Čeho se vlastně v Iráku a Afghánistánu dosáhlo?

Ti z nás, kdo věřili Bushovu a Blairovu nápadu na „vývoz demokracie“, si budou muset přiznat trpké zklamání a ostudný omyl.

V Afghánistánu se pod naším patronátem demokraticky obnovily středověké islámské zákony, od nichž měli Afgánci půl století pauzu a podle nichž teď odsuzují k trestu smrti muslimy, kteří přestupují na křesťanství. Demokraticky nastolený rádoby prozápadní prezident Karzai jedná s Talibánem a sjednává mu založení základny, zastupitelství (či čeho to vlastně?) v Turecku. Afgánští vojáci, spojenci tak pečlivě cvičení našimi, se zčista jasna proměňují v nepřátele. Devadesát procent „osvobozených“ Afghánců neví nic o 11. září jako příčině okupace a domnívá se, že jsme tam jen proto, abychom zničili islám. Talibánci i alkajdovci se stáhli přes hranice do Pákistánu, odkud na Afghánistán útočí dál a zároveň pomalu přeměňují Pákistán v další základnu světového džihádu proti „křižákům a sionistům“, tentokrát s hotovou jadernou výzbrojí. Na stole je už jednání o míru s Talibánem, čili o talibánském vítězství a našem odchodu spráskaných psů.

V „osvobozeném“ Iráku pod očima západních vojáků islámští džihádisté zesilují etnickou čistku křesťanů, která za poslední dva roky vyhnala z domovů z iráckých měst do Kurdistánu a Sýrie dvě třetiny z donedávna půl druhého milionu křesťanů. Už v prosinci 2009 konference tamních biskupů lamentovala pravděpodobný brzký zánik jedné z nejstarších křesťanských komunit na světě, jemuž západní okupační jednotky nedokáží zabránit nebo je jim lhostejný.

Ke konci roku 2010 džihádisté zesílili vraždění křesťanů a přepadání kostelů v Bahdádu a Mosulu po prohlášení al-Kajdy, že křesťané a křesťanské instituce jsou legitimní terče útoků. Deset kostelů bylo zasaženo explozemi, křesťanské domovy přepadány, stovky křesťanů zabity nebo zraněny. Křesťanští funkcionáři podezírají ze spolupráce na útocích i příslušníky bezpečnostních jednotek. Těch, které tam tak dobře vycvičili západní vojáci. V zemi, která pod patronátem NATO v demokratických volbách stejně jako Afghánistán obnovila islámské zákony, podle nichž teď křesťany vyhání.

„Lidé se schovávají před nebezpečím za zamčenými dveřmi, jsou nuceni brát si dlouhé neplacené volno z práce, kde jsou ohrožováni,“ popisují křesťanští uprchlíci v Sýrii. Univerzity a školy jsou téměř bez křesťanů, v některých městech se křesťané nedovažují ani na ulici. Zdi mají popsány výhrůžnými nápisy, jsou vyháněni ze svých domovů.

Ta naše vyvezená demokracie se tam v desátém roce záchranné okupace, ekonomické a organizační pomoci a snah o vybudování moderních států vytrácí, jako by prosákla do pouštního písku. A vyvezli jsme jí tam tolik, že se nám doma scvrkává.

Další Vietnam na spadnutí. Čím dřív se naši vojáci vrátí domů, tím líp. Budeme je tu všechny potřebovat. Jak je vidět z Paříže, Londýna, či Kodaně, džihád se stěhuje do evropských ulic. Praze se zatím vyhýbal, čeština je pro něj tvrdá zeď. I ta se však od 1. ledna hroutí povolením bezvízového styku do celého schengenského prostoru Bosně a Albánii. I ony už mají pár ostřílených džihádistů.

Vyšlo v MFDnes