Uplacení a zastrašení
Všechno začalo už dávno po parlamentních volbách, které končívaly těsným výsledkem, který hrozil a nebo dokonce končil mocenským patem. Vytvořily se zpravidla dva zhruba stejně silné tábory, které si nárokovaly podíl na moci. Za této situace se rozjelo něco, co bych nazval jako volby číslo dvě. Volby číslo jedna jsou normální standardní volby, jak je dobře známe, kdy my voliči u volebních uren rozhodujeme o tom, jak budou politické strany zastoupené v parlamentu. Jenže u nás v Čechách tímto aktem volby nekončí. Začíná druhé kolo voleb založené nikoliv na volbě občanů (ta už přece proběhla), ale na přetahování poslanců z jednoho tábora do druhého. To je samostatná disciplína vyžadující zručnost zejména ve vydírání a nebo naopak uplácení poslanců, aby přeběhli do mého tábora. Je to metoda poměrně silného cukru a ještě silnějšího biče. Při této metodě potřebujeme sehnat kompromitující informace (např. že dotyčný byl agent a úspěšně to dosud skrývá) nebo ještě lépe doklady o nějakém prohřešku či dokonce o trestné činnosti. Ostatně v časopise Týden jsem se dočetl, že za náhlým pravicovým prozřením a přechodem sociálně demokratických poslanců do tábora ODS mohlo v případě poslance Pohanky být kriminálem zavánějící podivné hospodaření v roli ředitele Nemocnice U svaté Anny a v případě poslance Melčáka zase prý zpronevěra jeho syna. Takový poslanec pak náhle jako zázrakem pochopí, že hodnoty solidarity nejsou nic proti trhu bez přívlastků nebo naopak. Vyváženě konstatuji, že na vině jsou obě nejsilnější strany, až na to, že jedna z nich (neřeknu která) je v této disciplíně jaksi zdatnější.
No a při presidentské volbě, která rovněž byla velmi těsná, probíhal podobný proces. Bylo zajímavé sledovat, jak se mění zdravotní stav poslanců a senátorů, kteří se ocitli v pásmu přetahování. Jenom mimochodem proč někdo nezkontroluje nálezy doktorů o různých téměř infarktech. Možná by někdo také musel vrátit diplom. Rovněž pozoruhodným faktem je, že většinou se přetahovaná koná u poslance nebo senátora, který jako kdyby do té doby neexistoval. U takového člověka vůbec netušíte, jaké má na cokoliv názory, protože téměř vůbec nepromluvil, nenapsal žádný článek, ani se jinak veřejně neprojevil. Jako kdyby právě tito nenápadní dělníci politiky byli tak atraktivní pro mechanismus korupce nebo zastrašování. Na poslance Snítilého náhle kdosi vytáhnul, že má vadné lustrační osvědčení, že byl agentem. Senátor Novotný prohlásí, že mu kdosi nabídnul za hlas pro Klause dva miliony. Ministr vnitra temně hrozí Bursíkovi, který podporuje Švejnara, že hodně lidí půjde bručet. Jak to pan ministr ví? K čemu pak máme státní zástupce a soudy? Premiér pro něj typicky pošle všechny s veřejnou volbou do prdele. Po Hradě se potloukají bývalý ministr spravedlnosti Němec a místopředseda Nejvyššího soudu Kučera a prý hledají Čunka. Zřejmě zase zkoušeli nějaké nové auto a náhodou dojeli na pražský Hrad. Domnívám se, že odpudivé divadlo, které jsme při presidentské volbě viděli, je pravou tváří politiky. Politikům se přihodila nehoda v tom smyslu, že to, co se jim úspěšně daří skrývat před veřejností, na Hradě díky televizním kamerám před očima veřejnosti vyhřezlo náhle na povrch. A to se nás tak dotklo. Aniž si to vědomě připustíme nebo ne, tak politika je právě tohle přetahování, uplácení a zastrašování. Normálně tyto věci probíhají v zákulisí hotelových recepcí a drahých restaurací a pro troubu voliče se pořádá představení složené z programových proklamací a frází, které mnoho neznamenají. Politika se prostě zredukovala na boj o moc vedený všemi prostředky s cílem získat postavení, beztrestnost, vliv, peníze, zakázky a fleky. Čím více bude uplacených a zastrašených poslanců a senátorů, tím lépe se bude dařit takové politice. A co na to my občané? Jak dlouho si tohle necháme líbit?