Ješitník

05. 05. 2009 | 17:00
Přečteno 3885 krát
Měl jsem v posledních měsících velké štěstí. Dělal jsem s lidmi, kterých si vážím, na docela velké společné práci. Poslední den minulého měsíce šla ta práce mezi lidi. Premiéra muzikálu Kladivo na čarodějnice. Tenhle zápis v mém blogu je tak trochu ješitník. Tak mi to pro jednou, prosím, odpusťte.





Kladivo na čarodějnice opravdu není kabaret. V prvních pěti představeních zkolabovaly dvě divačky. Přitom na jevišti nic popisně drastického. Síla slova? Síla příběhu? (Asi si vše braly k srdci víc, než pro ně bylo zdrávo. Za chvíli se vrátily do hlediště.)

Vypadá to, že slovo má kupodivu opravdu stále jakousi neuvěřitelnou váhu. A slovo přetvořené v divadlo, které bere za srdce i svými přesahy do současnosti, není opravdu na všech scénách doma.

Odehrávaly se generálky, předpremiéry, premiéra. Ještě hodinu před slavnostní premiérou, kde jeden z diváků získal od sponzora představení diamant v ceně několika desítek tisíc, se na jevišti svařovalo, dekorace dostaly úplně finální povahu zrovna tak na poslední chvíli a programová knížka přijela z knihvazárny hodinu před premiérou... Zkušení říkají, že to je v divadlech normální.

Ty poslední měsíce jsem zažil cosi moc hezkého, i když kořeněného mnoha problémy, mnoha nocemi skoro beze spánku a v jednom případě i zkaženou člověčinou. Ale stovka lidí, najděte v nich jen anděly...

Nádherný pocit ze společného úsilí udělat ze psaných slov divadlo. Dny plné zkoušek, průběžného zdokonalování a vzájemného naslouchání. V běhu zabydlování se v nově zabydlovaném divadle .

Premiéra měla, zdá se, velký úspěch. Dojmy lidí, kteří mně své dojmy sdělili, byly hodně dobré, ale nemusí být vždycky objektivní, taky mi mohli chtít jen udělat radost. Ohlasy kolem divadla jsou ale podobné. Pochopitelně existují i výhrady (herci hůř zpívají, zpěváci hůř hrají, přestavby jsou pomalé atd).

Bulvár už napadl Lukáše Vaculíka, který ztvárňuje postavu inkvizičního soudce. Bereme to jenom jako odvetu za Lukášovo všeobecně známé a šířené mínění o bulvárních médiích...

V našem českém prostředí není nazbyt umělců, kteří zvládnou herecký projev, zpěv i tanec, jak by tomu u muzikálu ideálně být mělo. Jsou ale jednotlivci, kteří silou svého projevu v jedné ze jmenovaných disciplin dokáží překlenout nedostatky v dalších. Takové typy jsou například i Lukáš Vaculík nebo Vláďa Marek z Divadla Na zábradlí. Odehrají představení, že běhá mráz po zádech. A že víc mluví a parlandují, než zpívají? Oni totiž mluví a parlandují dokonale!

Nikdy nezapomenu na scénu po jedné z předpremiér. Vláďa Marek sedí v zákulisí, vyčerpaný k padnutí, nevnímá nikoho kolem. S nitroglycerinem pod jazykem se probouzí ze své role Hrbáče.

Kdysi při natáčení celovečerního filmu podle mého scénáře mi starší paní režisérka při spolupráci nečekaně řekla, že se vsadí, že si příští film už budu i sám režírovat. I když jsem cosi z toho řemesla pochytil, nikdy bych režírovat nemohl. Režisér musí předstírat jistotu, i když ji ve skutečnosti nemá. Musí předstírat, že ví všechno líp, než všichni ostatní. V padesáti lidech na jevišti se nedá donekonečna diskutovat. A režisér musí ty ostatní buď opravdu přesvědčit, nebo je aspoň seřvat tak, že se, mnohdy ke škodě věci, neopováží dále prezentovat své nápady.

Dávka režisérské arogance mi není dána. Nejsvobodnější jsem při psaní...

Každopádně práce s tolika lidmi nabitými energií (nadšení herci, zpěváci i zaměstnanci divadla) byla jedinečnou zážitkovou turistikou na cestě od člověka k člověku. A tak jsem v noci po premiéře nevypíjel v divadelní kavárně, ale psal všem těm nadaným a pilným lidem z jeviště:

Vážení kolegové,
dovolte mi, abych Vám poděkoval za chvíle plné jisker nápadů a naslouchání, za chvíle, kdy se uši kudrnatily vzájemným obohacováním. Jsem vděčný za to, že jsem společně s Vámi mohl dělat hezkou práci...


A za den, za dva jsem dostával milé dopisy s odpověďmi, které určitě nikdy nevymažu. Řeknete si, jen se z toho nepodělej, namyšlenče. Zase jeden blog jako ješitník?

Člověče, pro kterého tohle píšu, dovol mi jednou trochu se chlubit. Víš, já se s těmi všemi vlastně neznám! Nikdy nebyl čas si popovídat! Vlastně se v divadle jen pozdravíme, s chlapáky zalomíme palce, poplácáme po rameně, těm mladým krásným nadaným holkám dám za krásně odvedený dialog pusu na čelo a ony mi splatí úsměvem. Prostě na sebe slyšíme. Prostě se respektujeme. A to je hodně povznášející pocit!

A začaly chodit další maily od diváků a jejich odkazy na linky, kde se o muzikálu píše:
"Bylo to super. Osobně zážitek řadím na úroveň svých letitých srdečních záležitostí Bídníků a Draculy... Texty super, písně krásný..."
"Dojem z představení mrazivě užaslý i kulturně ojedinělý.. gratuluji, gratuluji všem..!"

„Tak jsme upálili čarodějnice . Muzikál to byl vpravdě výtečný. Až na pár maličkostí a na detail, že jsem celou noc měla opakovaně noční můry o upalování, mučení a podobných radostech... Když jsme se vnesli do sálu, byli jsme uchváceni. Nádherně stupňovité hlediště, žádná sedadla jedno hned za druhým. Záruka toho, že bude dobře vidět. Až během představení jsme zjistili, že výhled je vykoupen nepohodlím na příliš krátkých židlích. Ale ty tři hodinky se to vydržet dá...Nechci popisovat celé představení, základní kostru příběhu asi každý zná...Největší umělecký zážitek představovala asi postava kata ve zpodobnění Leška Semelky. Ten chlap prostě ví, co dělá. V určitých fázích příběhu jsem byla doslova ochromena hrůzou, která vyzařovala z celého projevu. Najednou jste věděli, že tohle vážně někdo prožil…"
(Všechny citace jsou kráceny!)

Muzikál Kladivo na čarodějnice nese velký morální apel. Vždycky, když jsem slyšel na zkouškách (a teď i při představení) finálovou píseň, vzalo mě to. Samožer? Nene, ne samožer! Všechnyžer!
„Sbohem slunce,/sbohem povětří,/ kdo rád měl,/ snáz se loučí.// Světla lidí,/ zrnka pravdy v kamení/ tu svítí, svítí/ v Božím království.// Sbohem, přátelé,/ sbohem, člověče,/ cos v pravdě žil/ a nekrad,/ zpovídat se budem jenom jednomu./ Kdo víc než Bůh/ a nás zástupy před ním?// Pravdou plát/ není hříšné,/ zemřít s ní jde snáz,/ chce-li Bůh/ soudit přísně,/ ať soudí i nás.// Pravdou plát/ pro budoucí,/ věčně nelze lhát,/ i na vás čeká/ Boží soud,/ tam němí/ budem stát…//

Ten nádherný chlapský hlas, memento zmučeného děkana Lautnera, krásný mnohohlas sboru…

A přece mě něco mrzí. Když jsem při děkovačce vycházel na jeviště a cítil se značně nesvůj, měl jsem se nejdřív poklonit těm lidem jeviště. Jim vděčím za to, že moje slova z inkoustu nádherně ožila. Jim vděčím za to, že jsem se z té historické podívané dozvěděl hodně o sobě i o vás.

A zvoral jsem ještě něco: Při děkovačce jsem nestačil v zákulisí vyplivnout žvýkačku. A z nervozity jsem žvýkal, s odpuštěním, jako vůl...

Komentáře

Aktuálně.cz má zájem poskytovat prostor jen pro korektní a slušně vedenou debatu. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se zároveň zavazujete dodržovat Kodex diskutujících. Pokud Váš text obsahuje hrubé urážky, vulgarismy, spamy, hanlivá komolení jmen, vzbuzuje podezření z porušení zákona, je celý napsán velkými písmeny či jinak odporuje zdejším pravidlům, vystavujete se riziku, že jej editor smaže.
Přejeme Vám zajímavou a inspirativní výměnu názorů.
Libor Stejskal, editor blogů (blogy@aktualne.cz)

JK napsal(a):

Kladivo na čarodějnice - ve filmovém podání (70.? let)

Knihu jsem nečetl a na další středověkou věc, nejen kvůli Bátory, i kdyby byla mnohem lepší než produkce TaFantastik a Drákul, obávám se, čas ani koruny, tedy ty dobrovolně, ne přes zdanění a recyklaci na podporu kultury nebo "kultury", téměř jistě nedám.

Šokování populace a publika, včetně šokování gotického, středověkého, inkvizičního mě nijak, coby příspěvek ke zlepšení člověka nebo lidské společnosti nepřipadá, zejména je li delší než 5-10 minut objektivního a kvalifikovaného, třeba i vizuálním, historickým nebo vkusně prezentovaný materiál.

Opakované, na délku celovečerního filmu nebo muzikálu natažené, pasení se na lidské bezbrannosti nebýt přitahován k horrorům, mě nepřipadá ani jako kulturní, ani obecně prospěšný počin, ikdyž investor do takového projektu a kumštýři s horrory spojení ne neprávem kalkulují, že to bude kasa projekt.

Kladivo na čarodějnice, je, i bez vtírání soli do ran a lidské psyché, pro mě, vedle objektivní, netendenčně zpracované historické informace o inkvizici a honech na čarodějnice, důkaz tragické dobové zaostalosti společnosti, pokud se lidské psychologie a psychiatrie týká.

To, že se ke smrti vyplašená, lithium nebo jiná antipsychotika ke srovnání hladiny serotoninu potřebující "čarodějnice" přiznává k tomu, že ano, že jezdila na ďáblovu ocasu na Petrových kamenech nemá pro mě žádnou uměleckou hodnotu.

Lépe by bylo, kdyby daňové peníze a nakonec i vstupné na tento komerčně vykalkulovaný počin, středověký horor bude kasa projekt, byly věnovány na financování několika hodin v povinné školní docházce celé populace, což by jim pak umožnilo lépe rozpoznat, přistupovat, zacházet a také hledat odbornou lékařskou, psychologickou a psychiatrickou pomoc lidem v rodině nebo v okolí.

Podobně jako ten dobrák, co volal záchytku, aby odvezla "na mol ožralého" člověka (navíc ne v ghettu Žižkova, ale snobských Dejvicích), což ve skutečnosti byl srdeční příhodou postižený architekt Jan Kaplický, místo aby - jsa alespoň v ZDŠ poučen o znacích a první pomoci při srdečním selhání, místo toho volal záchranku, tak by takovýto osvěta stran schizofrenie, bipolárního syndromu atd. pomohla obětem těchto hrozných nemocí, lidem v jejich okolí a celé společnosti.

Ale pravdou je, že oproti muzikálu, filmu atd. taková osvětová kampaň tantiémy pravidelně na konto neukládá.
05. 05. 2009 | 18:05

klarasamkova napsal(a):

Gratuluji. Pochvala někdy udělá dobře. Každý ji potřebuje. jen prosím nezapomenout, že i dnes se upaluje, i když ne tak prvoplánovitě na hranicích... mohu dosvědčit. KVS
05. 05. 2009 | 18:37

jankruta napsal(a):

ad JK:Vážený monograme jako mám já,samozřejmě respektuji Váš názor. Ale musím vehementně oponovat. Pokud byste našel v Kladivu Divadla Milenium něco vykalkulkulovaného na efekt, šokujícího či kalkulaci na kasa efekt, nebo pasení se na lidské bezbrannosti, jak píšete, udělám rád něco, co bych jinak nevydržel, jako třeba konečně začít zase cvičit nebo držet konečně tu blbou dietu :-).
Proč říkáte, že něco nemá uměleckou hodnotu, když jste to neviděl? Kdybyste se přece jen chtěl přesvědčit ve snaze mě přinutit k dietě nebo změnit názor, máte u mě volňáska. Stejně jako Vy jsem proti vymetání historických témat za účelem komerčního zneužití! Jen těžko můžete ale povšechně odsoudit umělecká zpracování velkých lidských příběhů, vycházejících z naprosto reálných historických pramenů s přesahy a krásným mementem pro současnost.
05. 05. 2009 | 18:38

jankruta napsal(a):

Sorry, oprava: vykalkulovaného
05. 05. 2009 | 18:40

vlk napsal(a):

Pane Krůto, c omen se týče- byť jsme muzikál neviděl a nejspíš ani neuvidím - ješitník rozhodně povolen!
Mimo jiné proto, že se fajn čte, neprudí, je vtipný.
Lehkým projetím ostatník blogů zjistíte, kolik z nich je tujena jen ješitník. Bez Vaší elegance, nadhledu , vtipu a mírnosti.
Díky, početl jsem si a gratuluji k premieře!
05. 05. 2009 | 21:24

Monika napsal(a):

JK

Především nešlo o středověk, nýbrž o konec 17. století.

http://cs.wikipedia.org/wik...řich_Boblig

Autor

Škoda, že na stránkách muzikálu ani Divadla Milenium není zmínka o tom, že muzikál vychází ze stejnojmenného románu Václava Kaplického. Tento román z roku 1963, zobrazující velmi volně čarodějnické procesy ve Velkých Losinách a na Šumpersku, zfilmoval o šest let nato Otakar Vávra. Film (na němž s ním spolupracovala Ester Krumbachová) je jedním z jeho nejlepších snímků. Wikipedie: „Ve filmu je vidět vznik navozování atmosféry strachu mezi lidmi a metody vynucování „přiznání“. Protože tyto metody připomínaly dobu stalinismu (50. léta), film byl stažen z distribuce a na televizních obrazovkách se objevil až po roce 1989.“ No, zda až po roce 1989, tím si tedy jista nejsem, ale je fakt, že jeho uvádění bylo velmi, velmi zřídké. Ale o to nejde.

Kladivo na čarodějnice? Atraktivní název. Kdyby autor scénáře Marek Kožušník vycházel vskutku z historie, jak se praví na stránkách muzikálu, brzy by musel zjistit přinejmenším tyto dvě věci:

1. že se Kaplický mýlil. - Bobling totiž ve skutečnosti spis Kladivo na čarodějnice ani neznal. Historici uvádějí, že pokud se tento inkvizitor dovolával nějaké autority, uváděl vedle bible novější spisy: zpravidla Delriovu příručku „Šest knih o vyšetřování magie“ (Disquistionum magicarum libri sex), zmiňoval Shrnutí zločinů neboli šest knih o magii (Epitome delictorum sive libri sex de magia) od španělského advokáta Francisca de Torreblancy y Villapando, případně také Morální teologii (Theologia moralis) od Paula Laymana. O starém dominikánském Kladivu na čarodějnice z 15. století nevěděl takřka nic a historici uvádějí, že se na něj dokonce ani neodvolával. Proč tedy vlastně Kladivo na čarodějnice?

2. Kladivo na čarodějnice (Malleus maleficarum, 1486) je sice spis nadpřirozených magických silách a čarodějnicích a jejich pronásledování, který byl do 17. století velmi populární, nicméně NIKDY se nejednalo ani o oficiální, ani o doporučovanou příručku inkvizitorů a soudních tribunálů. Knihu nikdy neužívala oficiálně katolická církev, naopak již roku 1490 sama inkvizice tuto kniha odsoudila. Jde o spis, který byl POUZE populární stejně jako různé děsivé příběhy. Encyklopedie uvádějí: „Od počátku 17. století bylo Kladivo vytlačováno zejména spisem Disguisitionum magicarum libri sex, vydaným v Lovani roku 1599, jehož autorem byl španělský jezuita Martin Delrius, působící v Nizozemí. Delriova kniha byla také hlavním vodítkem Jindřicha Františka Bobliga ve velkolosinských a šumperských procesech.“

http://cs.wikipedia.org/wik...

Tato puntičkářská fakta samozřejmě nijak nesnižují úroveň vašich textů či celého představení, které nechci ani nemohu posuzovat. Nejsem sice příznivkyní módního žánru muzikálu, ale nepochybuji, že osloví širší publikum. A někteří si třeba i přečtou Kaplického zajímavý, byť vcelku průměrný román, anebo se podívají na film, který patří k tomu lepšímu v české kinematografii.

Dodatek
O té historii se lze dočíst v těchto pramenech.
František Jiří Eberl: Pragmatické dějiny města Olomouce, ed. V. Spáčil, Olomouc 1994.
Jan Kašpar: Hony na čarodějnice na Šumpersku trvaly osmnáct let, LN, 11.7. 1998, s. 30.
Václav Medek: Čarodějnické procesy a upálení děkana K. Al. Lautnera v Mohelnici, DP 1962, č. 7., s. 128-130, č. 8., s. 151-153, č. 9., s.166-169, č. 10, 188-189.
Václav Medek: „Čarodějnický děkan“ Kryštof Alois Lautner, SM 1966, 13, s. 9-18.
Václav Medek: „Čarodějnický děkan“ Kryštof Alois Lautner, VZ 1973, 80.
František Spurný: Severomoravské čarodějnické procesy, VZ 1970, 1.
František Spurný – Vojtěch Cekota – Miloš Kouřil: Šumperský farář a děkan Kryštof Alois Lautner, oběť čarodějnických inkvizičních procesů, Šumperk 2000.
František Štěpán: K životopisu inkvizitora J.F. Bobliga, SM 1992, 64, s. 52-54.
Marek Tomaštík: Čarodějnické modlitby jako specifický problém čarodějnických procesů, SBORNÍK Z SVK OU, 1996, s. 69-80.
05. 05. 2009 | 23:27

Týna napsal(a):

Pane Krůto,
k premiéře Vám mohu jen gratulovat. Jako milovnici divadla, muziky a rovných pracovitých lidí se mi dostalo milého pozvání na poslední generálku před představení. Jsem člověkem právě probíhajících prožitků, historie nejsem znalcem a obdivuji lidi, jako je Monika, které ji mají zmáknutou. Dovolím si, jako kněžna Libuše, vyslovit "věštbu". - Vidím dílo veliké, jehož sláva hvězd se dotýkati bude. - Ne, tady nejde jen o kšeft, jak pan JK říká, i když každé náklady by se měly vrátit, nic není zadarmo. To je opravdu kus nádherné práce. - Ohromné nasazení herců, tanečníků a zpěváků, nevšední aranžmá ovlivněné i specifikem prostoru divadla Milenium. Pěvecké výkony, které mi přivodily mrazíky po zádech např.při Skřivánkovi,duetu Zuzany a Lízy, nebo při závěrečném chóru. Pane Krůto, život mě vycvičil ve velmi racionálního člověka, naštěstí cit uvnitř mi i přes tuhou slupku zůstal. I přes pár obhroublých výrazů, ta doba byla sakra obhroublá, které se ve Vašich textech najdou, musím říci, že jste opět textově nezklamal. Blahopřeji! Vaše texty písní pro Dalibora Jandu a mnoho dalších zpěváků mého mládí, jsou stále aktuální a patří k mým oblíbeným. Kladivo se Vám taky dost vydařilo. Nejsem schopna věci dlouho rozebírat,jsem ten "tvrdý realista", mým indikátorem jenom je, zda mi "vstupuje rosa pod víčka". Musím se přiznat - vstupovala. Vám a celému týmu tleskám a všem, kteří mají možnost, doporučuji si nenechat tuto příležitost ujít.
06. 05. 2009 | 06:26

Marek Kožušník napsal(a):

Pro Moniku:

A to zdaleka není všechno. Představte si například, že děkan Lautner během výslechu naprosto otevřeně uvádí, že měl se Zuzanou Voglickovou intimní vztah. Nebylo to z něj vymláceno mučením, on to prostě říká. A nikdo se nad tím nepozastavuje.
My jsme dnes ovlivněni knihou Václava Kaplického (a následně filmem) víc, než se zdá. Ačkoliv nám portréty hlavních osob načrtl historicky poměrně přesně, i fabulace hraje v jeho knize nezanedbatelnou roli. A to je dobré a zároveň nutné.

Prameny, které uvádíte, jsou jen malým zlomkem toho, z čeho jsem při práci na Kladivu čerpal. Máte samozřejmě úplnou pravdu, spisek Malleus maleficarum nikdy nezískal právní aprobaci a sloužil jen jako subsidiární pramen. Mohli jsme náš muzikál nazvat Disguisitionum magicarum libri sex, líbilo by se vám to víc? A nebo byste nás napadla, že máme v názvu slovíčko sex jen proto, abychom přilákali více diváků? :-)A pak bychom se přetahovali i o latinské číslovky...

Chcete absolutní historickou přesnost nebo silný příběh s morálním poselstvím i pro dnešní dobu? V prvním případě byste byla, s odpuštěním, jen intelektuální rýpal.
Václav Kaplický se rovněž nemýlil, jak píšete. Nechal se unášet svou imaginací, nejspíš mu temné a zlověstné „Kladivo na čarodějnice“ znělo lépe než „Šest knih o magii.“

Jen na doplnění: exemplář lyonského vy dání knihy Epitome delictorum sive libri sex de magia španělského advokáta Francisca de Torreblancy y Villalpando z roku 1678, který kdysi patřil právě Bobligovi, se dochoval ve farní knihovně v Dubu nad Moravou.
Tento spisek je mimochodem ještě razantnější než Delriův spis, soudí se, že Boblig vycházel především z něj.

Uvažovali jsme o tom, že bychom tyto zajímavosti (a je jich mnohem víc) uvedli v programu nebo na webu, ale zatím k tomu nedošlo.
06. 05. 2009 | 08:17

Marek Kožušník napsal(a):

A ještě s dovolením názor na "tolik módní žánr muzikálu", jak Monika píše (úryvek z mého již publikovaného článku):

Předpoklad číslo jedna: muzikál je pokleslý žánr, nic pro milovníky umění. Zeptejte se každého intelektuála, přesně tohle vám odpoví. I když se tím intelektuál právě ocitl v roli člověka, který začne po shlédnutí jediného filmu (např. Kameňák) prohlašovat, že všechny filmy jsou na houby. Má pro toto tvrzení velmi pádné důvody: ve filmech exhibují pouze estrádní umělci, které zná každý z televize, příběhy všech filmů spočívají v omílání otřepaných anekdot a prvoplánového hospodského humoru. Takový člověk, který shlédl Kameňák, má pak na filmový průmysl jednoznačný a nesestřelitelný názor, aniž by věděl o existenci Lars von Triera, Woody Allena, Wima Wenderse nebo Ingmara Bergmana.

Čistě teoreticky je muzikál ideální dramatickou uměleckou formou. Milovníkům činohry může nabídnout silný příběh, dramaticky vykreslené postavy a skvělé herecké výkony. Máte rádi hudbu? Muzikál nabízí její nejširší spektrum – od jazzu a swingu přes rock, rock´n´roll, řecké nebo židovské melodie až po populární muziku. Neexistuje snad jen muzikál dechovkový. Chodíte do Národního divadla na balet? Obdivujete Jiřího Kyliána nebo Rudolpha Nureyeva? Záleží jen na choreografovi muzikálu, nakolik vás ohromí taneční výkony baletek a tanečníků.
Jde o emoce, hudbu, tanec, příběh. O hudební divadlo v tom nejlepším slova smyslu.

Nějak nám ze součtu složek, které povyšují muzikál na mimořádné dramatické umění, vypadly známé osobnosti, na které se přece v českém muzikálovém šoubyznysu hlavně chodí. Tedy ty, které zná každý z televize. Ano, vypadly. Celebrity se v muzikálech objevovat mohou, ale nejsou pro uměleckou hodnotu představení klíčové. Je to dáno potřebou univerzálnosti muzikálového herce. Ten musí umět hrát, zpívat i tančit. V jakékoliv jiné zemi by se z takového člověka brzy celebrita stala. U nás se ale sláva měří spíše minutami strávenými na televizní obrazovce, popřípadě plochou jim věnovanou v bulvárních novinách. A to se téměř přímo úměrně vylučuje se schopností dokonale ztvárňovat složité a rozporuplné herecké role, zpívat náročné pěvecké party, tančit. Vše v jednom.
A pak jde o příběh, který s vámi tak zamává tak, že s vámi cestou z divadla nebude hodinu řeč.
Bohužel se celou dobu bavíme o dokonalém muzikálu. O Šumaři na střeše, Blood Brothers nebo třeba o muzikálu Rent, který získal v roce 1996 Pulitzerovu cenu.
06. 05. 2009 | 08:24

Týna napsal(a):

Ano, pane Kožušníku, cestou domů se mnou nebyla řeč. Jen jsme si v pauzách mezi mlčením říkali: Jo, dobrý. Fakt dobrý. Pěkný. Jsem toho plná. Jo. To můžu.
06. 05. 2009 | 10:46

Marek Kožušník napsal(a):

Pro Týnu:

A to je naše největší odměna. Děkuju. Za celou úžasnou partu, která Kladivo na čarodějnice dělala a dělá.
06. 05. 2009 | 11:08

Endy napsal(a):

Pěkný den všem.Tak tedy mám docela problém sem dnes vstoupit.Do tak nabité společnosti.Máte můj obdiv a znovu v sobě kontatuji-tak na tohle nemám, už nikdy nedoženu a zemřu hodně blbá..

Přesto se přiznám ke svým nectnostem a vstoupím mezi milé a chytré, dobrovolně na pranýř.Muzikály, krom několika vyjímek(bohužel ne u nás vytvořených-kromě mile,dnes už skoro naivně nafilmovaných Starců na chmelu)také nemusím.Možná jsem se tak trochu spatřila v povídání p.Kožušníka.Ne na základě zhlédnutého Kameňáku,(ten jsem neměla sílu ani chuť vidět)nemusím ani dnešní české filmy.Nejsem zkamenělina,ale s mnohem větším potěšením se kouknu na naše filmy ze šedesátých let.Kolikrát se ptám, jak je možné, že i po tolika letech jsou aktuální a dobře natočené.Počínaje kamerou, dialogy atd.

Z nové tvorby našich filmařů mě mnoho neoslovilo.Přesto bych lhala, kdyby se nemihlo i pár skvělých filmů.Ovšem v poměru množství produkce se mi jejich počet zdá mizivý.

Jak se však pan Kožušník zmiňuje, klasika zůstává.Bergman je dobrým příkladem.Ale je to asi můj problém, nenašla jsem přes veškerou snahu k muzikálům a bohužel ani divadlu vztah.Já se fakt dobrovolně i pod hrozbou ukřižování přiznávám, že divadlo je pro mne svým způsobem za trest.Jo, když není zbytí, přežiju ho.(Už vidím, jak kulturní znalci obrací nad mým barbarstvím oči v sloup.)A asi právem.O to víc je mou láskou film.Mirka Spáčilová je mým průvodcem.Čtouce její recenze,shledávám, že s mým viděním kvality, to není špatné.Shodujem se.Bohužel, musím opakovat svá zjištění, že dobré filmy,nejsou zdaleka ty naše.

Trochu jsem se zamotala,tak k věci.Na muzikál pana Krůty se však podívat chci.Jak se zmínila Týna,věřím jeho textům a Dalibor Janda je našim oblíbeným "klukem"celé rodiny.Jeho orig.hlas,krásné melodie, ne laciné texty.

Pane Krůta,také Vám gratuluji a i když si nedokáži vůbec představit, kolik práce a ponoření do ní, kolik energie může takový počin stát,o to víc jste pro mne jednička.

Mám ovšem také problém, jak napsal ve svém příspěvku JK s tím středověkem.Tyhle témata mě děsí,také nemám chuť prožívat utrpení lidí v této kruté době.Bude pro mne výzvou,udržet odstup od prožitku a děje,což běžně nikdy nedělám.Doufám, že se mi to podaří a vychutnám si realie samotných výkonů, obrazů po stránce výtvarné, textů,apod.

Doufám, že mě za můj postoj až zas tak neodsoudíte,ale jsem upřímná a nevím, proč bych si měla právě zde, když tu mám tolik spřízněných duší, na něco hrát.

Jinak si dovolím touto cestou pozdravit realistu a pokud jeho výkřiky o mé duševní nemoci zaujmou i jiní,nezbývá, než si půjčit od Hajného těch třicet kaček,sednout na tramvaj a vyhledat primáře Nešpora.(Ale já mám raděj Koukolíka,snad se p. prim.Nešpor neurazí..Ale ten možná bere ty těžší případy,tak to snad má ještě chvíli čas..)

Mějte se všichni krásně, musím "sáňkovat"jak říká pan Krůta...Tak snad později,to už bude realista jistě v klidu :-))
06. 05. 2009 | 11:09

Monika napsal(a):

Vážený pane Kožušníku,

ale jistě, souhlasím s Vámi, bylo by to jen intelektuálské rýpalství. Nic jiného ani můj příspěvek není. ;-) Nezpochybňuji, že i název se podílí na úspěchu díla. Pokud jste zvolili námět podle známé knihy a velmi úspěšného filmu, jistě to nebyla náhoda, ale pragmatická volba (na historické pravdě zde vskutku pramálo záleží, nejde přece o seriózní historickou studii, nýbrž o ryze komerční dílo - Alexandra Dumase st. také úzkoprse neprověřujeme co se týče historických fakt, ale namísto toho se těšíme z jeho umných zápletek a vypravěčského umění). Na tom nic špatného není. Mě jenom poněkud zaráží, a na to jste mi ve svém sáhodlouhém příspěvku neodpověděl, proč na webové stránce muzikálu ani divadla jméno Václava Kaplického neuvádíte, i když byl tento muzikál (stejně jako před léty Vávrův film) vytvořen na motiv jeho knihy, a to jakkoli volně.

Pokud jde o žánr muzikálu, obávám se, že ani vy, ani já nejsme s to určit, zda je či není uměním. To ponechme estetikům a hudebním či divadelním kritikům. Víte, myslím si dokonce, že to ani není podstatné. Za sebe mohu říci, že mě muzikálový žánr NIJAK neoslovuje a nemám potřebu jím ztrácet čas (stejně jako mě neoslovuje např. opereta nebo balet). To nemusíte brát osobně. - Mám například ráda Leonarda Bernsteina. Pokud však budou uvádět jeho West Side Story (což je nepochybně muzikál s velkým M, který k umění věru nemá daleko) a současně kousek dál některou z jeho takřka neznámých symfonií, vyberu si tu symfonii. Blood Brother jsem viděla v Londýně, a třebaže šlo o dokonalé zpracování a úchvatnou show, nic to na mém názoru na muzikál nezměnilo. Ostatně - úchvatná show, to přece není málo...

Neboť muzikály mi - odpusťte - připadají právě spíše jako vykalkulované, povrchní a pozlátkové show, zjednodušené a neschopné ze své komerční a takřka hystericky laděné podstaty autentičtější umělecké výpovědi, to je můj čistě subjektivní názor, který nikomu nenutím a na který mám (jak jistě uznáte) plné právo. (A prospos, Bernstein toto věděl a z toho důvodu pro svůj muzikál zvolil ODLEHČENOU formu slavného příběhu. Neboť čím větší patos a úpěnlivá snaha o hluboké poselství v muzikálu, tím - zpravidla - větší trapnost. Z mého pohledu, samozřejmě.)

Hezký den

Monika
06. 05. 2009 | 11:47

Marek Kožušník napsal(a):

Paní Moniko, protože se naše názory nikdy nemohou ani přiblížit, odpovím vám jenom takto:
Muzikál není vytvořen na motivy knihy.
Ten příběh se skutečně stal. Jde o historii.

A co se týká londýnských Blood Brothers, viděla (vygooglovala) jste patrně něco jiného. Ani v nejmenším nejde o úchvatnou show (kam házíte všechny muzikály), ale o drama. Scéna je střídmá, kostýmy také. Právě proto se Pokrevní bratři nejpíš nechytili v pražském divadle Blaník před zhruba třemi lety - málo pozlátka.

Je lepší, když už diskutujete, abyste měla argumenty podpořené zkušeností a ne jen představou, o které si myslíte, že by vám v intelektuálních kruzích mohla přinášet body.

Hezký den.
06. 05. 2009 | 12:19

zcelazbytecný napsal(a):

Klobouk dolů před Vladimírem Markem. Ovšem slova Jiřího Sováka, abychom se nebrali tak vážně, mají také cosi do sebe.
06. 05. 2009 | 12:35

Monika napsal(a):

Pane Kožušníku,

1. že se názory a vkus lidí liší, je zcela přirozené.

2. Václav Kaplický napsal na základě historických událostí konce 17. století román, který nepřesně nazval Kladivo na čarodějnice. O půl století NEZÁVISLE na něm pan Kožušník na základě stejných událostí z konce 17. století napsal muzikál a nazval ho - světe, div se, ale opět NEZÁVISLE na něm - také Kladivo na čarodějnice. Prazvláštní náhoda, není-liž pravda? Inu, náhody se dějí.

3. Muzikál Blood Brothers jsem si nepotřebovala takzvaně vygooglovávat, neboť jsem jej skutečně tuším v roce 2003 shlédla. Z mého pohledu šlo o srdceryvný příběh zpracovaný muzikálovou formou úchvatného show.
06. 05. 2009 | 14:13

vlk napsal(a):

Pane krůto,

musíte mít ze svého blogu radost!
Řekl bych. Velkou.

Diskus e je sic e málo frekventovaná, leč nepamatuji někdy takhle fundovanou.
ejsme nijak zaskočen šíří Moničiných znalostí. Její rozsah už jsme tady zažil mnohokrát / přesto mne stále fascinuje a připadám si jako neúspěšný žák zvláštní školy/ nicméně , neuvěřitelně tady tentokrát našla svého mistra!

Penzum specifických znalostí pana Kožušníka je neuvěřitelné. Byl bych si vsadil, že při psaní si vystačill, více méě s Kaplickým, filmem a nějakým tím studiem doby... Vzal to až z nejhlubších možných základů.
Smekám před ním. Skvělé. Být panem Stejskalem, hned bych ho zkusil, jestli také nechce blog.Protože si troufnu předjímat, že bud e mít trošku širší záběr než jen losinský proces a svůj muzikál.
06. 05. 2009 | 14:22

Marek Kožušník napsal(a):

Dotýkáme se základního problému internetové diskuse. Nevidíme se, neznáme se, nedokážeme vést smysluplný dialog, protože se chytáme za ta nejméně pracná slovíčka a argumenty.

Kladivo na čarodějnice už, Moniko, dávno není název knihy Václava Kaplického. Je to univerzální archetypální označení tohoto nešťastného úseku našich dějin (lépe řečeno dějin našeho příhraničí, na Šumpersku se mluvilo německy, zápisy z výslechů jsou taky v němčině).

Malleus maleficarum je taky symbol, nejen kniha dvou poblázněných mnichů. Symbol tmářství, omezenosti, hlouposti a totality. Používáme název Kladivo na čarodějnice jako zástupný symbol těchto vlastností.

A poprosím - chcete-li diskutovat o muzikálu Kladivo na čarodějnice, zajděte si na něj. Toto není diskuse pod článkem na blesk.cz, ostatní nemohou používat argumenty, chtějí-li reagovat.
06. 05. 2009 | 14:44

Monika napsal(a):

Pane Kožušníku,

nikde nehodnotím muzikál Kladivo na čarodějnice, to bych si samozřejmě nedovolila. Nesnižuji ani práci tvůrců, ani interpretů. - Co jsem napsala, jsou pouze mé subjektivní názory na muzikálový žánr, což jsem výslovně uvedla. V žádném případě nikoho nepřesvědčuji, aby je převzal nebo aby s nimi byť jen souhlasil. Tečka.

Že je Kladivo na čarodějnice „univerzální archetypální označení úseku našich dějin“, je však - nezlobte se na mě - nebetyčný nesmysl.

Univerzální znamená „všeobecný, zaměřený k všestrannému použití“. Univerzální je například lepidlo, sotva však úsek dějin, natož ony události ve Velkých Losinách a Šumperku na konci 17. století. Archetypální je označení pro „společný symbolický vzor či spíše pravzor idejí (archetypální postavou je například fiktivní Don Quijote, nikoli však historická postava Jindřicha Boblinga). Podle Carla Gustava Junga představuje archetyp „symbolickou ideji, která není reflektována vědomím, ale pramení z nevědomí a nemůže být tudíž pojmově uchopena“. Atd.

Václav Kaplický vskutku mohl pro svůj román zvolit symbolický název podle knihy Kladivo na čarodějnice. Proč to tak činíte vy, když zároveň popíráte, že by motiv muzikálu vycházel z Kaplického knihy, mi však stále není jasné. Co je špatného přiznat, že se muzikál prostě sveze s názvem poměrně známé knihy a velmi úspěšného filmu? - Příklad: Americký spisovatel Truman Capote svého času napsal na základě jisté děsivé události (vyvraždění americké rodiny na kansaské samotě) román Chladnokrevně. Tento román dnes patří k základním dílům americké prózy. Představte si, že nyní napíši na základě této události muzikál a nazvu jej rovněž Chladnokrevně. Zároveň však budu popírat, že muzikál vznikl na motivy Capoteho knihy… „Chladnokrevně“, to je přece univerzální a achetypální vystižení podstaty této děsivé události… Opravdu vám to nepřijde poněkud zvláštní? Mně ano. Nevadí, prostě jsem asi divná detailistka.
06. 05. 2009 | 16:25

JK napsal(a):

Co kvalifikuje kumštýře jakéhokoliv druhu nebo branže, aby, při víře, že "umění dělá lidi „lepšími", tedy jaksi supluje víru v nějakého Boha, suplovali pastýře duše?

Oproti kněžím a rabínům nemají kumštýři, včetně té většiny, co nejen za komunismu holduje prolévání hlavy alkoholem v putykách nebo v soukromí a jinému údajně tvořivému bohémskému stylu života, ani to psychologické nebo terapeutické minimum.

Přesto, za hnědé nebo rudé totality, pak i při absenci víry, rigoru náboženské nebo spirituální meditace, ztracený jedinec, rodina i národ se upínají ke šmírákům, zasloužilým i jiným, aby jim "v těžké chvilce národa mistr slova", V+W až po všechny ty kolaboransky národní, dal rozhřešení co si o životních situacích myslet, kde vidět hodnoty a jak se rozhodovat?

Proč Menzel, Suchý s.r.o., když jako jiní údajně tolik trpěli tvůrčí nesvobodou za ČSSR roní, se všemi Kratochvíli a Topfery želví slzy nad nějakým omezením dotací na Barrandov nebo na semafor?

Proč má obyčejný vesničan, který stěží vyjde s penězi ze svých daní platit ego a životní standard Menzela a jeho choti, paní Molavcové, když ani se sálem za hubičku Semafor, ikdyž byl naaranžován jako s.r.o. nevydělá?

Ani Bátory, ani Drákula, ani Kladivo na čarodějnice nemá a nemůže mít, i kdyby si to tantiémy kalkulující šmíráci a návratnost investic a požírač státních dotací, producenti, namlouvali, lidi nezlepší, nezlepší jejich chování ani společnost. Rozhodně ne v takové míře a efektivitě vynaložených prostředků, jako má duchovní průprava.

A to je to fundamentální, primární, co kromě kalkulovaně laciného zneužívání elementů hororu i proti projektu jako uvedený muzikál mám. Takže kromě nedobrovolně vymožených daní, které na to tak či onak padnou, nevidím společensky výhodnou návratnost investice, spíše další, na půl slepé odvádění směrem, který odpovědi neposkytuje, ani neklade relevantní otázky. Bohužel, v překulturněné, spirituálně, vírou chudé, tudíž cynické a švejkovské, tedy hospodsky bohémské české společnosti to není a dlouho nebude ani populární ani většinový pohled na věc, čehož jsem si vědom.

Takže, na zasloužilé a ostatní? Ale beze mne.
07. 05. 2009 | 03:19

JK napsal(a):

ne, vím , že Molavcová nemá, pokud je známo, intimně co do činění s panem Menzelem, ale s panem Sućhým:)
07. 05. 2009 | 03:22

Endy napsal(a):

Pěkné ráno pane Krůto.Jaksi se mi už vůbec na ten můj PC od včerejška nechce.Pustila jsem se pod jedním blogem do debaty,na obhajobu práva na náš názor, tedy kohokoliv, byť se nám líbí či ne.No ,kluci zkušení mě umlátili:-))! Jen se mi ale potvrdilo to, že si máme vždycky ze slov těch druhých něco vzít, zapřemýšlet i nad tím, co nám v první okamžiky pění krev.Nakonec to bylo docela příjemné zjištění,že ti největší drnáci,jsou docela obyčejní,dobří chlapi.

Ale k věci.Jaksi mě to vyčerpalo :-)),a čtení, pod Vašim blogem mi nepřidalo.Možná jsou to poslední řádky, které píšu, nevím...

Podělím se s Vámi o své pocity.Má dojem, že tentokrát, byť se to z počátku tak nejevilo, je zde hodně k přemýšlení.Předem se omlouvám panu Kožušníkovi, nemyslím to zle, ale mám pocit, že Vašemu muzikálu,svou obhajobou udělal tak trochu medvědí službu.Vím, že je v pořádku,obhájit si své postoje,práci,ale možná reakce na připomínky paní Moniky, nebyly až tak moc důležité.Necítila jsem v postoji Moniky útok.Někdy zas až o tolik nejde a mám pocit, že tohle byl ten případ.Každý jsme jiný, Monika je jak vidět precizní nabitá baba a bojovník,ale výsledek jejich debaty skončil,alespoň pro mne poněkud rozpačitě.Víte, i já patřím k těm,kterým čím víc budete cokoliv vnucovat,dosáhnete opaku.Nedám to sice najevo, ale uvnitř se tak stane.Poslední slova pana Kožušníka se mi ,doufám, že mi mou drzost odpustíte, už nelíbila vůbec.Myslím, že to pro tak chytrého chlapa , tohle nebylo až tak nutné.Ale na druhou stranu -každý jsme jiný, každý reagujem jinak.

Co se týká příspěvku pana JK,víte i na něm je kus pravdy.Je napsán hodně nekompromisně, myslím, že až přehnaně, je tam spousta polopravd,ale v lecčems, když si odmyslím jiné, podle mne blbosti,má také pravdu.Je to těžké.

Ale proč sem vlastně chci ještě psát?Myslím, že chápu, proč jste vlastně tenhle Ješitník psal.(Nakonec se mi zdá, že se objevili jiní ,kterým by tohle jméno sedlo víc :-)).Myslím, že je na místě, když se chce člověk podělit o svůj hezký a uspokojující pocit z práce, které věnoval hodně času, hodně svých myšlenek,navíc jistě psychycky vyčerpávajících.Když něco takového umíte, člověka tahle práce vysaje.A než je s ní konečně sám spokojený!Vám vzala hodně energie.Ale pocit uspokojení je nádherný, když se v řádcích podařilo to, co jste cítil a chtěl říct.A v tomhle případě,je to o to těžší, že své úsilí vydáváte na něco, co momentálně sám neprožíváte, ale musíte se vžít do toho, co máte před sebou.

Nakonec je vše pryč, člověk zůstává zase jen sám se sebou, nemá momentálně tolik sil,do něčeho nového se okamžitě pustit.Chce se podělit o své pocity a co na tom, že chce slyšet trochu té chvály.Je snad někdo takový, který si to nepřizná?Nevím, já znám jen takové, které i malé a hezké slůvko zahřeje a potěší.

Nejste ješita.Myslím, že zde platí Vaše krásná věta, kterou jste komentoval naši diskusi, ve Vašem minulém blogu.

Abych jen nemluvila jako se říká o tom medu kolem huby -co říkáte na Afriku a na charitativní záležitosti, když sponzor dává divákovi kámen v hodnotě desetitisíců? Mě to přijde docela drahá pitomost.(Není v tom ani kapka závisti a divák měl jistě radost,kdo by neměl?Lhát si nebudem.Ale je to docela peníz, který by určitě uvítala třeba paní Vodičková, nebo Baudišová, ne pro sebe, pochopitelně..

A tak si tu zase kecám, odpusťe mi to, ale jaksi mi to zase nedalo.Možná je mi tu líp, než bojovat s ostrými hochy o slovíčka.Mějte hezký den.Omlouvám se, jestli se Vás něco dotklo,jsem jaká jsem...

Poslední co jsem chtěla ještě dodat-Pro mne jsou tyhle kolektivní projekty krásná věc,závidím je těm, kteří se jich účastní,vidí výsledek..Ale na druhou stranu ,právě riziko těchto kolektivních "nadějí"mě od všech odrazuje.Od jisté doby jsem ve všem,jen sama za sebe..Mějte se pěkně a ještě jednou -omlouvám se za svou naivnost,ale i upřímnost.
07. 05. 2009 | 10:28

Endy napsal(a):

Oprava-čtení pod Vaším blogem mi nepřipadalo jiné.
07. 05. 2009 | 10:31

im napsal(a):

@JK

Ale kdeže,pane JK, nepomlouvejte Jiřího Suchého.

Český herec, hudebník, dramatik, textař, výtvarník a šéf divadla Semafor Jiří Suchý se ve svých čtyřiasedmdesáti letech v roce 2006 podruhé oženil. Jeho vyvolenou se stala po osmileté známosti devětadvacetiletá profesorka gymnázia Markéta.Na svatbu byli pozváni pouze jejich nejbližší.První láskou a zárověň první manželkou Suchého byla výtvarnice Běla, se kterou se oženil v roce 1960 a v roce 1964 se jim narodil syn Jakub. Běla zemřela v roce 1983 na leukémii.
08. 05. 2009 | 00:58

Eva Kindlová napsal(a):

Lidi, běžte nebo nechoďte do divadla na cokoliv. Když půjdete, přestaňte přemýšlet a hezky si sedněte, zkuste se otevřít a nechat působit to, co se pro Vás někdo snažil připravit. Zapoměňte na zákulisní drby, na peníze, které jste zaplatili a které někdo bude mít, zapomeňte na politku a nesváry a prostě jen koukejte, poslouchejte a odpočívejte. Nebojte se "jen" cítit a na základě toho se nechat ovlivnit. Řeknu vám tajemství. I divadlo hrají a režírují lidi. Pro lidi.

Mimochodem: Je-li někdo natolik poctivý, že nazve svůj blog Ješitník, pak je všechno možné, jen ne ješitný. Znamená je jen a jen, že mu na tom, co dělal, opravdu záleželo.
11. 05. 2009 | 01:12

air jordan shoes napsal(a):

Díky, početl jsem si a gratuluji k premieře!
25. 05. 2009 | 11:06

basketball shoes napsal(a):

Řeknu vám tajemství. I divadlo hrají a režírují lidi. Pro lidi.
25. 05. 2009 | 11:06

jordan shoes napsal(a):

Ale kdeže,pane JK, nepomlouvejte Jiřího Suchého.
25. 05. 2009 | 11:07

Bisnis Online napsal(a):

Thanks for the useful information, I really like it and think it’s a good topic
11. 06. 2009 | 04:50

omega watches napsal(a):

Many lassie get married, they will choose omega watches as their own wedding ring.omega watches can great interpretation of the mysterious sea. it is Very romantic.http://www.omegawatchessale...
30. 06. 2009 | 07:53

TUTORIAL TIPS AND TRICKS napsal(a):

Danke f information
01. 09. 2009 | 00:32

Přidat komentář

Tento článek byl uzavřen. Už není možné k němu přidávat komentáře ani hlasovat

Blogeři abecedně

A Almer Tomáš · Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Bobek Miroslav · Boudal Jiří · Brenna Yngvar · Bureš Radim C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Černý Jan · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Fábri Aurel · Fafejtová Klára · Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Glanc Tomáš · Groman Martin H Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrbková Lenka · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Chlupáček Ondřej · Chromý Heřman · Chýla Jiří J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Jašurek Miroslav · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karfík Filip · Kislingerová Eva · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kohoutová Růžena · Kolínská Petra · Kopecký Pavel · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroppová Alexandra · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Navrátil Marek · Němec Václav · Niedermayer Luděk · Novotný Martin O Očko Petr · Oláh Michal · Ondráčková Radka · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Paroubková Petra · Passerin Johana · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Pikora Vladimír · Pilip Ivan · Pixová Michaela · Pohled zblízka · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rath David · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Richterová Olga · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobotka Daniel · Sokačová Linda · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Syrovátka Jonáš Š Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel T Telička Pavel · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Veselý Martin · Vhrsti · Vích Tomáš · Vileta Petr · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojta Vít · Vojtěch Adam · Výborný Marek W Wagenknecht Lukáš · Wichterle Kamil · Witassek Libor Z Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy