„V politice mnohdy stačí jen oblbnout lidi a oni vám dají důvěru. Ve vědě to nejde,“ vyprávěl nedávno svým fanouškům hojně předpovídaný budoucí senátor profesor Jiří Drahoš. Proto také odchází z vědy do politiky, řekl by humorista. My to však říkat nebudeme a podíváme se na oblbovací umění seriózně a vědecky. Aby oblbování fungovalo, potřebuje mít jeden nebo ještě lépe oba z těchto prvků:

a. musí být hodně chytré, aby bylo neprokouknutelné, nebo
b. musí být sdělováno hodně velkým blbům.

Odstartování jeho kampaně nám skýtá několik znamenitých příkladů ke studování.

1. „Nejsem vítač, to je fake news.“ Je fake news že je vítač? Nebo že není vítač? V prohlášení vědců podepsal, že migranty chce. Pak to upřesnil na pouhých 2600. Dnes říká, že nesouhlasí s migračními kvótami, ale dodává, že křičet „stop migraci“ ji nezastaví. Vážně mu ušlo, že o kvótách se už půl roku nemluví a nikdo je už nenavrhuje, a že tedy tento výrok nic neznamená, ale má na nepozorného posluchače „ne kvótám“ působit jako „ne migraci“? A jestliže ji „stop“ nezastaví, tak ať tedy migrační toky tečou dál? Přesně podle Bruselu, k němuž lnou všechny čtyři jeho podpůrné strany, od rádoby pravicové TOP 09 napomínající svůj xenofobní národ, že neposlušnost Bruselu mu dělá špatnou pověst, po ultralevicové Zelené toužící po pěti tisících migrantech jen pro Prahu? Vážně by ho podpořily, kdyby byl nevítač?

2. „Chci národ sjednocovat,“ uvedl jako jeden ze svých hlavních programových bodů. Co, koho a jak „dává dohromady“ to billboardové „oni se nás bojí“? Kdo jsou ti bojácní „oni“ a kdo ti zřejmě nebojácní „my“? Jsou „my“ ty čtyři podpůrné straničky vědoucí ze všech nejlíp, jak se má celý národ chovat, plus pár desítek divadelníků vděčných za granty, jeden homosexuální profesor a jeden farář? A „oni“, to je těch 80 %, které této čtyřce nefandí? Ale protože „my“ to „dáme dohromady“, zatímco oni zůstanou nejednotní, tak to nad nimi vyhrajeme, takže se od nás mají opravdu čeho bát? Nezní to jako vyhlášení boje? Nebo to znamená něco úplně jiného? Co vlastně?

3. „Paní nynější senátorka profesorka byla vyhozena z Akademie věd, protože páchala trestné činy?“ Jak to, že za ně nebyla odsouzena a naopak byla zvolena do Senátu? Není to, právně řečeno, pomluva a nactiutrhání? Tak jako jsou jistě pomluvami a nactiutrháním šeptandy o jeho vlastních trestných činech, neprokázaných, neodsouzených, a tudíž nenapadnutelných? Nejsou si oba tak nějak kvit a neprospělo by jim o tom mlčet?

Po této malé konstruktivní kritice se určitě můžeme těšit na vylepšení, dramatické i komediální, těch dalších oblbovacích pokusů. Hodně chytrá neprokouknutelnost se nepodařila. Spoléhat na blbost publika není zrovna nejlepší strategie.

Ale ti jeho loutkáři si vážně myslí, že jeho hlavním soupeřem je paní doktorka?

Autor kandiduje do Senátu v Praze 4 za Realisty.