Prolog, který s příspěvkem nesouvisí: Prosím, nemlaťte mě za to, že jsem zahltil rubriku anoncí na jiné,možná lepší články jiných autorů... Já jsem jen přetiskoval své vánoční příspěvky, které vznikaly přirozeně během určitého času ze svého webu a které by následně nebyly aktuální. Mrzí mě nechtěné zviditelnění, podstoupil jsem začátečnické riziko, že budu nařčen z "nenažranosti", co se prostoru týká. Chtěl jsem si prostě jen naplnit schránku. Byl to jen dočasný a nedomyšlený zával. Ode dneška jsem už relativně normálním blogerem, který se bude podle svého a jak mu čas dovolí, snažit zrcadlit svět v sobě a sebe ve světě... Díky.



BALADA VÁNOČNÍ
(...panu Hrabalovi)

Kapr je namodro
a děda naměkko,
už krásně voní
vánočka z trouby,
větvičku navlík
do ozdob z krabice,
krabice, která by mohla
vyprávět...





Je Štědrý večer
a děda vyhlíží,
za oknem snáší se
peřina prachu,
je Štědrý večer
a děda vyhlíží
vnuky,
co sem vtrhnou
jak hejno draků.

Když dlouho nejdou,
rodinné album si prohlíží,
má spoustu času
a skoro už žádný,
postavy, co zná jen on
a nikdo jiný,
sedají ke stolu,
boty od špíny.

-Kde jste to chodili,
přátelé moji,
než jste mě přišli
navštívit z obrázků?
- Máš ňákou otázku,
ty starý blázne?
Dopověz raděj,
na co kdys
nedošlo!
A nos už na stůl
a rozsvěcej světla.
Na cestách mrtvých
pršelo.

A děda běhá,
chce uctít své minulé,
otvírá svou láhev
hořčáku.
Všichni si připijí
na zdraví živých,
lidí, psů, koček
i vrabčáků.

Pak židle odstrčí,
odejdou oknem,
dědovi je těžko u srdce.
Syn s vnuky přišel
až druhý den na skok,
snacha má sto zlatých na ruce.

-Kdo to tu našlapal
podlahu sakra?
Nemáte, dědo, v sobě kus
čistoty?
A kdo to vyskočil
z druhého patra?
Vždyť máte na okně
šlápoty!

Vyprávěl pomalu,
kdo ho to navštívil
a oni odešli
uprostřed věty.
Snacha si po cestě
ťukala na čelo,
rozhodla k dědovi
nepouštět děti.

Děda si ten večer
natáhl holínky,
dolil si hořčák
a otevřel okno.
Za oknem noc,
tichá vánoční malba,
a potom vykročil
do svého alba.