Říká se, že ne z idejí - ale z frustrace a hněvu vznikají revoluce. A právě kumulující frustrace nutí mladé Kubánce precizně formulovat své požadavky, přání a touhy: v hip-hopových textech, zuřivém rytmu ragattonu, fakujícím prostředníku vystrčeném místo nacvičených odpovědí, který zdobí jednu z úvodních scén filmu Vnoučata kubánské revoluce, jež letos promítne festival Jeden svět.
Při zahájení festivalu Jeden svět společnost Člověk v tísni už tradičně udělil cenu Homo Homini, určenou lidem, kteří se výjimečně zasloužili o propagaci lidských práv a demokracie.
Za těch více než patnáct let historie ceny jsou její nositelé impozantní přehlídkou výjimečně odvážných lidí, kteří se v drtivé většině dobrovolně rozhodli dělat to, co dělají, při plném vědomí toho, že tím riskují svou svobodu i život. A skutečně na to často doplatili - v současnosti hned několik minulých nositelů zůstává za mřížemi.
Když se autoritářský režim rozhodne z politických důvodů uvěznit svého občana, má obvykle zájem na tom, aby se o tom doma ani za hranicemi moc nevědělo. To bývá konečně i hlavní důvod proč se takoví lidé ve vězení ocitají – závadné a potenciálně nebezpečné myšlenky je potřeba utlumit hned v zárodku, aby se nešířily a neohrožovaly stabilitu režimu.