Asociace krajů, hejtmanů, přišla s nápadem zavést jednotnou minimální bodovou hranici pro přijetí žáka na střední školu, takzvané cut-off score. Je to pěkná, velmi pěkná hloupost, řeknu vám.

Předurčuje výsledek v přijímací zkoušce na střední školu selhání ve středoškolském studiu?
Sílu kauzálního vztahu mezi výsledkem žáka v přijímacím testu (státních přijímaček) v 15ti letech a jeho úspěšností ve středoškolském studiu zakončeném státní maturitou v 19tém roce života zatím nebyl žádným výzkumem doložen. Hlavně proto, že státní přijímačky byly zavedeny jen před pár lety a první dotčení žáci zatím ještě nedošli k maturitě. Za druhé proto, že MŠMT zatím zřejmě nevyvinulo dostatečné úsilí, aby taková analýza vůbec mohla vzniknout, tedy propojení potřebných dat a jejich zpřístupnění v anonymizované podobě pro akademický a tzv. policy oriented výzkum. Ostatně jsem přesvědčen, že kvalitní střední škola dokáže na maturitu připravit i žáky, co neudělají státní přijímací zkoušku.

Forma a obsah státní přijímací zkoušky na střední školu jsou velmi problematické
Stání přijímačky ověřují příliš úzké spektrum intelektuálních dovedností žáka, které nedostatečně věrohodně předvídají studijní dispozice žáka (obzvláště v určitém směru studia). Moderní doba vyžaduje a bude vyžadovat mnohem širší spektrum dovedností než ty, co se dají snadno testovat.

- Curriculum středních škol je velmi rozmanité, zatímco státní přijímací zkouška je úzce zaměřená.

- Zkouška je velmi časově velmi omezená, krátká a do výsledku vstupuje řada vnějších faktorů jako je nervozita, psychické rozpoložení žáka. Do rozhodnutí o přijetí by mělo vstupovat mnohem více faktorů.

- Mnoho významných kognitivních a nekognitivních dovedností (psycho-sociálních) pro úspěch ve studiu a v životě a kariéře se nedá otestovat primitivním způsobem jak jsou koncipovány státní přijímačky (aby se daly technicky zvládnout). A to ani nehovořím o žácích se specifickými omezeními

Státní přijímací zkoušky vybírají až příliš podle sociálního zázemí dětí a ne dostatečně podle jejich talentu
Výběrové státní přijímací zkoušky (s výše uvedenými neduhy) výrazně zvýhodňují žáky se silnějším sociálně ekonomickým zázemím, které je dotlačí k systematické dlouhodobé přípravě na úzce zaměřenou přijímací zkoušku. Zkoušku tedy pak složí řada i méně intelektuálně disponovaných dětí, které na zkoušku byly cíleně a intenzivně připravovány. Řadu talentů bez podpory rodinného (a někdy i školního) zázemí naopak jedna hodinová státní zkouška odstaví z ideální vzdělávací dráhy.

Příprava cílená na přijímací testy škodí
Jednotné přijímačky, navíc doplněné o cut-off skóre by vytvořily ještě větší tlak na velmi neblahé výuka pro testy, tzv. teaching-to-tests efekt (žáci věnují neúměrně času přípravou na úzce zaměřené testy a úkor rozvoje mnoha dalších dimenzí) a homogenizaci poskytovaného vzdělávání ve společnosti, a to v éře, kdy je naopak velká poptávka po rozmanitosti a rozmanitost vzdělání je zároveň pojistkou společnosti proti nevyzpytatelné budoucnosti.

Škrt pera není vzdělávací politika
Zavedení cut-off skóre je pohodlné ale nezodpovědné zbavování se zodpovědnosti státu resp. krajů za kvalitu vzdělání poskytovaného základními a případně i mateřskými školami v daném kraji. Kraje sice nejsou zřizovateli základních a mateřských škol, ale jen tak se ze zodpovědnosti vykroutit nemohou. Tohle téma by mělo být na stole především a ne zavedení pohodlného cut-off skóre (škrt pera jako vzdělávací politika?).

S ohledem na výše uvedené doporučuji shlédnout nedávnou přednášku experta na vzdělávací systémy a vzdělávací politiku Harryho Patrinose, který v mimo mnohé jiné osvětluje selhávání vzdělávacích systémů založených na opakovaném testování určeném k řetězené výběrovosti talentů.