Služební zákon měla být vlajkovou lodí této koalice v boji proti korupci. Šlo jednoduše o to změnit dosavadní praxi, kdy po nástupu nové vlády se kompletně obměnili vyšší řídící pracovníci na ministerstvech. Důvodem bylo jednak dosadit tam své poslušné lidi, kteří budou realizovat nejen politické, ale i korupční zadání. A jednak zajistit fleky funkcionářům politických stran, kteří dobře placené místo ve státní správě dostanou jako odměnu za politickou práci a loajalitu. Bývalý premiér Topolánek to kdysi prostomyslně nazval nocí dlouhých nožů. Naprostá většina lidí se také v politice angažuje jenom proto, že očekává teplé místečko ve státní správě.

Politické strany dnešní koalice se dostaly do sněmovny také kvůli tomu, že halasně slibovaly změnu této praxe pod praporem boje proti korupci. Slavnostně se zavázaly plnit požadavky tzv. Rekonstrukce státu, kde jedním z pilířů byl nový zákon o státní službě, který by učinil úředníky nezávislé na politicích a skoncoval tak s čistkami na ministerstvech po každých volbách. Koalice skutečně navrhla zákon, který to zajišťoval. Úřednictvo všech ministerstev bylo sjednoceno pod jedno generální ředitelství státní služby, které mělo úředníky jednak metodicky a jednak personálně řídit. Generální ředitel jmenovaný vládou na návrh premiéra měl pravomoc jmenovat personální ředitele jednotlivých ministerstev, kteří měli řídit personální politiku na svém ministerstvu. A to po dohodě s ministrem, v případě konfliktu měl jejich spor řešit premiér. Nový generální ředitel mohl být jmenován jen zase z množiny státních tajemníků. V kombinaci s definitivou pro ty úředníky, kteří splní zákonem daná kritéria, a také v kombinaci s principem, že vedoucí pracovníci ministerstev mohli být jmenování jen z řad státních zaměstnanců, to byl systém, který by dlouhodobě odolával nekalému politickému vlivu. Přitom by sloužil té politické garnituře, která je právě u moci, ale jen v plnění politických zadání, nikoliv v realizaci podvodných výběrových řízení, v provozování cinknutých zakázek nebo v získávání neregulérních výhod. Úředník by v tomto systému mohl bez velkých problémů odmítnout úkol, který odporuje veřejnému zájmu nebo dokonce porušuje zákon, aniž by mu hrozila odveta od politického vedení.

Opozice spustila křik o úřednické šlechtě a hrozila zablokováním projednání tohoto návrhu zákona. Bylo to směšné, protože, jakkoliv by její obstrukce byly nepříjemné, přijetí zákona v demokratickém státě, pakliže je k dispozici politická většina, by prostě zabránit nemohli. K mému úžasu koalice začala s opozicí jednat, jako kdyby bez ní nebyla s to zákon schválit, a nakonec jí ustoupila. Výsledkem je nový návrh zákona, kde po zrušení onoho generálního ředitelství státní služby přešla personální pravomoc na státní tajemníky jmenované vládou na návrh ministra. A tak po každých volbách ministr odvolá státního tajemníka, vláda tam na jeho návrh jmenuje jeho člověka a ten pak udělá pod sebou personální čistku dle potřeb ministra. Je to ten samý nekalý systém jako dosavadní, jen je tam jeden krok se státním tajemníkem navíc. A také to má pěkný marketingový název – zákon o státní službě, pod jehož praporem se vedla předvolební kampaň. Jinak je to to samé, jako to bylo. Dělají si z nás politici srandu.