Podle Tomáše Akvinského je právo předmětem spravedlnosti: ius est objectum iustititae. Na jaké právo se však můžeme odvolávat v případě společenské spravedlnosti? V politické teorii moderní doby přísluší ústřední role společenské spravedlnosti myšlence lidských práv, tedy přesvědčení, že každý člověk má od přírody neporušitelná a nedotknutelná práva zaručující jeho spravedlivou existenci. Úkolem právního řádu státu je garantovat tato práva jako základní. Kořeny myšlenky lidských práv odkazují na prastarou křesťanskou tradici stejně jako vyplývají z historie lidského utrpení. Už tím se tento koncept prokazuje jako legitimní. (volná citace z textu prof. A. Anzenbachera)
„V dobře spravované zemi je chudoba něčím, za co by se vláda měla stydět. Ve špatně spravované zemi by se vláda měla stydět za své bohatství.“ Tak to viděl Konfucius už ve čtvrtém století před Kristem. Mluvil nikoli o bohatství nebo chudobě, ale o rozdělování společného statku. Mluvil o korupci a spravedlivé společnosti.