Každý rok chodím na výročí 17. listopadu 1989 položit na Národní třídu k plastice „holých rukou“ kytičku a zapálit svíčku. Není to jenom nostalgie, je to tak trochu obřad spojený se vzpomínkou a zamyšlením nad tím, co bylo, ale také nad tím, co se z toho postupem času vyklubalo. Srovnám-li účast a zájem veřejnosti o tuto vzpomínku, musím říci, že během těch 22 let nebyla intenzita stejná. Dalo by se říci, že v letech většího blahobytu a spokojenosti byl zájem menší, naopak v letech politické nespokojenosti zájem vzrůstá. Jako bychom se utíkali k tomu symbolu svobody v těžkých časech s nadějí na hledání řešení a vraceli ke kořenům přeměny naší společnosti.
Na jaře 1978 bylo zahájeno trestní stíhání desíti signatářů Charty 77 a zakladatelů VONS, tedy Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných. V této desítce byl Václav Havel, Jiří Dienstbier, Václav Malý a další známé osobnosti. Rudé Právo psalo, že organizovali odpor a rozšiřovali literaturu s cílem vyvolat nedůvěru veřejnosti vůči státnímu zřízení. Zatčení těchto osob bylo v západních médiích často prezentováno a komentováno a na rozhlasových stanicích, které vysílaly do Československa byla vyhlášena výzva, aby občané, kteří protestují proti tomuto aktu drželi v určité datum dvoudenní hladovku, jako vyjádření podpory, ale také jako symbol určité osobní oběti za jejich propuštění.
Premiér Petr Nečas se ve svém emotivním projevu při projednávání tzv. reformních zákonů odmítnutých senátem zajíkal zlobou a označil opoziční poslance za flákače, kteří celou dobu nic nedělali a teď tady obstruují a kladou odpor. Kromě zloby, která byla ve tváři premiéra velmi znatelná na první pohled, byla za tímto vyjádřením i velká faleš. Není to pravda, opozice již při projednávání těchto zákonů ve výborech vyjadřovala nesouhlas a snažila se svými návrhy pozměnit vládní předlohy. Nic nebylo akceptováno, až na nějaké maličkosti, které lze množstevně vyjádřit v řádu promilí. Pan premiér ví moc dobře, jaký je postup koalice: opozici neustupovat, nic nepřijímat, prosazovat jenom koaliční návrhy, neboť pravda je jenom jedna a tu máme my a obhájíme ji ať se děje cokoliv.