Chirurgem v Africe: Konec mise

Moje pacientka R. se téměř zahojila. Nakonec přece jenom zůstaly pahýly obou končetin po reamputaci čisté. Trochu jsem přiblížil jejich kůži, aby se zahojily rychleji, a R. se najednou, bez bolestí a bez horeček, začala znovu usmívat a zajímat o svého ročního syna. Tak z toho mám vážně dobrý pocit. Musím se s ní vyfotit, než odjedu, protože se zařadila do malé galerie pacientů, které asi nikdy nezapomenu.

Více »

Chirurgem v Africe: Nedělní snídaně

Tohle je prý jediná země, kde zároveň prší a svítí sluníčko! Říkají to místní, tak to musí být pravda. Dneska ráno to pravda byla. Na obloze visel tmavý mrak, který kropil pruh země pod sebou, a zpod něj se nahoru šplhalo slunce. Pěkné! Včera večer jsme měli pravidelný sobotní mejdan na základně Červeného kříže, která je hned vedle. Nechali jsme si pro tu příležitost od místního krejčího ušít pořádně barevné středoafrické hávy, tančilo se a pilo. Tancoval jsem s nějakou místní černoškou, která dělá pro Červený kříž. Velmi pěkné!

Více »

Chirurgem v Africe: Chvályhodný, blahodárný hnis!

Tak a mám toho dost! Dneska večer žádná romantika nebude, žádné laskavé a hluboce lidské psaní a podobně, dnes mě eventuální čtenář blogu nezajímá, potřebuju sebezáchovnou psychoterapii a dostat ze sebe ten hnus, ve kterém tady plavu. Moje práce tady není vůbec hezká, leze mi krkem a je mi z ní na zvracení. Tak. Žádná učebnicová chirurgie a zajímavé případy, ale doslova litry hnisu a obrovské otevřené rány, které můžu převazovat na sále do aleluja a příště zase budou potažené zeleným smradlavým hnisem.

Více »

Chirurgem v Africe: Krysy na střeše

Pane bože, jsem tady přesně deset dní a připadá mi to jako věčnost! Vůbec jsem neměl po večerech čas nebo energii sednout k počítači a psát tenhle blog, a když si teď mám vybavit, jaké to bylo po příletu a co jsem dělal, musím se zamýšlet, jako bych vzpomínal na něco před lety.

Více »

Chirurgem v Africe: Přílet s rakví

Včera jsem dostal z hlavního města dopis od Ivona, ve kterém stojí, že holčička několik dní po mém odletu do nemocnice Paoua skutečně zemřela. Doktoři v Bangui jí nakonec vůbec neoperovali. Proč, to nevím. Možná její pokročilý stav vyhodnotili správně tak, že by operaci stejně nepřežila. No nic, teď už mě trápí úplně jiné věci – strávil jsem první týden ve zdejší nemocnici a na nedostatek adrenalinu si nemůžu stěžovat.

Více »

Chirurgem v Africe: První pacient

Takže jak to nakonec dopadlo s mojí první malou pacientkou. Včera večer mě na základně vyzvedlo auto, kde seděl příjemný středoafrický lékař Ivon (dělá pro Lékaře bez hranic už rok a půl) a vysvětlil mi, že holčičku přivezl z naší nemocnice v Paoua i s matkou. Cesta džípem trvala jedenáct hodin, protože je sezóna dešťů, teprve v listopadu v období sucha to půjde ujet za devět.

Více »

Chirurgem v Africe: Odlet do Bangui

„Proč já to vlastně celý dělám? Proč se chci zase nechat odvézt do nějaký země, o který jsem slyšel akorát to, že existuje, a která je mi v podstatě ukradená? Navíc se mi tam určitě něco stane, někdo mě zastřelí, v autě nejspíš, to se stává nejčastěji, nebo mě unesou a mně bude blbě, budu paralyzovanej strachem a nebudu si moct po ránu ani vyčistit zuby, což nesnáším.“

Více »

O autorovi

V současné době působí v rámci projektu Lékaři bez hranic ve Středoafrické republice. Narozen 1977, pracuje na klinice dětské chirurgie v pražské nemocnici Motol a od roku 2008 spolupracuje s výše uvedenou mezinárodní humanitární a zdravotnickou organizací. Práce pro Lékaře bez hranic ho v rámci první i druhé mise přivedla do konfliktem postižené Demokratické republiky Kongo. V lednu 2010 následovala krizová mise do zemětřesením zasaženého Haiti, kam odjížděl v jednom z prvních týmů již několik hodin po katastrofě.

Oblíbené

Lékaři bez hranic - Aktuality

Facebook Lékařů bez hranic


Aktuálně.cz