23. 02.

Skoncujme s hysterií kolem ruského zasahování do voleb!

Jan Rychlík Přečteno 2143 krát Přidat komentář

Nemám sice žádné sympatie ani k Vladimíru Putinovi ani k Donaldovi Trumpovi, nicméně tentokráte musím oba vzít v ochranu před hysterickou kampaní rozpoutanou kolem údajného ovlivňování amerických voleb Ruskem. Byť vím, že to ani jednomu z nich nepomůže, Putina beru v ochranu proti obviněním, že ovlivnil volby v USA ve prospěch Donalda Trumpa a Donalda Trumpa proti obviněním, že byl ve spojení s Ruskem, které mu pomohlo vyhrát volby.

Více »

08. 01.

Politici nemají odvahu říkat o kvótách pravdu

Jan Rychlík Přečteno 2939 krát Přidat komentář

V Lidových novinách z 5. ledna 2018 napsal Zbyněk Petráček komentář "Když se řekne kvóta - jak Evropská komis pomohla vyhrotit vnitřní českou kampaň". Obviňuje v něm Mirka Topolánka z demagogie, když tvrdí, že na Českou republiku je podána žaloba, protože odmítá přijímat migranty.

Více »

08. 01.

Čo sme získali a čo sme stratili

Jan Rychlík Přečteno 1092 krát Přidat komentář

Každý sebavedomý a dotvorený národ prirodzeným vývojom smeruje k vlastnému štátu, hoci si to často väčšina jeho príslušníkov neuvedomuje. Zánikom spoločného česko-slovenského štátu tak predovšetkým Slováci získali vlastný štát.

Více »

17. 12.

Memento ruské revoluce

Jan Rychlík Přečteno 2531 krát Přidat komentář

V někdejším Sovětském svazu byl 7. listopad, výročí „Velkého Října“ státním svátkem. Bylo to logické, protože sovětský komunistický režim od bolševického převratu odvozoval svou legitimitu a pompézní oslavy vypadaly podle toho. Dnes je v Rusku 7. listopad obyčejným pracovním dnem, který si připomínají jen komunisté. To, že se dnešní kapitalistické Rusko nehlásí k bolševickému převratu, není jistě nijak překvapivé; mnohem zajímavější je spíše to, že si nepřipomíná ani únorovou demokratickou revoluci. Ale mají ruské revoluce z roku 1917 ještě po stu letech Rusku co říci? A jaké je vlastně jejich poselství dnešnímu světu.

Více »

10. 11.

Ani svobodná, ani demokratická

Jan Rychlík Přečteno 3586 krát Přidat komentář

Okamurova strana nese ve svém názvu svobodu a demokracii. Na první pohled se jeho program skutečně může někomu jevit jako cesta k větší svobodě a "přímé demokracii", což je zřejmě také důvod, proč pro SPD hlasovalo rolik voličů. Ale jen jevit a jen na první pohled. Po přečtení interview, které Okamura poskytl Právu 4. 11., je totiž zřejmé, že realizací programu SPD by naopak svoboda a demokracie u nás pohořely.

Více »

29. 06.

Česká hysterie kolem uprchlických kvót

Jan Rychlík Přečteno 3537 krát Přidat komentář

Blíží se volby a tak politici hledají nějaké téma, na němž by se zviditelnili. A jak už to bývá, kdo hledá – najde. Vděčným tématem se stalo odmítání uprchlických kvót, které nám prý Evropská unie vnucuje. „Neustoupíme!“ volá ministr vnitra Chovanec. Většina ostatních politiků všech barev a odstínů - od KSČM po ODS – mu v tom sekunduje. Všichni totiž vědí, že říkají veřejnosti to, co chce veřejnost slyšet – a na tom se přece nedá politicky nikdy prodělat. Čest několika výjimkám, především z řad KDU-ČSL a TOP 09.

Více »

20. 03.

Demokracie se do Sýrie nehodí

Jan Rychlík Přečteno 2756 krát Přidat komentář

Jako historik se nezabývám středním východem a za normálních okolností bych se vůbec neodvážil se k situaci v Sýrii vyjadřovat. Ale jako etnolog vím, že v arabských zemích středního východu přežívají kmenové struktury. Demokracie evropského a amerického typu nefunguje a ani nemůže fungovat tam, kde neexistuje občanská společnost a kde loajalita každého obyvatele k vlastní rodině a vlastnímu etniku či náboženské komunitě stojí výše než jeho loajalita ke státu.

Více »

31. 10.

Jak a proč vznikl senát

Jan Rychlík Přečteno 2928 krát Přidat komentář

Dnes, kdy politici pláčou nad malou účastí občanů při volbách do senátu a Andrej Babiš navrhuje jeho zrušení, nebude možná na škodu připomenout si za jakých okolností a proč náš senát vznikl.

Více »

28. 06.

Rusko a Západ

Jan Rychlík Přečteno 4033 krát Přidat komentář

Skutečně se dnes opakuje situace těsně po druhé světové válce? ¨
(polemika s Janem Eichlerem)

Jan Eichler ve svém článku „V čem se dnešek podobá rokům těsně po válce“ (Právo, 19. 5.) přirovnal dnešní konfrontační postoj USA vůči Rusku k situaci těsně po druhé světové válce: tehdy prý místo Rooseveltem prosazovanému vstřícnému kursu k Moskvě, založené na tom, že USA budou jednat se Sovětským svazem jako s velmocí a přiznají mu odpovídající vliv v Evropě a ve světě, zvítězila politika tvrdého kursu, která vedla k několika desetiletí trvající studené válce. Autor se ptá, zda bude i nadále pokračovat politika NATO spočívající v obkličování Ruska a vedoucí k eskalaci napětí a novému zbrojení, anebo zda zvítězí rozumná cesta politického kompromisu.
Jaká byla ale ve skutečnosti v Evropě situace po druhé světové válce? SSSR v roce 1945 chtěl, aby se s ním jednalo s velmocí, která přispěla rozhodující mírou k vítězství ve válce s Německem, za což si nárokuje rozhodující vliv ve střední Evropě. Spojené státy, které v roce 1947 převzaly i v evropské politice hlavní roli místo válkou vyčerpané Velké Británii, s tím souhlasily, protože jinou možnost za dané situace stejně neměly. Třeba říci, že v tomto ohledu nebyl žádný rozdíl mezi politikou F. D. Roosevelta a politikou jeho nástupce Harry Trumana, který jinak skutečně ve vztahu k Moskvě nastolil mnohem tvrdší kurs. Američané ponechali Sovětskému svazu ve východní Evropě volnou ruku a pod heslem „obrany demokracie“ se soustředily na zabezpečení západní Evropy před nebezpečím komunismu, který byl tehdy chápán především jako nástroj sovětské expanze. S americkou „obranou demokracie“, zahrnující mimo jiné i vojenskou podporu nedemokratických a diktátorských režimů ve Španělsku, Portugalsku, Řecku a Turecku, zase mlčky souhlasil SSSR. Evropa a pak i celý svět byl rozdělen podle hesla „já pán – ty pán“, čímž vznikla rovnováha sil. A tak jako se po válce nikdo neptal např. Francouzů, Italů či Řeků, zda se skutečně chtějí politicky podřídit Washingtonu, nikdo se neptal ani národů východní Evropy, zda si přejí orientovat se na Moskvu. Jenže takováto rovnováha sil se ukázala jako velmi labilní: jakmile byl SSSR dostatečně oslaben, využily jeho východoevropské satelitní státy v roce 1989 situace, sovětský vliv setřásly a nakonec přeběhly do protivného tábora. Stejně i jednotlivé svazové republiky využily situace k odtržení od Sovětského svazu, který nakonec koncem roku 1991 zanikl.
Západ neobkličuje Rusko, jak tvrdí Jan Eichler, byť z pohledu Moskvy a asi i mnoha Rusů to tak může vypadat. To, že státy někdejšího Varšavského paktu a někdejší sovětské baltské republiky vstoupily do NATO a jsou-li dnes členy Evropské unie, není výsledkem nějaké „západní agrese“ ale svobodným rozhodnutím většiny občanů těchto států samých. Konec studené války znamenal přece mimo jiné i právo každé země rozhodnout o svém osudu včetně politické orientace. Země někdejšího sovětského bloku a bývalé svazové republiky se rozhodly tak jak se rozhodly. Jistě, Moskvě a zřejmě ani většině Rusů se to nemusí líbit, ale to ještě neznamená, že to nemusejí respektovat. SSSR, vzniklý koncem roku 1922, byl reinkarnací někdejšího Ruského impéria a je proto lidsky i psychologicky pochopitelné, že většina Rusů považovala SSSR za „svůj“ stát, i když měla výhrady k jeho režimu. Je stejně tak lidsky pochopitelné, že Rusové těžko nesli a nesou ztrátu etnicky ruských oblastí, které zánikem SSSR zůstaly za politickou hranicí Ruské federace. Dá se jistě pochopit, že Moskva by ráda obnovila alespoň částečně politický vliv v někdejších svazových republikách a přála by si, aby se staré dobré časy rovnováhy sil mezi mocnostmi vrátily. Je také možné, že i v západní Evropě a zřejmě i v USA jsou politické síly, které by uvítaly návrat k politice rovnováhy sil. Takový vývoj ale nutně předpokládá, že národy ve východní Evropě, dnes především Ukrajinci a Gruzínci, budou opět zbaveni možnosti rozhodovat o své politické orientaci, což je pro ně samozřejmě nepřijatelné. Návrat k politice rovnováhy sil mezi velmocemi na úkor „těch malých“ by byl nejen nemorální, ale nepřinesl by ani větší stabilitu do mezinárodních vztahů. Nikdo totiž nemůže pochybovat, že Gruzie a Ukrajina, příp. další státy eventuální ruské sféry vlivu, by při nejbližším příštím oslabení Ruska stejně ukázaly Moskvě záda a pak přeběhly do protivného tábora.
Rusko je velmocí a jistě má mít své slovo ve světové i evropské politice. Spolupráce Evropské unie jako celku i jednotlivých jeho států s Ruskem je navýsost žádoucí, stejně jako je žádoucí dosažení uvolnění napětí mezi Ruskem a USA a nalezení nějakého modu vivendi na linii Rusko-NATO. Kompromis ale nemůže být založen na novém dělení Evropy jako v roce 1945. SSSR sice vyhrál druhou světovou válku a přinesl na oltář vítězství nesmírné oběti, ale to nic nemění na skutečnosti, že důsledky této války jsou vývojem už dávno překonány a Sovětský svaz již neexistuje. Rusko má jistě právo na zajištění své bezpečnosti, ale tato bezpečnost nemůže spočívat na přiznání nějakého výlučného vlivu na územích někdejších svazových republik.

25. 04.

Nizozemské referendum a Ukrajina

Jan Rychlík Přečteno 3735 krát Přidat komentář

V článku „Závod s časem“ (Právo, 20. 4.) Jan Keller výstižně napsal: „Proběhlo též významné referendum v Nizozemsku, které nebylo ani tak vyjádřením k asociační smlouvě s Ukrajinou, jako spíše sondou do vztahů Nizozemců vůči Evropské unii.“

Více »

Blogeři abecedně

A Almer Tomáš · Atapana Mnislav Zelený B Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Bobek Miroslav · Boučková Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim Č Černoušek Štěpán · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr G Gálik Stanislav · Gazdík Petr H Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hasenkopf Pavel · Havel Petr · Heger Leoš · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Chmelař Aleš · Chromý Heřman · Chýla Jiří J Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Jašurek Miroslav · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karfík Filip · Kislingerová Eva · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kolínská Petra · Komárek Michal · Kopecký Pavel · Kostkan Tomáš · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Krištof Roman · Kroppová Alexandra · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Vladimír · Kuchař Jaroslav · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Lalák Adam · Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Mahdalová Eva · Marksová-Tominová Michaela · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Mihovičová Jana · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Němec Václav O Očko Petr · Oláh Michal · Ondráčková Radka · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Passerin Johana · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Pikora Vladimír · Pixová Michaela · Pohled zblízka · Pražskej blog · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rath David · Redakce Aktuálně.cz  · Richterová Olga · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sláma Bohumil · Slimáková Margit · Sobotka Bohuslav · Sobotka Daniel · Sokačová Linda · Sportbar · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stejskal Libor · Stránský Martin Jan · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Syrovátka Jonáš Š Šefrnová Tereza · Šilerová Jana · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špok Dalibor · Štádler Petr · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel · Šumbera Filip · Švejnar Jan T Telička Pavel · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomášek Pavel · Tomčiak Boris · Tomský Alexander · Tožička Tomáš · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vendlová Veronika · Veselý Martin · Vhrsti · Vileta Petr · Vlach Robert · Vodrážka Mirek W Wagenknecht Lukáš · Wheeler Adrian · Wichterle Kamil · Witassek Libor · Wollner Marek Z Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy