V Čechách člověk pořád poslouchá, jaké máme problémy s korupcí a podvody a jak je to tady čím dál horší a vlastně nejhorší z celé zeměkoule. Na to jsem většinou vždycky odpovídala, že minimálně v Evropské unii máme naštěstí pro nás ještě Rumunsko a Bulharsko, kde naše české Davidy Rathy, Romany Janoušky a Ivy Rittigy lehce strčí do kapsy.
Minulou neděli bylo v Berlíně listopadově sychravo. Takový ten den, kdy by se člověk nejradši zavrtal do peřin s polívkou a nějakým seriálkem z HBO. Ale bylo 9. listopadu 2014, 25 let po pádu berlínské zdi, takže žádné válení nepřipadalo v úvahu. Celé město bylo na nohou. Natěšené chumly turistů i místních se postupně rozprostřely podél celé délky ‘nově postavené zdi‘ z osmi tisíců osvětlených balonků (některým nenechavcům se podařilo několik jich ukrást). Nejvíc rušno bylo kolem Potsdamer Platz a Brandenburské brány, kolem velkoplošných obrazovek, kde se promítaly staré záběry zdi. A měla dorazit i kancléřka Merklová, Michail Gorbačov a Peter Gabriel. Už od dopoledne se tam nedalo projet na kole, natož autem. Ale nikdo nemluvil o ničem jiném.