Pohledy na řeckou krizi se liší podle toho, jakou entitu v něm posuzující vidí. Radikální ekonomové (Pikora, Kohout) volající po rychlém bankrotu a odchodu Řecka z eurozóny v Řecku vidí nepochybně firmu. Ekonomická nelítostnost, na níž je založena prosperita kapitalismu, je v případě zadlužené firmy namístě. Jenže Řecko není firma, i když by to pro zacházení s ním bylo daleko jednodušší. Je to stát, který v sobě obsahuje kromě ekonomiky mnoho dalších oblastí, u nichž nevystačíme s pouhým účetně-ekonomickým má dáti dal. Méně radikální ekonomové (Stiglitz, Krugman) vědomi si složitosti problému (Řecko není jen ekonomikou) naopak volají po ústupcích ze strany eurozóny a v podstatě vidí (stejně jako levicová Syrizovská vláda) řešení v odpuštění velké části dluhu.
Představitelé eurozóny odpovědně a dlouho vážili svůj postoj k Řecku vědomi si toho, že Řecko není jen ekonomika, ale nyní, zdá se, jim došla trpělivost a nasadili na řeckou krizi radikální ekonomické hledisko. Vyjednávání s oběma řeckými vůdci také asi není procházkou růžovým sadem a nervy zřejmě časem začínají pochodovat. Voliči ve věřitelských zemích, kteří z pochopitelných důvodů zastávají tvrdé ekonomické hledisko má dáti dal, bedlivě sledují počínání svých politických elit a nepochybně jim to následně spočítají u příštích voleb. Manévrovací prostor pro politiky (Merklová a spol.) se s tím, jak se krize neúnosně dlouho táhne, postupně zužuje. Kdo bude dnes měkký na Řeky, toho pravděpodobně čeká volební porážka. Odpuštění části dluhu, po němž někteří rozumnější volají, je politicky neprůchodné.
Ryze ekonomické řešení řecké krize, na němž se shodnou radikální ekonomové s politiky věřitelských zemí, lze shrnout do jedné věty: jakýkoliv přebytek státního rozpočtu se bude po dobu dvaceti až třiceti let používat na umořování dluhu. Jinými slovy Řecko příštích třicet let nečeká nic jiného než stagnace provázená dvacetiprocentní nezaměstnaností (u mladých lidí až padesátiprocentní), život pro většinu společnosti bez perspektivy, emigrace všech jenom trochu schopnějších lidí. Pokud si ale někdo myslí, že toto ekonomické řešení vydrží, tak se mýlí. Než tohle, tak raději revoluci, řekne si většina Řeků. Můžeme jen tipovat, zda půjde o revoluci hnědou nebo rudou.