Bohužel nepřihořívá. Už nám vyhořelo? (2)

20. 01. 2011 | 08:46
Přečteno 3028 krát
Velké věci se rodí těžko. Vždycky je nedostatek peněz. Vždycky je těžká doba, vždycky jsou potíže. Když se Češi v roce 1844 rozhodli, že si postaví Národní divadlo, netušili, že do slavnostní premiéry uběhne celých 40 let.

Postavíme v první polovině 21. století něco tak nádherného pro povznesení ducha jako bylo před více než sto lety Národní divadlo? Jak komplikované peripetie by se asi dnes odehrávaly při přípravě investice tak tržně nezajímavé?


Stavba Národního divadla „ v kostce“... Nikdy jsem netušil, jak se roky vlekly, jak bylo skládání té kostky záležitostí spletitou.

Představte si, že žijete ve druhé polovině 19. století. Jak odděleně byste vnímali to, co v následujících řádcích díky telegrafickému záznamu zahustím na několik stránek... A přece je to... právě těch 40 let „v kostce“. Dokumenty se čtou jako detektivka.

Představme si, že jsme se narodili v roce 1824. Na začátku příběhu Národní divadlo (v minulém článku) nám bylo dvacet...

Ale čas běží. Dneska je nám na začátku 45 let...

xxx
1869
Byla zřízena stavební kancelář (budovnice) u Žofína. Začíná se stavět. Na staveništi pracuje 130 dělníků.

1870
Stavba se vyšplhala na úroveň Ferdinandovy třídy.
Architekt Zítek zvýšil rozpočet z původních 472 tisíc na 600 tisíc. Jsou postavena teprve sklepení do úrovně terénu. Pokladna se vyprazdňuje, výnosy sbírek hodně poklesly.

1871
Pískovcový lom v Kamenných Žehrovicích je po zimě zatopený, váznou dodávky. Obvodové zdi začínají být patrné nad terénem. Je vyhlášena „krejcarová sbírka“ (kdo může, dá krejcar denně).

1872
Vypsán konkurs k „zevnímu okrášlení budovy“.

1873
Krach na vídeňské burze, začátek velké hospodářské krize, velká neúroda, bankroty mnoha bank, firem, mnoho nezaměstnaných. Zdi divadla dosáhly 3. nadzemního patra.
Začínají probíhat soutěže na výzdobu interiérů.

1874
Budova vyrostla až ke krovům. Stavitel je zoufalý z neustálého nedostatku stavebního materiálu. Sbor si bere půjčku 200 000 zlatých a ručí samotnou budovou divadla. Staročeši vedeni Riegrem vyhlašují: „Ani groš na Národní!“ Německý tisk v Praze se Čechům vysmívá.

Stavba Národního divadla trvala úměrně dlouho k monumentálnosti budovy i k obtížím, jež způsobovaly zvýšené náklady na ni v průběhu stavby. Projekt Zítkův prováděl od tohoto roku stavitel František Havel a sochaři Uzel a Wildt.

1875
Sbor žádá zemský výbor o vklad 300 000 zlatých. Dotace je po mnoha průtazích přiznána. Stavba dorostla až po střechu a dosáhla „glajchy!. Náklady stouply už na 700 000 zlatých.

1876
Začíná montáž střešní konstrukce. Pokládá se břidlicová střešní krytina. Spory mezi staročechy a mladočechy rostou. Po desetiletích žádostí Vídeň schválila myšlenku mladočechů na celonárodní loterii ve prospěch divadla.

1877
Divadlo je pod střechou. Z vedení sboru odchází celé mladočeské vedení. Předsedou sboru je opět po létech zvolen staročech Fr. L. Rieger. Oznamuje uspíšení stavby za cenu zjednodušení a úspor, výzdoba údajně jen ta nejnutnější, dá se kdykoliv později doplnit. Spory mezi staročechy a mladočechy dostupují vrcholu. Každý prosazuje svou vizi „pravého vlastenectví“ a Neruda píše: „Můžeme ještě bydlet ve stejné zemi?“ Architekt Zítek lituje, že se z Vídně kdy vrátil do Prahy, odmítá kompromisy v realizaci divadla.
Na výtvarné výzdobě divadla se podíleli zejména Bohuslav Schnirch, Mikoláš Aleš, František Ženíšek, Josef Václav Myslbek, Václav Brožík a Julius Mařák.

1878
Loterie vynesla 192 000 zlatých. Staročeši si začínají uvědomovat, jak lehko bylo kritizovat a jak těžko je stavbu dokončit.

1879
Sochaři a kameníci pracují na výzdobě fasády, malíři odevzdávají skici. Zítek prosazuje uzavření pojistky proti požáru. Marně žádá i koupi hasičské stříkačky.

1880
Národ vybral na stavbu 800 000 zlatých. Zemský sněm 300 000. Česká spořitelna půjčila 200 000. Architekt Zítek: chybí ještě více než čtvrt milionu zlatých. Proinvestováno celkem nakonec bylo 1 815 000 zlatých.

1881
Doba srážek mezi českými a německými studenty. Kdosi vytloukl 40 oken německého Stavovského divadla. Vandalství se šířilo.
Rozhořčení vyvolává příkaz zemského výboru. Nařizuje předčasné otevření divadla na počest svatební cesty následníka trůnu arcivévody Rudolfa a jeho belgické nevěsty, šestnáctileté Stefanie. Vnitřní výzdoba divadla není ani zdaleka ukončena, přesto staročeši v čele s Riegrem vycházejí požadavku vstříc. Přezíravost rakouských úřadů dokládá to, že návštěva byla několikrát odložena, aniž se bral ohled na to, že Praha je již slavnostně vyzdobena a muselo se několik týdnů čekat. Pokoření vyvrcholilo 11. června, kdy se budova, na kterou se 31 let ve sbírkách skládal český národ, otevírá pro cizí představitele. Na úvod zaznívá rakouská a belgická hymna. Princezna Stefanie se návštěvy na poslední chvíli zřekne a korunní princ Rudolf, který v hledišti vydrží do začátku druhého dějství premiérového uvedení Smetanovy Libuše. Sám skladatel nestál organizátorům ani za pozvánku a musel se do divadla dostat bez vstupenky.

Odehrálo se v něm ještě dalších 11 představení, pak byla budova uzavřena pro dokončovací práce.
Uprostřed nich, 12. srpna 1881, došlo k požáru, který zničil měděnou kupoli, hlediště i jeviště divadla
Národní divadlo vzplálo a během několika hodin přišlo o celou střechu, jeviště i hlediště. Zachoval se vestibul, foyer, lodžie a řada místností, jako archiv, šatna a divadelní kancelář.

Požár byl pochopen jako „celonárodní katastrofa“ a vyvolal obrovské odhodlání pro nové sbírky.
„Zalkej, vlasti! Zastři sobě tvář, Čechie! Veliké Národní divadlo shořelo!" Tak roku 1881 oznamovaly Národní listy zdrcující neštěstí divadla, na jehož stavbu se roky skládal celý národ a které lehlo popelem těsně před dokončením.

O příčinách se dodnes spekuluje. Bylo velmi horké léto.
Nedbalost klempířů, kteří na střeše budovy připevňovali hromosvod a při svém odchodu vysypali žhavé uhlíky z klempířských kamínek do okapového žlabu, provázená až neuvěřitelnou sérií nešťastných náhod, omylů a prapodivných okolností, z nichž mnohé nebyly a už zřejmě nebudou nikdy objasněny

„V onen černý pátek 12.srpna 1881 krátce po 17. hodině spatřili kolemjdoucí Pražané obláčky kouře vycházející se střechy Národního divadla. Nikdo netušil, že se schyluje k celonárodní tragédii. V té době probíhaly na střeše divadla dokončovací klempířské práce. Zřejmě někam zapadlý žhavý uhlík započal dílo zkázy. Dav lidí se začal sbíhat zvědavě k budově a během několika málo okamžiků šlo na ulicích o holý život. Každý chtěl vidět, co se vlastně s divadlem děje. Někteří odvážlivci se snažili proniknout do budovy. Marně, bylo všude zamčeno. Kolem šesté hodiny večerní vyšlehly na střeše plameny. Z davu se ozvaly povely, spíše výkřiky zoufalství. Nikoho nenapadlo zavolat hasiče. Jedním ze zachránců, kteří se snažili o uhašení ohně na střeše, byl i sochař Schnirch. Jeho trojspřeží bylo a je ozdobou střechy divadla dodnes. Plameny se dále šířily od budovy Prozatímního divadla směrem k Ferdinandově, dnešní Národní, třídě. Silný vítr podporoval šíření plamenů, a tak poskytnul přihlížejícím příšerné divadlo. Těsně před osmou hodinou vzplanul zbytkový plyn v potrubí. Přívod plynu byl sice již uzavřen, zbývající plyn vykonal své. V té době plameny zasáhly již 2. a 3.galerii. Železné krovy praskaly, vazba se lámala, zřícení stropu na sebe nenechalo dlouho čekat. Ozvala se ohlušující rána, to se zřítil do hlediště osvětlovací lustr.

Protože jsou stále opakovány zprávy tehdejších novin, které jsou pod vlivem emocí národní tragedie, zaměřené proti hasičům a tím omluvitelné, bylo by namístě uvést tyto názory na pravou míru.

Sbor byl alarmován hlásiči, tehdy se jim říkalo požární automaty, zavedenými v Praze r.1879 a které pracovaly na principu Morseova telegrafu. Tento systém vydržel až do r.1971. Byly použity automaty v Národním divadle, Spořitelně české (budova dnešní Akademie věd na Národní třídě), na rohu ulic Mikulandské a Ostrovní a na policejním ředitelství v dnešní ulici Karoliny Světlé, tehdejší Poštovské.

Každý automat po použití vyslal v průměru 5x svůj kód v Morse značkách, což trvalo určitou dobu. Národní divadlo mělo kód ND, Spořitelna PA, Mikulandská MR, policejní ředitelství M. Právě proto, že automaty byly použity téměř současně, signály splynuly a v hasičské centrále nebylo možno zprávu rozluštit. Morseův systém to neumožňoval. Teprve na opětné použití automatu na policejním ředitelství hasiči vyjeli, ovšem jako na požár v Poštovské ulici a ne k požáru divadla; tedy v síle : 1 ruční stříkačka a 1 voznice (1+7 mužů). Až pak se tedy mohlo volat o posily. Tolik k pozdnímu příjezdu.

Lidé začali pomalu formovat záchrannou akci a pomáhali hasičům zachraňovat co se dalo. Díky hasičům a všem ostatním se podařilo zachránit mnohé další věci, například některá Hynaisova plátna z královské lóže, část vybavení hereckých šaten a dekorace, jinak celé divadlo bylo děsivým požárem prakticky zcela zničeno. Co je však smutné, je to, že se po této tragedii veškerá vina dávala hasičům.

Dalším nesmyslem je tvrzení, že se v ten den všichni hasiči zúčastnili pohřbu svého kolegy. Ano, pohřbu se zúčastnili, ale jen ti, co měli volno. V té době totiž panovala na dnešní dobu nepředstavitelně tuhá vojenská kázeň. Hasiči byli kasárnováni a při každém prohřešku jim byly udělovány tresty, tzv. kasárníky. Pokud se hasič chtěl oženit, tak pouze se souhlasem městské rady a teprve po určitých odsloužených letech!

Hasičům bylo rovněž vytýkáno, že nepoužili novou parní stříkačku. Nebyla použita z jednoho prostého důvodu. Město ani sbor stříkačku zatím nepřevzal, proto nemohla být zařazena do pohotovosti. Stříkačku dodala anglická firma A.W.Stone. Dne 12.8.1881 zkoušena a umístěna provizorně v objektu Novomlýnské vodárny u dnešního Štefánikova mostu. Přesto však byla použita. Nemohla však dělat žádné zázraky, její výkon byl 1600 litrů/min...

Další nesmysl je tvrzení o krátkých hadicích, které nedosáhly k hladině Vltavy. Každý hasičský strojník ví, že lze podle fyzikálního Toricelliho zákona teoreticky nasát z 10,33 metrů, v praxi asi z 8 metrů. Proto stříkačky byly umístěny poblíž mostu na Žofín, kde je nábřeží o něco nižší. Výkon stříkaček přirozeně se sací výškou klesá.

Po této tragedii dávala se veškerá vina hasičům a hasebnímu mistru Lammerovi. Byl to samozřejmě nesmysl a křivda statečnému a schopnému muži. Po požáru byly Lammerovy zásluhy zapomenuty. K 1.září je pensionován a zcela v zapomnění umírá ve věku 82 let 7.února 1894. Hasiči udělali maximum. Zachránili především bezprostředně ohrožené budovy, jako palác Lažanských, objekt Spořitelny české, ale především v těsné blízkosti stojící Prozatímní divadlo. Vzhledem k možnosti tehdejších technických prostředků klobouk dolů!"
npor. Milan Krchov a Pavel Rubeš - červen 2002, HZS Praha


Za škodu pak První česká vzájemná pojišťovna vyplatila téměř 300.000 zlatých.
Trosky divadla snad ještě doutnaly a lidé se už skládali na divadlo nové.

Projev Františka Ladislava Riegra na valné hromadě Sboru pro zřízení ND v říjnu 1881:
"Ctění pánové! Velké neštěstí stihlo národ náš. Když nalézal se již u cíle svých dlouholetých tužeb a když naděje jeho v několika dnech již měla býti splněna tu zničeno požárem to krásné dílo, které byl národ s tak velkou láskou a obětavostí zbudoval.“


Během 47 dnů se podařilo posbírat přes milion zlatých, přesto nebyla obnova divadla jednoduchá.
Na Národní divadlo sbíral vpravdě celý národ. Při podrobnějším nahlédnutí do dobových materiálů si však uvědomíme skutečně lopotné úsilí, které tyto sbírky provázelo. Pravdou je, že tzv. krejcarové a zlatkové sbírky byly velkým zdrojem příjmů. Vedle toho však existovala řada jiných zdrojů.

Veškeré příjmy i výdaje se velmi pečlivě evidovaly ve třech účetních knihách – v jedné pro Prahu, v druhé pro ostatní české obce a ve třetí pro místa mimo Čechy.
Sbírka na Národní divadlo nebyla ve své době jediná, finance se shromažďovaly i na jiné účely, například na dostavbu Svatovítské katedrály. Nadšení a obětavost byla veliká, přesto není divu, že během oněch třiceti let podle hospodářské i politické situace přísun peněz značně kolísal. Negativně se například podepsal ve druhé polovině padesátých let Bachův absolutismus nebo r. 1873 krach na vídeňské burze.

Z účetních nebo dobových materiálů se lze dočíst mnoho zajímavého. Například: Ještě před oficiálním vyhlášením sbírek přišly první příspěvky z Poličky a Litomyšle. Značné sumy věnovala šlechta (kníže Lobkovic 6 tisíc zlatých, což byl jeden z největších darů jednotlivce, dále hraběcí rodina Chotkova přes 4 a půl tisíce, Kolowrat-Krakovský 4 tisíce, objevují se jména Schwarzenberků, Kinských, Černínů, Nosticů, Harrachů...), pozadu nezůstávala ani nastupující buržoazie, vědci, umělci (Ringhoffer, Rott, Palacký, Rieger, J. R. Vilímek...).

Přišly příspěvky z Moravy i ze Slovenska, dále z Krakova, Štýrského Hradce, ze Lvova a dokonce i z Cambridge. Z Kalifornie dorazily v ceně 1 dukátu zrnka vyrýžovaného zlata. Za pozornost stojí i příjmy získané prodejem darů, byť někdy z dnešního pohledu kuriozních (pan Hostivít Hušek z Kutné Hory věnoval k prodeji 60 výtisků "Poučení o škodném hmyzu na řípě buráku").

Na podzim 1866 byly vystaveny na Staroměstské radnici návrhy stavby, výstavu navštívil také císař František Josef II. a při té příležitosti věnoval svůj první osobní příspěvek ve výšce 5 tisíc zlatých a později věnoval dalších 13 tisíc. Prodávaly se fotografie plánů, Zemský výbor království Českého uvolnil 14.700 zlatých, české vlastenky uspořádaly na Žofíně bazar, jehož výtěžek byl téměř 6 tisíc zlatých. Velká národní loterie z r. 1877 vynesla přes 238 tisíc.
Pořádaly se domovní, obecní a spolkové sbírky, besedy, plesy, výlety, dražby. Pro bližší představu – roční plat úředníka byl v té době kolem 300 zlatých, celodenní mzda zedníka asi 1 zlatý a 3 krejcary.

Ani po požáru sbírkový pramen nevyschl. Kromě vyrovnání pojistky a dobrovolného příspěvku pojišťovny, úroků a dalších zisků přibylo z Čech 634 tisíc zlatých (z toho jen Praha s předměstími 223 tisíc), Moravy a Slezska 50 tisíc, dalších zemí Rakouska-Uherska přes 17 tisíc, od císařské rodiny 26 tisíc a z ciziny (včetně Ameriky, Asie a dokonce Afriky) 16,6 tisíc.
Připočítat je nutno i materiální stavební výpomoc a řemeslnické práce poskytované jednotlivci i firmami zdarma.
Za 47 dní byl vybrán milion zlatých.

Celkové příjmy od 21. srpna 1850 do 30. června 1884 činily 3,204.129 zlatých, celkové výdaje včetně daní a poplatků rovněž 3,204.129 zlatých. Vše dopodrobna zapsáno a vyúčtováno.
Již za necelé tři roky, jak praví dobové dokumenty, "z popele svého jako Fénix omládlý povznesla se zase nádherná budova...".

Původní budovu ve stylu novorenesance – jak již bylo uvedeno - navrhl architekt Josef Zítek, ten se však nepohodl kvůli úspornému provizóriu se Sborem pro zřízení českého národního divadla, odmítl na přestavbě podílet a do divadla už nikdy nevkročil. Dokončení budovy svěřil Sbor do rukou jeho žáka, profesora architekta Josefa Schulze. Ten spojil budovu Národního divadla s Prozatímním divadlem a takzvaným Schulzovým domem a zároveň pozměnil prostorové dispozice hlediště, aby zlepšil viditelnost. S citem také respektoval Zítkovu architekturu a podařilo se mu spojit tři budovy různých autorů do stylové jednoty.

1883
Obnovené divadlo bylo otevřeno 18. listopadu 1883 opět představením Smetanovy Libuše. Nyní mělo divadlo i nového ředitele, spisovatele Františka Adolfa Šuberta.
V Národním divadle se znovu slavnostně zvedla opona - tentokrát od Vojtěcha Hynaise, neboť ta od Františka Ženíška při požáru shořela - a na jevišti zazněly slavnostní tóny opery Libuše, kterou Bedřich Smetana právě pro otevření "zlaté kapličky" zkomponoval.

Divadlo, které se mohlo chlubit tím, že patřilo k nejmodernějším v Evropě (mimo jiné i díky elektrickému osvětlení či ocelové konstrukci jeviště), pak sloužilo bez větších přestaveb téměř sto let.

Národní divadlo stojí. Nám, co jsme v době rozhodnutí toto divadlo postavit, dovršili dvacetiny, bylo právě šedesát...
Šedesát let uběhlo od prvních snah o postavení českého Národního divadla.

Co všechno se od té doby změnilo... Ale čas ubíhá pořád stejně rychle... Zmůžeme se v dnešní hašteřivé, rozviklané době na něco tak velkého, tržně nezajímavého, čím by se naši potomci mohli po více než sto letech chlubit? Kolik vody ve stříbropěnné uteče?

(Psáno pro www.brejle.net)

(Pokračování 3 a 4 na www.brejle.net)

Komentáře

Aktuálně.cz má zájem poskytovat prostor jen pro korektní a slušně vedenou debatu. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se zároveň zavazujete dodržovat Kodex diskutujících. Pokud Váš text obsahuje hrubé urážky, vulgarismy, spamy, hanlivá komolení jmen, vzbuzuje podezření z porušení zákona, je celý napsán velkými písmeny či jinak odporuje zdejším pravidlům, vystavujete se riziku, že jej editor smaže.
Přejeme Vám zajímavou a inspirativní výměnu názorů.
Libor Stejskal, editor blogů (blogy@aktualne.cz)

čech napsal(a):

Národ sobě!
20. 01. 2011 | 09:06

Marcus Agrippa napsal(a):

Rok 2011 - sbírka na stavbu xy. Rok 2012 - zahájeny stavební práce firmou spřátelenou s politickou stranou xy. Rok 2013 - odhalené předražené stavební práce až o 70%. Rok 2014 - odhalené odčerpání 3 mld. z účtu určeného na stavbu xy na jiný"neznámý"účet - média odhalují o jaký účet jde - na tiskové konferenci politická strana xy vše popírá. Rok 2015 - politická strana xy obviňuje politickou stranu yz z rozkradení účtu na stavbu xy. Rok 2016 - torzo stavby xy je na státní náklady odstřelené a prezident V.Klaus mluví o spatné práci médií, které způsobují neklid ve společnosti, dále hovoří o dalším utahování opasků a o tom, jak si národ zvykl na přílišný blahobyt a jak se snaží horníci, hasiči, elektroinženýři, konstruktéři, popeláři, prodavačky, dělníci v elektrovýrobě, dělníci v strojírenství a další jiné profese vydírat národ přes socialistické odbory.
20. 01. 2011 | 09:08

ali napsal(a):

krásně sepsaná historie ND. Díky. Jinak jsem pro, ať se postaví knihovna, ale až budou peníze, které naše vlády rozfrcaly zbytečně.Jen mám výhrady ke Kaplického knihovně. Nevím, nějak mi připadá, že si z nás pan Kaplický udělal legraci. Jeho stavby kdekoliv na světě jsou krásné, vtipné, funkční. Není jedna, která by se mi nelíbila. Leč blob je zcela mimo mé chápání a vkus. Třeba se na to dívám špatně, nebo jsem moc konzervativní, nevím. Ale když vidím chobotnici, mám pocit, jakoby ironické pomsty pana Kaplického. Toť můj názor
20. 01. 2011 | 09:15

PatientO.T. napsal(a):

2 Marcus Agrippa:
Nestrašte, pane. V roce 2016 už snad bude ing.Klaus v penzi...
20. 01. 2011 | 09:21

mud.. napsal(a):

Lidé mají jednu špatnou genetickou úchylku. Dosáhnou-li půl stoletního věku, začne se jim "kroutit" neuronální vědomí zpětným pohledem. Je to nutné, protože dívání se do budoucího skonu děsí. Jsou vyjímky u těch, kteří žijí jakoby mezi nebem a zemí (duševní nadstandard). Pan autor má pravděpodobně méně toho duševního nadstandardu. Viz: zpětný analytický záběr. Proto raději číst jednoho živáčka do budoucnosti, než číst o desítkách mrtvolek! Pane prezidente Klaus, dočkám se prosím vašeho snění do budoucnosti? Genius reálného vidění světa a sní!!! To by bylo počteníčko, co? Autore, zahoď zpětné zrcátko!
20. 01. 2011 | 09:27

Občan napsal(a):

Díky za pěkný a zajímavý článek o historii Národního divadla!

Ale ani to nic nezmění na mém názoru, že Kaplického klk na Letné nechci. Ale ne proto, že je hnusnej...
Na letnou se naprosto nehodí. Pokud stavět, tak na Chodově, poblíž budovy Národního archivu ČR. Jako solitér na jinak nudném sídlišti by byl klk vítaným oživením, budova NA ČR je také zajímavá a moderní a navíc by to bylo přínosem i pro badatele, kteří by to měli za listinnými prameny z jedné instituce do druhé blízko.
20. 01. 2011 | 09:28

Medikolog napsal(a):

Paní ALI,

vidíte to naopak dobře. Pan Kaplický se emigrací na Čechy i na Český národ .. (víte co) .. a tím "Godzilincem" to chtěl dát na stará kolena jasně najevo, snad aby smazal pochybnosti.

Jak jsem napsal k minulému článku, knihovna musí plnit (a to za ekonomicky řádných podmínek) funkci vzdělávací a archivační. Ne funkci "očumovací" ---šmarjájosef, CO to je?---.. a tunelační - t.j. plnit lačné kapsy dědiců a přátel kteréhokoliv architekta.. ..
20. 01. 2011 | 09:41

*** napsal(a):

pane Krúta,
dobře jste to opsal, s chybami.

"Na podzim 1866 byly vystaveny na Staroměstské radnici návrhy stavby, výstavu navštívil také císař František Josef II. a při té příležitosti věnoval svůj první osobní příspěvek ve výšce 5 tisíc zlatých a později věnoval dalších 13 tisíc. Prodávaly se fotografie plánů, Zemský výbor království Českého uvolnil 14.700 zlatých, české vlastenky uspořádaly na Žofíně bazar, jehož výtěžek byl téměř 6 tisíc zlatých. Velká národní loterie z r. 1877 vynesla přes 238 tisíc."

Opravte si tam laskavě toho císaře, žádný František Josef II. neexistoval. Byl to vždy jen a jen František Josef I.
***
20. 01. 2011 | 09:43

Cech napsal(a):

Díky za pěkný a zajímavý článek o historii Národního divadla.
Dovolím si ještě jednou podotknout,že v době ekonomické krize, kdy není na normální chod státu.Stát přestává plnit svou funkci.Řada lidí bojuje o normální živobytí; potom stavba,která odčerpá i to málo státních prostředků je bezohledností a cynickým výsměchem lidem vlastního národa.
Odstrašující příklad současnosti, který musí být neustále opakován pro takové jako Vy je Sazka aréna.Tato bohužel dostala zelenou v jiné době a za mnohem příznivějších ekonomických podmínek.Bezesporu v současných těžkých podmínkách, může existovat pouze jeden operní a baletní soubor, může dojít k dočasnému zrušení Národního divadla.Zajisté časem se objeví i další obtíže.Toto jsou důsledky krize nic víc.
20. 01. 2011 | 09:48

RA napsal(a):

Národ už je dnes sprosté slovo, při jeho užití musíte zvažovat, abyste neměl oplétačky s policií a soudy.
Věčná sláva na věčné časy Evropské unii , a nikdy jinak.
20. 01. 2011 | 09:51

DH napsal(a):

Ó ty naivní a prostoduché předminulé století! Puritánsky noblesou spoutané doby kočárů, c.k. konfidentů a socanských srocení na Žižkaperku!

Jen tehdy bylo možné uspořádat věc tak nepraktickou, nevýnosnou a ekonomicky nesmyslnou, jako je Národní divadlo. Jen kolektivní hypnózou a systematickým obrozeneckým vymýváním hlav prostého, napůl poněmčeného lidu, s temnými vzpomínkami na pobělohorské temno, předávanými šeptem z otce na syna, se mohlo stát, že se sešel dostatek kapitálu k takové investici.

Divadlo a celá ta podezřelá kulturně intelektuálská veteš, se svým hraním na noblesu a kulturní zážitek je jen pustá tragikomedie, nepraktická a zoufale bankrotářská estétská kratochvíle pro několik vyvolených. Iluze výjimečnosti, kterou si dotyční kupující, pro něž má a vytváří jakýsi jejich údajný subjektivní užitek, dopřávají na úkor daní, to jest NEdobrovolného příspěvku ostatním spoluobčanů, je podnik veskrze levičácký, elitářský, a jako takový zavrženíhodní a celkově odporný.

Kultura, stejně jako ostatní pofiderní pojmy, jako vlast, národ, sounáležitost jsou jen nástroje, okovy, které elitářští spiklenci navlékají svobodným a normálním slušným lidem, aby je zmátli, ovlivnili jejich myšlení, zmanipulovali je pro své sobecké levičácké cíle a zisky a nakonec je odvrhli, odkopli a ještě pomluvili.

Ať si estéti a intelektuálové financují své kratochvíle z vlastních zdrojů!

I recaptcha se mnou souhlasí "1895, fulleyed"
20. 01. 2011 | 09:57

Grandmaster napsal(a):

Pane Krúto,
vyborné! Ale to je asi to jedine (clanek!), co se da pochvalit!
Knihovna nebude.
Za vsechny ty zapskle, kverulantske a odmitave nazory ctenaru stoji jeden za pozornost - reprezentuje nazor obcanu, kteri jsou katastrofou ceskeho naroda.
Je z prvniho 'divadelniho' blogu. A koho to zajima, muze se na to podivat: VHEMT 19.01.2011 07.37.
Jsou to nazory 'agenta provokatera'? Nebo nazory vetsiny obcanu?Posudte sami.

A na Kaplickeho knihovnu bych samozrejme rad prispel jednim dukatem.
20. 01. 2011 | 10:53

vlk napsal(a):

Pane Krůto, opravdu, nebylo to tenkrát jednoduché. Vůbe c ne. Ale nic problematického ve srovnání se současností.

Tohle http://aktualne.centrum.cz/domaci/politika/clanek.phtml?id=688592

tak tohle si tenkrát rozhodně ani nedovolili. Dokonc ena něco takového nejspíš ani nepomysleli.. Má smysl ještě o něčem diskutovat?
20. 01. 2011 | 11:30

Targus napsal(a):

To Jan Krůta:

Děkuji za hezké a poučné čtení. Člověk nějak zapomíná.
Zapomíná na to, co jej učili ve škole, zapomíná na to, čeho byli schopni dosíci jeho předkové s holýma rukama a minimálním vzděláním. Je to škoda. Pro nás i pro naše potomky.
20. 01. 2011 | 11:58

Targus napsal(a):

To vlk:

A co byste od nočního dravce čekal? Že dobrovolně odevzdá to, co doteď stihl nakrást a ještě se nechá zavřít do báně?
Teď, kdy se chystá se svým Bratrstvem loupící pracky na zlatou ránu?
20. 01. 2011 | 12:01

vlk napsal(a):

Targus
to jistě ne. Nicméně drzost a zpupnost s jakou s e opět a zas vysmívá všem daňovým poplatníkům v tomhle státě, nejen vám nebo mně, ale všem těm Rumcajsům, SuPum, vasjům, Blue jayum, emisárkům a podobným, co jsou ochotni pro jeho další setrvávání u státní kasy dokonce i cedit krev / ted y zejména jiných/, tak ta mne pořád ještě šokuje.
20. 01. 2011 | 12:18

*** napsal(a):

Krůta
s tím císařem je na vás vidět, že o historii nevíte víc, než je napsáno v komunistických učebnicích. "Na dobrých knihách téměř zkrachoval" - no ani se nedivím, psát bláboly lze, ale zadara... smích...
Tady ten příběh je sice srdceryvný, ale to psal život, to jste nevymyslel. Hašek by vás musel vyhodit ze všech středních škol celého Rakouska. Je to trapný, lezete na podium a neznáte ani císaře... skandál. Jste Modrátor nebo Oranžátor, Krůta? Co, Krutátor z Ťopky ne?
20. 01. 2011 | 22:29

Přidat komentář

Tento článek byl uzavřen. Už není možné k němu přidávat komentáře ani hlasovat

Blogeři abecedně

A Almer Tomáš · Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Bobek Miroslav · Boudal Jiří · Brenna Yngvar · Bureš Radim C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Černý Jan · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Fábri Aurel · Fafejtová Klára · Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gazdík Petr · Glanc Tomáš · Groman Martin H Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrbková Lenka · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Chlupáček Ondřej · Chromý Heřman · Chýla Jiří J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Jašurek Miroslav · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karfík Filip · Kislingerová Eva · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kohoutová Růžena · Kolínská Petra · Kopecký Pavel · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroppová Alexandra · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Navrátil Marek · Němec Václav · Novotný Martin O Očko Petr · Oláh Michal · Ondráčková Radka · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Paroubková Petra · Passerin Johana · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Pikora Vladimír · Pilip Ivan · Pixová Michaela · Pohled zblízka · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rath David · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Richterová Olga · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobotka Daniel · Sokačová Linda · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Syrovátka Jonáš Š Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel T Telička Pavel · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Veselý Martin · Vhrsti · Vích Tomáš · Vileta Petr · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojta Vít · Vojtěch Adam · Výborný Marek W Wagenknecht Lukáš · Wichterle Kamil · Witassek Libor Z Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy