem přesvědčen, že oni by tu práci v bance zvládli lépe, než bankéři pro ty nemocné lidi.
4) to, že i všem normálním lidem se nedaří a není vše podle jejich a vašich i mých představ, tak to je také pravda - to si budeme vylévat "vzteka" na těch ubohých? To snad ne.
5) ano, ve společnosti je stres a vy jste toho dokladem, chápu vás, když máme stres, tak se chováme neracionálně, tak jako vy. Vždyť přeci zase na tom nejsme tak, že by přicházelo v úvahu ty lidi nechávat na ulicích, zvláště, když pan "Občan" potvrdil, že jsou tu lidé, kteří vyznávají lidské hodnoty, že je pro ně poslání se starat o nemocné, nemohoucí, mentálně zaostalé. Je to zřejmě skupina lidí, která je blízká i vám - jen si přečtěte pozorněji svou odpověď. Já ve vás už vidím dobrého člověka, jen jste podrážděný, že vše není v pořádku a ve stresu vám to ale ujelo směrem k těm, kteří právě i v této těžké době neopustili své POSLÁNÍ a vytrvali. Dělají to za pár korun a ve společnosti, která je i podle vás dost zaměřená na konkurenci, na lokty, je to hodnota, kterou snad i podle vás jakoby tu zůstala z doby, na kterou se odkazujete - na dobu v minulém režimu, kterou jste měl rád a těžce nesete dnešní krizi - pseudo-krizi. Ti lidé jsou i vám podobní - hodnoto vám budou blízcí, ale oni něco dělají, jsou lepší než vy a já. Já si alespoň jejich práce skutečně a nefalšovaně vážím a tak je nezesměšňujte - nikdy nevíte, kdy je budeme třeba oba potřebovat, až se octneme v úzkých - kam umístit někoho blízkého s demencí, který byl třeba za aktivního života věhlasným vědcem.
6) Já budu v širší rodině velice brzy řešit problém - péči o člověka, který se stane nesoběstačným. Budu se snažit to řešit co nejdéle jen s nasazením celé rodiny - pak přesně nevím. Zítra to můžete být vy nebo já. Nedávno jsem viděl člověka - kamaráda z dětství po mrtvici. Vy nemáte opravdu ve svém okolí žádného podobného člověka?
Stále je u nás hodně lidí - stále víc, kteří jsou pro mne z nepochopitelných důvodů ochotni vynaložit spousty finančních prostředků pro psa, kočku, ale ne pro blízkého člověka. To je nějaké divné - nebo ne?
7) Je jasné, že i v této oblasti musí existovat rozumné proporce. Není možné brát postižení, jako kvalifikaci, jako "živnost". Není možné vydírat společnost a mít se pak ve skutečnosti lépe, než normální pracující člověk, který platí daně i pro tyto lidi. Ale to se spíše jedná o ty samoživitelky a zase ne o všechny, o nějaké lidi, kteří se přes korupci dostali do invalidních důchodů, atd. I v tom musí být pořádek. Také není možné z toho udělat byznys bez toho citového obsahu - také o tom psal "Občan". I když psal přesně, tak jsem měl pocit, že mu životní zkušenost říká, že je pozdě, že i v tom se to podělalo, on však ten potápějící parník neopouští a je dál se svými. Tak to vidím já - zamyslete se nad sebou.
31. 01. 2014 | 18:13

Anna napsal(a):

"Témata, která nebývají tak často vidět"
-----------------------------------------

Bodejť by ne. Vždyť jak snadné je zavřít oči.
31. 01. 2014 | 20:14

Občan napsal(a):

Marine1,
u toho ohroženého člena rodiny
1) zjistěte jak moc bude nesoběstačný a do jaké míry je nebo bude zachována jeho schopnost komunikace, pohybu a sebeobslužnosti.
To lze jednak vypozorovat (je jeho onemocnění nebo postižení progresivní nebo stabilizované?) a jednak probrat s ošetřujícími lékaři. Prognóza určí postup při zajištění péče o nemocného/postiženého.
Zjistěte včas zda, kdy a v jakém rozsahu bude nutná doplňková péče (osobní asistence, pečovatelské služby, případně ústavní péče).
2) včas požádejte o příspěvek na péči. Zde je nutná úzká spolupráce s lékaři a následně s pracovníkem odboru sociální péče příslušné obce.
Zásadně požadujte víc, protože slevit z požadavků můžete vždycky!
Buďte důslední a neodbytní, jinak se nedomůžete ničeho. Vyřízení příspěvku trvá i měsíce a mezitím musíte případné doplňkové služby nějak pokrýt z příjmu nemocného a ze svých příjmů.
3) Je možné, že nemocný/postižený bude potřebovat zmocněnce nebo opatrovníka. To bude záležet na rozsahu jeho fyzického a případného mentálního postižení.
Zmocněnec může dotyčného zastupovat jen v nějakém rozsahu, nebo může mít generální plnou moc a pak jej zastupuje při všech právních úkonech.
Opatrovník je určen soudem a zastupuje nemocného obvykle plně, protože ten pozbyl způsobilosti k právním úkonům.
I toto je namístě zjistit včas a včas zajistit. Opět bude záležet na stavu nemocného/postiženého a na tom, zda stav bude stabilizovaný nebo zda bude nutné počítat s vývojem k horšímu.
4) S dostatečným předstihem si zjistěte, zda v místě bydliště nebo poblíž funguje nějaký dodavatel sociálních služeb, jaký rozsah služeb poskytuje, zda disponuje stacionářem nebo pobytovým zařízením.
Socslužby jsou dost přetížené a podfinancované, takže mají tendenci vybírat si "klienty" podle solventnosti (minimálně dle výše důchodu a příspěvku na péči).
Je třeba počítat s tím, že hodina péče stojí od cca 90.- do cca 120.- Kč, pochůzky a doprovody se počítají kolem 50.- Kč/úkon, přeprava opět jako poplatek za doprovod PLUS náklady na poplatek za km, že kompenzační pomůcky se pronajímají za poplatek, který zvyšuje náklady na péči (i na domácí péči).
5) Na druhou stranu Vám může včasné sjednání možnosti pronájmu kompenzačních pomůcek výrazně ulehčit rodinnou péči. Počínaje koupí nebo pronájmem všelijakých udělátek na osobní hygienu, přes polohovací lůžko s antidekubitní podložkou až po všeliká pohybovadla (chodítka, vozíky, madla, síťové nebo popruhové zvedací zařízení, hrazdičky apod).
Dále je namístě zjistit si jaké budou vhodné typy plen, kalhotek, podložek, speciální kosmetiky, náhražek stravy a dalších pomůcek.
6) Rodinná péče o těžce nemocného/postiženého je ohromný zápřah. I s tím je nutno počítat a se zcela chladnou hlavou zvážit, zda vás je na péči dost a zda si budete moci práci vhodně rozdělit. Pokud všichni v rodině pracují nebo podnikají, pak je NEZBYTNĚ NUTNÉ zajistit si možnost odpočinku a odreagování se. Jinak se zblázníte nebo padnete vyčerpáním.
Někdy se totiž nemoc či věk zachová nevyzpytatelně a z prognózovaných dnů či týdnů se stanou měsíce. Je nutné s tím počítat a mít fyzické, emocionální a psychické rezervy.
Pokud taková eventualita nastane, pravděpodobně se neobejdete bez osobní asistence, která vám umožní vyspat se, jít pryč z bytu/domu a pobavit se nebo si zasportovat. Nároky spojené s domácí péčí mohou snadno změnit lásku v nenávist a agresi, eventuálně ve vyhoření. Tomu je radno předejít vhodnou kombinací rodinné péče a asistence.
7) No, a je také dobře počítat s tím, že nezbude než nemocného/postiženého uístit do pobytového zařízení. Všechno se domácí péčí zvládnout nedá ani za pomoci asistence; to se týká hlavně situací, kdy nastane potřeba přístrojové podpory vitálních funkcí, tišení nezvladatelné bolesti apod.

Pokud se přes výše uvedené rozhodnete pro domácí péči až do konce, držím Vám palce. Takové rozhodnutí je hodno úcty a můžete si být jistý, že dokud nemocný bude schopen vnímat, bude Vám za takový dar vděčný.
31. 01. 2014 | 20:39

.K.V napsal(a):

Martine, pár poznámek.
Pořád se nezbavíte trapasu- blog není o OŠETŘOVATELÍCH, ale je o RÁDOBY ŽURNALISTECH , kteří někde sesmolili reportáž a chytili se LÁKAVÉHO HUMANISTICKÉHO TÉMA, a vy jste se ocitl mezi hurá humanisty kteří se přečtou slovo o zdravotním hendikepu a už spustí kolotoč prázdných frází, jak by se mělo a jak je to ušlechtilé...., ani jste blog nečetl a nepochopil
.
1-/ nikdo se nesměje invalidům a lidem nemocným. Už proto že do večera mohu být klidně mezi nimi. Jenže od toho musíme mít SYSTÉM, který těm lidem pomůže co nejkvalitněji v rámci možností žít. Když ale jeden nemocný potřebuje 2 a více zdravých kteří plně obětují svůj život jen aby mu posloužili, je tu něco divného.
A když se totéž děje u cigánů kteří nechtějí pracovat, chodit do školy...., přímo škodlivé
Stejně tak nejsou řešením neziskovky které nejprve dostanou peníze z NAŠICH DANÍ, a potom nahodile, nesystémově, bez zodpovědnosti a PŘEDRAŽENĚ někde pomohou, a to v tom lepším a vzácném případě.
Posláním léčení A REHABILITACE je aby se nemocný co nejdříve zapojil do normálního života, ON SÁM,
.
-2 Nepochopením slov Svoboda a lidská práva jsme se dostali někam, kde už málokdo je užitečný, ale máme plno natažených rukou s těmi právy. Model dneška - do 26 let studium, poté dítě NEMANŽELSKÉ ( tak se rodí přes 46%) a bydlení a živobytí zadarmo na účet ostatních, přiživí se i ten "otec neznámý" to vydtrží dalších 18 let, a tou dobou už jsou staří a nemocní rodiče našeho lidskoprávníka, takže sociální dávky na péči o ně. Takhle ale upadáme někam k Somálsku, ty peníze jsou stále více prázdné papírky.
.
-3/jestli nepozorujete, naše země opravdu velmi prudce ekonomicky, sociálně a morálně upadá. Neumíme se již uživit, jen vršíme děsivé dluhy.
Je to proto že základem přežívání společnosti bylo vždy TVOŘENÍ HODNOT, PRÁCE. My jsme se při cinkání klíči vysmáli tomu jak komunisté pořád chtěli pracovat, a prohlásili to za zločin. Proto upadáme do bídy a rozvratu.
Prázdné fráze, studie politologů, sociologů a lidskoprávníků, stejně jako dojemné reportáže žurnalistů, a lkaní a fráze rádobyhumanistů, to nenapraví,
01. 02. 2014 | 07:25

Martin1 napsal(a):

K.V.
1) Píšete:
". . .a vy jste se ocitl mezi hurá humanisty kteří so přečtou slovo o zdravotním hendikepu a už spustí kolotoč prázdných frází, jak by se mělo a jak je to ušlechtilé...., ani jste blog nečetl a nepochopil"
-------
Já k tomu:
Tak nevím, já o sobě neustále pochybuji, vždy klidně několikrát, než řeknu o druhém, že něco nepochopil. Píšete, že jsem nějak vedle, že to je o novinářích, to také, ale hlavně je to o tom, o čem píší - tak co dělám špatně?
Já jsem se vyjadřoval k prvnímu článku Autor: Jakub Plíhal "Den v Chráněné dílně Harcov".
Je to celé o všech lidech v této dílně a ještě výmluvnější jsou fotografie. Tak nevím, v čem jsem vedle. Ale stále i tak pochybuji nejdříve o sobě a pak o vás. Jen se zeptám. Otevřel jste si některý z těch článků?
Já jen ten první a držel jsem se tématu - myslel jsem na ty lidi, kteří tam pracují, snažil jsem se vžít do jejich role, pochopit jejich motivaci, co je vede k takové práci, svým způsobem jim poděkovat.
2) Píšete:
". . . Když ale jeden nemocný potřebuje 2 a více zdravých kteří plně obětují svůj život jen aby mu posloužili, je tu něco divného."
---------
Já k tomu:
Pane, trochu logiky by to chtělo přidat. Dám vám jen primitivní příklad. Když upadne stokilový chlap (má váha), tak aby ho někdo postavil na nohy, tak k tomu musí být nejméně dva tak stejně silní - jako býval ten chlap kdysi v plné síle, pak ho někdo musí uložit do postele, uvařit mu, umýt ho, cvičit s ním, pomoci mu vrátit se z postele na nohy, i mu vrátit chuť do života a být s ním i když se mu to nebude dařit a bude odcházet z tohoto života.

Ptáte se - píšete, že je na tom něco divného - je to "hrůza", jsme lidé. I vojáci na frontě, kde vidí umírat kolem sebe denně desítky tolik lidí, tak i pak jsou schopni táhnout svého zraněného kamaráda i mnoho kilometrů a třeba u toho i zemřít - jsou to lidé.

Ale i tlupa slonů, která táhne krajinou za vodou, tak se snaží do poslední chvíle svého umdlévajícího druha všemožně stavět na nohy a i po jeho smrti ještě chvíli čekají na zázrak - jsou to lidé - ne jsou to jen zvířata.

A tak se to stává i v rodinách, kde se octne náhle, nebo se narodí někdo, kdo potřebuje pomoc ostatních. Všichni se "přešaltují" na náhradní program a jedou a možná jim připadá náš spěch zbytečný a naše hodnoty naprosto nepochopitelné.

Pak jsou rádi oni, pokud jim společnost pomůže, aby občas také mohli zažít naše všední dny - pro ně naprosto výjimečné. A když to jsou schopni rozeznat, i pro jejich pacienty - klienty - rodinné příslušníky - hlavně ale jedny z nás.

Že i na tom se přiživují parazité, je evidentní, ano bude to tím systémem - kapitalistickým systémem.
U nás je potíž, že se ten kapitalistický systém neuchytil, ale kapitalistický systém nás nachytal, obohatil se na nás, zadlužil nás a nyní se chce posunout na východ, aby svůj scénář zopakoval tam. Možná budeme odměněni stejně jako ti hráči "letadla" a "pyramidy" - musíme nalákat další do hry - snad nám z toho nějaký "drobek" odpadne.

Normálně by moc prostředků pro potřebné nebylo (možná by to málo ale i stačilo (?) - pokud by šly prostředky adresněji bez zlodějů a byrokratů kam jít mají), ale protože se to stalo byznysem, tak se u toho točí jak humanisté, tak pseudohumanisté, tak postižení, tak i pseudo-postižení (za úplatky v invalidním důchodu) - je v tom zase jenom hodně prachů a tak se na těch příspěvcích od státu "kapsují" různí nepoctivci. A podnikají v tom i lidé bez citu - chtějí jen obě skupiny (klienty a rodinné příslušníky)odrat a nic za to klientům nedat). A stát ve snaze to uhlídat se to snaží hlídat pomocí tabulek, výkazů, kontrol (jak psal "Občan"), což chápu jako opravdu i buzeraci lidí v ústavech, ale jak zase hlídat nepoctivce. A pak nesmíme zapomínat i na fakt, že lidé v těch ústavech všichni nemusí být čestní, charakterově pevní, "svatí". A ani klienti - postižení nejsou jen samí andělé. Jsou známy i případy, kdy třeba i klientům ubližují opatrovatelé a to i fyzicky, viděl jsem i celý film před lety (dokumentární) z anglického prostředí.

Nejsem vůbec nějaký naivní "hurá humanista", ale vím, že v žádném případě za nic nemůže ten "klient v plandajících teplácích s charakteristickým krkem, šikmým pohledem a skoro na vše rozzářeným úsměvem"

Ano - pokud jste to myslel i takto, tak ano. A o to více si já vážím těch všech poctivých lidí, kteří za pár korun potřebným pomáhají i když i o tom všem třeba vědí nebo nevědí!
01. 02. 2014 | 14:56

Martin1 napsal(a):

Občan
Občane, děkuji za vaše informace. Manželka (jedná se o její matku)už podniká potřebné kroky. U dotyčné došlo ale k rapidnímu zlepšení. Ze stavu, kdy nepoznávala svou dceru, nevěděla jak se jmenuje, přestala chodit, měla epileptické záchvaty, neuměla věci pojmenovat, nejedla - se vše uvedlo do "zázračného" normálu. Velice špatně už několik let slyší. V očích má už několik let takový neustálý tik, že skoro nic nevidí - pomáhaly jí vždy na určitou dobu Botulotoxinové injekce, které ji dokázaly na určitou dobu to mrkání zklidnit. Pak řekla, že se už na všechno "vykaká". Měla starost jen co se stane s její kočkou, nechce k nám, nechce být nikomu na obtíž. Ona se postupně stále více jen dopovala prášky na spaní, až jsme ji našli u ní doma na zemi - snad tam byla dva - tři dny. Nechce už žít - bude těžké jí vrátit tu chuť do života. Nyní už i zbaštila řízek a ptala se na pravnučku.
Mějte se pěkně.
01. 02. 2014 | 15:01

oběktivní informátor napsal(a):

Venku je teď tma. Tady taky.
01. 02. 2014 | 21:41

Martin1 napsal(a):

Ale trošku jste bliknul, pozor, tady jsou necky :)
01. 02. 2014 | 22:01

Přidat komentář

Tento článek byl uzavřen. Už není možné k němu přidávat komentáře ani hlasovat

Blogeři abecedně

A Almer Tomáš · Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Bobek Miroslav · Boudal Jiří · Brenna Yngvar · Bureš Radim C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Černý Jan · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Fábri Aurel · Fafejtová Klára · Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gazdík Petr · Glanc Tomáš · Groman Martin H Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrbková Lenka · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Chlupáček Ondřej · Chromý Heřman · Chýla Jiří J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Jašurek Miroslav · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karfík Filip · Kislingerová Eva · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kohoutová Růžena · Kolínská Petra · Kopecký Pavel · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroppová Alexandra · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Navrátil Marek · Němec Václav · Niedermayer Luděk · Novotný Martin O Očko Petr · Oláh Michal · Ondráčková Radka · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Paroubková Petra · Passerin Johana · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Pikora Vladimír · Pilip Ivan · Pixová Michaela · Pohled zblízka · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rath David · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Richterová Olga · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobotka Daniel · Sokačová Linda · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Syrovátka Jonáš Š Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel T Telička Pavel · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Veselý Martin · Vhrsti · Vích Tomáš · Vileta Petr · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojta Vít · Vojtěch Adam · Výborný Marek W Wagenknecht Lukáš · Wichterle Kamil · Witassek Libor Z Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy