07. 10.

Souboj o státní pohřeb

Jan Štern Přečteno 3724 krát Přidat komentář

Pomyslný souboj o státní pohřeb se nyní odehrává ve společenském vědomí. Premiér s prezidentem navrhli státní pohřeb pro Karla Gotta. Předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský zase navrhuje státní pohřeb pro herečku Vlastu Chramostovou. Ve veřejnosti se rozběhla emotivní diskuse o tom, kdo si vlastně státní pohřeb zasluhuje. Kdo je víc hoden státního pohřbu, Gott nebo Chramostová, co je víc, populární hudba nebo Charta 77. Čí je tento stát, jaké hodnoty tento stát ctí, hodnoty disidentů a lidí pravdy a lásky, nebo voličů Miloše Zemana, Babiše a posluchačů Karla Gotta?

Po 30 letech nás dohnala odvrácená strana Sametová revoluce. Nebyla to totiž revoluce všech občanů, ale jen jejich určité části, která si přála svobodu a demokratické změny a byla pro ně ochotná riskovat. Sametová revoluce ale nebyla revolucí lidí, kteří se jenom chtěli mít lépe, kterým byla svoboda ukradená. Žili jsme v iluzi, že za Sametovou revolucí jde celý národ. Nebyla to pravda a nyní se z této iluze probouzíme. Lid volí agenta STB, bývalého komunistu, účelového člověka, kterému není nic vzdálenějšího než ideály Charty 77 a Sametové revoluce. Lidí, kteří se jenom chtějí mít lépe a kteří volí Zemana, Babiše a milují Gotta, je víc, a proto Gott bude mít pohřeb se státními poctami a Chramostová nikoliv.

25. 09.

Co se týče Grety

Jan Štern Přečteno 5821 krát Přidat komentář

Co se týče Grety, tak mám celkem jasno. Já jí nepotřebuji k tomu, aby mě přesvědčila o nutnosti zásadních změn v našem chování, v ekonomice a v politice nezbytných k tomu, aby naši potomci vůbec přežili. Nehledě i na to, že mi není úplně příjemný emocionální způsob jejího vystupování. Stejně tak řada lidí z mého okolí. Úkolem Grety ale není přesvědčovat nás už dávno přesvědčené, ale probudit k akci ty, jichž se to týká nejvíc, mladé lidi po celém světě, a to se daří. Dík Gretě za to.

Nebudu se tady rozepisovat o tom, proč jsou změny nutné, co nám hrozí, jak je to akutní, a podobně. O tom bylo napsáno a řečeno více než dost. Jen jednu poznámku k těm, co namítají, že Čína a další země znečišťují daleko více než my, tak proč bychom s omezeními měli začít my. Odpověď je celkem jednoduchá: my jsme to začali, my jsme na tom vybudovali svůj blahobyt jako první, a my musíme logicky s nápravou a s omezeními začít také jako první. Asi těžko nyní můžeme říkat Číňanům, kteří se teprve posledních deset let dostali z bídy, koukejte zrušit používání fosilních paliv a sami nic nedělat. To by byla od nás skutečně drzost.

Co mě ale opravdu fascinuje, je neuvěřitelné sobectví všech těch, kteří popírají nutnost změn, aby naši potomci přežili. V životě by mě nenapadlo, že tu mezi námi existuje tolik lidí, kteří veřejně dávají najevo, že si budou žít jako vždycky, i kdyby to mělo v budoucnu lidstvo nebo je velkou část zahubit. Tohle kojotí uvažování, tenhle upocený hyenismus, který se uboze skrývá za pseudoracionálními argumenty, to je něco tak odporného...

17. 08.

Fackovací panák Hamáček

Jan Štern Přečteno 3346 krát Přidat komentář

Premiér Babiš prohlásil, že se Šmardou ve vládě sedět nebude. Prý by jen všechno kritizoval. To poté, co už Šmardu prezidentovi navrhnul do funkce ministra kultury. To není nic jiného než zákeřný politický útok na Jan Hamáčka, předsedu ČSSD. Takže po prezidentovi profackoval Hamáčka i premiér Andrej Babiš. Slušně mu naložil, prý že s takovým potížistou, jako je Hamáčkem navržený Šmarda, ve vládě sedět nebude.

Otázkou je, proč si prezident a premiér udělali z Hamáčka boxovací pytel. Samozřejmě že o Šmardu nejde, to je jen záminka. Myslím, že politické cíle této nakládačky jsou celkem zřejmé: vyhnat ČSSD z vlády a dovládnout do konce volebního období s podporou komunistů a SPD a hlavně se vhodnějšími ministry vnitra a zahraničí. Vnitro kvůli Babišovým problémům, zahraničí kvůli otočce naší zahraniční politiky od EU a NATO směrem k Číně a Rusku. Současně se s vyhazovem ČSSD z vlády otevře cesta k personálním změnám v BIS a NÚKIB, které zatím efektivně brání čínským a ruským rejdům u nás. Stejně tak i k útoku na veřejnoprávní média.

Jinými slovy jsme svědky začátku malého politického puče krytého sporem o ministra kultury. Zřejmě nás čeká horký podzim.

25. 06.

Po Letné

Jan Štern Přečteno 2752 krát Přidat komentář

Především je zapotřebí hned na začátku rozbít jednu nebezpečnou iluzi, a sice že demonstranti na Letné, byť v hojném počtu, reprezentovali většinu společnost a že snad jednou budou reprezentovat společnost celou (třeba 16.11. tohoto roku, kdy lze očekávat ještě větší počet demonstrujících). Tuto iluzi lze vyčíst z mnoha komentářů a reakcí v médiích a na sociálních sítích. V komentáři Respektu věnovaném Letné Marek Švehla píše: "Proti Letenské pláni stojí politická síla, která v rámci české politiky za posledních pětadvacet let nemá obdobu. Je to dvojblok prezident zřejmě porušující Ústavu a premiér s vlastní, velmi poslušnou stranou - svým majetkem, kteří se drží jeden druhého, protože se vzájemně potřebují." To je přinejmenším zavádějící, proti Letenské pláni stojí nejen prezident a premiér, ale i ti, kdo je zvolili. Bylo by totiž třeba se nejprve zeptat, kolik voličů Babiše nebo Zemana bylo na Letné. Pravděpodobně velmi málo.

Více »

12. 06.

Od Miliónu chvilek pro demokracii k záchraně Česka

Jan Štern Přečteno 3881 krát Přidat komentář

"Na naši zemi se valí tří velké pohromy, aniž by to naši vládu, ale i většinovou společnost vážně zajímalo. Pokud se tím nezačneme zabývat a řešit to, tak se můžeme propadnout do stavu, z nějž nebude návratu," píšeme v prohlášení platformy Zachraňme Česko, kterou založila naše strana iČesko.
Co jsou ony tři pohromy? Klimatická změna, jejímž důsledkem je nedostatek vody, úbytek orné půdy, vymírání živočišných druhů a proměna krajiny v polopoušť, dále dramaticky narůstající zaostávání naší země za prudkým technologickým rozvojem, který přinesla stále více se globalizující světová ekonomika a konečně narůstající neschopnost našich lidí uspět na globálním trhu práce, a to hlavně kvůli zaostalému systému vzdělání.

Společnost, aspoň její aktivnější část, se zabývá konfliktem zájmů a možnými dotačními podvody premiéra Andreja Babiše. Milion chvilek pro demokracii svolává do ulic stále větší množství nespokojených občanů, kteří volají po nápravě situace a po odchodu A.Babiše z vlády. Naše platforma nijak nezpochybňuje snažení iniciativy Milion chvilek pro demokracii. Bojovat proti ohrožování demokracie a premiérovi ve střetu zájmů je velmi důležité, ale ještě důležitější je mít dlouhodobou vizi, co dělat potom. Obáváme se, aby nová politická scéna nebyla opět roztříštěná a paralyzovaná jako dnes. A také bychom si přáli, aby následující vláda konečně nemyslela jen v rámci svého čtyřletého období, ale postarala se o jasnou a dlouhodobou vizi Česka na desítky let.
Nechceme, abychom tady roky řešili Čapí hnízdo a zatím se nám naše země měnila v polopoušť, aby se kdysi vyspělý průmyslový stát dále měnil v montovnu a jeho málo vzdělaní obyvatelé ještě více hloupli díky rigidnímu a neschopnému vzdělávacímu systému. My premiérovi mnohem více než Čapí hnízdo vyčítáme, že nemá vizi, a nakonec i kdyby ji měl, nemohl by ji naplňovat, neboť je zcela paralyzován svými problémy.

Půda do jisté míry patří nám všem
Naše platforma Zachraňme Česko se chce zasadit o změnu půdního zákona. Měly by zde být taxativně stanoveny povinnosti majitelů vůči své půdě - povinnost zakládat remízky, meze, stromořadí, mokřady, rybníky, omezit maximální rozlohu lánu či zavést povinnost měnit pěstované plodiny. Mělo by jít o celou řadu povinností, podobně jako v lesním zákoně, kde jsou stanoveny práva, ale i povinnosti jeho majitele.
Půda není jen soukromý majetek, má obrovské dopady na život nás všech. Pokud tu nechceme polopoušť, musíme direktivně shora donutit majitele půdy, aby se o půdu starali ve prospěch nás všech.
Změnit se musí i dotační systém. Vyplácet dotace jen na základě rozlohy půdy je absolutní tupost a nechápeme, proč se tady pořád drží. To je ostatně jeden z důvodů, proč farmáři nezakládají na poli tolik užitečné remízky, protože jim to zmenšuje výměru. V dotačních podmínkách by mělo být i řádné nakládání s půdou.
Aktuálně je česká krajina na pouhé jedné třetině retenční kapacity, což je údaj, vyjadřující její schopnost zadržovat vodu. Podle odborníků z České zemědělské univerzity chybí tuzemské krajině 70 tisíc rybníků a stovky mokřadů, které jsou považovány za nejlepší stanoviště nejen z hlediska zadržování vody, ale i kvůli biodiverzitě, tedy rozmanitosti druhů.
Ozdravení půdy bude trvat desítky let. Situaci komplikuje fakt, že většina farmářů hospodaří na celcích, které mají třeba i stovky vlastníků, kteří nemají žádnou motivaci se o půdu řádně starat. Jinak je tomu na Západě, kde si farmáři půdu běžně předávají z generace na generaci, a navíc si uvědomují, že vlastnit pole znamená mít i určitou zodpovědnost k celé společnosti.

Od biflování ke kreativitě
Tradiční české školství zamrzlo v minulém století a moc se na něm neprojevuje, že má vzdělávat generaci vyrůstající v moderní a rychle se vyvíjející době. Dnes už nejsou tolik důležité encyklopedické znalosti, které jsou k dostání na internetu během vteřin, jako spíše přístup k získávání a ověřování těchto informací. Vidíme, jaký úspěch tady zažívají proti systémová uskupení, fake news a dezinformace v kyberprostoru. Schopnost kritického myšlení českého obyvatelstva je totiž velmi nízká.
Místo abychom v žácích rozvíjeli otevřenost vůči světu a empatii, tedy schopnost vcítit se do druhých, a tím je i lépe pochopit, podporujeme je ve vzájemném soutěžení. Výsledky takového přístupu vidíme na rozdělení české společnosti do neprodyšných bublin, z nichž dotyční nenávistně útočí na lidi z jiné bubliny, místo aby se snažili najít společnou řeč.
Chybí nám i řádná výchova k občanství, kde by se studenti dozvídali nejen o občanských právech a povinnostech, ale také o tom, k čemu jsou dobré a jak snadno se o ně dá přicházet.
České školství potřebuje nejen zcela zásadní reformu, k jaké se třeba koncem 90. let odhodlalo do té doby zaostávající Finsko. To místo strojírenství a lesnictví vsadilo na vzdělání a znalostní ekonomiku a dnes patří ve většině ukazatelů ke špičce.
Jenže tato reforma se neodehraje bez řádného financování školství, aby zajímavý plat lákal špičkové učitele, a ne jen lidi, kteří vystudovali
A nejde jen o výši platů, ale i o počet učitelů na žáka, který je nutné podstatně navýšit.

Od montovny k inovacím
Třetí oblastí, ve které Češi zaostávají a na níž se chceme zaměřit, je kombinace témat: věda, technologie a inovace. Technická vyspělost každé země se z devadesáti procent odvíjí od podílu, který ekonomika dává na výzkum a vývoj soukromých firem. Vyspělé státy dávají tři procenta, raketově rychle rostoucí státy pak dokonce čtyři procenta, Česko necelá dvě procenta. Bývali jsme hrdou průmyslovou a technologicky vyspělou mocností, teď se z nás bohužel stala montovna světa.
Česko nezachytilo rychlý nástup nových technologií a masivní digitalizace a absolutně na to nezareagoval ani trh práce, ani školství. Zatímco pro vyspělé státy znamená tento trend nové šance a výzvy, pro ty méně vyspělé a méně připravené, kam spadá i Česko, může znamenat spíše hrozbu.
To, jak země dokážou využít výhod digitálního světa, závisí do značné míry na dovednostech obyvatelstva. Takže zatímco do vyspělých zemí přinese digitalizace další vyspělost, produktivitu a blahobyt, v méně vyspělých zemích, jako jsme my, bude řada méně vzdělaných a včas nerekvalifikovaných lidí přicházet o práci. A globální nerovnost tak bude ještě patrnější.

Všechny tři zmiňované problémy jsou vzájemně propojeny - pakliže nebude obyvatelstvo vzdělané, nebude umět kriticky myslet a vidět svět v souvislostech, nepochopí klimatickou krizi a další ekologické hrozby a nebude cítit potřebu něco zásadního dělat. S tím souvisí také inovace. Stát bude muset podle odborníků vyplatit třicet miliard ročně na obnovu krajiny, aby zase uměla zadržovat vodu. A kde na to vzít peníze, když se propadneme mezi zaostalé země? Jen bohatá a ekonomicky a technologicky vyspělá společnost je schopná náležitě řešit ekologické problémy.

Co by mohlo dosud nečinné politiky přimět k akci, jsou sami lidé. Stačí, až nebude mít nějaký půl milionu lidí vodu ve studních. Pak se otázky klimatu, hospodaření či inovací stanou všednodenními problémy. Půjde rázem o politikum prvního řádu. Boj o vodu se brzy stane tím nejzásadnějším problémem. Pak se lidé proberou, místo žabomyších sporů se začnou věnovat skutečným tématům budoucnosti a Česko snad konečně bude mít nějakou vizi.

Cílem našeho prohlášení je iniciovat hnutí aktivních občanů, politických stran a iniciativ, aby i široká veřejnost pochopila, co se na Česko žene, a aby se námi uvedené problémy mohly konečně začít řešit. Naší jedinou šancí na záchranu je, že se demokratické strany v následujících volbách spojí proti Babišovi, sestaví vládu a nastaví jasný a dlouhodobý kurz směrem, který jsme naznačili.

Více informací o nás najdete na:
https://www.facebook.com/Zachra%C5%88me-%C4%8Cesko-871233789893888/




03. 06.

Saša Uhlová už nebude hodná holka a my už nebudeme hodní troubové

Jan Štern Přečteno 4356 krát Přidat komentář

Saša Uhlová napsala výborný článek "Už nebudu hodná holka" o sobě a o pravici v naší zemi. V článku přesně vyhmátla hlavní problémy, které cloumají naší zemí a které zůstávají stále neřešené. Současně jsou některá její tvrzení přehnaná, zkusím na ně zareagovat.

Více »

20. 05.

Kubera zase něco plácnul

Jan Štern Přečteno 3385 krát Přidat komentář

Předseda senátu Kubera při příležitosti uctění památky obětí terezínského ghetta řekl, že totalita má dnes zcela jinou podobu. "Třeba zahalenou do slov ekologie, životní prostředí, rovnost pohlaví, politická korektnost a multikulturalismus,".

Je to úplná blbost, protože uvedené politické koncepty a témata jsou v civilizovaném světě prosazovány (více či méně úspěšně) demokraticky a na základě práva. Nejenže tyto koncepty nevedou k nedemokratickému jednání, ale už vůbec nemají nic společného s totalitou, která je založena na holém násilí a znevolnění.

Šlo by to odbýt tím, že starý taškář zase jednou něco plácnul, aby byl zajímavý, ale jeho slova jsou hrubou urážkou všech lidí, kteří zmíněné koncepty prosazují, i když s nimi obsahově nemusíme souhlasit. Jsou to totiž v drtivé většině slušní lidé, demokraté a řádní spoluobčané, kteří nemají s totalitním násilím a zvůlí nic společného.

Je to o to horší, že Kubera zneužil k prezentování těchto nesmyslů pietní akt na místě, které je tragicky spjato s oběťmi totalitní zvůle.

01. 05.

Pět důvodů proč být v EU

Jan Štern Přečteno 3004 krát Přidat komentář

Psáno k výročí 15 let vstupu do EU

Více »

10. 04.

Netahejme do Prahy sociální inženýrství

Jan Štern Přečteno 2167 krát Přidat komentář

Návrh Pirátů evidovat neobydlené byty s cílem eventuálně je zdanit nebo nějak znevýhodnit, aby se je majitelé snažili pronajmout a obsadit, rozvířil diskusi o bytové problematice v Praze a potažmo o bytové problematice v evropských metropolích a cestách jejich řešení. I když mezitím už Piráti svůj návrh stáhli, stojí to za několik poznámek.

Více »

26. 01.

Naše domácí firmy jsou zaostalé, bez státní podpory inovací ve firmách se neobejdeme

Jan Štern Přečteno 2603 krát Přidat komentář

2.část rozhovoru pro Tiscali.cz

Co se dá dělat pro to, aby se zahladil, zmírnil konflikt mezi lokálem a globálem, který zmiňujete? Aby se dál nevyostřoval, protože můžeme sledovat, že různí politici ho naopak ještě víc hloubí a využívají ho k vlastním cílům.

Myslíte asi Trumpa nebo Zemana atd. Nemyslím si, že ho hloubí.

Třeba obchodní války mi přijdou vyloženě jako hloubení toho konfliktu.

Obchodní války jsou hloupost, ale co se týče Trumpa a voličů nebo Zemana a voličů, jsem pevně přesvědčený o tom, že se jim podařilo vystihnout něco, co cítí upřímně, zatímco liberální demokraté a globální lidé furt neumějí promluvit s lidem lokálu. Francis Fukuyama teď napsal skvělou knihu Identity, a v ní popsal, proč Trump vyhrál. Říká, že dnešní člověk, volič Trumpa, cítí ekonomický nedostatek nikoliv jako bídu, ale jako ztrátu identity, jako ponížení.
Ekonomickou trýzeň unese, má méně, má horší auto. To není podstatné. Podstatné je, že se tím cítí ponížen a znejistěn, což je strašné. Neví, kdo je, ztrácí svoji identitu a nemůže najít svoje místo ve světě. A Trump, Zeman, tihle politici jsou lidé, kteří mu nějaké místo nabízejí, místo, kde mu říkají: ‘Ty máš cenu, chlape, ty jseš Američan, na tobě to vždycky stálo. My se o tebe opřeme, protože ty jsi byl vždycky dobrej.’
Vracejí mu sebevědomí, důstojnost, a proto tak vyhrávají. A proto liberálně demokratická elita, třeba naše, neuspěje, dokud se nenaučí oslovit toho uraženého a poníženého člověka, který se ztratil ve světě, který v něm nenachází své místo a cítí se méněcenný, špatně placený, přehlížený, když je nezaměstnaný. Byl jste někdy na úřadě práce? Víte, jak tam s vámi jednají? Co to je být nezaměstnaný? Co vám ten stát provede? Jak hnusně s vámi zachází úřad práce? To je něco strašného.
Ten člověk je opuštěn, ponížen, znejistěn a najednou přijde Zeman nebo i Babiš a řekne: Ne, chlape, ty máš cenu, pojď. A nabídne mu populistický, hloupý program, ale aspoň něco. Kdežto liberální demokraté mu říkají: Snaž se, chlape, musíš vzít svůj osud do vlastních rukou, záleží jenom na tobě, na tvé iniciativě. Jsme ve svobodné zemi, využij těch svobod. A jakých svobod má využít? Potácí se, potřebuje pomoct, a ne svobody, potřebuje pomáhat.

Jakou identitu by mu mohli liberální demokraté nabídnout? Pomáhat mu, to naopak může jeho sebevědomí ještě shodit.

Ti, kteří využívají populismus nebo nacionalismus, je mají po ruce, mají tradici, dá se na ni navázat, kdežto liberální demokraté to mají těžší, protože musí vymyslet něco nového.

Co mohou lidem nabídnout, zvlášť když být v současném systému úspěšný vyžaduje velké schopnosti, a je otázka, zda to celá populace dokáže?

Nedokáže. Všichni nemůžou být úspěšní, ale všichni můžou být součástí něčeho. Jan Hanč kdysi ve svých pamětech napsal, že únor 1948 přišel proto, že úspěšní zapomněli na neúspěšné, a nám se děje něco podobného. Úspěch jako jediná metoda, jak se zapojit do systému, znamená, že se počítá jen ten, kdo je úspěšný. Jenom ten má hodnotu, jenom ten existuje. To je strašné omezení, ten člověk se tam nevejde. Musíte najít místo i pro neúspěšné, musíte vyjít z toho, v čem je jejich hodnota a kdy jsou součástí společnosti, aby podmínkou nebyl úspěch.
A teď lidé hledají, v kterém kolektivu chtějí být. Člověk nemůže existovat, aniž by patřil do kolektivu, nemůže být jenom v rodině, to ho zničí. První, co se mu nabízí, je národ. My mu ale nabízíme Evropskou unii, to je něco vzdáleného, k tomu nemá vztah. Chce Čechy. A kdo mu nabízí Čechy jako národ, kdo mu nabízí ‘pojď, budeme dělat vojenskou službu, budeme ochotní tu zemi bránit, něco pro ni uděláme’? Kdo říká tyhle věci? Říkají to jenom lidé, které máme za nácky, ale já si myslím, že to mají říkat také liberální demokraté.

A co má být to pojítko?

Národ.

Národ?

Národ. Není jiného zbytí, než se vrátit k osvědčenému, ne pitomému nacionalismu, ale vlastenectví. Lidem na jejich zemi musí záležet. Musí být na ni hrdí. Když tady vyjede nějaký nový Baťa, všichni na to musí být pyšní. Osobně jsem pyšný na produkty Škodovky. Strašně mě těší, že Superb dává na zadek Passatu, a přál bych si, aby to všichni cítili podobně.

Je to něco, na co máme být hrdí? Třeba ekonom Milan Zelený říká, že to není naše, nemáme s tím co dělat, je to Němců, ne Čechů. Mohou tam pracovat, ale nemají k tomu žádná vlastnická práva. Tohle tak nevnímáte?

Není to naše, ale je to speciální případ a boleslavská Škodovka je napůl naše. Děláme to s Němci, jde nám to s nimi, jde nám to líp, než Němcům samotným. Jsme lepší než domácí Volkswagen, Passat a Golf. Octavia a Superb jim dávají na zadek, kam se podíváte, protože jsme s Němci dohromady strašně dobří, a to mě těší.
Samozřejmě, Zelený má pravdu v tom, a upozorňuje na to třeba agentura Bloomberg nebo OECD, že máme strašně málo domácích firem, které mají high-tech technologie, které mají vůbec high-tech výrobu, které jsou vyspělé. Domácí firmy máme hrozně zaostalé. To je naše strašná slabina a do budoucna nás to podlamuje. To je jiná věc, na to samozřejmě nemůžu být pyšný.
Vlastenectví je nezbytný rámec, kterým dostanete do hry většinu lidí. Protože když ho odmítnete, řeknete: jsme svět individuí odpovědných sami za sebe, máme svobodu a realizujme se. Děláte to jenom pro ty globální, a těch zase není tolik. To je filozofie dobrá pro člověka, který je kompatibilní s Evropskou unií, který může být tady, v Anglii a v Německu a všude najde práci, ale kolik je takových lidí? Většina lidí najde práci zase jenom tady a ani nechce jít někam jinam.
Cítí sounáležitost se svou zemí, mají rádi její krajinu, a to je to, co je může spojit do nějakého kolektivu, ve kterém mají hodnotu a identitu. Nemůžeme nechat 50 procent lidí zažívat ztrátu identity, a to se děje. Proto Zeman. A proto, pokud po Zemanovi přijde někdo jako Zeman, zase to vyhraje. Jestli si někdo myslí, že vyhraje liberálně demokratický kandidát bez toho, aby změnil rétoriku a přístup k obyčejným lidem, je na omylu.

Když říkáte, pokud přijde někdo jako Zeman. Třeba Václav Klaus mladší je někdo jako Zeman, nebo to je něco jiného?

To je karikatura. To ne. Klaus starší, to je podobný typ. A ten už je na to starý. Teda doufám, ale kdyby do toho šel, vyhraje to.

A vy tady vidíte někoho typu Zemana?

Ne. Při všem, co bych teď o něm mohl říct kritického, ale znám ho od roku 1990 a svým způsobem jsme kdysi byli kamarádi, Zeman je velký politik, který vedl velmi úspěšnou vládu, během opoziční smlouvy privatizoval banky, zvedl nahoru hospodářství, zavedl řád do státní sféry. Je to politik, který má za sebou výsledky. To, že se potom jako prezident zbláznil, je jiná věc.
Se Zemanem srovnatelná postava není, ale vyroste. Příležitost vždycky přináší novou postavu do hry. Doufejme však, že se do té doby vzpamatují liberálně demokratičtí politici a síly, a hlavně se naučí oslovit voliče Miloše Zemana. To je strašně důležité.

Jak těžké je v současné době u nás zakládat novou politickou stranu?

Strašně, strašně těžké, všichni se vám smějí, nadávají vám. Při sběru podpisů nám polovina lidí řekla, že nám to nepodepíšou. Buď proto, že politika je nezajímá, poněvadž je to svinstvo, anebo proto, že to rozmělníme a poškodíme demokratické síly atd. Je to strašně těžký proces a je to opravdu náročné.
Samozřejmě census pět procent, abyste se dostal do sněmovny, je šílený. To je šílený vynález kohosi, Zdeňka Jičínského, blahé paměti. To je velká zábrana tomu, aby se politický systém oživil, aby do toho rybníku přišel nový produkt. My jsme nový produkt, ale je hrozně těžké ho zavádět.

A vy jste neuvažovali o tom se s někým spojit, k někomu se přidat? Přišlo vám, že není jiná možnost, než založit novou politickou stranu?

Mou hlavní ideou je, respektive ne mojí, ale OECD to doporučuje, Evropská unie to doporučuje, všichni čelní ekonomové to doporučují, že stát musí podporovat inovace soukromých firem, znovu stát musí masivně podporovat inovace soukromých firem. Bez toho se malé státy vůbec neobejdou, neškrtnou si, protože technologie jsou totálně v rukou nadnárodních korporací a malé a střední firmy, kterých je v malém státu drtivá většina, si neškrtnou, nemají šanci bez podpory státu.
S tímhle požadavkem jsem obíhal, nebudu říkat koho, kdy, jak, obíhal jsem skoro všechny. Buď mi řekli, že to deformuje trh, nebo že to je hloupost, nebo mi neřekli nic. Zjistil jsem, že jestli chceš toto prosazovat, musíš založit politickou stranu. Tak jsem sepsal program, oslovil jsem skupinu mladých lidí, pětatřicet let, dravých, energických, chytrých, praktických kluků a holek, rychlých, kteří si to přečetli a za deset minut řekli: To je dobrý, jdeme do toho. A založili jsme politickou stranu. Teď k otázce spojení…

To se třeba nabízí ve volbách do Evropského parlamentu, ve kterých chcete kandidovat. Tam je to spojování jednodušší, protože v evropských volbách se u koalic nezvětšuje hranice pro vstup.

U Evropského parlamentu, tam to vůbec není podstatné, to nejsou podstatné volby. Omlouvám se, ale podstatný je náš parlament, Poslanecká sněmovna.

Ale chcete v nich tedy kandidovat?

Chceme, chceme, ale naším hlavním cílem je Poslanecká sněmovna, tam se změní zem. A tam přijdeme s konceptem spojení středových politických sil, protože jsme středová politická síla, nejsme ani napravo, ani nalevo. Inovace jsou vlevo, vpravo? Nevím. Jsme středová strana v tom smyslu, že nejsme ideologicky zaujatí, ani doprava, ani doleva. Nechceme ani volnou ruku trhu, ta neřeší všechno, opravdu ne. To absolutně odmítáme. A nechceme jenom sociální benefity jako levice, aniž by se hledělo na to, kde se na ně vydělá. To je nám taky absolutně cizí.
Naším přirozeným spojencem jsou středové politické síly: TOP 09, STAN, KDU-ČSL. S velkou pravděpodobností je oslovíme ke spojení, k nějaké formě, ne k integraci. To je blbost, politické strany nelze integrovat, protože jsou to subjekty, které mají svou identitu. To nejde, ale jde udělat něco, co kdysi měla Čtyřkoalice, kdy čtyři strany tehdy vytvořily volební koalici a tlačily před sebou společný projekt. A kdyby to tehdy lidovci nerozsekali, Čtyřkoalice by vyhrála volby. Měla okolo třiceti procent v preferencích těsně před volbami.
Mohl bych dlouho vyprávět o tom, jak to pan Kalousek rozmlátil a lidi za ním, celá ta struktura, ale model Čtyřkoalice nám přijde nosný, ovšem musí to mít program. Mě vždycky rozesmává, když lidé vyzývají politické strany STAN, TOP 09 atd., aby se spojily, ale když se spojí, stejně to nikam nepovede.
Stejně je budou volit ti samí, kteří by je volili. Potřebují další voliče, a ty osloví jenom, když řeknou, co se zemí udělají, jak ji zlepší, kam ji povedou, jakou mají vizi. A protože my vizi máme, silnou vizi, nabídneme jim drze naši vizi a budeme s velkým respektem k nim a pokorou je přesvědčovat, aby o tom uvažovali.

Ve chvíli, kdy v minulých sněmovních volbách nebyli schopni společně kandidovat ani lidovci a hnutí STAN, není trochu utopie, že by se dalo dohromady ještě víc stran? Přece jen mi připadá, že si hodně hrají na svém písečku a nechtějí podstupovat riziko. Čím víc subjektů se dá dohromady, tím to bude náročnější.

Ano, tato skeptická otázka je namístě a je otázka, jak to dopadne, ale furt říkám, že platí tato nerovnost: jeden krát patnáct je víc než tři krát pět. Když to ty strany dají na kupu, přidají k tomu srozumitelný, praktický program, renovaci země, její nakopnutí, ať oni dají svoje nápady, my dáme svoje nápady, tak určitě jeden krát patnáct je v tom volebním systému víc než tři krát pět. Dokonce je to dvakrát tolik.
Tři krát pět máte, nevím kolik poslanců… dvacet. A za jeden krát patnáct jich můžete mít čtyřicet. Volební systém je bohužel takový, přepočet na mandáty vychází takhle šíleně. Pořád doufám v to, že bude hrát roli racionalita, a potom pud sebezáchovy. Z těch tří stran dvě spadnou pod pět procent. To vidíte z těch čísel, nepřežijí. A proč by na tom trvaly, když je to beznadějný boj, který vedou? Naopak to volební spojení dává smysl, a pak po volbách se uvidí, co dál. Jestli nadále pojedou jako čtyřkoalice, nebo větší koalice, nebo jestli se rozdělí, ale na volební výsledek se musí spojit.

Vaše iČesko hodně zdůrazňuje inovace, modernizaci, slibujete dohnat Německo. Proč by se to mělo povést vám, když se to za posledních třicet let nepovedlo žádné z politických stran? Dokonce když se podíváte na hnutí ANO a Andreje Babiše, minimálně na papíře ve své knížce O čem sním, když náhodou spím to má sepsané podobně jako vy.

Jsou to jednoduchá čísla. Program, který nabízíme, říká, že se vytvoří dotační systém, který do výzkumu a vývoje soukromých firem nalije okolo čtyřiceti miliard ročně formou pobídek. Dneska jde do výzkumu a vývoje v naší ekonomice v soukromých firmách něco pod dvě procenta hrubého domácího produktu. To je úplně klíčový ukazatel, který vám říká, jak technicky vyspělá je daná země. Technika, technická vyspělost vede k vyšší produktivitě práce a produktivita práce vede k blahobytu.
To je úplně jasná linka. Když je země zaostalá, jako je podle Bloombergu zaostalá naše země, bude neproduktivní a nikam to nepovede. Soukromý sektor ve výzkumu a vývoji budeme dotovat každý rok minimálně čtyřiceti miliardami. Dvě procenta, která do výzkumu a vývoje jdou, to je asi devadesát miliard. Abychom to zvedli na tři procenta, potřebujeme se dostat na 135 miliard. Takže 90 miliard tam je, 40 miliard dodáme, když to systém absorbuje, na 130 miliard se dostaneme.
Dotací, pobídkovým systémem naši zemi okamžitě nakopneme, aspoň ekonomicky vyjádřeno, na úroveň tří procent HDP, což je úroveň zemí, jako je Německo, Japonsko, Spojené státy, Švédsko, Finsko. Země, kterým říkám rakety, Jižní Korea a Izrael, mají čtyři procenta. Naším cílem by mělo být ne dvě, ale čtyři procenta, protože jsme malá země, můžeme si daleko víc dovolit nakopnout růst v technologii.
Andrej Babiš už to pochopil. Napsal článek do Lidových novin, kde uvedl, že výzkum a inovace je základem prosperity státu, a v podstatě do něj opsal náš program. Napsal, že dáváme dvě procenta HDP do výzkumu a vývoje a že cílí na to, že během pěti let bychom se mohli dostat na 2,5 procenta. To je úplná legrace, tam budeme tak jako tak. Musíme se dostat na tři procenta hned. Musíme hned příští rok dát čtyřicet miliard do výzkumu a vývoje přes Technologickou agenturu České republiky, nebo přes ministerstvo průmyslu.
Musíme nakopnout ekonomiku způsobem, který je nejúčinnější: technologií. Když porostou technologie, poroste produktivita práce. Když poroste produktivita práce, poroste životní úroveň. Německo má dnes růst 1,5 procenta, když porosteme pět procent, což při takovém nakopnutí technického vývoje, o kterém mluvím, je velmi reálné, Německo doženeme do deseti let. To je něco fantastického, Anglii, Francii máme tímto způsobem během pěti let. Kdy se nám snilo o tom, že bychom byli na úrovni Anglie a Francie? Dneska všichni jezdí do Anglie pracovat, pak budou jezdit Angličané k nám.

Zeptám se ještě jinak. Kdyby to Andrej Babiš dobře opsal, pochopil a vstřebal, neměl byste důvod vstupovat do politiky?

Myslím si, že to říká jenom proto, aby obsadil nějakou ideologickou pozici a měl i inovaci. V reálu naše vláda plánuje dát do roku 2020 do výzkumu a vývoje soukromých firem asi zhruba jednu miliardu ročně. To je sranda, potřebujeme tam dostat čtyřicet miliard, ne jednu. Čili reálné kroky vlády jsou takové. To, že napíše článek, vůbec nic neznamená. K činu je pak ještě strašně daleko.

Blogeři abecedně

A Almer Tomáš · Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Bobek Miroslav · Boudal Jiří · Brenna Yngvar · Bureš Radim C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Černý Jan · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Fábri Aurel · Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Glanc Tomáš · Groman Martin H Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrbková Lenka · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Chlupáček Ondřej · Chromý Heřman · Chýla Jiří J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Jašurek Miroslav · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karfík Filip · Kislingerová Eva · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kohoutová Růžena · Kolínská Petra · Kopecký Pavel · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroppová Alexandra · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Navrátil Marek · Němec Václav · Niedermayer Luděk · Novotný Martin O Očko Petr · Oláh Michal · Ondráčková Radka · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Paroubková Petra · Passerin Johana · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Pikora Vladimír · Pilip Ivan · Pixová Michaela · Pohled zblízka · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Rath David · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Richterová Olga · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobotka Daniel · Sokačová Linda · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Syrovátka Jonáš Š Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel T Telička Pavel · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Veselý Martin · Vhrsti · Vích Tomáš · Vileta Petr · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojta Vít · Vojtěch Adam · Výborný Marek W Wagenknecht Lukáš · Wichterle Kamil · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zahumenská Vendula · Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy