O stáří….

12. 05. 2008 | 13:46
Přečteno 12659 krát
O stáří se začalo v poslední době trochu více hovořit. Vlastně nikoli o přímo o stáří, ale v souvislosti s důchodovou reformou hlavně o důchodech a „důchodcích“. Z obrazu, kteří nám prezentují média a o kterém hovoří politici by se mohlo bohužel zdát, že stáří je jen dobou důchodu a staří jsou ti, kteří jen přijímají své důchody, které jim společnost vyměří a podle momentální možnosti a nálady ve společnosti o vždy o trochu navýší.

Chtěla bych ale připomenout, že stáří je hlavně normálním obdobím života. Normálním hlavně pro ty, kteří budou mít to zdraví a štěstí… Co jiného si však všichni přejeme nad každou sklenkou moku a při každé trochu slavnostnější příležitosti – než zdraví a štěstí. Nu a když zdraví a štěstí máme a dožíváme se díky němu v průměru daleko vyššího věku než všechny předchozí generace, najednou tu máme potíž. Stárnutí společnosti najednou vidíme jako problém. Pomyšlení, že zestárneme také my sami zatlačujeme ve svém vědomí až kamsi dozadu až tam, kde vlastně skoro není. Média nás v tomto klamu neruší a prezentují nám raději (s čestnými výjimkami) obraz naší mladé, dravé, rychle, „značkové“ a někdy trochu nepochopitelné společnosti.

V tomto obraze se staří lidé vyskytují epizodicky jako oběti násilí a zneužívání, okradené či obelstěné různými podvodníky – ale nejčastěji jsou prezentováni právě jako oni „důchodci“. Moje maminka si v době, když krátce po odchodu do důchodu získala nějaký nový úřadní doklad, posteskla „Není to tak snadné. Celý život pracuješ, vzděláváš se, o něco usiluješ - a najednou Ti tam napíšou jenom: důchodce.“ Starší lidi vlastně tímto označením odsouváme někam pryč ze života nás „aktivních“, „produktivních“ lidí. Zdá se mi, že naši společnost, která klade důraz na rychlost (neblahé výsledky toho vidíme v současné době například na našich silnicích), stáří trochu zdržuje. Ke své škodě nejsme schopni vnímat přínos toho, že tu nyní žijí dvě či tři ale daleko více generací, které si mohou nejen předávat své zkušenosti, ale také se vzájemně kultivovat.

V naší praxi se setkáváme například s lidmi mladšího seniorského věku, kteří pečují o dvě předchozí generace. Mnozí ale také pomáhají s vnoučaty či dokonce pravnoučaty. Vzájemná pomoc generací je jednou z možností, jak se může naše společnost nejen zvládnout negativní aspekty stárnutím ale naopak ještě vytěžit z aspektů pozitivních. Mezigenerační solidaritou bychom proto neměli chápat pouze zátěž odvodů do systémů důchodového, daní a pojištění, ale jako vzájemnou pomoc generací. Ta u nás existuje, ale nedokážeme ji dostatečně ocenit.

Z různých zpráv médií i různých výroků (politiků) by se mohlo zdát, že stáří přináší jen negativní věci: přicházejí zdravotní obtíže, ztráty blízkých, smyslové poruchy, člověk je pomalejší. V současné době se přednosti stáří skutečně hledají těžko, ale troufám si říci, že jsou a není jich málo:

Má –li člověk to štěstí (a dostatek zdraví), že se dožije vyššího věku v dobré kondici, bývá platným a významným členem pracovního týmu. V současnosti je již obecně známo, že nejúspěšnější jsou právě pracovní týmy složené jak z mladých tak ze starších pracovníků. Jsou úspěšnější než týmy složené jen z mladých „rychlých a výkonných“ jedinců. Proč tomu tak je? Stáří přináší také určitou zkušenost, schopnost odstupu a reflexe, ucelenou znalost a pochopení systémů a směrů, které v minulosti vedly či nevedly k úspěchu, trpělivost. To přináší pracovním týmům zcela jasné výhody.

Ve vyšším věku mnoho lidí (troufám si říci, že více než lidí mladých) vnímá, že jsou nejakým způsobem přece jen omezeny nejen možnosti, ale také potřeby. Staří lidé jsou sice pomalejší, ale zase tolik nespěchají. Neženou se stále za něčím tak, jako většina mladých. Častěji si také daleko lépe vystačí s tím, co mají k dispozici. Stačí jim to lépe než mladým. Dokáží ocenit drobnosti, nenechají se tolik zlákat různými pozlátky, nebaží již tolik po věcech nebo po moci.

Seniorskou problematiku nelze redukovat pouze na otázku důchodů či ústavů (tak jak se u nás zatím zcela chybně děje). Patří sem zejména postavení seniorů ve společnosti, uznání jejich přínosu, otázky výchovy a vzdělávání, mediální prezentace seniorské problematiky, přizpůsobení služeb také potřebám seniorů, seniorské módy, dopravy, prostředí ...Tedy nikoli jen to, co si myslíme, že potřebují jacísi „oni”, ale to co bude užitečné nám všem (budoucím seniorům).

Komentáře

Aktuálně.cz má zájem poskytovat prostor jen pro korektní a slušně vedenou debatu. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se zároveň zavazujete dodržovat Kodex diskutujících. Pokud Váš text obsahuje hrubé urážky, vulgarismy, spamy, hanlivá komolení jmen, vzbuzuje podezření z porušení zákona, je celý napsán velkými písmeny či jinak odporuje zdejším pravidlům, vystavujete se riziku, že jej editor smaže.
Přejeme Vám zajímavou a inspirativní výměnu názorů.
Libor Stejskal, editor blogů (blogy@aktualne.cz)

Štěpka napsal(a):

Díky za Váš článek. Takových je potřeba více, aby se konečně začaly normalizovat poměry v naší společnosti, necitlivě a hloupě pokřivené nekritickým přebíráním pouček grunderského kapitalizmu, rádoby ekonomy.
12. 05. 2008 | 14:10

ib napsal(a):

Dobrý den, pište prosím dál, je to potřeba. Zajímalo by mě, jakým způsobem funguje vaše centrum. Čím se liší od ostatních domovů důchodců?
12. 05. 2008 | 16:59

Ivan napsal(a):

Za článek se dá jen poděkovat. Ovšem pozor, někdy "mlčená rejdovná", říkávala moje babička. Určitě to okamžitě zneužijí mnozí, ve smyslu. že ti co mlčely byli nejhorší, že se o nic nesnažili. Takto to může dopadnout i s tímto článkem. Problém spočívá v tom, kdy promluvit. Zdali jen proto, aby mne někdo ihned umlčel, nebo zcela jednoznačně pro věc. To není kritika článku, toho si vážím, ale společnost ještě nedospěla, aby pochopila. Co se za minulé období napáchalo, včetně osmnácti polistopadových let, se tak snadno nezmění. Společnost je narušena, ztratila hodnoty (mnozí řeknou, že má nové), hledá nové. Obecně si článku vážím, ale nevěřím ve zralost doby. Nebylo by se na co vymlouvat.
12. 05. 2008 | 17:15

milo napsal(a):

to: Ivan

1) Společnost to v dohledné době nepochopí. Snad na konci života dnešní střední generace....až opadne okouzlení
z ekonomické konvergence a oni poznají, že za tím cílem není jiný životní smysl než byl předtím.

2) Pochopí to až se opět promíchají generace, které formují veřejný prostor. Tehdy ti dnešní mladí pochopí, že jejich soudobá nevinnost je založena na tom, že ještě neměli čas dopustit se nějakého zásadnějšího hříchu.

3)Pochopí to pod tlakem ekonomické nutnosti až bude společnost nucena vyrovnat negativní demografickou dividendu a přizpůsobit fůru věcí ( management, firemní kulturu, typy výroby atp.)

Zatím tato společnost zůstane tím, čím je - trochu obhroublou společností biologického rasismu, který je vnímán jako normální. A kdoví, zda ještě neprojde nějakou větší krizí ve vztahu ke stáří, která propukne při prvních dopadech demografické krize do ekonomiky.
12. 05. 2008 | 17:36

Jan-Michal Mleziva napsal(a):

Vzpomínám si, že jsme prababičky oslovovali „stařenko“, pradědečkovi jsme říkali „staříčku“. Dodnes mnou prostupuje obrovská síla úcty, kterou tato oslovení v sobě skrývala. Ona síla byla však zrcadlením síly, jež ze starých lidí vyzařovala: síly smíření. Před ní mělo respekt i rozjívené mládí a bez ní asi nepřichází moudrost, což je problémem mnohých současných seniorů.
12. 05. 2008 | 18:15

vlk napsal(a):

Objevil jsem další parádní blog! Díky paní Holmerová.

Máte pravdu. Ale doba je taková, jaká je. Existuje kult mládí a kult výkonosti. Kdo mu nevyhovuje, jako by nebyl.

A že se diskuse o seniorech redukuje jen na důchody a ústavy? Snadno vysvětlit. Hommo economicus obé vidí jako náklad. Navíc zatěžující náklad. A dává při každé možné i nemožné příležitosti najevo.

Chytřejší hommo economicus to také vidí jako obtěžující náklad, ale zároveň i jako šanci na parciální a stále rostoucí byznys.

Ostatně - za chvíli půjde do důchodu naše generace. Generace padesátých let. Nejsilnější na stromu života téhle republiky. Tedy , řekněme největší voličské skupina. Je pouze a jen na nás, co se svými hlasi uděláme.
12. 05. 2008 | 20:59

Ludmila Hyblerová napsal(a):

U nás na Valašsku jsme své prarodiče oslovovali "stařenko" a "staříčku". Bylo to takové milé a pěkné oslovení."Babička" byla pro nás knížka od Boženy Němcové, nebo také stařenka spolužačky bydlící ve městě. Naši staříček a stařenka,kterým jsme "onikali", žili "na výminku", kde je po jejich smrti časem vystřídala další generace prarodičů, jejich dětí. Takový byl koloběh života...
12. 05. 2008 | 21:09

pavla napsal(a):

Opravdu pěkný článek. Ale bohužel nevím, jestli se naše společnost bude schopna změnit k lepšímu. Co bychom taky mohli čekat, když u nás není úcta k nikomu a k ničemu. Rodiče nevychovávají děti úctě k učitelům, starším lidem ani k sobě samým. Zapomínají na to, že jejich výchova se pak na stáří obrátí proti nim samotným, takže pro jejich potomky bude nejjednodušší a třeba i zcela normální to, že je šoupnou do domova důchodců a budou si chodit jen pro zbytek důchodu.
12. 05. 2008 | 21:14

zdesta napsal(a):

Jsem v tomto tomto ohledu značně skeptický. Na´netu jsem v rámci restruktualizace zdravotniství, zaznamenal pár návodů,jak vyhnat staré smraďochy z čekáren.Napařit jim za návštěvu lékaře alespoň kilo.Důchodci by měli ošetření platit v plné výši, protože nejsou nemocní, ale opotřebovaní.Důchodcům sebrat a ne přidat.Mají se jak prasata v žitě na úkor mladých.Tyto názory jsou sice menšinové,ale jsou zde a člověka z nich jímá hrůza.Cílená propagace vypjatého egocentrismu, nese své ovoce.Lze jen doufat, že nenabude obřích rozměrů.
13. 05. 2008 | 09:11

Rejpal napsal(a):

Děkuji autorce za hezký článek o stáří a stárnutí.

Je zřejmé, že nejlepším lékem na stárnutí je aktivita všeho druhu, pokud ji starším lidem dovolí jejich zdraví.

Pokud však fyzické nebo duševní zdraví stárnutím a nemocemi přestává sloužit, nebývá vždy snadné, aby se starý člověk nadále staral sám o sebe. Především rodina, ale také společnost, musí pak převzít odpovědnost za uspokojivé dožívání seniorů.

Předpokládám, že "příklady táhnou". Proto lze očekávat podobný přístup dnešních mladých k budoucím seniorům, jaký dnes má současná střední generace ke svým seniorům. Myslím si, že tento vztah může být různý a že je velmi individuální a celkem nezávislý na ekonomických podmínkách.

Stejně jako v mnoha jiných oblastech je i pro přístup k seniorům a ke stárnutí prvořadým základem přijatelná etika a humánní přístup k lidem, nikoliv ekonomika, jak se nám dnes ekonomičtí buditelé snaží namluvit.
13. 05. 2008 | 10:11

IQ napsal(a):

Pěkný. Díky. Na Slovácku sa říkávalo naši dědáček a naša babička nebo naši baběnka. Kdyby nic jiného už jenom oslovení, vykání či onikání dávalo základ vztahů. Samozřejmě od těch dob se změnil styl života, ekonomické postavení,kvalita a rychlost žití při prodlužující se délce života. Zdá se mi, že se neumíme jako společnost vyrovnat, že zde jsou lidé sice věkově starší ale stále výkonní. Společnost si nechce přiznat, že úbytkem fyzické práce jakoby a možná nejen jakoby, ale skutečně přibylo více duševních sil. Překročením jakési pomyslné věkové hranice tlačí lidi do kouta nemohoucnosti až násilným vnucováním,že již přežili a jsou za zenitem. Proto od nich očekávají minimální požadavky a vrhají je do ekonomické nedostatečnosti,jako trest za nedej bože aktivitu.Jakoby se mladá generace obávala, že je ti sakramentští senioři ještě v mnohých případech předběhnou.
13. 05. 2008 | 11:33

milujteseamnožtese napsal(a):

To, že populace stárne je myšleno tak, že se rodí stále méně dětí a nahrazují je důchodci, kteří jsou pak samozřejmě "přítěží" jelikož je nemá kdo živit. Proto je prioritní diskuze o důchodové reformě, ale i podpoře rodin s dětmi apod. Zapříčinily to právě ti důchodci, kteří měly málo dětí, nebo je špatně vychovaly a jejich děti děti nemají.
13. 05. 2008 | 11:55

Yfča napsal(a):

Čím jsem blíž důchodovému věku, tím jsem citlivější na postoje naší společnosti k důchodcům. Uvědomuji si, že se jako důchodce, aniž bych chtěla, stanu mnohem závislejší na politicích a jejich rozhodnutích. Že zřejmě nebudu mít časem sílu a zdravotní stav mi to ani neumožní, abych se z té především ekonomické závislosti na nich vymanila a nemám z toho dobrý pocit po těle. Naše společnost vidí staré spoluobčany především jako zátěž pro státní rozpočet a nikoli jako občany, kteří do něj během svého profesního života v dostatečné míře přispěli a kteří obvykle ani neměli možnost ovlivnit jeho rozdělování, hospodárné nebo nehospodárné investování, neřkuli rozkrádání. Nyní, když z něj zaslouženě čerpají, stávají se náhle nepohodlnými.
13. 05. 2008 | 12:27

stejskal napsal(a):

Dobrý den všem,

převládá tu skepse nad budoucností. Proč by se naše společnost nemohla i v tomto ohledu postupně změnit k lepšímu? Vždyť i tu řada lidí vyjádřila vůli k této změně. Co nám brání vychovávat své děti tak, aby si stáří vážily?

Mimochodem - v USA jsou senioři jednou z nejvlivnějších lobbyistickýh skupin. Všichni si je předcházejí. Politici zejména.

Jejich společenské postavení se odráží i ve službách, které jsou jim nabízeny (řada restaurací poskytuje nabídku pro seniory, banky, pojišťovny, národní parky, kulturní zařízení, přepravní společnosti, půjčovny aut atd).

Dnes je to podle mne u nás v tomto ohledu hodně špatné. Jaké to bude v budoucnosti je ale na nás. Já vím, že to zní blbě, jako klišé, ale je to to jediné, jak se v tom mohu angažovat: snažím se vychovávat děti k úctě ke stáří (a uvědomuji si, že i to zní jako klišé, ale nějak si nemohu pomoci ;-) A navíc to dělám kvůli sobě.

Libor Stejskal
13. 05. 2008 | 12:50

Amarook napsal(a):

to: Libor Stejskal
V USA jsou seniori vazeni ne snad proto, ze by si lide vazili stari jako takoveho, ale protoze jsou seniori nejmajetnejsi vrstvou spolecnosti. Cely zivot pracovali a setrili, hypoteky maji davno splacene a cast z nich ma slusne uspory.Kdyz severoamericke deti dosahnou 17-18 let rodice je vypusti z domova a ziji si svuj zivot. Je to samozrejme dano systemem, ktery jakkoliv nedokonaly, je zalozen na osobni zodpovednosti svobodneho jednotlivce.
V Cechach prehnane socialni odvody vysaji z lidi to co by jinak mohli usetrit. Cesti rodice casto podporuji sve psychicky nevyzrale a ekonomicky nesobestacne deti a ani je nenapadne dat jim jednoduchou radu:" Kdyz na to ted nemas tak se jeste nezen/nevdavej." Je tragedii ceskych senioru, ze jsou plne v rukou statu a zavisli na rozmarech nejake policke spidly, ktera se rano probudi s tim, ze dnes kaznemu duchodni prida 15 korun.
13. 05. 2008 | 17:13

zdesta napsal(a):

to:p.Stejskal.Jako klučík jsem vdobách dávných chodil do Junáku.Programem bylo i plnění bobříků.Jeden byl o pomoci starším lidem.(odnést nákup, těžké břemeno a.t.p.)Dnešní mládeži by byl tento úkol mimo mísu.Pro spoustu mladých je problémem dokonce pozdravit.Uvolnit místo v hromadném dopravním prostředku těhotné ženě,nebo staršímu člověku,bylo samozřejmostí.Nikoho ani ve snu nenapadla myšlenka převrátit popelnici,něco zničit,poškodit.Tady je stáří balastem bez úcty.Tady dokonce schází úcta k práci druhých.(uklizečka,zametač a.t.p.)Slušnost,ohleduplnost, poctivost jsou v dnešní době vlastnosti méně populární.Bohužel.
13. 05. 2008 | 18:43

stejskal napsal(a):

Dobrý den, pane Amarooku,

je to tak. Měl jsem za to, že můj odkaz na jejich sílu coby lobbyistickou skupinu právě na toto poukazuje. Nicméně z toho, co jsem já trochu neobratně naznačil a Vy rozvedl, nakonec částečně pramení i ta úcta ke stáří. Mnozí lidé si v Americe váží seniorů pro jejich moudrost, ti ostatní pro jejich peníze a vliv.

A funguje to ;-) U nás ale zatím bohužel ještě ne tak docela.

Libor Stejskal
13. 05. 2008 | 18:47

stejskal napsal(a):

Dobrý den, pane zdesto,

také jsem plnil bobříky, i když jen jako vlče. Pak nás bolševik zakázal a my plnili dál jako členové TOM. Hezky se na to vzpomíná.

Nezatracoval bych až tak dnešní mladou generaci. Nejsem si jist, zda ty předchozí byly o mnoho lepší. Někdy jsme se v pubertě též chovali dost odpudivě (včetně převracení popelnic), málokdo se tomu vyhne.

A dneska znám spousty mladých kluků a holek, kteří nemají nejmenší problém chovat se slušně ke starším i k sobě navzájem.

Víte, já spíš myslím, že si své vlastní mládí často idealizujeme. A naopak ve starším věku pak příliš generalizujeme hrubost a neomalenost jednotlivců, kteří jsou samozřejmě viditelnější než ti slušní.

S úctou ke stáří to tu opravdu není příliš dobré (ale nejen mezi mladými, spíš bych to viděl na střední generaci, padesátníky a tak). Ale kdo za to může? Nevím, těžko říct, ale svůj díl na tom neseem podle mne více či méně všichni. Společnost je taková, jací jsme my. Naše děti jsou takové, jaké jsme je vychovali.

Nechci moralizovat, nemám žádné recepty. Ale raději vždy začínám sám u sebe.

Libor Stejskal
13. 05. 2008 | 18:56

norma napsal(a):

Vůbec se nedivím, že v naši společnosti není úcta ke stáří. Poslechněte si někdy politiky nebo média jak mluví o důchodcích. Politici si stěžují, že stát důchodce neuživí, že nejsou peníze na důchody atd. A jak důchodce prezentují média? Mně jako důchodce velice uráží, když ministr řeší důchody s tím, že stát na ně nemá. Pracovala jsem 45 let, celou dobu jsem odváděla nemalé daně, platila jsem důchodové pojištění, sociální. I za mé státu odevzdané peníze dnešní „úspěšní“ studovali. Nyní se stát a společnost ke mně chová jako "k velkému problému". Proč se potom divíme jak se chovají mladí.
13. 05. 2008 | 19:15

Amarook napsal(a):

to: norma
Plne s Vami souhlasim, ten system je treba zmenit.Na druhe strane, clovek se nemuze uplne divit, ze ti co studovali za "Vase" penize si toho tak uplne nevazi. Nebyla to prece jejich volba, system byl tak nastaven.
13. 05. 2008 | 20:03

norma napsal(a):

to Amorak
měli nebo neměli jinou volbu. Pokud se nemýlím , tak i v dnešní době se studenti nepřikláněji ke školnému. Tady nejde přece nejde jenom o to, jak je nastavený systém, ale pokud beru, pak bych neměl být proti tomu abych také dával.
13. 05. 2008 | 20:13

norma napsal(a):

to Amarook
omlouvám se.
13. 05. 2008 | 20:49

Amarook napsal(a):

Problem je prave v tom "bych". Jak neni neco podlozene zakony tak nelze spolehat na to co bych kdybych. To plati vsude, i v USA.
13. 05. 2008 | 20:59

norma napsal(a):

USA mně nezajimá, tam nežiji. Nás mají trápit problémy v naši společnosti. Důchodci se berou jako někdo, kdo je na obtíž a je drahý. Ale zapomíná se nato, že oni už svůj díl společnosti odevzdali a právě ta spoečnost jim něco dluží.
13. 05. 2008 | 21:18

vlk napsal(a):

Stejskalovi

dneska jsem přijel domů hodně pozdě. A byl vyšťavený, že jsme jen zíralna bednu. Naštěstí - nejdříve byl druhý díl o operaci Moskyt. Následně Všechno párty , kde byl Arnošt Lustig. Nevím jestli jste to viděl. Úžasné. Úžasný optimismus. Až na jednu věc. i pan Lustig s neobyčejným humorem, konstatoval, že mezi věci, které se Nejvyššímu hybateli nepovedly, patří stáří.. Moudrý muž.

A říkáte, proč u nás senioři nejsou silnou lobbystickou skupinou? Neuvědomují si ani svoje práva, natož možnosti. K tomu česká zastrčenost, žřekněme. Ale jak už jsme napsal výše - do penze co nevidět půjdou ročníky 50-tých let. Nejsilnější v otmhle státě na stromě života. Třeba s tím něco uděláme.
Ale je to zároveň o ekonomické síle. Jak napsal kolega ze zámoří. A ta bude, v drtzivé většině, chybět.Všichni rozumí jen a jen síle. Ať už fyzické nebo finanční.
13. 05. 2008 | 22:57

Tlapka napsal(a):

Jsem velmi stará a zdravá a nikdo mě netrápí. Chtěla bych bydlet v penzionu protože mi dělá problém úklid. Ale nestačí mi na to důchod. V tomto příznivém případě jde nakonec o peníze.
06. 01. 2009 | 12:45

jordan shoes napsal(a):

Je zřejmé, že nejlepším lékem na stárnutí je aktivita všeho druhu, pokud ji starším lidem dovolí jejich zdraví.
22. 05. 2009 | 05:45

ugg napsal(a):

Ale zapomíná se nato, že oni už svůj díl společnosti odevzdali a právě ta spoečnost jim něco dluží.
22. 05. 2009 | 05:46

Přidat komentář

Tento článek byl uzavřen. Už není možné k němu přidávat komentáře ani hlasovat

Blogeři abecedně

A Almer Tomáš · Atapana Mnislav Zelený B Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Bobek Miroslav · Boučková Tereza C Cimburek Ludvík Č Černoušek Štěpán · Černý Jan · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr G Gazdík Petr H Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hasenkopf Pavel · Havel Petr · Havlík Petr · Heger Leoš · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hovorka Jiří · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Chromý Heřman · Chýla Jiří J Janečková Tereza · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Keményová Zuzana · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kněžourková Tereza · Kolínská Petra · Komárek Michal · Kopecký Pavel · Kostkan Tomáš · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Krištof Roman · Kroppová Alexandra · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Vladimír · Kuchař Jaroslav · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Lalák Adam · Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga · Ludvík Miloslav M Mahdalová Eva · Marksová-Tominová Michaela · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Mihovičová Jana · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Navrátil Vojtěch · Němec Václav O Oláh Michal · Ondráčková Radka · Outlý Jan P Palik Michal · Paroubek Jiří · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Pikora Vladimír · Pixová Michaela · Pohled zblízka · Pokorný Zdeněk · Pražskej blog · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rath David · Redakce Aktuálně.cz  · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Růžička Michal · Rychlík Jan Ř Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sláma Bohumil · Slimáková Margit · Sobotka Bohuslav · Sokačová Linda · Sportbar · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stejskal Libor · Stránský Martin Jan · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Syková Eva Š Šefrnová Tereza · Šilerová Jana · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špok Dalibor · Štádler Petr · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel · Šumbera Filip · Švejnar Jan T Tolasz Radim · Tomášek Pavel · Tomčiak Boris · Tomský Alexander · Tožička Tomáš · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vaculík Jan · Vácha Marek · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vileta Petr · Vlach Robert · Vlk Miloslav · Vodrážka Mirek W Wagenknecht Lukáš · Wheeler Adrian · Wichterle Kamil · Wollner Marek Z Zahradil Jan · Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy