Návrh Pirátů evidovat neobydlené byty s cílem eventuálně je zdanit nebo nějak znevýhodnit, aby se je majitelé snažili pronajmout a obsadit, rozvířil diskusi o bytové problematice v Praze a potažmo o bytové problematice v evropských metropolích a cestách jejich řešení. I když mezitím už Piráti svůj návrh stáhli, stojí to za několik poznámek.

Za prvé je mylné se domnívat, že bydlet v Praze (v metropoli) je nějakým právem, nárokem, které je společnost povinna uspokojit. Chápu, že se lidé z regionů snaží dostat do Prahy, kde jsou dvakrát větší příjmy (i náklady, na to se rádo zapomíná) a tedy větší perspektiva. Na druhou stranu Praha jako město má svoje zákonitosti a potřeby. V současné době je Praha, její centrum, její infrastruktura, dopravní síť, absolutně přetížena. Bezhlavé nastěhovávání dalších a dalších lidí z regionů situaci neustále zhoršuje a znemožňuje její řešení. Praha nemá regulérní vnitřní ani vnější silniční okruh, bez nějž doprava kolabuje a který je povinnou výbavou všech velkých evropských měst. Dokonce už minulý režim plánoval výstavbu a dokončení obou okruhů do konce devadesátých let a vyčlenil na to ve státním rozpočtu peníze. Praha daleko více potřebuje investovat do silniční infrastruktury, do rozpadajících se mostů a další zanedbané infrastruktury, než se pouštět a utrácet peníze do divokých dobrodružství s bytovou výstavbou. Navíc není kde parkovat, což komunální politiky rovněž nikdy nevzrušovalo. S narůstajícím počtem obyvatel tento problém jenom poroste, až se stane neřešitelným.

Za druhé ceny bytů v Praze nejsou ani spravedlivé, ani nespravedlivé. Odrážejí ekonomickou a demografickou realitu Prahy. Jsou výrazem toho, že Praha je přelidněná a není možné z ekonomických a kapacitních důvodů do nekonečna zvyšovat počet jejích obyvatel. Je to obrana města před přelidněním, které by mělo fatální důsledky pro život v něm. Reakce všech politických stran spočívající ve vytváření všech možných receptů, jak zvýšit počet bytů a tím obyvatel Prahy, je iracionální a nesmyslná a pro obyvatele Prahy škodlivá. Je to navíc přehlídka bizarních politických řešení, které navazují na způsoby, které tady zaváděl minulý režim. Omezení užívacího práva na byt, to je z bolševických časů. Pokud majitel bytu byt drží prázdný, dáme mu na něj dodatečnou daň, případně u ho násilím obsadíme nájemníkem, nebo možná zabavíme. Stejně tak touha komunálních politiků vlastnit byty a dělat bytovou politiku. Vždyť jsme to za minulého režimu zažili. Není horšího majitele a hospodáře s byty než komunální instituce. Během krátké doby jsou zcela prorostlé korupcí, protekcionismem a neschopností náležitě se o byty starat. Proto jsme v 90. letech privatizovali bytový fond do rukou nájemníků, protože soukromý vlastník se o byt postará neskonale lépe než stát nebo komunální instituce. A okamžitě se to projevilo, domy se neuvěřitelně rychle zmodernizovaly, opravily, dnes Praha vypadá jako kterékoliv evropské město. Jak vypadala Praha za bolševiků, to jsme už zapomněli?!

Za třetí stěžujeme si, a oprávněně, na to, že regiony zaostávají za Prahou co do ekonomické výkonnosti, rozvoje a inovací. Jedním z důvodů zaostávání regionů je skutečnost, že schopní a vzdělaní lidé nevidí v regionech budoucnost a odcházejí masově do Prahy, kde chtějí dělat kariéru. To přece není dlouhodobě únosné řešení pro Českou republiku. Naopak potřebujeme schopné a vzdělané lidi v regionech a ne aby se nám hromadili v Praze, kde pro ně stejně není adekvátní uplatnění. Přestaňme hledat nesmyslné a škodlivé cesty, jak stále více plnit už tak přeplněnou Prahu dalšími lidmi, a raději přemýšlejme o tom, jak rozvíjet regiony.

Za čtvrté nové byty není ani moc kde stavět. Jsou zde brownfieldy, které je určitě třeba zastavět bytovými domy, v tom se shodneme. Ale ty samy o sobě nestačí. Tak zbývají zelené plochy, o něž se vede bitva s developery. Nesmíme dopustit aby zbývající zelené plochy v Praze padly jako oběť na trůn nových bytů. Bez nich se promění Praha v betonovou poušť. Lidem, kteří se chtějí za každou cenu dostat do Prahy, je ukradené, že Praha přijde o svojí zeleň. Obyvatelům Prahy by to ale jedno být nemělo.

Za páté se dostávám k nepochopitelné politice politických reprezentací, které doposud vládly v Praze. Praha si za třicet let nevybojovala na státním rozpočtu, do něhož masívně přispívá, finance na dostavbu obou silničních okruhů, bez nichž se doprava v Praze propadá do katastrofálního chaosu, kdy dopravní zácpy jsou součástí každodenního života. Místo řádných silničních okruhů nám politici nabízí jakési pseudo cyklistické trasy namalované na silnicích, kam se jen blázen pustí na kole, protože tam mu v hustém provozu jde o život. Ani ty trasy neudělali tak, jak měli, protože to by finančně bolelo. Jsem pro cyklostezky, ale regulérní, zabezpečené.

Praha si nechala ukrást historické centrum davy zahraničních turistů, kteří v Praze utratí minimum, z čehož má prospěch zlomek obyvatel Prahy. Jako by komunální politici daleko více zohledňovali zájem těch pár lidí, kteří na levném masovém turismu vydělávají, než zájem všech obyvatel. Dnes se obyvatelé Prahy centru spíše vyhýbají a orientují se do svých čtvrtí, které díky tomu sice kvetou, ale přeci nebylo cílem přijít o centrum. Mohli jsme mít oboje, kvetoucí čtvrtě a půvabné centrum obývané a užívané Pražany a jistým přijatelným množstvím turistů. Proč pražští politici už dávno nezvedli několikanásobně poplatky za hotely, restaurace a turistické služby tak, abychom omezili nápor levných turistů a ještě na tom jako město vydělali.

Shrnuto a podtrženo přestaňme bezhlavě s podporou veřejných prostředků usilovat o výstavbu dalších a dalších nových bytů v Praze nad rámec toho, co nabízí trh. Pokud někdo chce bydlet v Praze, musí tomuto cíli obětovat peníze na vysoký nájem nebo ještě vyšší hypotéku, protože Praha je přeplněná, infrastruktura dávno nestačí již dosaženému počtu obyvatel. Přestaňme sociálním inženýrstvím ovlivňovat společenské a ekonomické procesy, které jsou v jádru zdravé.

Vyšlo v Lidových novinách