Tak jsme v emigraci říkávali invazi českých matek, kterou na nás po patnácti letech svobody Husák ušil bič, aby nám dokázal, že „opustíš-li mě, zahyneš“. Bylo to jako by k nám po patnácti letech svobody dorazily sovětské tanky, oživující vzpomínky na buzeraci komunistického dětství a mládí, strach, bezmocnost a křehký konflikt vzájemně se nechápajících a neustále o sebe bolestně křesajících nepodařených pokusů o vyjádření mateřské a synovské lásky. Jejich vstup do našich už tak odlišných životů bortil naše pracně vybudované osobní i profesní rutiny, rozbíjel manželství, explodoval do zoufalých výkřiků o pomoc a marných pokusů o sebeobranu a zanechával nadlouho drsné trauma. Ze všech svých tehdejších známých emigrantů vím jen o jednom jediném, který to přežil bez újmy na duševním zdraví, a to jen díky tomu, že jeho matka bývala sama kdysi emigrantkou v zemi, která jí zůstala v duši do níž se po mnoha letech směla znovu na chvíli vrátit.

Mě z téměř totálního nervového zhroucení zachránil jen smysl pro komedii, který se mně kousek po kousku dařilo z traumatizujícího střetu vykřesávat psaním, přepisováním, vyostřováním dialogu, vyhraňováním situací, alchymií převáření zoufalství ve výbuchy smíchu. Vznikla z toho komedie Nikdy nekončí (podle přísloví „mateřská péče nikdy nekončí“), která se tehdy krátce hrála v jednom malém divadélku na kraji Londýna. A s třicetiletým odstupem se najednou ukázala být relevantní českému publiku, burácejícímu smíchem nad poznáním „ježíšmarjá, to je přece moje matka“.

Českou premiéru, po dvou inscenovaných čteních ověřujících reakci publika, má Městské divadlo Zlín. Uvádí ji takto:

Skvělá komedie autora, který se touto hrou navrací do svého rodného města.

Hlavnímu hrdinovi Dannymu se vede dobře. Prosmýknul se pod železnou oponu a emigroval do Anglie. Pomalu pomýšlí na svatbu s přítelkyní Daliou, v Londýně vlastní byt a v bytě Rudu, věrného, leč poněkud uhozeného kamaráda. Zdá se, že Dannyho život jde v každém ohledu správným směrem. Ale pak, po šestnáctileté odluce, ho jednoho dne z Československa navštíví matka. Jeho největší životní postrach rozbije ležení v obýváku, požádá si o čaj, vyhrne rukávy a ... Inscenace Nikdy nekončí byla s úspěchem uvedena v rámci loňského cyklu inscenovaných čtení. Je hereckým koncertem pro Milenu Marcilisovou v roli Matky. Syna Dannyho ztvární Gustav Řezníček, v dalších rolích se objeví Rostislav Marek a Marta Bačíková.

Veřejná generálka 4. října, premiéra 5. října.
http://www.divadlozlin.cz/cs/program/nasledujici-mesic/